CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

BARMA / MYANMAR & INDONÉSIE
(5. - Mandalay, Sagaing, Ava, Mingun, Amarapura)

3.3. Mandalay

Busiště v Mandalay bylo, řekněme, hodně rozvojové. Bahnitý plac plný stánků, smradlavých dopravních prostředků, mezitím nějaká zvířata, obchodníci a restaurační stánky. Do jednoho jsme zapadli na snídani s výborným pečivem (kus po 50-150 kyatech). Zatímco v Rangúnu byl problém dostat nějaké drobné, zde i ta nejmenší použitelná částka 50kyatovka může spočívat v sešití pěti desetikyatovek sešívačkou. Vrchní úslužnej, kupodivu podává i přesné informace, jen ty jeho dohozené motorky nějak nechceme. O fous dál je hlavní silnice, tak snad těch 7 kilometrů k centru se vlající na žbrdýlkách za autem udržíme. V Mandalay se dá vyznat vcelku lehce, protože silnice mají jména číselná. I když někdy je lepší nevědět, když člověk kráčí večer tmou pěšky a takhle ví, že ho čeká ještě 30 dlouhých bloků.

Myanmar

Myanmar
Ranní trh..

Myanmar

Myanmar
..v Mandalay

Centrum se nachází kolem 24. až 29. ulice. Zamíříme do odstrčenějšího hotýlku AD1, kolem něhož by to měly být trhy, pagody, méně turistů... prostě víc truly Barma. Při vycházejícím slunci se prodíráme nacpanými ulicemi prodavači všeho možného, kolem krouží malí mniši se svými ošatkami z nedalekých chrámů. Hotel v postranní uličce je solidně čistý, řádná recepce (jen v noci se z ní stává ložnice pro čtyři domácí). Dvojlůžák s koupenou, teplou vodou a snídaní na střešní terase po 8 dolarech na kus.

Trochu jsme zachrupli noční jízdu busem a odpol se vydali do ulic města. Domy kolem jsou útulné, zděné, žádné ruiny. Aut je tu minimum, jen motorky a sběrné náklaďáčky, což je zde hlavní hromadný dopravní prostředek s krytou korbou a dvěma podélnými lavicemi, kam se dá usadit tak 8 lidí, v praxi pak i s posezením na střeše hodně přes padesát. Silnice zde budují rozléváním asfaltu v sudech rozehřátých na ohýnku a vylitím do naskládaných šutrů. Podobně dělají i dálnice, takže se ten asfalt rozlévá krajinou hoooodně pomalu.

Kromě okolních královských měst má Mandalay dva základní hotspoty - ohromnou pevnost, či spíše staré město obklopené dokonalými hradbami, pagodovými strážnými věžemi a vodním příkopem o stranách dva kilometry. Zajímavější je Mandalay Hill s řadou chrámů a vyhlídkou na širé okolí. U pevnosti buzerují cizince tím, že oficiální vchod je jen z jedné strany, a to z té nejvzdálenější. Taková procházka přidá slušnou zbytečnou dávku nohám v tomhle příšerným vedru.

Myanmar

Myanmar
Ulice Mandalay

Myanmar

Myanmar
Mandalay Hill

Před ofiko vchodem je banda vojáků, asi dvacet zákazových cedulí a pokladna (10 dolarů za vstupy do všech mandalayských pamětihodností). Ale za chvíli to pro turisty zavírají, tak pokračujeme k Mandalayi Hill, abychom aspoň stihli sunset. První chrámy jsou pod horou, nachází se v nich i "největší knihy světa", jejichž stránky jsou vytesány na malých stůpách, kterých jsou v několika areálech naskládané stovky až tisíce, jedna jak druhá.

Cesta za osvícením na vrchol kopce je po dlouhých schodech, které jsou v Barmě naštěstí zásadně zastřešené fešným vlnitým plechem, protože bosky se to má absolvovat celé. Mandalay Hill je plná nejrůznějších chrámů, takže nahoru se doplazím až na poslední chvíle soumraku. Hořejší chrám a chodby kolem jsou vykládány smaragdy a nejrůznějšími třpytidly. Panoramata do všech stran, i když je to jen dokonalá rovina překřížená ohromnou řekou Iravádí. Ještě jsem ztratil Davida, který nenašel poslední odbočku na vrchol a pobíhal někde po dolejších chodbách a schodech. Zpátky jdeme pěšky, ale to už je za hranou běžné procházky, takže bych to moc nedoporučil.

Myanmar

Myanmar
Mandalay

Myanmar

Myanmar
Země, kde stromy ještě vítězí nad asfaltem

Rozpůlili jsme to návštěvou hospůdky se zahrádkou, což je další příjemná věc v Barmě. Mají tu hodně točená a docela dobrá piva (značky Myanmar, Mandalay). Třetinka vyjde tak na desetikorunu a jsou o nějaké to procento alkoholu bohatší. Po pár pivech už město bylo dost vymetené. Až na úplný závěr jsme pohodovému týpkovi dali možnost vydělat a procvičit svaly v nohou, protože jeho dopravní prostředek neměl motor a táhnout na rikše nás dva je jiné váhové kafe než vézt drobné Barmánce.

Noc: Mandalay, AD1 hotel, 16$/dvojlůžák s koupelnou, teplou vodou a snídaní
Doprava: dodávka z autobusáku do centra 300, rikša do hotelu *1000
Ostatní: snídaně-čaj a pečivo 650, vody á300, véča-kuře s kešu+rýže 3000, piva á600. Celkem: 16$

4.3. Sagaing - Ava

Mandalay má v okolí hned několik bývalých královských měst. Když to s barmskou říší nevypadalo dobře, tak zalezli za řeku, takže se to tady všechno dubluje. Dohromady ty hlavní místa jsou čtyři a dá se to za dva dny stihnout (či s poločedokářských zájezdem i prolítnout za den). Sice jsem to všechno projet nechtěl, ono by mohlo přijít přepagodování už před Baganem, což jsem nechtěl, ale stejně to tak dopadlo. Rozhodla loď do Baganu, která by mohla naevokovat dávnou pohodu po Mekongu z Luang Prabangu. Ale jede to jen dvakrát týdně (středa a sobota) za 10$ (či prý denně jede ještě nějakej speed za 36$).

Ráno prolezu chrám Eindawya vedle hotelu. Než vyleze z postele David, koupím na recepci lístky na loď 10$ + 2$ za rezervaci (kdyby se došlo do sídla lodní společnosti, asi by se ty 2$ daly sundat). Na hlavní ulici sedneme do dodávky jedoucí do Amarapury. Postupem času se na korbu vešlo slušné množství lidí, pytlů a slepic. Cestou radši měníme plán, most necháme na příště, a když už si tak sedíme, pojedeme na konečnou do Sagaingu za vodou. Přejedeme most přes Iravádí (jsou tu pro sichr rovnou dva vedle sebe, jeden britský a nový čínský). Po vystoupení se v zásadě né příliš vnucujícím způsobem nabízejí motorkáři, protože bílá huba tu může mít jen jeden cíl. Chrámy jsou po Sagaing Hill rozesety na velké ploše asi 3 kilometry odsud a na vysloveně pěší procházku by to moc nebylo. Jeden starší týpek s dobrou anglinou tak nabízí kompletní projížďku po okolí. Jako bonus má být, že nebudeme platit vstupné, které tu vláda vybírá, protože má své cesty (no to jo).

Myanmar

Myanmar
Sagaing Hill

Myanmar

Myanmar
Sagaingská panoramata

Zase odbočka, turisti i knižní průvodci hrozně řeší to, že dolary vybírá místní zločinecká vláda a každý dolárek, který u nich neskončí je strašně pozitivní, protože si za to vláda nenakoupí zbraně. Někteří kvůli tomu vysloveně odmítají jezdit i do Barmy, aby vládu nepodporovali. Jako jo, barmský rozpočet jde z půlky do armády. Ale jen z výprodeje svého nerostného bohatství Číňanům získává mnoho miliard dolarů, takže nějaký ten turistický dolar je teď nevytrhne. Ono vůbec z Barmy je či brzy bude taková čínská kolonie. Pro obyčejné Barmánce má tak spíš větší cenu kontakt s turisty ze svobodného světa.

Takže každý máme svého motorkáře a jedeme k prvnímu chrámu. V těchto končinách už není nejen žádný turista, ale ani domorodec. Hned měníme řidiče, protože ten angličtinář má slabší motorku a ta nemá dost koníků pod kapotou na vezení Davida. Projíždíme sloní chrám i starou pevnost na břehu řeky.

Jízda na kopec s pagodami s vyhnutím vstupnému probíhá tak, že se naplno rozjede motorka, blížíme se k závoře, voják vyskakuje z budky, řve ať zastavíme, náš se směje a hodí mu pár drobných. Vzhledem k tomu, že voják řve dál, asi se mu tento způsob moc nelíbí. Naštěstí samopal na zádech nepoužil, tak jsme mohli šplhat po silničkách do kopce k hlavnímu chrámu Soon U Ponnya s parádní vyhlídkou na desítky chrámů v okolních kopcích a řeku Iravádí pod tím. Postupně zastavujeme u dalších chrámů postavených v zarostlé přírodě. Chtělo by se napsat v zeleni, ale v tomhle období už dávno nastoupila hnědá, žlutá a kvanta prachu. Za tatranku pro dítě vybártrujeme místní listové cigára a na rozžvejkání betel, který z úst domorodců dělá docela vizuální nechutnost.

Po sjetí do města na ovocné šejky si domlouváme ještě druhou rundu prohlídek na druhé straně řeky za dalších 7 tisíc. Tam je staré královské města Awa. Za vstup by chtěli 10 dolarů (lístek platí i na ty mandalayské památky), ale po čtvrté odpolední tam už není ani noha. Kilometrů jsme najezdili požehnaně, pro změnu už v zeleni, mezi potůčky, rýžovými políčky a vesnicemi kolem. Místo pagod tu hrají prim normální starý baráky a rezidence. Nejprofláklejší je týkový chrám Bagaya Kyaung na dřevěných pilotech a sunsetová vyhlídka na místní šikmé věži, která nahnutím strčí konkurentku v Pise do kapsy. Škoda, že zrovna nádherné večerní barvy si neužije můj foťák, kterému poněkud chybí náhradní baterie pečlivě uložená v Mandalay.

Myanmar

Myanmar
Vesničky kol Ava

Myanmar

Myanmar
The Barack

Myanmar

Myanmar
Týkový chrám Bagaya Kyaung

Myanmar

Myanmar
Šikmá věž

Dědula nás odveze na hlavní silnici do Mandalaye a pomůže odchytit správnou dodávku. Je to beznadějně narvané, tak lezeme na střechu, kam se v následujících kilometrech naskládá další dvacítka chlapů. Jeden je úplnej magor a jeho navážení do Davida usměrňuje už sada náhodných lokýtků do žeber. Jiný nabízí Davidovi další rundu betelu, pak ještě jednu a střecha se baví tím, co to asi udělá s bílou hubou. Ona je to docela síla, a že Davida jen tak něco takového neporazí. Z tohodle se ale hlava motala slušně a získal solidní pětiminutové střešní okno. Ale mlaďajec vydržal. Hodina na střeše ale byla utrpení i pro nebetelovce, takže jsme slejzali totálně rozlámaní. V centru vyrostlo na chodnících pár restauraček, které nabídly docela slušný žvanec.

Noc: Mandalay, AD1 hotel, 16$/dvojlůžák
Doprava: dodávka do Sagaingu 300 a v noci zpátky 500; motorka s řidičem po Sagaingu 7000 a Awě 7000
Žvance tu většinou už vyjmenovávat nebudu, stojí to všude plus mínus stejně. Celkem: 24$

5.3. Mandalay - Mingún - Amarapura

Bonusový mandalayský den se nechal na dopolední výlet do Mingunu, což je další královské město hodinu plavby na sever po Iravádí. Před devátou je třeba dorazit na břeh řeky, kde v dřevěné chatrči prodávají lístky na loďku s návratem po 4 hodinách. Je to čistě turistická záležitost, takže bez domorodců. Ale plavba po Iravádí je fajn a možná z ní bylo vidět i víc, než ze zítřejšího celodenního trápení na lodi do Baganu, které by šlo nahradit pětihodinovou jízdou autobusem.

Řeka je plná loďek, na břehu se nakládá prehistorickými motorovými stroji. Po nějakém čase si nás patnáct turistů jeden člověk vyzvedne, přes sedm lodí a klády doskáčeme na poslední loď a rozvalíme se na lehátkách horní paluby. Podél řeky je řada dřevěných vesniček na kůlech a ne příliš bohatý říční život. Na lodi poprvé potkáváme německý páreček, kluk toho sice moc nenapovídá, ale jeho fešná přítelkyně to vyvažuje, což se hodí, protože odteď je potkáváme všude každý druhý den kdekoliv. Ono vůbec tohle několikeré potkávání je v Barmě normální, protože skoro každý objíždí tři místa (Inle, Bagan, Mandalay s okolím), případně větší okruh se šesti (plus Zlatý viklan, pláže v Ngapali a treky z Kalawu). A v každém jsou ty dva až tři dny akorát.

Myanmar

Myanmar
Plavba do Mingunu

Myanmar

Myanmar
Mingúnská kromádka cihel

Mingún je profláklý pozůstatkem po stavbě největší pagody světa. Ta měla být vysoká 150 metrů, což je jako Cheopsova pyramida. Ale smrt panovníka byla rychlejší, tak zbyl jen padesátimetrový podstavec, který ještě zkrouhla nějaká ta zemětřesení. Dnes ve stylu NEJ je to nazýváno jako největší hromada cihel na světě. Ale kromě jednoho rohu stěny drží, dá se vyjít nahoru a pokochat se výhledy. Bosky mezi trny a rozpálenou podlahou to ale není moc sranda. Jinak tu je pár dalších staveb na břehu řeky, vesnický klídek, motorizované bafaly nahradila volská spřežení. Svoje další propagační NEJ mají i v chrámu vedle, a to největší funkční zvon na světě. Případně druhý největší zvon na světě po prasklém Caru Kolokoji z Kremlu. On jim teda i tenhle rekord stejně sebrali Čínani před 10 lety, ale zatím se to asi moc nerozkřiklo. Rozdíl je, že na barmské zvony se buší zvenku a jsou bez srdce, takže se k prvnímu místu dokáže hlásit i Osaka, Kolín, Honšú, Zagorsk...

Myanmar

Myanmar
Přístaviště v Mandalay

Myanmar

Myanmar
Barmančata

Rozpálená paluba lodi cestou zpátky mě docela položila, tak jsem se v Mandalay doplazil za nejbližší hospodou, obědem a točeným. Potom jsme šli najít přístaviště naší lodě, protože zítra ve čtyři ráno by mohlo být pozdě. Ve dne to naštěstí bylo skoro tam, kde to být mělo. Podél řeky opět pohoda. Je to země, kde ještě furt vítězí strom nad asfaltem, takže když to holt nevyjde, strom zůstane uprostřed silnice a auta ať si poradí. Na hlavní silnici skáčeme opět do dodávky na ten týkový most v Amarapure.

Od vyhození na hlavní silnici je to k jezeru slušná štreka postranními uličkami. Když se drží směr, jde to, občas navedou i domorodci, protože je asi jasný, kam jdeme. A ani za to nic nechtějí;-) V jedné chýši tvářící se jako lékarna si od kluka nechám něco poradit na štípance z Tiomanu, které furt svědí a nemizí. Kupodivu vyndá mastičku z globálního koncernu za barmskou cenu (12 korun).

Před mostem je pěkný frmol, dokonce i pár turistických autobusů a spousta restauraček, prodavačů, jejichž počet výrazně překračuje počet turistů. Ale okolí je fajné, kolem chrámy, jezírko, přes něj jeden a půl kilometrů dlouhý týkový most. Měl 2000 pilířů, které jsou ale nahrazovány betonovými, což není nejfešnější. Přes most chodí dost mnichů z areálů a škol Amarapury do vedlejší vesnice. S nějakejma pokecáme, přejdeme most, obejdeme pár chrámů, zaňufám si se štěnětem a při červeném kotouči přecházíme zpátky. Políčka a vykotlané stromy mají při západu slunce skvělou atmosféru.

Myanmar

Myanmar
Týkový most v Anarapura

Myanmar

Myanmar
The Strom

Zpátky uličkami za tmy je to zajímavější. Chytit správnou dodávkou dá zas fušku. Né že by jich pár neprojelo, ale rozhodně nereagovaly na zběsilá mávání. A to nám ještě další dva domorodci pomáhali. V Mandalay jsme už moc roupů nevymýšleli, protože nařízení budíku na třetí hodinu k tomu moc nevybízelo.

Noc: Mandalay, AD1 hotel, 16$/dvojlůžák
Doprava: zpáteční loď Mingún 5000, dodávky do Mostu 200... Celkem: 19.5$