CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

ÁZERBÁJDŽÁN 2018
IV. Znovu Baku a Budapešť

4.11. Baku

Klídek, stejná snídaně a vypadnu z pokoje až po jedenáctý. A to plány na dnešek byly a ještě se musím přestěhovat. Nevím, jestli to bylo nejrozumnější, ale odlet je šíleně ráno, spíš v noci, tak jsem si našel postel u zastávky letištního busu. Sice byla za směšný peníz, ale ve společné ložnici.

Jedu metrem na dnes nejslavnější stavbu Baku – kulturní centrum Haydara Aliyeva. Barák od Zahy Hadid nemá žádnou hranu, vše je zakulacené a bíle odlaždičkované s odkazem na islámskou architekturu. Nádherný kousek. To samý vevnitř, kde je ve velkorysých prostorech pár muzeíček – prvního prezidenta, historické, baráčkové, oděvní, panenkovské a nějaké moderní obrazy (vstup 15 AZN). To historické je udělané hezky a člověk se dozví to, co jinde ne. Třebaže první genocida nebyla těch nebohých Arménů od Turků, ale ještě dřív nebohých Ázerů od Arménů (1905). Tak určitě. Kluci se fakt nemají rádi. Problémy byly vždycky, ale v tom roce 1991 dostali od Arménů pěkně na prdel. Teď už by to asi bylo naopak, Arménie je stále chudá země a Ázerbájdžán cpe do armády ropné miliardy. Zatím drží nad Arménií ruku Rusko, ale jestli tohle někdy rupne, bude po Artsakhu hodně rychle.

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
Metro v Baku

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
Heydar Aliyev Center

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
od Zahy Hadid

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
Útroby

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
Exponáty

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
..

Ve všech těch expozicích jsem strávil strašně času. Venku se pokusím udělat fotku s proflaklým pohlednicovým nápisem I love Baku, ale to je bez šance. Stojí se na to fronty a ještě přijela dívčí škola s fotografem a každá musí mít svoji fotku. A pak s kámoškou a s druhou kámoškou a se všemi. Tvl. Cestou sem je ale i hezký park plný hejblátek a důchodci mastí na stolech nejrůznější hry od domina a šachu až po cosi nepochopitelného. Každá hra má ještě desítky čumilů. Fajn tu.

Dnes jsem ale chtěl ještě něco echt ázerbájdžánského - ropná pole. Začínají hned ve městě u plaveckého bazénu. Tady je i úplně první vrt z roku 1845, kdy to ještě byly pořádné dřevěné věže, kterých na starých fotkách jsou tisíce kolem ropných lagun. Dnes si důstojně pumpují vrty s kladivem i přímo na parkovišti. Dál jsou v krajině volně a na pobřeží Kaspiku jsou jich stovky. Jenže teď je už tma a nejsem si jist, jestli se mezi nimi mohu producírovat. Z fotek by stejně nic nebylo, tak to vezmu pobřežní vyumělkovanou pustou promenádou do města, což je asi 8 kilometrů. Ale do těch nacpali pár dalších porůznu nasvícených archiskvostů. I v noci se buduje gigantická platforma na druhou nejvyšší vlajku světa. Taková pytlovina. Naposledy proletím Staré Město. Na hotelu Stay Inn to v jedenáct nevypadá, že by se držela večerka. Recepční je hodnej, ale je nějaký svátek a krutě nestíhá. Postele jsou obsazeny do mrtě a arabské a indické existence hubu nezavřou ani, když na ně vyletí majitel. To jsem si se spánkem proti letištní hale moc nepomohl.

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
Ještě...

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
První ropný vrt z 1845

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
Kaspické moře

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
Crystal Hall

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
Hvězda smrti

Ázerbájdžán

Ázerbájdžán
U přístaviště

5.11. Budapešť

Vstávám stejně před budíkem, včera jsem si zapamatoval ty největší buřiče a teď jim omylem při odchodu bouchám batohem nad hlavou do postele a v půlčtvrté razím do ulic. I teď fungují všechny kebabárny, což se hodí. Bus z ulice 28. ledna odjíždí v noci každou celou hodinu a po nabití Bakikarty o poslední fifníky jedeme. Na letišti je frmol, ale můj let nikde. Wizír jako jediná aerolinka létá z domácího starého letiště, odkud se jinak létá prakticky jenom do Nachičevanu.

V letadle se toho naspalo víc než v posteli, další tři hodiny ukradl časový posun a v nových osm hodin ráno se soukám do Budapešti. Busem 200E a metrem se nechám vyhodit u Parlamentu. Tahle ikonická budova se mi líbila už jako pidiharantovi, ale dovnitř jsem se nikdy nedostal. Buď bylo zavřeno, byly tu delegace nebo svátky. Až dnes. Parlamentem prochází strusky návštěvníků v různých časech a řečech. Za hodinku mají volno do anglického průvodu a čas mám prý zabít ve vedlejším muzeu. To je zavřené. Ranní energie už mě opustila a prosedím to tu na lavičce. Vstupné 2400, ale i zde je cenový rasismus, i když tentokrát proevropský a levnější to mají občané EU.

Maďarsko

Budapešť
Budapešťský parlament

Maďarsko

Budapešť
a jeho útroby

Maďarsko

Budapešť
Jednací síň

Prolezeme rentgeny a novým sklepením do budovy parlamentu. Ta neuvěřitelně kýčovitá zdobnost je i vevnitř a navíc je to ještě vše barevné a v maurském stylu. I pouhé schodiště je přezdobený skvost – lampy, stropy, stěny i zábradlí. Jak procházka po cukrářském dortu. Naproti centrálnímu schodišti je dóm s královskou korunou, která se pěkné narajzovala, než se dostala sem zpátky domů. Hlídají ji vojáci ve švejkovských mundůrech. Pak ještě salónky a jednací síň parlamentu přetékající zlatem a na konci muzejní sál o výstavbě baráku.

A pak už jen žlubusem do Prahy a dát si týden oraz před další týdenní cestou do Atén. Ázerbájdžán byl fajn, ale kulturní i přírodní památky prostě za sousedy zaostávají. Hlavně s těmi restrikcemi vstupů do přírody je to trapárna. Ale příjemně to strávený sluneční týden místo domácích listopadových plískanic.