CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

BARMA / MYANMAR & INDONÉSIE
(11. - Bali, Kuta)

26.3.2011 Ubud - Kuta

Včera jsem koupil lístek na turistické mikrobusy na druhou stranu ostrova. Trmácet se tu místní dopravou není zrovna ideální, protože každá místní díra má autobusáčky na opačných stranách města a do Ubudu by to bylo tak na 4 přestupy, takže tyhle čedokářský busíky jsou asi lepší varianta. I když 55000 za nějakých 100 kilometrů je na místní poměry dost.

Ubud je městečko ve vnitrozemí a je centrem balijské kultury uprostřed rýžových políček. Kuta je pak nejbrutálnější plážové letovisko s dlouhou pláží plnou ožralých Australanů, barů, masérek a otrapů všeho druhu. A taky má za rohem letiště, takže to bude stejně poslední zastávka cesty.

Měl jsem dát aspoň den na Ubud, ale nějak po fiasku s Lovinou jsem chtěl trochu užít si moře. Vnitrozemských krás rýže už bylo dost, takže jsem nakonec dojel až do Kuty, kde mi zbyly dva celé dny s tím, že bych kdyžtak projel nejjižnější poloostrov.

Cesta přes centrální planinu odsýpala výrazně víc než včera. Prodrápat se dopravou bezduchého Denpasaru, dvakrát přečkat zácpy způsobené nějakými průvody a byli jsme vyhozeni někde na hlavní ulici Kuty. Ta je od pláže skoro kilometr a mezitím jsou nějaké možností ubytování a stovky obchůdků a cestovek.

Bali

Indonésie
Dobrá rada před Kutou - zacpat oči, nos a uši

Bali

Indonésie
Kuta beach - tady kdysi vznikl fenomén Bali

Pokoj ani takhle "mimo sezónu" nešel pod 100000 a to to ani nemělo bazén, což je tady ještě zásadnější než v Lovině. Nakonec jsem skončil v pensionu Puri Agang, ale tohle už zrovna nebylo nejvyvoněnější věc v Bali.

Tak na pláž. Zdálky se nádherně lámaly vlny, projdu skrz plážovou zeď, frontu masérek a prodejců a pak už jen ten žluťoučký písek. Teda měl by tu být. Ale mezi ním a okem jsou nepředstavitelné tuny bordelu. Moře u pobřeží převaluje kvantum igelitů, dřeva a všeho možného. Hromady odpadků na pláži se zde neuklízí hrabičkami, ale buldozery. Mezi bordelem nechyběly ani injekční jehly. Celé to působí jako by na ďáblickou skládku po dešti rozsázeli deštníky a dovezli domorodce z Chánova.

Od Kuty se nečekalo moc, varování před všemi otravy a ožraly bylo jasný, ale o koupeli ve skládce teda nikdo nemluvil. Jo a Australani, je jasný, že tohle je pro ně něco jako naše Chorvatsko. Ale doteď jsem je bral za sympatický národ, ale ty nechutně pupkatý uřvaný fotrové nechávající se masírovat na každém rohu s nezbytným pívem v ruce jim nepřidali.

Šel jsem s otevřenou hubou znechucení po pláži směrem k letišti asi pět kilometrů, kde těch odpadků trochu ubylo a párkrát jsem smočil i kus těla. Ale i tak každou chvíli jsem od nohy odkopával nalepené igelity. Zpátky jsem to vzal přes ulice to aspoň zajíst nějakou rybou. Na ulicích byly extra vlezlé masérky a ještě se diví mému ksichtu, protože z něj nadšení fakt nečiší, protože už pro mě prakticky díky času není šance balijskou část výletu zachránit. Pak jsem ještě v nočních ulicích nabral úplně blbej směr a snad poprvé jsem někde efesně zabloudil. Zalezl jsem do hotelu, kde se nakonec objevilo to nejhezčí z celého Bali - Slovenska Katka:-)

Hotel: Puri Agang 66000/bída pokoj s koupelnou
Doprava: minibus Lovina - Kuta 55000
Ostatní: véča-nějaká ryba 27500...
Celkem: 20$ (182000 rp)

27.3. Kuta

O záživnosti dnešního dne mluví to, že z téměř tří tisíc fotek z této 38denní cesty se jich dnes udělala rovná jedna. Ráno jsem vylezl na místní tržnicovou ulici, kde v pár pouličních vyvářovnách něco kuchtí a mají supermarket s nechutně velkým výběrem sladkostí a internet, kde hodina stojí tolik co 5 minut na hlavní třídě. Nejdřív jsem se pokusil půjčit kolo, aby se dalo projet blízké okolí podél pláží. Jenže v celé Kutě tohle byl naprosto absurdní požadavek (přitom třeba v Lovině by to nebyl problém). A když už někam kvůli jednomu kolu složitě volali, tak chtěli trojnásobek cifry za motorku. Prej že zas ušetřím za benzín. Na motorku se mi ale nechtělo. Nájezdy policajtů na bílé motorkáře tady jedou na plný výkon. Nakonec dávali Velkou cenu Austrálie, tak jsem zalezl ke koktejlům a čuměl na bednu. Potom jsem se na pláži decentně pomazlit s odpadky. Aspoň že s těma vlnami není úplná nuda. I když nápad na učení surfování jsem zavrhl. Na jednu vlnu tady bylo sto zájemců, a že na sebe nějaká dala vždy pořádně čekat. Navečer mě Káča navedla do fajn hospůdky Corner Gang, a tím to pro dnešek ukončíme.

Hotel: Puri Agang 66000/bída pokoj s koupelnou
Ostatní: snídaně-polévka bakso 10, nákup - oříškové placky 6, chipsy 1, nanuk 3; mekáčská zmrzlina Chocodip 5, véča 15, bali palačinka 8, koktejly 6-8...
Celkem: 17$ (154000 rp)

Bali

Indonésie
No..

Bali

Indonésie
..comment

28.3. Kuta

Ráno pokračuje Káča o ždibec dál. Půjčila si od hoteláků motorku na 3 týdny za půl mega na objetí ostrova. Letenku domů nemá, ale tak nějak by přiskoky koncem roku mohla dorazit do útrob Evropy. Já idiot se nevykopal někam dál ani dneska a vymyslel jsem si, že pěšo po plážích dojdu až k těm lepším plážím Leguanu, kde se jen fláknu, nechám se pálit od slunce a vyřádím architektonické pudy na písku. Noo, bordelu ubylo, ale stejně se ve vodě na tělo tulilo dost hnusu. Aspoň tu nebyl téměř ani živáček. Nápad na válení ale narušil ostrý vítr ženoucí žahající písek, takže zbyla možnost na válení se na úzkém pruhu vlhkého písku od moře. Tohle území ale zase bylo často anektováno bordelem z moře, čemuž bylo bráněno vybobřením hrází. Že jsem radši nesebral víc drzosti a nenakráčel do zahrad přilehlých hotelů. Určitě by bylo zajímavé vidět obličeje nově přiletěvších turistů, kteří za slušný balík koupili slavné Bali, když spatřili tu špínu před hotelem, která je bude provázet zbylé týdny. Já tu strávil 2,5 dny a je to jedno z největších cestovních fiasek, které jsem kdy udělal. Pozítří v Paříži musím zajít do nějaké plovárny, abych neměl vzpomínky na poslední koupání v téhle skládce.

Bali

Indonésie
Ale při troše snahy, sunsetového světla a photoshopu

Bali

Indonésie
odsud stejně většina fotek bude vypadat takhle.

Ale už jsem nabral aspoň náladu a ponořil se do nočního života plného nákupu a zábavy. Živé kapely valily docela dobře. Něco koupit se tady dá, kámošky odtud tahají vždy celý loďák. Já jen doplnil to, co poslední prádelna zničila, protože oblečení od ní nabralo docela batikovaných khaki barev. Ale třeba výběr pohledů je mizerný. Známka do Čech koštuje prý 10000 (na Jávě 7500), ale došlo všechno a netrvalo to ani měsíc, na rozdíl od dvouměsíčního zpoždění z Barmy. Večerní obhlídku ale docela komplikovaly dávky pořádného dešťového proplachu, který vždy spolehlivě uvěznil v nejblbějších podnicích.

Hotel: Puri Agang 66000/pokoj
Žvanec: fish sweet&ammp;sour 15, fish&chips 23, mcflurry 5
Ostatní: pohledy á3000, známky á10000, čepice 20000, plavky 30000, sluneční brýle 30000, internet 6000/hod...
Celkem: 17$ (150000 + 100000 rp)

29.3. Kuta a dál

A dom. Včera jsem si domluvil motorkáře na sedmou ráno za dvacku. Ale jejich dochvilnost nezklamala, tak se přičinlivě nabídl chlápek z vedlejšího hotelu za nezbytnou přirážku z nouze. Letiště už má svoje nejlepší časy asi za sebou, ale vše proběhlo ok. Jen je třeba přitlačit 150 tisíc na odletovou taxu. Vysomroval jsem okýnko, ale stejně jsme se ponořili hned do mraků, takže tímhle kapitolu Indonésie ukončíme a pravděpodobně nějaký čas jí znovu nenačneme. A posuneme se o polokouli vedle.