CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

0. Úvod a Norimberk

Letenky

S Myšákem kupujeme letenku rovnou do Dháky a zpátky z Dillí z Prahy od Turkish Airlines. První zkušenost s touto prý oblíbenou aerolinkou. No tvl, fakt ne. Když se neřeší den dovolené navíc, posun odletového letiště do Norimberku, přičemž návrat do Prahy zůstává, sundá cenu o čtvrtinu na solidních 12 tisíc. Z Dháky přes Himálaje se už nějak do Dillí člověk dostane a přelety jsou v Indii záležitosti tisícovky. Zbytek přiletivších později bere zpátečku rovnou do Dillí za 8500 s UIA, i když Ukrajinci jim z toho příjemný zážitek taky neudělali.

Víza

Úředních obstrukcí je povícero. Každá země má víza a zadarmo je nedají. Zejména Indie byla vždy martýrium. Dnes sice vydávají víza už na letištích, ale velmi rozporuplné zprávy byly o tom, zda je dají i na dva vstupy, když ten druhý bude po zemi (nakonec dají). Náš první vstup do Indie nepoužívaným hraničním přechodem bez elektřiny žádné elektronické usnadnění nenabídl a čeká nás návštěva indické ambasády. Tam je sice na recepci už příjemná Češka, ale ani to nezabrání, aby ty návštěvy musely být rovnou čtyři (jednou prý moc brzo, podruhé nebyl dostatečně propracovaný itinerář, a tomu předchází hodinové vyplňování elektronického formuláře včetně dotazů na babičky v Pákistánu). Zas bez problémů dali i třívstupní vízum (které se údajně nedává) za stejných 2130 Kč.

Vízum do Bangladéše dávají již rovnou na letišti (51 USD), ale chtějí taky pár papírů - rezervaci ubytování i itinerář, což nemáme, ale v nekonečně dlouhé frontě devíti lidí bylo dost času na dodělání. Jiní Češi, co si pro víza jeli do Berlína na ambasádu, měli překvapivě na letišti smůlu, protože proč by Čech měl mít vízum z Německa a nakonec si museli koupit vízum stejně na místě. Logiku nehledejte. Bhútánské vízum (40$) zařídí cestovka a stačí jí jen vyplněný jeden papír a sken pasu.

Dolarové hotovosti se vyplatí vzít více. Bankomaty sice jsou, ale dost skoupé a většina jich s cizími kartami nekomunikuje a třeba i na bangladéšském letišti byl jediný bankomat a to jen na místní karty. Simku lehce koupit v Bangladéši, v Indii je to další z úředních martýrií. Wifiny byly už i v úplně každém hotelu švábíku.

Jak do Bhútánu

Hlavní problém. Do Bhútánu se nezávisle nedostanete (pokud nejste Ind, což asi nebudete). Vždy je třeba využít služeb bhútánské akreditované cestovky. Naštěstí skupina jsou i dva, takže nějakého davu hrnoucího se za deštníčkem se bát netřeba. Ale vláčíte sebou průvodce a řidiče a úspěch a dobrý pocit z cesty je prostě v jeho rukách. Na dolní hranici denní taxy se dostanete už při 4 osobách, které ideálně naplní minivan tak, aby každý měl své okénko, ze kterého se bude kochat (já), nebo o něj bude opřen při spaní (ostatní).

Standardní taxa, co vybafne na člověka, je 250 dolarů za den, plus příplatky za vízum (40), spropitné (desítky) a letenky (od 200 za let). Jenže dá se tam zdarma dostat i po zemi z Indie (Bhútán má přechody jen s Indií, jeden na západě poblíž legendárního Darjeelingu a na východě vyzvedávají rovnou v Guwahati, hlavním městě Asamu a bráně do zapomenutých etnických státečků východní Indie. Na druhou stranu, dát si přelet z Káthmándú podél osmitisícovek s přistáním v bhútánském Paru mezi himálajskými štíty bhútánskou aerolinkou s českým pilotem za ty dvě stovky taky stojí.

Ta denní taxa není ale jen pouhý poplatek, ale obsahuje i plný servis s ubytováním, plnou penzí, dopravou, průvodcem, řidičem a vstupy. Takže na poznávačku to i ujde, na klasický trek po horách ve stanu už sakra ne (a to by tu byl jeden z nejlepších – měsíční Snowman trek). Cenu pak lze snížit jetím mimo sezónu na 180$/den (červen-srpen a prosinec- únor). Proto jedeme akorát do posledního únorového dne, přičemž únor už je pohodový měsíc s čistou oblohou a přes den teplotou lezoucí k 15 stupňům) a přidáním východního Bhútánu, který má aktuálně slevu 65/den, což nakonec dalo obstojných 1310 dolarů na 9 dní i s vízem a poplatkem za bankovní transfer (40$ za všechny).

Čtyři osoby jsem získal překvapivě snadno a než jsem rozhodil sítě, už jsem musel odmítat i známé. Myšáka jsem pro tohle nadchl už dávno, třídní sraz základky po dvaceti letech přidal Petru a spolucestující z nedávných dvou cest Petr se taky na dvoutýdenní variantu chytil. I když i ta na něj nakonec byla moc dlouhá, ten prostě žije v jiné časové dimenzi. Tím máme skupinku ve vlastní moci a můžeme si vybírat a upravovat program. Cestovky mají řadu základních itinerářů. Ty nejkratší začínají na třech dnech s poznáním toho hlavního – Para a Tygřího Hnízda nad ním a Bhútán si člověk může odškrtnout i za 4 stovky dolarů. Ale Bhútán toho nabízí mnohem víc, my chtěli nějaké hory, aspoň menší himálajský trek a šiknul by se nám i přejezd přes sedla z východu na západ. Vybral jsem FirefoxTours, který má tady v zastoupení známého Michala T., který pomůže, poradí, zařídí, pracuje i pro naše renomované cestovky a vše je pěkně v češtině, což je tak nějak lepší, než posílat stodvacet tisíc do Bhútánu nějaké cestovce známé jen z webu a tří emailů.

Přes Norimberk (8.2.2019 - den první)

O proklatě mrazivém ránu vyrážím žlubusem do Norimberku. Těším se na historické a nepoznané město. Přibližně v půlce prohlídky centra mi došlo, že tady jsem už byl. Njn, před deseti lety cestou na Euro a ostudnou porážku od Turků. Vyrážím do centra rozkládajícím se na břehu řeky Pegnice, jehož původ sahá do 11. století. I pět hodin je akorát na prolezení všech historických uliček až přes hradní návrší. „Náš“ Karel IV. tu mimojiné postavil kostel Panny Marie, uveřejnil zde svoji Zlatou bulu sicilskou a narodil se tu i Václav IV. V 15. a 16. století se město stalo centrem německé renesance a působil zde nejslavnější rodák Albrecht Dürer, který zde má muzeum v typickém hrázděném domě z roku 1420. O století později bylo město tak zadluženo, že ho nechtěli ani Prušáci mající na něj nárok. Až po obsazení Francouzi se nakonec dostalo do náruče Bavorského království. Novověkou slávu si vydobylo město konáním říšských stranických sjezdů s přijímáním jistých zákonů. Ve druhé světové válce tak za odměnu bylo město totálně zničeno, ale nakonec většinu staveb zrekonstruovali do původní podoby.

Německo

Norimberk
Hradby Norimberku

Německo

Norimberk
Hrad

Německo

Norimberk
a podhradí

Německo

Norimberk
Uličky města

Německo

Norimberk
Dům Albrechta Dürera

Německo

Norimberk
Řeka Pegnice

Z centra na letiště jede metro. V rámci váhového šetření mám v drobných odměřeno přesnou částku 4,10 eura na něj. Letos ale zdražili na 4,20 a mě chybí deset centů. Nemám, to se musí válet po zemi v těch bezcenných centech. Chalange akcepted. První jsem našel po pár krocích, ale dál lautr nic. Mám tu silnou konkurenci z východní Evropy lačnící po mincích. Většina z nich nyní vyluzuje zvuky na hudební nástroje. Možná bych měl úspěch s nabízením ticha. Hodiny ubíhají, až v bodě severního obratu pod hradem středověké falce s románskou kaplí mě napadne spásná myšlenka na zálohované lahve a plechovky. Ale i tady uklizeno jak v Alcrónu a nic nenabízí keříky u hradeb ani letmé pohledy do odpadkových košů:-) Prohrávám. Až ke konci je zamřížovaná kašna přání ve zdi pod hradem. Mé přání je deset centů. Dostanu dvojnásobek, když ruku prodloužím o pražský výtisk Metra. Pak že jsou to noviny na prd. A nakonec i ten deseticent najdu poctivě na zemi. Jen o měsíc později na sněhu v odlehlém sikkimském údolí.

Po dvou hodinách jsem v Istanbulu, kde po půlnoci čekám v salonku na Myšáka letícího až večerním letem z Prahy. Jenže takhle v noci je salonek už vyklízený, jídlo nezbývá téměř žádné a vyhazují do koše i celé tácy se zákusky. No to nee, neplýtváme a chráníme přece životní prostředí, tak jsem uklízeče zastavil v poslední vteřině a sebral mu aspoň dvacítku kousků tiramisu.

Jak je u těchto zemí obvyklé, letadlo do Bangladéše bylo poloprázdné. Opačným směrem ale míří letadla plná bangladéšských dělníků. A servis Turků na tomhle dálkovém letu byl zjevně taky již uzpůsoben bangladéšským nuzným poměrům. Noční let ušel. Široko-daleko bylo jen jedno dítě, i když se to snažilo řevem vynahradit. Bangladéšský přístup k cestování se zavřením mámy s dětmi doma je přeci jen v určitou chvíli komfortnější. V čase oběda nám flákli hodně mizernou snídani a klesáme do smogových dháckých mraků.