Jihovýchodní Asie 2003
(Singapur - Malajsie - Thajsko - Kambodža)
17. únor 2003: Bangkok
Nakráčeli jsme si to na Khao San a hledali bydlení. Vše ještě chrápalo nebo bylo obsazené. Po gáblíku jsme našli pokoj za 250 bahtů na noc až na konci ulice v 7GH. Na Khao San už moc z Thajska nenajdete. Je tu to až moc akční a drahý (teda jako na místní poměry). I Mattoni by tu ožil. Holt turismus je turismus. Sem jsme zapadli v mžiku a už jsme si to kráčeli na Velký palác a Chrám smaragdového Budhy (Grand Palace a Wat Phra Kaew). Bangkok je v tuhle dobu někdy k nedýchání (hlavně v dubnu). To někdy bylo právě teď, i místní se zalykali. Ulicí se linul pach hnijících zdechlin (ať už v kanálech či venku, některé zdechliny ještě chodily a mluvily plynnou češtinou:-) Jé, to je nechutný. No nic.
Thajsko
Komplex Velkého paláce
Thajsko
Přelidněné a přezlacené útroby
Mezi poskakujícími Japonci jsme navlékli kalhoty a zavřenou obuv (jinak vás do paláců nepustí). Baráčky, paláce i chrámy byly jedinečné a jakoby by vyhupsly z pohádky. Celý komplex je obrovský, a tak to Mára zabalil a šel se ukrýt k lednici v hotelu. Já se došoural přes pár zastávek (u jídla a pití) do sousedního chrámu ležícího Budhy (Wat Po). Na zemi se válí asi padesátimetrový Budha, nic jiného se do chrámu už nevešlo. Vyjma 104 (?) misek, kam se hází penízky, kdy každý peníz do jedné misky je na jedno přání. Docela se to prodraží. Kolem chrámu jsou další desítky staveb, o nichž toho moc nevím. Ale určitě to nebude ochrana před parašutisty, že Moris?
Thajsko
Wat Phra Kaew (chrám Smaragdového Budhy)
Thajsko
Chrám smaragdového Budhy a tourist foto
Thajsko
Baráčky u králova Velkého paláce
Zpátky jsem jel loďkou. Na řece fungují dva základní typy lodí. Jedny dlouhé, které zastavují podél řeky a fungují jako MHD (stojí kolem 10 bahtů). Druhé vypadají jako plechové krabice a fungují jen jako přívoz mezi dvěma břehy (stojí 2 bahty). Ale jak to funguje přesně, to se mi nepodařilo zjistit. V okamžiku, kdy už si myslíte, že jste to pochopili, se můžete spolehnout na to, že skončíte někde úplně jinde. Na poprvé jsem ale trefil a po horké spršce jsme zapadli do restaurace a baštili a pili (pivo 40-60 Bht, jídlo 60-100 Bht). I když je tma a deset večer a dřepí se na židlích, stále z lidí lije pot. Nakoupili jsme několik zcela zajisté originálních CD po 100 Bht (nebo v MP3 vypálená celá diskografie Doors či Red Hotů za 150 Bht), pár hadrů a internetili za 30 Bht na hodinu.
Thajsko
Chrám ležícího Budhy
Thajsko
Socha Budhy má k 50 metrům
18. únor 2003: Alone in Bangkok
Dnes večer mě Mára opuští. Bééééé. Jsem zvědav jak dopadnu s tím přerezervováním odletu (blbě). Probíhaly nějaké závěrečné nákupy a jedeme na letiště airportbusem za 60 Bht od hotelu. Letiště je věru veliké, ale po čase jsme našli i kancl Scandinavien Airlines. Márovi se podařilo sehnat dřívější odlet z Kodaně, takže tam nemusel zase čekat 12 hodin. Já už takové štěstí neměl. Hlavně jsem moc nerozuměl. To naštěstí dneska obstaral Mára. Ježíš, jak se tady domluvím? No, to je jedno. Není ani co domlouvat. Vše je prý plné a s dřívějším odletem to vypadá prachbídně. To zaskočilo, protože tu být bezmála další měsíc mi už nebylo úplně po chuti. Dali mě na waitlist na 26. února a na 6. března. Šestý březen je prý v pohodě. Aspoň to. Každopádně vidět Máru, jak si to frčí domů nebylo zrovna optimistické. Téměř by se dalo říct, že by se našla depka a ani Alanis by mě nezachránila:)
Srdceryvně jsme se rozloučili a za 100 bahtů jedu zpět airportbusem A2. Jde i normálními busy či vlakem za desetinu ceny, ale to mi bylo nějak jedno. Dole v hotelu od turistické kanceláře "Mama" jsem si koupil lístek do Kambodžského Siam Rep na ráno za pouhých 150 bahtů. Holt jsem to chtěl asi dokončit sebevraždou:) Přes chat jsem se loučil s domovem a blízkými skoro 4 hodiny.