CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

BARMA / MYANMAR & INDONÉSIE
(10. - Bali, Lovina)

22.3. Bali, Gilimanuk - Lovina

Před hotelem se chytlo prázdné bemo jedoucí do Singaraja (největší město na severním pobřeží Bali). Řidič začínal jenom na čtyřnásobku běžné taxy a na normál klesl hodně rychle. Jelo se fajn zelenou krajinou, ostrov působil docela sympaticky, sever není moc zalidněn, hory trochu v mracích. Vylezl jsem v hlavní části Loviny, což je přímořská oblast podél hlavní ulice složená z několika vesnic dlouhá tak 10 kilometrů, ale jakési centrum tvoří 2 příčné ulice v Kalibukbuku u světelné křižovatky.

Lovina má nabízet lovely bíče ze sopečného prachu a delfíny, za kterými se zde vyráží na dolphin toury. Což prý vypadá tak, že od břehů ráno vyrazí až několik desítek motorových lodí, krouží po moři a pokud se někde hne ploutev, všichni se tam s ohlušujícím řevem motorů ženou. Ale delfíni kupodivu nečekají na pózování, takže je to většinou dost katastrofa. Ale za zásluhy o cestovní ruch si zde vysloužil delfín i pomník.

Bali

Indonésie
Pláže v Lovině (jediná koukatelná fotka)

Bali

Indonésie
A rejže všude kolem

Ohledně počasí mluví drby z webu takhle: Bali se nachází 8 stupňů jižně od rovníku a v průběhu celého roku zde vládne vlhké tropické počasí a teplota kolem 30 stupňů. Ačkoliv je na Bali slunečno téměř nepřetržitě, pro cestování se doporučuje zejména období sucha spadající mezi měsíce duben až září. Od října do března narůstají srážky a vlhkost vzduchu, které prý dovolenou nijak neohrozí. Vrchol sezóny připadá na období letních školních prázdnin (červenec až začátek září), ale oblíbené jsou také termíny kolem Vánoc a začátkem ledna. Čili mým posledním týdnem v březnu jsem se už téměř trefil do sezóny. Teoreticky.

O ubytování nouze není a člověk se i tady dostane na padesátku za pokoj s koupelnou. Skončil jsem v jednom navoněném neoznačeném penziónu, ale jak se ukázalo, zásadní požadavek na balijské ubytování musí být bazén, aby se člověk mohl občas vyčupčit (ty se tu daly sehnat za stovku).

Útroby vesnice byly fajn, klídek, restaurace, prostě klasické letovisko. Ale když se došlo k moři, spokojený výraz rychle zmizel. Obecně černé pláže nenavodí atmosféru jako ty bílé, ale k modři mělo moře hodně daleko, pláže byly pokryté bordelem, nebyly moc velké a byly obsazeny desítkami rybářských lodí. Bordel byl i v kalném moři, a když v něm nebyl bordel, tak se zespoda sápaly řasy. Prostě průser.

Na druhou stranu zas na té desetikilometrové pláži nebyl ani jeden turista, jen pár babek nabízející hadry, masáže či homemade šperky ze škeblí. (Prej kvanta Čechů to kupuje zrovna u ní, zrovna ráno si jich dvě Češky koupili hned třicet po 2 eurech. Prej bych byl blbej, kdybych nechtěl. Tak jsem holt blbej.)

Po dešti jsem prošel celou pláž v naději, že někde bude líp. Nebylo. Vlévající se smradlavé bahnité potůčky nepřidávají do zátoky čerstvou průzračnou vodičku. Pokus o koupel byl asi dvakrát, ale stálo to za pendrek. Tak jsem to zkusil aspoň zajíst (stejně jsem barbar, protože nejvíc chutnaly smažené sýrové kroužky z marketu).

Noc: Lovina homestay 50000/pokoj s koupelnou a snídaní
Doprava: bemo Gilimanuk - Lovina 20000
Ostatní: oběd-tuňák v bali omáčce 18000+rýže 5000, papaya džus 7000; nákupy - drinky á3000, velká voda á2500-3000, trs banánů 5000, brambůrky 2500, sýrové kroužky 3500, nanuk 2000; internet 6000/hod
Celkem: 15.5$ (142000 rp)

23.3. Bali, Lovina

Na ranní buzení vystřídali meluzíny z muslimské Jávy balijští kohouti. Takže ráno trávím představami o obřadném podřezání všech kohoutů. Zajímavé, u meluzínů mě tohle ještě nenapadlo. Na minisnídani o smažených banánech a čaji vylezu po deváté. Zalezu dál na východní pláž, kde to má prvky pláže, ale v moři byly zase řasy a to není ten pravý způsob hlazení po bříšku.

Dál už jsem se věnoval civilizačním povinnostem - prádelně, nákupu v Indomarketu a obědu v lokálním warangu Lisa. Místní klasika za pár rupek a lepší než ty navoněný šikymiky. Omylem jsem usmlouval masáž, kde na nahozenou, prej neseriózní, cenu přistoupila hodně rychle. I když jsou příjemnější masáže než na pláži v mírném dešti za pokuku dalších babek v natěšení, že je na pláži nová kavka.

Dál akorát zevlovačka po vesnici a pláži. Turisté se vynořili od bazénů až večer. V nábřežních restauracích mají happyhoury na pravé freshdžusy (3-5 tisíc) či točená piva (profláklý Bintang 20 tisíc). Potkávám tu zas Švýcary z Broma, kteří jsou řádně znechucení a rychle mizí na sousední ostrov Lombok, kde bude určitě líp (letos tam ale dostavují mezinárodní letiště, takže už ne na moc dlouho).

Noc: Lovina homestay 50000/pokoj
Ostatní: oběd ve warungu - rice fried nuddle 8000; prádelna 7500/kg... Celkem cca. 15.5$ (142000 rp)

24.3. Bali, Lovina - Air Telung - Air Panas - Brahma Vihara Arama

Včerejší výjimečná absence deště vylepšila kvalitu moře až někam na úroveň rybníku, tak se dalo ráno i trochu zaplavat. Pokecalo se s rybářem, jehož loď sloužila jako držák, sušák a lehátko. Na oběd jsem skočil zas do warungu Lisa na rýžovou klasiku (nasi goreng), zákuskovou (smažený banán s medem) a americkou (cocacola) a vyrazilo se půjčit si motorku.

Původně jsem chtěl motorkou projet Bali po celý týden, ale nějak to padlo. Ani nevím proč vlastně. Tak aspoň vyrazím na jednodenní jízdy tady ze severu, kde je doprava malá a neprudí policajti. Na motání v přecpaném a zastavěném jihu jsem se zrovna necítil. Místní policejní náplň práce je hlavně zastavovat bělochy, buzerovat a pokutovat za cokoliv. Nejlepší obranou je jim ujet, pokud to jde.

Na den byla motorka za 25000 i s nějakým pojištěním prý snižující spoluúčast. Od záměru vyjet k horním jezerům mě odradili, že teď už tam bude pršet, tak jsem dal jen místa poblíž. A to tak blízko, až to byla škoda. Ale na mapě to vypadalo výrazně blíž než pak v sedle motorky. Kor když není mapka a ukazatele.

Bali

Indonésie
Vodopád Air Telung

Bali

Indonésie
Ždibec buddhistického komplexu Brahma Vitara

První zastávka byla u vodopádu za vesnicí (Air Telung?), kam se prošlo skrze políčka. Vyjet kus do útrob ostrova bylo fajn, vše krásně zelené, rýžová políčka... Druhá štace jsou hot spring (Air Panas). Tohle překvapilo. Šlo skoro o lázně, z kopce vytéká smaragdová teplá voda skrz dračí chrliče bazénků, vše v krásně zahradě. Bylo tu jen pár lidí. Hledači romantiky a jiných tu najdou i soukromé jacuzzi bazénky obehnané džungloidním plotem. Takže plavky se na tenhle výlet hodí. Ve vodě se přečkala další dávka deště. Bohužel botky a hadry takové štěstí neměly, voda byla nějaká šikovná.

Bali

Indonésie
Hot springs alá Air Panas

Bali

Indonésie
Plácek pro soukromničení

Třetí povinná zastávka kolem Loviny je Buddhistický chrám Brahma Vihara Arama s malým Borobudurkem na vršku. Na benzínce se vzala plná nádrž za 5000 rupek (litr tu stojí 4500rp, takže 9Kč). Na pláži se pak ještě po dlouhém boji s demonstrativními odchody obchodnice ukecal ananas. A pak šejky, a jídlo, a hranolky, a sýrové kroužky, a internet, a ták, a spát.

Hotel: Lovina homestay 50000/pokoj
Doprava: půjčení motorky 25000 + benzín 5000
Ostatní: oběd-nasi goreng 8000, smažený banán s medem 5000, cola 5000; véča - hranolky 8000, ice lemon 3000, ananas 6000...
Vstupy: hot spring 5000 + parkovné 1000, Brahma Vitara 1000 + parkovné 1000
Celkem: 17,5$ (158000 rp)

25.3. Bali, Lovina - Gingit, Pura Ulun, Jezera

Ráno se fláknu na včerejší místečko s pláží. Rybář se vrací ve stejný čas se stejně bídným úlovkem. Dám pár temp, než mě laškování s řasami přestane bavit. Pár rybek se tu hne, ale je to kalné až běda.

Takže zas na motorku. Stejný obchod, stejný chlap a stejně se snaží proti včerejšku zdražit. Tentokrát razím na náhorní plošinu k chrámu Pura Ulun Danau na jezeře Bratan, což obnáší na pár kilometrech najet převýšení 1200 metrů. Pokus najít vedlejší silnici, o které je zmínka na pofidérní mapě, totálně zkrachoval. Silnice se stávala menší a menší, asfalt mizel a po šutrové pěšině jsem to naštěstí už vzdal. Taky do kopce benzín obývá sakra rychle, tak jsem musel vzít zavděk klasickou asijskou benzínkou - dřevěný pultík s naplněnýma petkama po pětitisícovce, což i mňoukla prodavačka, ale její syn hned aktivně říká deset tisíc. Tak mu máma dala pěknýho lepáka. Takhle na ně.

Potupně se vracím na hlavní silnici, ze které snad už nezabloudím. Vede kolem vodopádu Gingit, který obhospodařuje místní komunita. Od silnice je to bývalou přírodou v údolí kilometr. A celý úsek je obklopen stánky s prodejem kýčů a hadrů. Něco vypadá pěkně, někdy za pár babek (i když stejná věc u jedné baby je za 200tisíc a přestává se se mnou bavit na 25 tisících a o fous vedle ta samá věc začíná na desetině). Samotný vodopád je v pěkném údolním zářezu plným motýlů docela slušný a bez otravů.

Bali

Indonésie
Vodopád Gingit

Bali

Indonésie
Jezero Danau Buyan(?)

Dál v serpentinách civilizace končí a začíná déšť. A to jako že hodně. Doteď byl v každé zatáčce nějaký warung, ale teď nic. Až po totálním promoknutí se jeden našel. Jediné menu byly instantní nudle v kelímku. Tady se člověk nedomluvil ani náznakem. Když po hodině změnila silnice status řeky na potok, vyrazil jsem dál najít lepší místo na nudění. Až po dalším promoknutí se našlo dost míst na zastávku, ale zároveň i přestalo pršet.

Přehoupl jsem se přes hřeben, ale z panoramat byla jen bílé mléko. Z jedné vyhlídky obsazené opicemi alespoň vykouklo jezero s okolními políčky.

Z hřebene se jede zase prudce dolů ke chrámu. Déšť už zmizel, vysluníčkovaní turisté z jihu si vystupovali z busů a řezali se při pohledu na mě. Chrám Pura Ulun na jezeře Bratan je jeden z nejprofláklejších na Bali, i když jsou to vlastně jen dvě malé pagodky na ostrůvcích u břehu. Ale v mlžném oparu v kráteru to vypadá pěkně.

Bali

Indonésie
Chrám Pura Ulun..

Bali

Indonésie
..na jezeře Danau Bratan

Zpátky jsem to vzal vnitrozemskou cestou po hřebeni kolem jezer Buyan a Tamblingan. I když klesající ručička benzínu a stoupající ručička hodin nenavodila pocit klidu. Navíc na vedlejších ulicích už člověk ztrácí šanci na orientaci úplně, takže se párkrát slušně zakufrovalo. Dostat se dolů byla holt věc náhody, protože na křižovatkách vypadaly všechny silnice stejně. A znervózňovalo, že ani po mnoha kilometrech nebylo vidět ani moře, což by jako mohlo. Nakonec se zjevilo až někde daleko na obzoru v pozdním večeru, tak jsme na to hamtnul a ručičku přehnal i přes moji magickou čtyřicítku.

Ale jízda po hřebeni mezi jezerem a svahem do hlubin byla hodně pěkná. Vylezlo i slunce, tak si s tou sytou zelenou mohlo večerní slunce pořádně vyhrát. Doplnil jsem břich motorky i svůj a koupil lístek na ten údajně prosluněný jih. Tady na severu pod stínem hor je atmosféra jak někde ve špajzu.

Hotel: Lovina homestay 50000/pokoj
Doprava: půjčení motorky 25000 + benzín 5000+6000+3000
Ostatní: warung-polívka v kelímku 5000, džus banánovej a ananasovej 3000+3000, véča-kuřecí omeleta+smažené nudle,ice lemon tea, ovocný salát 24000
Vstupy: vodopád Gingit 5000 + parkovné 1000, chrám Pura Ulun Danu 10000
Celkem: 18$ (164000 rp)