Asie 2006 (11. - Vietnam - Saigon)
24.2.2006: 18.den Saigon/Ho Chi Minhovo Město
V Saigonu jsme po šesté. Zastavujeme v baťůžkářské oblasti mezi ulicemi Bui Vien a Pham Ngu Lao. Na malé oblasti je tu až 100 hotelů, pak restauračky, krámy s cetkama... takový vietnamský Khao San. Pas v kanceláři nemají a hledání hotelu se protahuje na rekordní počet pokusů. Protože je hodně brzo, tak je vše obsazené, něco ještě zavřené a něco drahé. Pak nás odchytne babka, která nás na druhý pokus zavede do malého hotýlku Nguyen No za 6$ bez klimatizace (resp. s, ale nefungující). Hlavně že při venkovních teplotách pod 20 jsme ji měli skoro všude a odteď jsem jí už skoro neviděl. Což je dobře, ale na úvodní rozdejchání by se možná hodila. Trošku dospat a tradá do města.
Saigon je něco úplně jiného než Hanoi. Vysoké baráky, skleněné paláce, místo kol a motorek zácpy aut, prostě klasické rozvíjející se město. Také je to největší vietnamské město a v letech 1956 až 75 to bylo hlavním městem Jižního Vietnamu. Těch 20 let amerikanizace a demokracie zde něco zanechalo. I lidé jsou tu o něco příjemnější než rudoši na severu.
Ho Chi Minhovo Město vzniklo z několika menších měst, přičemž Saigon bylo jedním (největším) z nich. Dnes by měl být Saigon jen název jedné čtvrti. Nicméně Jihovietnamci ho používají pro celé město, kdežto Severovietnamci používají název se strýčkem Ho.
Vietnam
People Comitee a soška strejdy Ho
Vietnam
Klasická fotka z Vietnamské války
I tady procouráme město celodenní procházkou pěšky. Kousek od nás je Mariamman Hindu Temple z 19. století. Sídlem bývalé vlády byl Reunifikační Palác, kde v okamžiku projetí prvního tanku zavřenou bránou Paláce 30. dubna 1975, skončil demokratický Vietnam a celá země zrudla. Dnes jsou tam nějaké prohlídky, ale vzhledem ke stáří budovy (40 let) a nánosu komunistického patosu to asi žádné terno nebude.
Určitě za návštěvu stojí Muzeum amerických a čínských válečných zločinů (dnes název zjemnili na Muzeum následků války). Dříve tu sídlilo ústředí CIA a byl kriminál. Venku spoustu válečných strojů (tanky, letadla, vrtulníky, kanóny, bomby), vevnitř několik místností počínaje začátkama boje za socialismus, někdy dost hustých fotek z Vietnamské války a samozřejmě dalších nezbytných věcí, které k válce patří, počínaje zbraněmi a konče zdegenerovanými embryi matek postižených napalmem a podobnými svinstvy. Vstup je 15000 Dongů. Chytili jsme polední pauzu, ale naštěstí je vedle restaurace, kde se horké poledne dá přečkat u piva či coly.
Vietnam
Katedrála Notre Dame a trošku ušlechtilejší soška (náhled na výšku)
Vietnam
Pohodové okolí Městského divadla
V srdci vládní čtvrti je katedrála Notre Dame (1877) v neorománském slohu se 40-metrovými věžemi. Před ní je klidné náměstí se sochou panny Marie. Pak je tu mnoho pagod, mezi megahotely skrytá Saigonská mešita, budova Ben Thanh Marketu se sochou asi nějakého intelektuálního revolucionáře Nguyena a na nábřeží monument Huanga. Podél nábřeží vedou 16-proudé silnice a přechod silnice je opravdovým zážitkem. Člověk prostě musí vstoupit do silnice a pomalým krokem bez ohledu na vše kolem postupovat vpřed. Oni se vyhnou. Doufejte. Ještě jsme skočili do Muzea Ho Chi Minhova Města (dříve snad Muzeum Revoluce), kde najdete historii regionu se závěrečným zřetelem na vítězství (ne)pracujícího lidu. Jinak kdyby se tu člověk nudil, tak může ještě dojet do zoo či vodního parku. A jinak výměna dalších dolarů, nějaký internet, nákupy vod a pečiva (u mě teda sladkostí) a véča v jakési pohodové restauraci, kde se ale časem ukázal problém rozeznat číšnici s něčím jiným.
Výdaje: 102500 Dg + 3 $ (9,5 $)
Ubytování: 6 $/pokoj (hotel Nguyen No, dvojůžák, koupelna, TV, čistý)
Doprava: - (ranní příjezd z Nha Trangu)
Jídlo: 69500 Dg (véča-fish&chips 28, pití 10, polední pivčo 11, vody 6+7, pekárna 7.5)
Ostatní: 33000 Dg (Muzeum amerických válečných zločinů 15, Muzeum Revoluce 15, internet 3)
25.2.2006: 19.den Saigon - Cu Chi - Saigon
Okolí Saigonu nabízí několik zajímavých míst. Jednak je to hlavně delta Mekongu, kde jde pobýt několik dní na pomezí řeky a pevniny. Jde přes deltu projet i do Kambodže a užít si říční přechod hranic. Cesta je to prý zajímavá. Doprava je tam však trošku komplikovanější, tak někteří využijí cestovky a někdo, jako my, ani to ne a deltu si nechá na někdy příště.
A protože ve Vietnamu nám zbýval poslední den, zajeli jsme aspoň na půlden ke Cu Chi tunelům. Tato oblast asi 60 kilometrů od Saigonu je proslavená svými miniaturními tunely a pastmi, které se používali hlavně za Vietnamské války. Je to neuvěřitelně důkladně propracovaný systém a celková délka tunelů přesahuje 200 kilometrů. Dříve celá tato oblast včetně mekongské delty byla zarostlá džunglí. Lesnické čety amerického letectva však zanechaly po sobě důkladnou pláň, která je teď obrostlá rýží a je hlavní zemědělskou oblastí celého Vietnamu a okolí.
Podruhé a naposledy jsme si dali čedokařinu v podobě výletu pohodovým busem a průvodcem až k tunelům. Tentokrát to již bylo od Sinh Café za 4 dolary a bylo to bez problémů (teda až na některé přiblblé spolucestující a ranní organizovaný chaos před cestovkou, kdy během půlhodinky odjíždělo asi 15 autobusů všemi směry).
U tunelů nás zkásli o vstupné, na kterém teda neškudlili (55 + jakýchsi 15 tisíc). Nejprve následoval propagandistický film, o tom jak dobří lidé z Cu Chi si pěstovali kaučuk a starali se o zvířátka a pak přišli Američané a začali vraždit ženy, děti a dokonce i kuřátka, bourali domy a hroby. Tak se hrdinní obyvatelé Cu Chi postavili na odpor a následoval novácký příběh ženy, která zničila 16 imperialistických tanků atd. Překvapivě několik hrdých diváků z amerických řad filmeček neunesli a odešli.
A pak už následovala procházka lesíkem, kde bylo nakašírované vše, co by mohlo válku nějak připomínat (zákopy, krátery, zničený tank, ukázka důmyslných pastí na rozpárání vnitřností, ukázka polní kuchyně či nemocnice, navlečené figuríny představovali vojáky a Japončíci se s každou museli vyfotit. Po zapnutí čudlíku se dokonce některé figurýny začly kroutit a dělaly, jako že něco dělají. Tunely byly vybudovány v naprosto miniaturních rozměrech, aby se jimi obtloustlí Amíci nemohli proplížit. Vstupy jsou zamaskovány docela slušně a hlavně by se do nich člověk taky těžko nasoukal. Kus tunelu kapánek zvětšili, aby jima mohl projít i relativně normální člověk. No, v tý tmě to bylo zajímavé, kor když se schodama zrovna nešetřili. Za nějakých 20 dolarů si na místní střelnici může člověk i vystřelit z různých samopalů a podobných nástrojů. Dali jsme si kousek manioku k obídku v polní jídelně a vyrazili zpátky.
Vietnam
Vstup do tunelů
Vietnam
Zrušený tank
Vietnam
Vietnamské dráty
Ve městě už jsme jen zevlovali, nějaké nákupy a žraso po obchůdkách, pekárno-cukrárna, procházení Cdshopů, vypálení fotek z karet digitálního foťáku na CD (25tisíc), dokonce poslání pohledů, internet, véča a pak do baru na pivča, a tak no...
Výdaje: 195500 Dg + 7 $ (19,3 $)
Ubytování: 6 $/pokoj (hotel Nguyen No)
Doprava: 4 $ (Saigon - Cu Chi - Saigon, včetně průvodce)
Jídlo: 85500 Dg (véča-typicky vietnamské kuřecí prsíčka se šunkou, sýrem a hranolema 25, oběd-maniok z lesa, piva 3*10, pekárna 16.5, nanuk 3, šejk 5, voda 6)
Ostatní: 110000 Dg (vstup do Tunelů Cu Chi 70, pohled+známka 10, internet 5(75 min), vypálení fotek na CD 25)