CESTOVÁNÍ

TravelInfo


BARMA / MYANMAR & INDONÉSIE
(8. - Yogyakarta, Borobudur, Prambanan)

16.3. Kuala Lumpur - Londýn vs. Yogyakarta

Po příletu do KL jsem se vrhl na zmrzlinu, hranolky a colu. David zatím prožral zbytek ringitů rybami, takže můj nákup musel z košíku zpátky do regálů, protože ani karta nepomohla. Odlet do jsem měl v sedm, David v devět, tak jsme to probdili, před pátou se rozloučili a já vyrazil o stát dál, o čemž budou další rozporuplnější řádky pod krycím názvem Bali.

David zpátky letěl přes Londýn, kde došlo na důkladnou šacovačku díky jeho fousatému zjevu a přiznání, že jede z barmského zlatého trojúhelníku. A podivné kusy bílého prášku, fusekle plná kamenů a kniha s Hitlerem lehkému průchodu nepřispějí. Hlavně u toho prášku z tanaky se těžko vysvětluje, že je to barmský opalovací krém. David je nakonec uzemnil chemickou zbraní, když chtěli předložit boty a nedbali na varování, že je měl 3 týdny na sobě. Důkladné analýze boty už nepodrobili a radši ho pustili. Jenže to už ujelo dost autobusů a Davida se dostal na autobusák Victoria hodně v noci. Hotel měl opsaný jen z netu bez rezervace, bez mapy a bez průvodce, což nebyl dobrý nápad zrovna v den svatého Patrika, kdy se všichni jedou do Londýna ožrat. Nakonec po mnoha hodinách někde postel dostal, zabil tu dva dny a dorazil z Lutonu Wizírem dom.

Já zatím oblítávám kouřící sopku Merapi, která si trůní 40 kilometrů od Yogyakarty. Yogyakarta, či Jogja (džogža), je ideální start na Jávu, je uprostřed ostrova a zatímco na té západní straně s Jakartou není nic moc k vidění, v okolí a dál na východ je jedná pěkná věc za druhou. A vyhnout se desetimiliónové Jakartě má cenu zlata.

Sotva jsme se vešli pod střechu letiště na razítkovací frontu. Visa-on-arrival vystavují na počkání za 25 dolarů, pak už jen sejmou otisky prstů, otisk oka a udělají fotku a můžeme vyrazit do spárů Indonésie.

Zatímco v Barmě je jediný bankomat, tady jich bylo na prvních metrech asi dvacet. Platí se indonéskou rupií, za 1 dolar je jich 8500. Požadované tři miliony bylo na bankomat příliš a musel se smířit s dvěma a půl, což na 14 dní nakonec bohatě stačilo. Od letiště jezdí městská linka Jogjatrans, která tu funguje na metrobusovém principu - zastávek není moc a jsou s turniketem a obsluhou. Každý bus má svoji linku a všude mapky, takže doprava je naprosto jednoduchá. Ještě každý poradí a v busu se fajn pokecá s Východotimořanem.

Jáva

Indonésie
Malioboro street

Jáva

Indonésie
Vodní palác v Jogje

Hlavní ulice Jogjy je dlouhá Malioborou od vlakového nádraží ke Královskému paláci. Vedle ní je baťůžkářská oblast v úzkých neprůjezdných uličkách (klangech). Zase se lísá milý pán s radami, ale nějak jim to nevěřím. A už to jelo... zrovna dneska, tady kousíček, ve státním muzeu výstava kulturních děl z kmenů ze vzdálených ostrovů. Byly tu 2 měsíce, ale teď ve 12 to budou zavírat a hned budou pryč. No, tak ať je nějaká sranda. Místo muzea byl v postranní uličce obchůdek s batikovými obrazy. Nalili čaj a povyprávěli, jak z toho vůbec nic nemají, jde to na postižené zemětřesením a blabla. Ale čaj byl fajn, tak čau. Místní jim říkají "batik mafia".

Hotýlky najít není problém. Kdysi byla Indonésie hodně levná, ale dle dva roky starého Lonelyplanety je vše 2krát až 3krát dražší. Ale furt levnější než u pevninských sousedů. A protože už jedu sám, dělení dvěma za pokoj bude chybět. Kvalita taky upadla a končím v holopokoji v klidném vnitřním patiu hostelu Anda (4$). Ale když to má postel a tekoucí vodu, tak co. Nicméně jednou za pět let by to majitelé vymalovat mohli místo věčného posedávání před televizí.

Přemejšlení, jestli dnes vyrazit na Borobudur nebo bližší Prambanan, vyřešilo vytuhnutí po probdělé noci. Večer se jen prošla Malioborou, která se s přicházející tmou měnila z velkého tržiště na velkou restauraci a těžké ji projít bez uždibování. Něco bylo výborný - závitky, dokonalé palačinky, murtabaky, koktejly, pečivové koule. Ale zláká i civilizace, takže v chrámu konzumu jsem se oddal supermarketu a internetu. První indonéský den byl fajn.

Noc: Yogyakarta, guesthouse Anda, 40000rp(4.5$)/pokoj s koupelnou
Doprava: bus z letiště do centra 3000, (letenka KL - Yogyakarta 135 malajských ringitů = 45$)
Ostatní: indonéské vízum 25$; internet 4000(0.5$)/hod
Žvanec: velká voda 2000-3000, sušenky 3000-5000, mandarinek 10000/kg, džusy 5000, závitky a další pečivové mlsy na ulici 500-1500, véča-nasi ayam (rýže+kuře) 12000 (1.5$)...
Celkem: 40$

17.3. Borobudur - Jogja

Borobudur je jedna z největších buddhistických staveb vůbec. Je dávána do trojúhelníku nejmonstróznějších staveb jihovýchodní Asie spolu s Angorem a Baganem. Naprosto nezaslouženě. Ale drby se šíří, tak se od něj příliš neočekávalo. Na rozdíl od Angoru se stovkami chrámů či Baganu s tisícovkami, tady je jenom jeden. Sice velkej a pěknej, ale jeden. Každopádně barákomilec to vidět musí.

Je asi 40 kilometrů busem ze severního nádraží, kam se dojede Jogjatransem. Jízdní řád nevím, ale já čekal 3 minuty. Jízda po indonéských silnicích je zas něco jiného. Asfalt je všude, ale taky jsou všude auta a autobusy řítící se brutální rychlostí. A i když řidič ví, že za 200 metrů bude znovu stát, je třeba z toho vymáčknout co nejvíc. Nakonec to jede vždy hrozně dlouho.

V městě Borobodur už začíná působit hlavní indonésky faktor X - obrat turistu, kde to jen jde. Oni to dělají ledaskde, ale v drzosti a výšce obírání Indonésané vedou. Egypťani či Marokánci jsou proti nim čučkaři. Taxik za 10 dolarů do čtvrtkilometru vzdalenýho Borobuduru, jídlo na trhu okamžitě desetinásobek. Bílá huba se přece nebude obtěžovat malou bankovkou. A stát v tom čile jede s nima. Vstup na Borobudur pro domácí je za 20000 a cizáci mají vlastní vchod za 135000, či ještě lépe za devizových 15 dolarů. Študáci s ISIC kartičkou se mohou dostat k polovině. Vyfasuje se sarong, což je hadr ve stylu sukně na opásání kolem pasu. Aspoň že to nasazovala fešná Indonésanka.

Jáva

Indonésie
Borobudur

Jáva

Indonésie
čtyřikrát jinak

Jáva

Indonésie

Jáva

Indonésie
Jedna z 504 soch Buddhy

Na vršku kopce je postavená veliká pyramidální stavba se 150metrovými stranami, což je opět jak cheopska. Jen do té výšky v 9. století šetřili a je to spíš sedmipatrový dortík. Vevnitř nejsou žádné známé chodby. Gró stavby je v tom, že je třeba obejít všechny patra po postranních terasách, kde je vytesaných 2672 obrazů a výjevy z dávných bájí. Je na to nějaký systém a má se dojít kolem dokolečka až k nejvyšší věžičce ve tvaru dutého zvonu s Buddhou uvnitř. (Hodně povídání na wiki.) Nějaký mysticismus místa je spolehlivě zničen snahou o jeho vypulírování. Kolem je rozsáhlý navoněný park, takže to spíš vypadá na legoland a ani v nejmenším to nemá náladu, co člověk chytá ve zmiňovaném Angkoru a Baganu. Je to zoufale vyumělkované, což je snad ještě horší než to, že jde jen o jeden barák.

Za ty prachy jsem vvše důkladně prolezl a vydrápal se na nedaleký kopec, kam sekačky zahradníků nedorazily a zavánělo to přirozeností, kdy si Borobudur prosvítá jen skrz stromy jak před staletími. Pak se polorozpadl až byl před stoletím a půl znovuobjeven.

Jáva

Indonésie
Chrám Mendut

Jáva

Indonésie
Útroby Mendutu

Mimo město krajinu opanovávají sytě zelená rýžová políčka a další odstíny zeleně. Tomu značně napomáhá odpolední déšť, který řádí pravidelně. V okolí města se doplazím ke dvěma malým chrámům z černých kamenů v jávském stylu, které mají vevnitř místnost s oltářem. Pawon je titěrnej, profláklejší Mendut má něco do sebe. Stopnu bus zpátky na Jogjy, kterou déšť vypláchnul pořádně. Na Malioborou zas sežeru, co se dá. Od klasické zmrzky Chocodip z mekáče po pomelo, které je 5x větší než ty jablíčka, co pod tímhle názvem prodávají v tescu. Ale hlavně kuřecí murtabak... a palačinky... Na téhle cestě se nezhubne.

Noc: Yogyakarta, guesthouse Anda, 40000rp
Doprava: bus Jogja centrum - autobusák - Borobudur - autobusák - Jogja 3+15+15+3
Vstupné Borobudur 135000/studenti 72000 (15$/8$), vstupné na oba malé chrámy 3300
Žvanec: giga murtabak 12000, zmrzlina Chocodip v mekáči 5000, pomelo 12000 (na venkově 5000), véča-rýže s haldou kari 12000...
Celkem: 24$ (212000 rp)

18.3. Jogja - Prambanan

Jogja je kralovské a historické město, takže i sama má pár věcí k okuku. Kromě muzeí jsou to dva paláce - Vodní a Královský. Královský (Kraton) se nachází ve staré opevněné čtvrti, kde dodnes žije 30 tisíc lidí, nevedou v ní žádné velké ulice, je plná malých domečků a je tu božský klid. V tom se nachází i stará portugalská pevnost Water palace (vstupné 7000rp) přestavěná na bílý relaxační palác s několika bazény, jejichž modř v dopoledním hicáku nechutně lákala na skočení. Do Královského paláce jsem proklouzl omylem zadem - spousta sálů, výstavek, královské harampádí, hrající skupina na gamalan (jávský hudební nástroj ve stylu xylofonu a vydává to zvuky jako v hororech těsně před náhlým zavražděním lepé a slepé dívky). V rámci starých baráků jsem vlezl ještě do holandské pevnosti (10000rp), která se snaží diorámy přiblížit historii Indonésie. Ale tohle by bylo na hranici viděníhodnosti snad jen zadarmo.

Hlavní cíl dneška byl 17 kilometrů vzdálený historický Prambanan, kde jsou hinduistické chrámy z 9. století. Impozantní jsou dost a možná i krásnější než Borobudur a hlavně hezky po česku - je tam toho hodně. Doprava je ideální, protože Jogja trans tam má konečnou jedné linky.

Tady už nikdo neotravoval. Jen moje hra na Indonésana u domorodých pokladen byla prokouknuta, takže jdu do turistického skleníku, kde aspoň dostávám welcome drink tvořený polívkou. Oficiálně menší turistickou významnost komplexu naznačuje cena jen 13 dolarů. V okolí města jsou další desítky podobných chrámů a rozbořenin, čili by se tu dalo docela zařádit na kole.

Jáva

Indonésie
Chrámový komplex v Prambananu

Jáva

Indonésie
Sewu temple

Hlavní terase vévodí pětice největších zachovalých chrámů na terase. Nejvyšší Shiva temple měří 47 metrů. Kdysi tady bylo chrámů sedmdesát, z nichž se většinou zachovaly jen hromádky černých žulových kvádrů. Už to má spíš angkorský styl. V útrobách jsou oltáře a sochy hinduistických bohů, kolem ochozy se sochami a kamennými obrazy. Víc rozbouranější a atmosféričtější jsou chrámy asi kilometr na sever, kde ten hlavní je už slušně rostlý. A navíc sem už nedojde moc turistů. Ale opět vše kolem je proměněno v řádně opečovávaný park s dětskými hřišti, kde není ani noha, zato z ampliónu zní zvuky toho gamelenu, až z toho jde husí kůže. Motorovou pilou sem ale nikdo nepřiběhl, tak se tady potloukám do západu slunce za hlavními chrámy.

Jáva

Indonésie
Sewu temple

Jáva

Indonésie
Prambananský sunset

Dvakrát týdně se tu konají pro sběrače kulturních zážitků představení jávských tanců Něco-jáma. Prý je to dobrý, načančaný a Indonésanky se různě vrtí za jejich hudby. Mně stačily šutry a žrádlo a obého bylo pro dnešek dost. Večer jsem prubnul footmasáž, ať si nohy dopřejou trošku odměny, protože jinak tu lítám jak čamrda.

Noc: Yogyakarta, guesthouse Anda, 40000rp
Doprava: Jogja - Prambanan 3000*2
Vstupné Prambanan 130000/studenti 63000 (13$/7$), vstupné Vodní palác 7000, vstupné Holandská pevnost 10000
Žvanec: nasi goreng (smažená rýže) 7000, giga palačinky 8000, velká cola 7000...
Celkem: 27$ (212000 rp)