Jihovýchodní Asie 2003
(Singapur - Malajsie - Thajsko - Kambodža)
9. únor 2003: Cameron Highlands
Dopoledne jsme relaxovali v Twin Pines, ládovali se místními specialitkami a kecali s ostatníma baťůžkařema. Docela hustá byla jedna Angličanka (tuším, že taky Kate), která vyrazila sama do Singapuru, zpátky do Británie letí přesně za 365 dní. Mezitím udělá takové menší asijské kolečko (Thajsko - Barma - Indie - Pákistán - Čína - Vietnam). Tomu říkám cestování! Nejdivnější byly ale Švédky, které psali furt jen pohledy a deníky. A to furt.
Tanah Rata
Okolí Tanah Rata je protkáno turistickými trasami. Jsou částečně značeny,
vedou po blízkých i vzdálených kopcích
(v každém krámku prodávají mapu okolí za 3 R). Je tu možnost
i dalších povyražení v podobě poloorganizovaných cest
(motýlí či květinové farmy, čajové plantáže a továrny,
kaktusové údolí, zvěřince atd.). Jenže v neděli pršelo a v pondělí
se nic nekoná, takže vlastní zkušenost nemáme.
Vystačili jsme si jen s džunglími treky (pro nás asi silné slovo).
Malajsie
Cameron Highlands
Malajsie
Kýčovitá fotéčka
Jungle trek
Největší fuška je najít správnou cestu a vyznat se ve značení.
První den jsme si dali pohodičku, cestou č.4 jsme šli podél
místní říčky. Nikde nikdo, jen hukot vodopádů a pár motýlů a ptáků.
Časem se ještě začalo ozývat moje supění. Holt jsem nějak vyšel z formy.
Vůbec nechápu, jak jsem mohl před rokem zlomit
v Andách pár desítek kilometrů ve výšce kolem 4000 metrů.
Nakonec jsme se vyškrábali na nějakou rozhlednu, přečkali déšť a vyrazili krapet do hlouby lesa. Ukazatele s počtem kilometrů silně iritovaly, protože z nich vyplynulo, že člověk za hodinu uplahočí třeba jen jeden kilometr. Mimochodem cesty v reálu byly označeny jinak než na mapě. Po sytém obědě (jedna müsli tyčinka) na odpočívadle, vyrušení mileneckého párečku a hádky japonské vyflusané rodinky jsme štrádovali zpátky cestou č.5. Tady to už žilo, za dvě hodiny jsme napočítali 8 lidí. Včetně jednoho junglemana, který nás urazil tím, že si myslel že jsme Švédi. Díky Márově vzevření nás vůbec házeli do germánského pytle od Švýcarů, přes Němce a Rakušany až po Skandinávce. Vrchol ovšem přišel po mém osamostatnění v Bangkoku, kdy mi jedna Francouzska řekla, že vypadám francouzsky. Kristepane. Večer jsme vyrazili do klasické Čínské restaurace. Jen ty propanbutanové láhve pod každým stolem trochu nehrály. Ale jinak by to asi neuklohnili.
10. únor 2003: Cameron Highlands
Další den dopoledne jsme vyrazili po cestě 9. Vedla nádherným údolím s říčkou, která se to durdila mezi skalisky a občas to proložila ukázkovým vodopádem (a ne zrovna malým). Na konci cesty začalo další údolí, které bylo protkáno silnicí a farmami, které mělo končit u čajové továrny. Mezi rýžovými a zeleninovými políčky se prolínalo vodstvo a horstvo, cestu lemovaly plechové špeluňky pro místní. Časem nahradily vše čajové plantáže (Boh Tea Estate). Pohodová atmoška, klídeček. To už šel Mára notný kus cesty přede mnou, nějak jsem nestačil, no. Potkal jsem i trojici Čechů, ale to že mluvili češtinou jsem si uvědomil až za zatáčkou.
Malajsie
Čajové plantáže - Boh Tea Estate
Malajsie
Jeden miniplantážník
Stopování v Malajsii
U factory jsme to otočili.
Mára měl furt nějak moc energie, tak šel napřed.
Cestičky tu pohodlné, ale já své botky chtěl trošku šetřit.
Jediná možnost byla stopování.
Silnice tu měla drobnou nevýhodu, jediná cesta
velkým obloukem objížděla horu
a kdyby řidič nejel až do Tanah Rata,
mohl jsem skončit od města dál než jsem teď.
V rozhrkané káře jsem se dopravil na hlavní silnici
u vesnice Habu. Zcela neomylně to byl asi nejvzdálenější bod
od hotýlku, kde jsem mohl zůstat trčet.
Ale aspoń jsem byl už na hlavní silnici.
K tomu začalo zase pršet, auta nezastavovala,
a tak jsem šel pomalu dál. I to mě přestalo bavit, tak jsem na jedné zastávce
(docela pěkná) počkal půlhodinku na bus a odvezl se do
města (1 R). Jízda mi připomněla domov, protože jsme jeli přesně takovým vrakem,
jakým nás mělnická ČSAD vozí do Prahy.
Do Twin Pines jsem nakonec došel skoro současně jako Mára.
Pak jsme ještě vyrazili na noční korzo.
Zítra jsme chtěli být už na
thajských plážích.