CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

BARMA/MYANMAR & INDONÉSIE
(2.+3. - Malajsie, ostrov Tioman, Kuala Lumpur)

24.2. Mersing

Vyplnit necelý týden v Malajsii se chtělo mořem. V Barmě si ho neužijeme, já snad ještě na konci cesty na Bali a David vůbec. Kdyby bylo toho moře víc a nebyly by nedávno zpřelámané hnáty, dal bych přednost Cameron Highlands a poflakování se v horách mezi čajovými plantážemi a džunglí. V Malajsii byly možnosti na moře vcelku 3 - profláklé Lagkawi, krásné neposkvrněné Perhentiany na severovýchodě a Tioman, kam jsem chtěl zamířit už před 7 lety. Langkawi by bylo na letadlo (což by bylo možná i nejlevější), Perhentiany jsou asi nejkomplikovanější a ten Tioman se nějak čekal, že je nejblíž a nejjednodušší.

Stačí chytit bus do Mersingu, po 5 hodinách přeskočit na trajekt a za hodinku jsme tam. Toliko teorie. Busů jede pár a všechny přes noc, kromě jednoho poledního, což by se ale mohlo i stihnout. Zádrhel byl, že hlavní autobusák v centru je rozkopanej, po bludišti mezi zátarasy se dostáváme k okýnku busové agentury Transnacional, která nám lístky prodá a poté pošle na konec KL Sri Petaling, kde by mělo být dočasné busiště a odjíždět to za 25 minut. Metrem to je tak na půlhodinku, takže máme co dělat, ale kličkování mezi naháněči a závěrečný skok do rozjíždějícího busu byl efektní.

Místo v buse bylo asi trojnásobné proti AirAsie. Malebná malajská krajinka za oknem se skládá z města jednou za 100 kilometrů a jinak jen z lánů olejových palem. Jedinou změnou je, když to občas sežehne nějaký požár, takže pak se jede hororovým spáleništěm s pár pahýly.

Mersing je malé město na břehu malajského průlivu. K Tiomanu by mělo to být nejblíž, ale jezdí se tam snad i odjinud. Na busáku je jediná, nezrovna nejdůvěryhodnější agentura prodávající lístky na trajekt (zpáteční za 70R). Jinak se dají koupit i v nějaké z deseti pokladniček na přístavišti. Ale chytnout jsme se nechali už tady. A info nebylo moc příjemné, protože únor je na Tiomanu mimosezónní kvůli nějakejm těm větrům, tak tam jezdí jen jeden trajekt denně, a to ještě silně nepravidělně jen podle toho, jak si příliv vzpomene.

Dnes nejede už nic, ale zato zítra v krásné čtyři hodiny ráno máme pole působnosti volné. Takže noc trávíme tady. Pár levných hotelů tu je (jsou to přesně ty zbývající proti těm, které nám ukázali v mapce v agentuře). Náš Goldněco sice zrovna není nejnavoněnější, ale na necelou noc víc než v pohodě. Neporušili jsme ani nejdůležitější zákazu hotelu (vnos smradlavého ovoce durianu). Za tmy jsme trošky prolezli město, nakoupili zásoby za pevninské ceny (na ostrově sámošky moc nefrčej) a ověřili na odjezdu trajektů fakt, že v agentuře výjimečně nelhali a ani nás nenatáhli.

Noc: hotel Goldněco 30 R/pokoj s koupelnou
Doprava: bus letiště-KL Central 8, metro RapidKL do stanice Jelantek 2.1, městský bus do centra 1, metro 1.9, bus KL-Mersing 29.90
Ostatní: plechovky nealka 1.5-2, velké vody 2-3; véča chicken sweet&sour+rice 10
Expresní vízum do Barmy 150, předělání pasových fotek 10
Celkem 26$ + 53$

25.2. Tioman, Salang

Tioman má v zásadě několik možných pláží na západní straně, které všechny postupně objede loď. Úplně na jihu jsou čedokářské resorty s golfovým hřištěm, na východě pak ještě jedna pláž Juara, kam se dá dostat i trečiky přes ostrov či předraženým džípem z hlavní vesnice. Já vybral místo od nejcivilizovanějších míst co nejvzdálenější, ale zas ne úplně mimo, protože za 3 dny už musíme zas do Kuala Lumpuru. Salang by to měl splňovat, je úplně poslední z obsluhovaných míst, ale nemůžu moc posoudit, protože takhle mimo sezónu bylo prázdno všude.

Malajsie

Malajsie
Pošmourný příjezd na tiomanskou pláž Salang

Malajsie

Malajsie
Salang komplet

Zpáteční lístek na trajekt byl za 70 ringitů a ještě nás při odbavení zkrouhli o další desítku. Za tmy v půlpátý jsme se nacpali na loď a vyrazili na ostrov, kde jsme postupně vysypávali víkendu lačné domorodce. Běloši hrají i u většiny dovolenkových cílů v Malajsii menšinu, protože domorodci docela cestují. Na opuštěný Salangu jsme dorazili po úsvitu.

Takže Salang - velký záliv, ale pláž a koupání je vhodné spíše jen na jihu, sever je při odlivu plný skalisek. Nějaký podvodní život s korály je tu taky, ale dost to kazí ohromné molo, které krájí záliv na dvě půlky. V centru je obludná budova, kde se dá koupit to hlavní a kolem alespoň desítka resortů. Ty zapadlejší byly za 40 ringitů, ale vzali jsme pokojíček ve vyvoněnější chatce se zahrádkou a výhledem na moře v Zaids Place úplně na jihu pláže (70R), kde je ten nejlepší přístup do vody. Na civilizovanější pláže na jihu se dá dostat jenom drsnější stezkou přes kopce.

Skrz záliv protéká říčka, ve které dovádějí dvoumetrový varani. Voni se tvářej kamarádsky, kolem nohy se to líně plazí po betonu, ale furt ta podobnost s krokodýlem tam nějaká je. Odpoledne zas hrozby přichází ze vzduchu, když z džungle útočí na koše a vše nepřipevněné makaci.

S Davidem jsme si rozdělili chrápání, já zapadl do postele a David se šel škvařit na pláž. A protože z nějakého neznámého důvodu odmítá na sebe mazat krémy, po poledni už byl se spáleninami a úpěním v pokoji. Tak jsem na pláž vyrazil já, abych mohl taky později litovat. Mezitím jsem se plácal na písečku, doplaval na ostrůvkové molo, kde se dá docela slušně vyblbnout. I když moře na konci období dešťů zrovna viditelností nekypí.

Malajsie

Malajsie
Válecí placy...

Malajsie

Malajsie
...na Salangu

Válal jsem se až do pozního večera, což se ukáže jako zásadní problém. Nejsem první, kdo poznal nevýhodu Salangu, a to písečný blechy či co, které řadí večer. Vyžrali mě dokonale, což jsem poznal až k ránu, kdy hlavně na nohou vyskákalo asi 300 štípanců, které vydržely různě svědit dva týdny.

Na véču jsme zašli na druhou stanu pláže, kde rybáři nabízeli čerstvé ryby, na které se vrhá hlavně David. No ďíbnu taky jellyfish a ice shake, kde led jednoznačně vítězí nad fragmenty ovoce. A protože tenhle ostrov (podobně jako jiné turistické v Malajsii) jsou zároveň dutty free zóna, tak je tu docela levný alkohol. Hlavně pivo, kdy sklenička na pevnině je dražší než celé jídlo, se zde dostává do rozumnějších úrovní 3 ringitů za plechovku.

Noc: Zaids Place - 70R/chatka s koupelnou
Doprava: Mersing - Tioman 40R
Ostatní: véča - jellyfish 12, icešejk 4, piva 10/3ks
Celkem 36$

26.2. Tioman, Salang

Probuzení v deset, gáblík v centru. Normálnímu člověku by mohlo stačit válení na pláži, ale néé. Vedle přes džungli a kopec by měla být pustá pláž. Na konci pláže jsme začali stoupat kolem drátů. Ale v tomhle vedru to bylo dost drsný. Sloupy byly označeny čísly, takže po dlouhém trmácení člověk hned ví, že ušel vzdálenost 5 sloupců a ještě mu zbývalo 115 na vedlejší obydlenou pláž. Nějaká mapka nebo aspoň blbej dotaz by se hodil. Takhle se hledala odbočka, která ve skutečnosti neexistovala a ta pláž byla prostě cestou. Trmácelo se dlouho a kotník s terénem moc nekamarádil. Prošlápl jsem ho snad pětkrát. Poslal jsem Davida na průzkum s nejasným výsledkem.

Malajsie

Malajsie
Dávno opuštěný resort

Malajsie

Malajsie
Vysmátá kobylka

Tak jsme se potupně vraceli a furt hledali odbočku. Nakonec jsme se prodrali skrz pěšinu, která asi pěšinou nikdy nebyla, až jsme skončili ve zdánlivě luxusním letovisku na stráni nad zálivem. Zdálky vypadalo normálně, ale dostavěný areál se stovkami pokojů a desítkami budov nikdy nezprovoznili. Doteď je v pokojích nerozbalený nábytek, dřevěné budovy stojí bez výraznějších újm, ale vše zarůstá neprostupnou džunglí. V palácích duchů jsme prolezli skrz několik baráků níž, hledaje marně cestu odsud. Bazénu se zelenou vodou chyběl jenom krokodýl žeroucí zbloudilé turisty. Mělo to tu dokonalou atmosféru úpadku.

Takže půl dne v pytli a my byli zpátky na naší pláži. Kromě blech se ukázala další její nevýhoda, a to ropné skvrny, které byly občas líp, občas hůř, skryté v písku. Proč mi to tu občas zavonělo benzínem, jsem zjistil až večer na pokoji, kdy zadní část plavek po jednom takovém dosedu do ropného písku vypadala, jak když povolí svěrač. Jenže následky svěrače by se alespoň vyprali, ropa nee.

Noc: Zaids Place - 70R/chatka s koupelnou
Ostatní: véča-kari fish 10+hot lemon 2; snídaně-omeleta+čaj+friedrice 3+1+7; voda á3.5
Celkem 22$

27.2. Tioman - Mersing

Odlet do Barmy jsme měli pozítří odpol, ale kvůli vydávání víz jen odpoledne jsme museli být v KL o den dřív. A abychom stihli odpoledne, nestihlo by se to ranním busem, takže nejpozdější možnost byla odjezd z Mersingu dnes večer nočním busem. A noční bus, který jede 5,5 hodiny zrovna noc moc nepokryje. Jediný trajekt jel po poledni, takže jsme se ještě dopoledne chvíli flákli na pláž a v poledne dali moři vale. Dnešek vycházel na neděli a tohle jediná loď z ostrova, už na první pláži jsme loď slušně přeložili. Na dalších plážích se chtěli dovnitř dostat další, někteří ven. S posilovými spoji to nějak vyřídili, ale každobrďo jízda vyšla na 3 hodiny. Představa že tyhle davy se vrhnou po lístkách do KL, které nemáme zařízené, by asi byla slušnej průser. Z lodi jsem vyskákal jako první, metama hnal na nádraží, předhonil všechny taxíky a vykoupil poslední dva lístky na dnešní noc do KL (30R). Trojským bonusem jsme tak získali další půlden v Mersingu. Vylezli jsme na kopec s mešitou a panoramatem na tohle klidné městečko a šli se válet na pláž, ehm na pobřeží. Písečný to sice bylo, ale písek vidět nebyl přes odpadky všeho druhu. Ale mělo to tu takovou oceánskou sílu. Vyřádí se tu i mušličkokamenosběrači (budiž mušle, ale co je to za manýr vozit z ciziny šutry?), což je další případ Davida, který jimi napěchoval jediný sběruvhodný předmět, co měl u sebe, což byla značně jetá ponožka.

Malajsie

Malajsie
Mersing

Malajsie

Malajsie
Říční přístaviště v Mersingu

Po setmění se dal murtabak v indickém bufíku (když jsem ho chtěl před 3 dny ve vedlejší hospodě, tak na mě místní baba koukala jak z jara, co to murtabak je). A protože kromě štípanců mě chytil zase dost silně krk a prášky zůstaly neomylně doma, začalo velmi léčivé léčení strepsilsem. Čas se dorazil na internetu a v deset jsme vyrazili do hlavního města opět busem Transnacional.

Malajsie

Malajsie
Nezáživný fotky, ale aby i na tom úvodu nějaký obrázky byly

Malajsie

Malajsie
"Pláže" Mersingu

Noc: v autobuse
Doprava: trajekt Salang - Mersing 40, bus Mersing - KL 30
Žvance: snídaně-nudle+čaj 5+1.5, strepsils 2.8/6ks; véča-kuře s rýží 6, kuřecí murtabak 5... Internet 2/hod.
Celkem: 27$

28.2. Kuala Lumpur

Do KL jsme přijeli na pátou. První metro do centra jede v šest, tak na rozdíl do ostatních bělochů lačnící se dostat taxíkem do Chinatownu hned, se posadíme na opuštěné židličky za parkovištěm a vychutnáváme úsvit nad panoramaty KL. Chinatown je pustý ale i v sedm, levné hotýlky odsud postupně zmizely nebo jsou ještě zavřené. Mít vyšší nároky a momentálně nedostatkové ringity, tak se tu dá prospat slušně za stovku. Takhle za sebou po ulicích tahám Davida, který zuby nehty táhne svůj batoh narvaný šutry, knihami a dalšími krámy. Nakonec se najde klasická kualalumpurská trojlůžková kobka za třicku. Dopol se prospí a odpol se vyrazí už napřímo busem k ambasádě směr Ampang z lokálního busiště. Už bez obštrukcí, takže zítra konečně začne pravá cesta.

Skočíme do KLCC neboli Petronasek, které akorát poskytnou úkryt před pravidelnou várkou večerního deště. V útrobach jsme něco zdlábli z fastfoodů. Páchne se na moment i do MacDonaldu, což je jediné místo, kde seberu odvahu v asijských končinách na zmrzlinu. A taky je to způsob jak přijít k porci čokolády, jíž je ChocoTop politej. Nějak jsme to procourli tady, tam a v Chinatownu. Na internetu jsem objednal hotel s vyzvednutím na letišti v profláklém rangúnském hotelu Motherland Inn. A ještě se stačil další jídelní nášup ve staré dobré indické restauraci u metra Pasar Seni na murtabak.

Noc: hotel v Chinatownu (roh Lee a Jalan Sultan) 30/třílůžák s hnusnou společnou koupelnou
Doprava: metra 1.5-2, městské busy 1.5;
Jídlo: nákup v 7eleven-oříšky 1, džus 2.5, hotdog 1.5, kartáček 3...; zmrzka v mekáči 1.7, véča v KLCC 7+pití 2.5; véča u nádraží-murtabak 5.5+čaj 1.5.
Celkem: 21$ (64RM)

1.3. Kuala Lumpur

Ráno byl plán vyrazit na ranní prohlídku Petronasek (lístky se prodávají jenom po ránu, respektive jsou hned vyprodány). Takže vstáváme v 7:30, mě ale hned kolí bolest hlavy a krku, tak nechám KL napospas Davidovi. Přišel tam stejně pozdě, naštěstí v půlce fronty byly Finky z mersingského autobusu, tak tam proklouzl.

Malajsie

Malajsie
Turistická fronta na Petronasky (foto báj David)

Malajsie

Malajsie
Výhledy z mostku mezi věžemi

Já dopoledne prochrupnul, na netu spokojeně přečetl potvrzení rezervace a vyzvednutí v Rangúnu a po poledni vyrážíme o stát dál. Nadzemkou na KL Sentral, hodinu busem na LTCC (lowcostový terminál), neformální žranice na rozloučenou, úřední ceremónie, čtvrthodinová procházka po letištní ploše. Na letištní autobusy se nehraje, každý si to musí pěkně vyklusat sám mezi stovkou zaparkovaných letadel. Ale zabloudit se moc nedá, stačí se držet davu. Letadlo AirAsie tentokrát vypadá moderněji a sedačky jsou větší.

Týden fuč a skoro nic z toho. Jen hodně tlachání. Ale od teď už vážně začínáme.