CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

BALKÁN 2011
(1. Sarajevo)

5.9.11 Praha - Budapešť

Jediná příprava na tuhle cestu spočívala v tři dny předem zakoupené vlakové jízdence do Budapešti (za 500 Kč). S Míšou máme sraz na Wilsoňáku, odkud odjíždí tradiční rychlík do Maďarska. Tradiční je i nabrané dvouhodinové zpoždění, čímž přicházíme o spoj dál na Balkán. Další vlak do Bělehradu (za "akčních" 15 eur) jede kol půlnoci, tak aspoň máme o spací starost méně. Vyrazíme decentně do setmělé Budapešti na první pochod s bágly. No, trochu se prohneme. Kompletní stan se samonafukovačkou jsem netáhl už hodně dlouho. Jen jsem uškudlil kila na huňatém spacáku, čehož se pak mělo litovat. Míša tenhle váhový rozdíl dokázala hravě vyrovnat svým fotonádobíčkem, kdy táhle 2 klasické foťáky a skoro snad 100 filmů. Tak jsme radši vcelku rychle zapadli do nejbližší slušnější restaurace na večerní gáblík.

6.9.11 Bělehrad - Sarajevo

Ráno jsme dojeli do Bělehradu, kde ale pěkně lilo, takže prohlídku města necháváme na návrat (v mém případě je to už asi potřetí). Na pokladně bereme první vlak na jih. Jel do Sarajeva a za necelou hodinu už si to suneme betonovými předměstími Bělehradu. Paneláky tu mají běžně přes 20 pater a vše krásně v mnoha odstínech šedivé.

Srbsko

Bělehrad
Pokolikáté už je tohle jediné místo Srbska, o než zavadí mé boty

Srbsko

Bělehrad
Poetika bělehradských sídlišť

Cestou jedeme asi 2 hodiny i přes Chorvatsko, a ač tam není jediná zastávka, dvakrát nadvakrát nás prošůrovali celníci a opatřili pas 4 dalšími razítky. Občas nějaký kopec, lány kukuřice, několik vesnic, ale žádný úpadkový či chudobný zjev, na který se těšily hlavně Míšiny foťáky, se zatím nekoná.

Na nádraží v Sarajevu se, kromě trochu jetějších billboardů z dob olympiády v roce 1984, ochomýtají asi dva nabízeči ubytování v soukromí. To máme ještě velké oči, že něco lehce najdeme, což nás vcelku brzy opustilo. Bez těch lonelyplanetů je to cestování holt trochu vázne. Vcelku nemilé je i zjištění, že odsud nejede žádný spoj do Černé Hory. Tak aspoň na poště vyměníme pár bosenských marek (přibližně 2 za jedno euro).

Voláme na vizitku od jednoho naháněče s pokojem v soukromí nad nejstarší části města (10 eur na noc). Míše se to teda na úvod úplně nezdálo, nacpat se neznámému do auta, ale byl v pohodě. Aspoň jsme měli jízdu s výkladem skrze celé město, které se táhne v údolí řeky Miljacka. Nechali jsme se protáhnout jeho početnou rodinkou a protáhli jsme i naše dutiny větší dávkou welcome drinků. V noci jsme sešli dolů do staré turecké čtvrti Baščaršija s kamenným dlážděním, která překypovala obchůdky a restauracemi, které nás tedy zajímaly momentálně výrazně více.

Sarajevo jako hlavní město Bosny a Hercegoviny má 320 tisíc obyvatel (s předměstími 450 tisíc). Vzniklo z vesnic ve středověku, jímž vévodila pevnost Vrhbosna. V roce 1239 zde vznikla katedrála svatého petra. Citadelu z 1263 zplundrovali Osmané, kteří získali město v roce 1435 a začali tomu zde dávat základny dnešního rázu. Od roku 1507 je doložený název Sarajevo (podle tureckého slova palác - Saraj). V 16. století dosáhlo Sarajevo svého rozkvětu, který ztrácelo po zplundrování od Rakušáků (1697). Město dál udržovali Osmáné, přidali hradby, ale nakonec v roce 1878 bylo na Berlínském kongresu rozhodnuto, že Bosna a Hercegovina bude obsazena Rakousko-Uherskem, které zde anstolilo protektorát a měnit orientální vzevření města. Nejvýznamnějším architektem se stal Čech Karel Pařík.
Nejvíce se město do světového dění samozřejmě zapsalo 28. června 1914, kdy u mostu Latinska čuprija byl postřelen František Ferdinand dEste s chotí Chotkovou, kteří týž den zraněním podlehli. Následovala vyhlášení válek - Rakousko Srbsku (28.7.), Německo Francii (3.8), Británie Německu (4.8.), Rakousko Rusku (6.8.), Černá Hora Rakousku (7.8.), Francie a Británie Rakousku, Japonsko Německu atd.
Za druhé světové zde vzniklo fašistické Nezávislé Chorvatsko. Za Tita se sem lily peníze a lidé (1930 65tis., 1961 145tis, 1980 450tis.). 15. února 1984 zde byly zahájeny XIV. Zimní olympijské hry.
3.března 1992 došlo k vyhlášení nezávislé Bosny a Hercegoviny po referendu, které Bělehrad neuznal. Prezidentem v dté době byl Alija Izetbegovič. Již probíhající válka v Chorvatsku se rychle přenesla sem a začaly se vytvářet paramilitární jednotky. Jugoslávská armáda začala město obléhat a bombardovat od května 1992. Válka byla ukončena až 19. prosince 1995 podepsáním mírové smlouvy z americkém Daytonu. Ve městě zahynulo 12tisíc lidí a bylo zraněno jich bylo na 50tisíc.

Bosna a Hercegovina

Sarajevo
Welcome in Sarajevo

Bosna a Hercegovina

Sarajevo
Sousední malý hřbitov nad Baščaršijou

7.9.11 Sarajevo

Kolem i vně města jsou lány hřbitovů s bílými náhrobními kameny ve tvaru patníků. Válka v letech 1992 až 1995 si jen ve městě vyžádala přes 12000 obětí. Prolejzáme starou čtvrť a noříme se do spleti uliček nad řekou. V centru, k nelibosti Míši, po válce nezbylo mnoho stop, kromě domů se stopami po kulkách, a tak čtyř zpustlých větších baráků, což je furt lepší výsledek než v centru Prahy.

Bosna a Hercegovina

Sarajevo
Bohužel všudypřítomné hřbitovy

Bosna a Hercegovina

Sarajevo
Řeka Mijacka s mostem, kde dostali Ferdu

U mostu, kde to schytal Ferda Habsburský, začala hledat Míša marně telefon, tak razíme zpět na pokoj, odkud nás (tedy mě) nenapadne nic blbějšího než šplhat do kopců za panoramaty a hřbitovy. Zdlábli jsme meloun a šli se kochat. Ostřelovači si tu asi museli hnusně lebedit. Ale my očima hledáme spíš nějaký ten echtbalkán, tak zamíříme nazdařbůh k šedému sídlišti na východě města. Míjíme upravené domky v kopcích i omšelý olympijský areál. Šedivé sídliště zblízka nevypadá úplně děsivě. Nejsou to žádné hranaté kvádry, ale docela zajímavě budované betonové babylonské věže. Dáme oběd a jedeme dál za hledáním úpadku.

Bosna a Hercegovina

Sarajevo
Sarajevo

Bosna a Hercegovina

Sarajevo
Sarajevo

Nasedáme na tramvaj (lístek za marku i u řidiče) a jedeme nazdařbůh na východ. Až po řádné projížďce vylézáme, když vidíme první zarostlý a rozstřílený obytný komplex. Sice k tomu naladí sousední skleněný palác hotelu Radon Plaza, ale Míša se s fotografickým zápalem ponořuje do útrob volně přístupných paneláků kolem zarostlého náměstíčka. Bohužel tenhle zápal byl na dlouho dobu naposledy. Jen jaksi před odjezdem z Čech byla Míša významně nakažena virem obav před minami, což vcelku úspěšně dokázala šířit i dál. Tady je to sice nesmysl, ale tak pro sichr při chůzi v trávě si nejprve hážeme kamennou cestičku, což působí dost komicky. Až mizející denní světlo a feťáci v jednom z bloků nás přimějí k návratu do centra, kde ještě prolezu historické nasvětlené baráky. A zítra ráno pokračujeme do Černé Hory.

Bosna a Hercegovina

Sarajevo
Relikty občanské války

Bosna a Hercegovina

Sarajevo
Relikty občanské války