Jihovýchodní Asie 2003
(Singapur - Malajsie - Thajsko - Kambodža)
4. únor 2003: Rampouši v Kodani
Let do Dánska
Skandinávci nás nacpali do vrtulového letadélka (deHavelland 400)
a posadili přímo k vrtuli. No, taky zážitek.
Krapet hlučnější, krapet pomalejší ale zato níž při zemi,
takže byl celou cestu krásný výhled na krásy Čech, Němec a třešničkou
byl most mezi Švédskem a Dánskem u kterého jsme přistávali.
Podíval jsem se i na Ústí, kde jsem měl za týden začít poslední semestr. Hmm, smůla.
Letadlo bylo skoro prázdné, což se dost rozcházelo s objednáním
letenek před 3 měsíci. Museli jsme letět dřívějším a i tam bylo taktak místo.
takže jsme ztvrdli 9 hodin na kodaňském letišti.
Servis v letadle byl parádní. Jídla i pití bylo za ten krátký let
více než celý transkontinentální let do Caracasu s AlItalií loni.
Dánsko
Kodaňské centrum
Dánsko
Kodaňské nábřeží
Trnitá cesta do centra
V Kodani jsme chtěli juknout na pár hodin do centra. Koupili jsme za
90 DKK (celkem jsme měli dohromady stovku) dva zpáteční lístky na jejich
metrovlak
a nasedli. To že jsme minuli cvakátko na lístky a jeli načerno ani tolik nevadilo.
Když je průser spustím svoji primitivní angličtinu, kdy mi nikdo nerozumí a za chvíli to vzdá, jako
místní revizor. Spíš vadilo to,
že jsme v nějakým rychlíku směřujícím ze Švédska kamsi do středu Dánska.
Asi po půlhodině jsme konečně zastavili kdesi v Roskilde a my vlezli do hnusných vagónů
mířících konečně do centra.
Dánsko
Kanál u městské pevnosti
Dánsko
Létající pevnost SAS na letišti
Kodaň
Náš tropický úbor (kalhoty s odepínacíma nohavicemi, tričko
a větrovka) nebyl zrovna tím nejideálnějším na návštěvu zimní Kodaně.
Však taky Dánové čuměli jak puci. Prokorzovali jsme centrum s klasickou skandinávskou
architekturou, okoukli pevnost
a obhlíželi lego v hračkářstvích. Chtěl jsem najít taky tu profláklou
sochu na nábřeží. Nikde ale nic podobného nebylo, ani na žádných mapách
a kodaňských pohledech. To už mě začal Mára obviňovat,
že jsem měl zas nějaký přelud, kdoví co jsem si vymyslel
a jestli je to vůbec v Dánsku. Sochu jsem nakonec našel,
i když jen na pohledu na nádraží. Aspoň nejsem ještě tak senilní.
Dokonce jsem si vzpomněl i na její jméno
a že je to od Hanse Christiana.
Než dál klepat kosu, šli jsme radši jezdit na eskalátorech na letišti.
Těsně před půlnocí jsme s hodinovým zpožděním vyrazili na druhý flák zeměkoule.