Jihovýchodní Asie 2003
(Singapur - Malajsie - Thajsko - Kambodža)
24. únor 2003: Most přes řeku Kwai
Na druhý pokus jsem se do Katchanaburského couráku dostal. Nejdřív sice překvapilo, když nás nacpali do dobytčáku a vyvezli za město, kde teprve náš vlak stál, ale co. Cena za čtyři hodiny cesty a 150 kilometrů byla 25 bahtů. Moc turistů ve vlaků nejede. V podstatě nejel žádný.
Most přes řeku Kwai
Na nádraží v Katchanaburi jsem si ještě dokoupil za 2 bahty lístek na most přes řeku Kwai. Těsně před mostem byla zastávka, kde se do vlaku nahrnula stáda turistů. "Tak ještě nevystoupím, za mostem bude asi ještě jedna zastávka, aby turisti mohli říkat, jak přejeli most přes řeku Kwai." Hmmm, hlubokomyslná úvaha, ale celkem naprd. Za mostem už zastávka nebyla. Vlak nabral rychlost a svištěl si to do hor. Průvodčí mi řekl, že to jede až do Nam Tok, kde se to otočí a jede zpátky do Bangkoku (zacvákl jsem dalších asi 16 Bht). Strávit celý den ve vlaku a nic nevidět se mi moc nezamlouvalo. Na první zastávce (asi za půlhodinu) vystoupilo několik důchodců, na něž čekali dva autobusy. Prubnul jsem to. Vnutil jsem se k zájezdu norskýho domova důchodců a už jsem si to zas pelášil do Katchanaburi. Aspoň jsem si projel další kus Death Railway a zastopoval v Thajsku.
Thajsko
Most přes řeku Kwai
Thajsko
Vojenský hřbitov z druhé světové
Katchanaburi
V Katchanaburi jsem pak přešel most pěšo (ten původní most vzal za své hodně brzo). Na druhé straně asi sto stánků a jeden turista. Asi všichni odjeli vláčkem. Udělal jsem jim velký kšeft a za 10 bahtů jsem si koupil kokos, který jsem pak na břehu řeky schlamstnul. Mimo mostu tu mají i pěkné válečné a historické muzeum. Jeden otrapa mě zpříjemňoval cestu tak, že jsem uvedl do pohotovosti i slzák. Protože vlak zpátky už měl jet před hodinou a mě zbývalo se nějak dostat zpět busem, obhlídl jsem ještě válečný hřbitov. Tam zrovna desítky lidí drhly kartáčema náhrobky. Podíval jsem se ještě na nádraží, kde jsem se dozvěděl, že vlak nabral takové zpoždění, že si tu ještě lidé chvíli počkají. Počkal jsem i já a po přestupu do dobytčáku u Bangkoku jsem dorazil zpět do hotýlku My House.
Bary na Khao San
Za tmy jsem si vyrazil zase zakorzovat. Dal jsem vyvolat filmy (mají tu primové fotky 10 x 15 za 2 koruny). Po pár krocích jsem potkal Markuse (ten z tý cesty do Kambodže). Zaskočili jsme na pivo a jídlo a vydrželi kecat o všem o možném asi do dvou. Nakonec jsem se konečně rozmluvil, možná na ty jazyky tak tupej nebudu:o) Dali jsme si pivo Chang (asi 40 bahtů). Docela dobré až na dvě drobnosti. Pije se po třičtvrtě litrech a obsah alkoholu je kolem 7% (naše dvanáctky mají 5%). No krapet jsem se zpumprdlíkoval:-)
Thajsko
Proflákla Khao San s hotýlky...
Thajsko
...cetkami a pitivem všeho druhu