Asie 2006 (12. - Kambodža)
26.2.2006: 26.2.2006: 20.den Saigon - Phnom Penh
Včera jsme si koupili lístek až do Phnom Penhu, takže ráno stojíme u cestovky ve vedlejší ulici a nasedáme s dalšími 3(!) lidmi do busu. Naproti kupujeme ještě čerstvou bagetku a vzhůru do Kambodže. Hranice vypadá ještě slušně, přechod je tentokrát naprosto bez problémů. I to kambodžské vízum by tu byla asi otázka 5 minut.
Kambodža je úžasná zemička s někdy dosti ponurou blízkou historií (Pol Pot, 1975-79) a slavnou dávnou historií (khmérská Angkorská říše, 802 - 14 stol.). Mezitím tu mnoho nebylo, v čemž pokračovali 90-letou oxidací Francouzi až do nezávislosti v roce 1953. Rudí Khmérové jsou naštěstí už historií a země se se svými 12 milióny obyvatel pomaloučku probouzí. Bohužel dosavadní cesta se nám poněkud natáhla a Markovi jsem slíbil, že aspoň 4 dny bude nějaký relax u moře. To udělalo z Kambodži v podstatě jen tranzit s dvěmi nocemi v Phnom Penhu. Holt příště.
Za hranicí končil asfalt a začínal trh. Museli jsme také přepřáhnout autobusy, kambodžské záležitosti tady vyřizovala společnost Capitol. Po půlhodince přijel bus a řidiči si ještě skočili na gáblík. Jedno z hlavních strašidel Kambodži jsou silnice. Průměrná rychlost tu horko těžko dosahuje dvacítky za hodinu. V období dešťů, když popadají mostky, ještě méně. Naštěstí v zimě je tu sucho a silnice se snaží dávat do kupy. Relativně rychle jsme dojeli až k přívozu přes řeku Mekong v Neak Luongu. Prodejci jsou tady už o hodně aktivnější, takže při stání věčně bušili na okno či jinak upoutávali pozornost. Jinak bych si jich totiž asi určitě nevšiml. Čekání na přívoz ale pěkně zkyslo. Fronta nebyla velká. Přívozy také pendlovali. Ale auta nepopojížděla a když jo, tak zásadně v jiných pruzích než jsme stáli. A když nakonec řidič přejel do toho pohybujícího se, tak ten se zas hodinku nehnul. Venku byl pěkný hicák, podrážka se mi přiškvařila k podlaze autobusu, takže ani nepřekvapilo, když bus bafl a vyvalil se z něho černý kouř. Naštěstí odešla jen klimatizace, takže seznamování se s Kambodžou bude aspoň takové naturálnější.
Do hlavního města jsme přijeli až za soumraku. Zastavili jsme přímo před hotelem s překvapivým názvem Capitol, který však byl jedním z mála turistických míst v širém okolí. Jest to komplex několika baráků s desítkami pokojů, tak jsme v jednom velkém a omšelejším skončili za dolarového bůra dohromady. Také definitivně skončila éra teplé vody v koupelnách, ale vzhledem k horku to problém nebude. Vyměnili jsme pár dolarů na místní riely (1 $ = 4100 rielů, resp. v našem hotelu o 200 stovky méně). Dolarovými bankovkami se platí hotely, busy cestovek a občas v lepších restauracích či v supermarketu. Za dolary tu však vrací směs různých kambodžských či thajských králů. Na západě země totiž stejnou parádu uděláte i s thajskýma bahtama. Naproti hotelu byl větší plac se spoustou stánků a večerního šumu rozvojového světa. Obkroužili jsme sousední blok, ale protože byla už tma a veřejné osvětlení se tu moc nevede, radši jsme zapadli chrápat.
Výdaje: 13000 Dg + 8.5 $ + 1000 R (9,6 $)
Ubytování: 5 $/pokoj (hotel Capitol, velký pokoj, koupelna, větráky, omšelejší)
Doprava: 6 $ (bus Saigon - Phnom Penh)
Jídlo: 11000 Dg + 1000 R (bageta 5000 Dg, voda 6000 Dg, cola 1000 Riel)
Ostatní: 2000 Dg (wc 2000 Dg)
27.2.2006: 21. den Phnom Penh
Opět celodenní toulání městem, které se proměnilo v docela masakr, páč slunce a čtyřicítkové vedro dalo tělíčku brutální záhul. Phnom Penh leží u soutoku řeky Mekong s kambodžskou řekou Tonlé Sap, která propojuje největší jezero Tonle Sap s Mekongem. Díky měnící se hladině Mekongu teče řeka půl roku směrem z jezera a dalšího půl roku otočí směr proudu a Mekong doplňuje vody jezera.
Kambodža
Muzeum genocidy, aneb bývalé vězení S-21 (na výšku)
Kambodža
Mapka Kambodži z lebek umučených
Nejprve jsme se vydali do muzea Tuol Sleng neboli Muzea genocidy neboli Tajného vězení S-21. Zde se ztělesnily všechny hrůzy polpotovského režimu v sedmdesátých letech. Kdysi tu bývala střední škola, ale vojáci ji proměnili v koncentrační tábor, kde mučili a zabíjeli vězně. Pol Pot se pokusil proměnit Kambodžu v absolutní komunistickou agrární zem. Zrušil peníze, vyhnal lidi z měst a zavíral veškerou inteligenci. Znát cizí jazyk, mít někoho známého v rodině, či jen nosit brýle bylo poukázkou na smrt. Pouhé zabití by však bylo asi jednoduché, tak vězně mučili důmyslnými nechutnostmi (elektrikáře zabíjeli elektrickým proudem, instalatéři dostali do pusy trychtýř a litry vody, matky se mučili s dítětem v náruči). Mrtvé odváželi na Killing fields, které se proslavily v nějakém hollywoodském bijáku, takže každý motorkář vás tam bude chtít zavést. Prý tam ale není co vidět.
Po asi dvou hodinách míříme do centra skrz menší uličky, dáváme gáblík a starý dobrý Lao pivo, procházíme skrz chrám Lang Ka a míjíme památník Nezávislosti postavený králem Norodomem Sihanoukem v roce 1958. Královský palác se svoji Stříbrnou pagodou má polední pauzu, takže si jdeme lehnout na nábřeží pod palmu. Když se pak znova doplazím k Paláci, který je velmi podobný tomu thajskému, organismus už nějak vypovídá poslušnost. Kašlu na palác a jde se vstříc čemukoliv klimatizovanému. Zapadám do internetové kavárny a tam přečkávám krizové odpolední dvě hodiny.
Kambodža
Památník Nezávislosti (náhled na výšku)
Kambodža
Královský palác
Na nábřeží je docela klídek. Vůbec všechny silnice jsou relativně klidné a neprohání se po nich tisíce aut či motorek jako v jiných městech. Dostáváme se až k chrámu Wat Phnom, kde bylo město založeno paní Penhovou na konci 14. století. Chrám je postaven na umělém kopci a je obklopen zelení a opicema. Příjemný kout města, jen ty opice jsou pěkně drzé. Cestou zpátky míjíme zajímavou budovu Nového trhu a za tmy kousek od našeho hotelu na hlavním bulváru nacházíme velký supermarket, kde se zas krapet rozmlsám.
Výdaje: 22500 R + 6.9$ (12,4 $)
Ubytování: 5 $/pokoj (hotel Capitol)
Doprava: -
Jídlo: 9500 R + 4.4$ (oběd-kuře s rýží a Laobeer 2.7$, véča-nudle 4500 R a soda 2*1000, nákupy-nanuk 0.4$, pití 0.3$, sůši 0.5$, banány 0.2$, grapopomeranč 0.3$, voda 2*1500 R, )
Ostatní: 13000 R (vstup Muzeum genocidy 8000 R, internet 5000 R/2hod)
28.2.2006: 22. den Phon Penh - Battambang - Aranya Prahet - Chanthaburi
Dneska už jsme se chtěli dostat do Thajska a nejlépe na ostrov Ko Chang. V podstatě jsou dvě trasy. Jedna zajímavější, kterou jsem chtěl jet původně. Užít si jedinečnou prehistorickou železnici do přímořského města Sihanoukville (vlak jezdí každý druhý den a cesta trvá asi 10 hodin nebo to jde ještě 3 hodiny autobusem). V tomto městečku nějaký čas pobýt, užít prázdné pláže, či navštívit národní park Bokor nebo Ream. Odsud se pluje lodí za 25 dolarů na hranice do Koh Kongu. Tam se musí naskočit o zastávku dřív do menší loďky přímo na celnici, která zavírá v pět, což se leckdy prý nestíhá. Na druhé straně čekají krvežízniví taxikáři, kteří svezou až do Tratu. V jednom dni by se to teoreticky dalo stihnout, ale asi bysme si to moc neužili. Proto jsme si dali všednější cestu autobusem na hlavní přechod do Thajska, která vyšla na menší peníze (11 dolarů proti více než 30 při cestě přes moře). Koupili jsme teda od Capitolu lístky na bus na hranice do Poipetu za 6 dolarů.
Vyjížděli jsme ráno v sedm a frčeli vyprahlou planinou podél řeky a jezera Tonle Sap. Zem byla vyprahlá, všude naprostá rovina a minimum stromů. Jen občas se cukrové palmy zatvářily na obzoru jako lízátka. Přes Batambang jsme dojeli do Sisophonu, kde jsem se napojil na na stopy mé první asijské cesty zpřed třech let. Co se nezměnilo, byla silnice. Zatímco dosud jsme jeli neuvěřitelným tempem, tak odsud jsme zbývajících 60 kilometrů na hranice jeli skoro tak dlouho jako předchozích 300 kilometrů.
Bus pokračoval až do Bangkoku, bohužel domluva s řidiči, aby nás vyhodili až za hranicema v Aranya nebyla možná a vypoklonkovali nás asi kilometr před hranicí. Tam se na nás vrhli motorkáři, ale na těch párset metrů ještě máme. Až na nějaké to čekání je hranice docela OK, ten brutální chaos co tu byl před lety je tentam. Ani žebrající děti se nás nenavěšeli.
A už jsem zase po dvou letech v Thajsku. Za čárou jdeme doleva do obchodní čtvrti všeho druhu, jsou tu i bankomaty a směnárny (baht oproti minulu posílil na 39 za dolar). Sběrný autobus na konci obchodních ulic jsme bohužel propásli, protože místo busu tu pendluje náklaďák, resp. sanglaw (10 B). Když se další neobjevoval, nezbývá než využít tuktuku a dojet na autobusák v Aranya Prathet za 60 B (pro dva). Tady máme docela štěstí a autobus na lince Burinam-Chanthaburi jel za chvíli.
V Chanthaburi jsme se už vykašlali na další spoje, odmítli jsme taxíky za 600 bahtů a vyrazili hledat hotel (další blbost, protože busy do Tratu odsud jezdí často a v Tratu by asi byl menší problém s ubytováním). Ale aspoň jsme si prohlídli nějaké neturistické město a našli údajně nejlevnější místní hotel Mgaw, který mi poradil v zajímavém rozhovoru nějaký domorodec. Za 300 bahtů jsme si na Thajsko užili slušný luxus.
Výdaje: 335 B + 6$ (14,6 $)
Ubytování: 300 B/pokoj (hotel Mgaw, Chanthaburi, velký pokoj s koupelnou a teplou vodou, tv, nový)
Doprava: 170 B + 6$ (bus Phnom Penh-Poipet 6$, tuktuk hranice-Aranya Prathet 30 B, bus Aranya-Chanthaburi 140 B)
Jídlo: 15 B (voda 5B, cola 10B a zásoby ze včerejšího nákupu)