CESTOVÁNÍ

TravelInfo


BARMA/MYANMAR & INDONÉSIE
(1. - Paříž, Kuala Lumpur)

Před cestou

Víza do Barmy budou snad v Kuala Lumpuru (jinak to jde vyřídit v Berlíně korespondenčně nebo jednodušeji v Bangkoku od různých agentur či osobně) a víza do Indonésie vydávají na letištích. Peníze v cashi se pro tuhle štreku hodí víc než jindy, protože v Barmě neexistuje nic jako bankomat, dokonce ani směnárna, banka, či mobilní síť; někdy ani internet či elektřina, takže se může cestovat pěkně po staru. Hlavní zpáteční letenka Paříž-Kuala Lumpur koštovala celkově těch 327 euro (+5euro za gáblík). K tomu se přihodil let z Prahy do Paříže s Easyjetem (1300 Kč). Na plánování vnitroasijské štreky se čekalo, až s čím se předvede Air Asia, která permanentně má nějaké akce. Tentokrát si dala hodně na čas. Ono by to nebylo drahé ani bez slev, ale když už to jsme v tom... je to docela zábava číhat na slevolety. Takže zpáteční z Kuala Lumpuru do Yangoonu 177 ringitů (1110 Kč), z KL do indonéské Yogyakartě 135 ringitů (850 Kč). Z Bali zpátky na kontinent přes Singapur s AirAsia Indonesia za 213000 rupií (450 Kč) a po denní prohlídce mrakodrapna se doletí do KL za 6 singapurských (plus poplatky 35, čiliže 600 Kč).

Příplatky za zavazadla přidaly i impuls vyrazit jen s příručním batůžkem. I když jen nakraťasy to asi nebude, když mě čekají i třítisícovky a zimní Paříž. Tentokrát se na to šlo vědecky a půjčila se gramová váha. Na vhodné fusekli se dá ušetřit 20 gramů, na tričku 150, kilo k dobru a furt máme stejně věcí. Škoda, že hadry dnes nahradily sereptičky jako různý nabíječky, foťáky a lahvičky. Ale do šesti kil se to vešlo.

22.2. Praha - Paříž Roissy

Tákže dalších 38 dní cestování. Autem na Ruzyň, tam potkat Davida s jeho tradičním zpožděním. Čas se dal utratit výstavkou zajímavých fotek baráků na novém terminálu. Počasí vypadalo normálně a snad i Francouzi už objednali odmrazovací prostředky (v prosinci kvůli tomu stála většina francouzských letišť týden). A kdybych se nedostal do Paříže, ale AirAsia do KL jo, tak bych mohl celou cestu hodit do kanálu. Takže pro ten jednoprocentní průšvih byl po ruce kámoš s bavorákem, který by to na Orly místo EasyJetu stihl taky.

Easyjetem jsme za chvíli byli na letišti Charlese de Gaulla/Roissy. Odlet do Kuala Lumpuru je ale z druhého pařížského letiště Orly. Měl by tu být někde přímý autobus za 20 eur, ale času bylo víc než dost i na pokochání se noční Paříží, kterou David neviděl nikdy a já asi 11 let. Jen ten mráz se rychle prohnal i skrze všechny hadry, co mi přišly pod pazouru.

Měly by tu být místní busy do centra, ale rozhodně se to neřídily podle jízdního řádu a podle očekávaných cen. Ve dne to jde lokály přejet asi za 5 euro. Tady jsme frčeli podivným spojem s řidičem, kterému jenom vytlačit lístek ze stroje za dvojnásobek taxy trvalo 10 minut. Projeli jsme všechny myslitelné venkovské zákoutí a po dvou hodinách nás vyhodili u Východního nádraží.

Noc: na letišti a prochajda po Paříži
Doprava: letadlo Praha-Roissy 650Kč, bus Roissy - Paříž Gare dEst 7.2€

23.2. Paříž - Orly

Bus na Orly jel z druhé strany centra, akorát na dvouhodinovou procházku. Na hlavních bulvárech to ještě krapet žilo, i když moc domorodých domorodců k životu nepřispívalo. Zalezl jsem i do Rue Jarry udělat fotku míst pradávných silvestrovckých nocí strávených v tomhle místě.

Francie

Paříž
Noční Seina

Francie

Paříž
A fotopokus Notre Dame

Ideální plán bylo toulat se noční Paříží a fotit si osvětlené památky. Ale Frantíci škudlí, takže bylo zhasnuto naprosto všechno, včetně Eifellovky. Stativ tak měl svoji zbytečnou funkci na této cestě splněnou a mohl putovat na dno báglu. Ale ani zbytek toulání města nebyl o nic lepší, kosa byla pořádná, takže podél Seiny jsme to štrádovali pořádným kalupem k lyonskému nádraží, odkud noční bus N131 na Orly jezdí každou hodinu. Logicky odjel před 5 minutami a nás čekalo 55minutové čekání. Bus nás vyhodil v podjezdu pod letištěm a po 10 minutách jsme se mohli nudit v hlavní hale.

Nečekal jsem od AirAsiaX moc. Ale aspoň jsem doufal, že to nebude horší než letadlo na tamní hodinové přelety, které byly docela v pohodě. A vono to bylo horší. Místo na nohy se ještě přežít dalo, ale v zájmu úspor nacpali do letadla ještě jednu celou řadu i podélně, čímž všechny sedačky byly užší a bez pořádného opěradla a uličky prakticky neprostupné. Sedět do uličky znamená, že vás každou chvíli někdo pohladí zadkem. Tady jsme měli ale ještě kliku, že jsme pro nás dva vyfásli trojsedačku. Něco se naspalo, něco se pročetlo a něco obstaralo očekávání věcí příštích. A protože časový posun nám přihodil na hodinkách dalších 7 hodin, byli jsme v Kuala Lumpuru o den později v pět ráno.

Noc: v letadle
Doprava: bus N131 Paříž Gare Lyon - Orly 1.8€; let Paříž Orly - KL 165€

24.2. Kuala Lumpur pro víza

Hlavní důvod pro tolik dnů v Malajsii bylo to barmské vízum. Cestovní agentury, které by to udělaly, tady moc nefrčí, tak si dáme ambasádu na vlastní kůži, což nebývá nejzábavnější zážitek na cestách. Vyměnit nějaký peníz (1$ = 3ringity), vzít z letiště jeden z mnoha busů na hlavní nádraží KL Sentral (8-9 R) a metrem na zastávku Jelatek. Dle netu měla být bimbasáda na adrese Jalan Hilir 8C, internet to někde ukázal, mapka na zastávce metra to potvrdila. Jen nějaká doprava chyběla. No, dáme ranní procházku, jen jaksi ranní sluníčko bylo silnější a vzdálenosti delší. Pro tyhle případy by normální člověk asi použil taxík. A možná by se i vyhnul tomu, že když dorazí na místo, je tam jen dávno zavřená vila. O kus dál nakonec nějaký pišišvor z další barmské rezidence nás posílá na správný konec proklatě dlouhé ulice.

Malajsie

Malajsie
Malajské panoramato nejprofláklejší

Malajsie

Malajsie
Kuala Lumpur

Dvůr myanmarské ambasády připomínal uprchlický tábor. Asi dvě stovky lidí různě postávalo a polehávalo, v rohu byla polní restaurace. Pro bílé huby lačnící po vízu tu ale bylo speciální okno otevřené nonšalantně mezi 9 a 11 hodinou. Nejdřív zpražily ceny a pak hned termíny - normální je za 5 pracovních dní a za 80 ringitů. A to většinou kvůli všem svátkům nevyjde ani 5 pracovních dnů do týdne. Expresní vízum je za 2 pracovní dny po 150. Vydávají je jenom hodinu odpoledne (mezi 15 a 16). Čili naš malajský týden tak-tak vychází na express vízum.

Za okýnkem seděl komunistický byrokrat, takže nejdřív nás poslal pryč, protože David měl pasovou fotku s modrým pozadím a pak mě, protože fotopapír nesplňoval jeho představu o tloušťce. Naštěstí vedle restaurace kopírují dokumenty i předělávají fotky na to, co se ouřadům líbí. Po dvou hodinách papírování mizíme lehčí o 330 ringošů a o pasy (takže kopie pasů se hodí).

A cesta může začít...