CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

BARMA/MYANMAR & INDONÉSIE
(1. - Paříž, Kuala Lumpur)

Před cestou

Víza do Barmy budou snad v Kuala Lumpuru a víza do Indonésie vydávají na letištích. Peníze v cashi se pro tuhle štreku hodí víc než jindy, protože v Barmě neexistuje nic jako bankomat, dokonce ani směnárna, banka, či mobilní síť; někdy ani internet či elektřina, takže se může cestovat pěkně po staru. Hlavní zpáteční letenka Paříž-Kuala Lumpur koštovala celkově těch 327 euro (+5euro za gáblík). K tomu se přihodil let z Prahy do Paříže s Easyjetem (1300 Kč). Na plánování vnitroasijské štreky se čekalo, až s čím se předvede Air Asia, která permanentně má nějaké akce. Tentokrát si teda dala hodně na čas. Ono by to teda nebylo extrémní ani bez slev, ale když už to jsme v tom... je to docela zábava číhat na tyhle slevolety. Takže zpáteční z Kuala Lumpuru do Yangoonu byla za 177 ringitů (1110 Kč), z KL první kroky v Indonésii nastanou v Yogyakartě za 135 ringitů (850 Kč). Z Bali zpátky na kontinent se dostaneme přes Singapur s AirAsia Indonesia za 213000 rupií (450 Kč) a po denní prohlídce mrakodrapna se doletí znovu do KL za 6 singapurských (plus poplatky 35, čiliže 600 Kč).

Příplatky za zavazadla přidaly i impuls pro dávné rozhodnutí vyrazit jen s příručním batůžkem. Po západní Evropě na týden to jde, tak proč ne tady. I když jen s kraťasami to taky asi nebude, vzhledem k tomu, že mě čekají i nějaké třítisícovky, zimní Paříž... Tentokrát se na to šlo teda vysloveně vědecky, půjčila se gramová váha... jeden by neřekl že jen na vhodné fusekli se dá ušetřit 20 gramů, na tričku 150, kilo k dobru a furt máme stejně věcí. Škoda, že hadry dnes nahradily sereptičky jako různý nabíječky, foťáky a lahvičky. Ale do šesti kil se to o fous vešlo.

22.2. Praha - Paříž Roissy

Tákže, dalších 38 dní cestování na obzoru. Autem na Ruzyň, tady potkat Davida s jeho tradičním zpožděním. Čas se dal fajně utratit výstavkou zajímavých fotek baráků na novém terminálu. Počasí vypadalo normálně, snad i Francouzi už objednali odmrazovací prostředky (v prosinci kvůli tomu stála většina francouzských letišť týden) , tak bychom se zítra ráno mohli i odlepit směr Asie. A kdybych se nedostal do Paříže, ale AirAsia do KL jo, tak bych mohl celou cestu hodit do kanálu. Takže pro ten jednoprocentní průšvih byl po ruce kámoš s bavorákem, který by to na Orly místo EasyJetu stihl taky.

Easyjetem jsme za chvíli byli na letišti Charlese de Gaulla/Roissy. Což je trošku zádhel, protože odlet do Kuala Lumpuru je z druhého pařížského letiště Orly. Měl by tu být někde přímý autobus za 20 eur, ale času bylo víc než dost (11 hodin). Plán byl pokochat se noční Paříží, kterou David neviděl nikdy a já asi 11 let. Jen ten mráz se hodně rychle prohnal i skrze všechny hadry, co mi přišly pod pazouru.

Měly by tu být místní busy do centra, ale rozhodně se to neřídilo podle jízdního řádu a taky ne podle očekávaných cen. Ve dne to jde lokály přejet asi za 5 euro. Tady jsme frčeli podivným spojem s řidičem, kterému jenom vytlačit lístek ze stroje za dvojnásobek taxy trvalo 10 minut. Projeli jsme snad všechny myslitelné venkovské zákoutí a po dvou hodinách nás vyhodili u Východního nádraží.

Noc: na letišti a prochajda po Paříži
Doprava: auto Mělník-Praha, letadlo Praha-Roissy 650Kč, bus Roissy - Paříž Gare dEst 7.2

23.2. Paříž - Orly

Bus na Orly jel z druhé strany centra, akorát na dvouhodinovou procházku. Na hlavních bulvárech to ještě krapet žilo, i když moc domorodých domorodců k životu nepřispívalo. Zalezl jsem i do Rue Jarry udělat fotku míst pradávných nocí strávených v tomhle místě.

Francie

Paříž
Trocha klasiky

Francie

Paříž
A fotopokus Notre Dame

Ten úplně ideální plán byl toulat se noční Paříži a fotit si osvětlené památky. Ale Frantíci škudlí, takže bylo zhasnuto naprosto všechno, včetně Eifellovky. Stativ tak měl svoji zbytečnou práci na této cestě splněnou a mohl putovat na dno báglu. Ale ani zbytek toulání města nebyl o nic lepší, kosa byla slušná, takže podél Seiny jsme to štrádovali pořádným kalupem k lyonskému nádraží, odkud noční bus N131 na Orly jezdí každou hodinu (1.8). Logicky odjel před 5 minutami a nás čekalo 55minutové čekání. Bus nás vyhodil v podjezdu pod letištěm a po 10 minutách jsme se mohli nudit v hlavní hale.

Nečekal jsem od AirAsiaX moc. Ale tak nějak jsem aspoň doufal, že to nebude horší než letadlo na tamní přelety, které byly docela v pohodě. A vono bylo. Místo na nohy se ještě přežít dalo, ale v zájmu úspor nacpali do letadla ještě jednu celou řadu i podélně, čímž všechny sedačky byly užší a bez pořádného opěradla, uličky prakticky neprostupné a seděl v sedačce do uličky, tak ho každou chvíli někdo pohladil zadkem. Tady jsme měli ještě kliku, že jsme pro nás dva vyfásli trojsedačku. Něco se naspalo, něco se pročetlo a něco obstaralo očekávání věcí příštích. A protože časový posun nám přihodil na hodinkách dalších 7 hodin, byli jsme v Kuala Lumpuru o den později v pět ráno.

Noc: v letadle
Doprava: bus N131 Paříž Gare Lyon - Orly 1.8€; let Paříž Orly - KL 165€

24.2. Kuala Lumpur pro víza

Hlavní důvod pro tolik dnů v Malajsii bylo získat vízum. Cestovní agentury, které by to za místní bakšiš udělaly, tady moc nefrčí, tak holt si dáme ambasádu na vlastní kůži, což nebývá většinou nejzábavnější zážitek na cestách. Vyměnit nějaký peníz (1$ = 3ringity), vzít z letiště jeden z mnoha busů na hlavní nádraží KL Sentral (8-9 R), odsud metrem (respektive RapidemKL)na zastávku Jelatek. Dle netu mělo být bimbasáda na adrese Jalan Hilir 8C, internet to někde ukázal, mapka na zastávce metra to ejště potvrdila. Jen ta nějaká doprava chyběla. No dáme ranní procházku, jen jaksi ranní sluníčko bylo silnější, vzdálenost delší... pro tyhle případy by normální člověk asi použil taxík. A možná by se i vyhnul tomu, že když dorazí na místo, je tam jen dávno zavřená vila. O kus dál nakonec nějaký pišišvor z další barmské rezidence nás poslal na druhý a správný konec ulice. Tam to bylo, jen ta ulice byla proklatě dlouhá.

Malajsie

Malajsie
Malajské panoramato nejprofláklejší

Malajsie

Malajsie
Kuala Lumpur

Tááákže - myanmarská ambasáda. Dvůr připomínal uprchlický tábor, asi dvě stovky lidí tu různě postávali, polehávali, v rohu restaurace pod stanem. Pro bílé huby lačnící po vízu tu ale bylo speciální okno otevřené nonšalantně mezi 9 a 11 hodinou. Nejdřív zpražily ceny a pak hned termíny za vízum - normální je za 5 pracovních dní a za 80 ringitů. A to ještě jim většinou nevyjde ani 5 pracovních dnů do týdne. Expresní vízum je za 2 pracovní dny po 150. Vydávají je jenom hodinu odpoledne (mezi 15 a 16). Čili i s tím naším malajským týdnem vychází express vízum tak tak.

Za okýnkem seděl komunistický byrokrat, takže nejdřív nás poslal pryč, protože David měl pasovou fotku s modrým pozadím a pak mě, protože zas fotopapír nesplňoval jeho představu o tloušťce. Naštěstí vedle restaurace kopírují dokumenty i předělávají fotky na to, co se ouřadům už líbí víc. Skoro po dvou hodinách papírování skáčeme na první bus jedoucí do centra lehčí o 330 ringošů a o pasy (takže kopie pasů se fakt hodí mít).

A cesta může začít...