Jihovýchodní Asie 2003
(Singapur - Malajsie - Thajsko - Kambodža)
20. únor 2003: Kambodža
Ráno nás naložili do klasického dobytčáku (náklaďák, kde evidentně před námi jela prasata) a odvezli nás na hranice. Kulturní šok překonal i černohorsko-albánskou hranici. Nejhustší exotika z dokumentů minulého století se konala před očima. Všude prach, špína, žebrající děti (Elle měla banány a asi tucet dětí je z ní doslova strhal), tuny zavazadel včetně živých zvířat (to svážete dvacet slepic za nohy a hodíte přes hlavu a na nosič hodíte prase). Byli jsme tu jak pěst na oko. Průchod celnicí ale proběhl relativně bez problémů.
Hned za hranicí jsem potkal dva Čechy z Frenštátu - Bibi a Tomáš, kteří sem dojeli individuálně z Ko Chang. Chvíli jsme pokecali a já nasedl do rachotiny, která snad byla před 30 lety autobusem. Řešením nerovnice "počet cestujících > počet sedaček" bylo přinesení dřevěné stoliček z celnce. Ujeli jsme naštěstí jen kousek a přesedli do něčeho většího. Kvalita ale zůstala. Moje ideální představa, že bych s někým projel aspoň tu Kambodžu se vyplnil. Přisedli k nám totiž právě Bibi a Tom a do Siam Raep jsme jeli společně (cesta z hranic do Siem Raep je stála 3 dolary). Byli o něco zcestovalejší než já a vraceli se z Myanmaru - Barmy. Nakonec jsme zůstali spolu celou Kambodžu.
Kambodža
Největší město cestou - Sisophon
Kambodža
Většinou byla kolem jen pustina
Hlavní silnice z Thajska nebyla nic jiného než horší polní cesta. Po šílených útrapách, bolavých zadcích a mnoha zastávkách v předražených bistrech jsme doklopýtali po dvou dnech až do cíle. Dá se platit ledasčím, bahty i místní měnou riel, ale nejvíce frčí dolary. Zato jsme si pochutnali na místních banánech. Ty asi nesplňují euronormy, ale (díky tomu?) jsou vynikající a slaďoučké. Období dešťů už bylo dávno pryč. To má jednu výhodu - můžete projet bez problému, mosty totiž nejsou silnou stránkou místních komunikací. Bohužel je ale vše suché, prašné a vyprahlé a země se nejvíce podobá obrázkům ze subsaharské Afriky.
Siem Raep - kde je ta Kambodža?
V Siem Raepu jsme kulili oči. Byl tu asfalt, děti měli oblečení, nikdo nežebral, fungovala tu místní měna, jezdily luxusní autobusy a panovalo tu relativní bezpečí. Ti, co přiletí až do Siem Raepu tak vlastně vůbec nevědí kde byli. Pravá Kambodža začíná pár kilometrů za posledním barákem. Bus nás vysadil přímo v jednom hotelu. Vzhledem k tomu, že cena byla směšná (3 dolary za pokoj), jsme ani nehledali něco jiného. I když to tu možná pro nás natáhli. Ekonomická teorie cenové diskriminace prvního stupně tu ale funguje. Každý národ tu má vlastní ceny. My to měli levnější než Evropani a nejvíc zaplatili Japonci (tak třikrát víc než my). Pokoj jsem sdílel s Bibi a Tomem, čímž se cena za noclech srazila na 30 Kč za osobu.
Kambodža
Dnešní stavby v okolí Siem Raepu
Kambodža
Cíl cesty - Angkor Wat
Západ slunce nad Angkorem
Navečer jsme sedli na motorky a zajeli se podívat na sunset. Od 17 hodin se prodávají lístky již na další den. Slov opět nemám, monstrózní, gigantické, úžasné... Škoda jen, že vyháněči z památek úderem šesté pročesávají památky. Angkor Wat je nejzachovalejší a nejnavštěvovanější chrám z celého komplexu. Vše vznikalo v 9. až 13. století v dobách Khmérské říše. Každý panovník chtěl postavit něco krásnějšího a většího. Chrámy se rozkládají na ploše mnoha desítek kilometrů, byly objeveny teprve v minulém století zarostlé džunglí. Dodnes se objevují další a další stavby. Pohybovat se mimo cesty ale není bezpečné, protože miny z dob Pol Pota jsou všudypřítomné. Brzy vás z počtu beznohých lidí začne mrazit.
Vstupné do Angkoru je pěkně mastné (20 $ na jeden den, 40 $ na tři dny a 60 $ na týden). Vstupenky se kontrolují docela často, takže zadarmiko to nepůjde. Po dvoudenní anabázi do Siem Raepu na relativně dobré silnici (na místní poměry) jsem vzdal výlet do Phnompenhu. Taky Bibi a Tom tu chtěli zůstat jen krátce, takže jsem odjel s nimi už pozítří. Kdovíjak dlouho pojedeme zpátky a 25. musím být na letišti. I tak to bylo jedinečné, ale koupí třídenního lístku neprohloupíte. Určitě bych se tam vrátil a třebas i zkusil přespat u mnichů či tam někde.
Kambodža
Dnes tu vládne Budha (a dolary)
Kambodža
..a taky totální pohoda a klid
Poslední zážitek byla večeře. Vyměnili jsme pár drobných (1 $ = 3900 rielů) a zašli do místní hospody. Byla opravdu hodně místní. Já si dal cosi jako kuře. Mé chuťové pohárky moc představivost nemají a biologie taky nebyla ta nejsilnější stránka. Jako kuře to ale nechutnalo. Když jsem se pak začal nípat v kostech brzy bylo jasné, že to ke kuřeti má hodně daleko. Co to asi je, bylo zjevné při pohledu na mňoukající kočky producírující se kolem:o)