CESTOVÁNÍ

TravelInfo


The Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 55 dní

Lužické hory

3.-4. den (46 - 85 km) Stožecké Sedlo - Hvozd - Hrádek n/N

24. 10. Nová Huť – Barbarine - Hvozd, 18 km

Další etapa bude jen dvoudenní na přechod Lužických hor. Je to místo nejblíže baráku, tak doprava je nejjednodušší. Hory by se daly přejít i v jednom dni, spojit s předchozí etapou a vyjdou jen na 39 kilometrů (příměji 32), ale tentokrát je trochu prokroužím s výstupy na vedlejší vrcholy mimo hlavní turistickou magistrálu. Navíc tam mám slabost na německou stranu, která je úplně jiná než česká. Jejich skalními města a kaňony versus naše kompletně lesem porostlé kopce jsou přeci jen zajímavější. A ještě ke všemu jsem zrovna hraniční hřeben procházel před pár měsíci. Jen jedna noc si říká o jití na lehko a další zajištění ubytování pod střechou. Tentokrát je to ve správném směru od Hřenska, ale opět v pozdně podzimním nečasu. Ty fotky jsou fakt zrůdné. Asi tohle ještě budu muset někdy předělat a přefotit v pěkném počasu a možná i zkrátím ten den.

Bus jede jen z autobusáku, další dva kilometry se mi po ránu přidávat nechce, tak si objednám Moris-taxi. Jízdní řády na netu a na papíru se rozcházejí o čtvrthodinu, takže bus si vybral něco mezi. Ono by to bylo jedno, kdybych v Novém Boru neměl na přestup 5 minut. Tam přelejzám do Quickbusu, který trapně jel ráno stejně kolem baráku, ale z mělnického autobusáku tuhle společnost vyhnali, protože si asi dovolila mít lepší a levnější služby než naše slavné ČSAD.

Prosba o zastavení přímo v sedle se dle očekávání minula účinkem a musím vystoupit v Nové Huti a dva kilometry do sedla došlapat nedaleko silnice. Vidět je sotva na 20 metrů a do toho se ze mne stává ústředna. Kámoška chce poradit s cestou na Bali, o čtvrthodinu později Jirka, který zas řeší, jestli teď Srí Lanku. To je ta věc, co chcete v mlze, mírném dešti a s vodou v botách řešit. Botičkám nějak silně dochází životnost.

Ve Stožeckém sedle (605 výškových metrů) začínám zvolna stoupat podél Pěnkavčího vrchu, který je oficiálně jen o 88 centimetrů nižší než nejvyšší hora Lužických hor. Možná by stálo za to to přeměřit a udělat slavný prvovýstup. (O dva roky později 20. října 2018 dorážím konečně na vrchol Pěnkavšího vrchu. Oficiální zaměření z 80. let mluví o výšce 792,01 centrimetrů. Zcela odborně jsem si vycucal z prstu tehdejší odchylku měření od dnešní skutečnosti na 55 centimetrů. Zároveň jsem na náhorní plošince nalezl několik vyšších bodů než zaměřený geodetický bod, což zkušeným okem bylo odhadnuto na rozdíl 36 centimetrů. Nově zaměřený výška Pěnkvačího vrchu je tak neoddiskutovatelných 792,92 centimetrů, čímž překonává Luž o tři centimetry a v 15:03 ji prohlášuji za nejvyššího celých Lužických hor. O minutu později 20.10.2018 v 15:04 se koná mojí osobou slavný prvovýstup na nejvyšší horu pohoří. Kdo z vás to má... A chudák Mára Holeček se dvacet let pachtí na prvovýstupy jen jinou stranou než ostatní... To je ale pytlovina, co? To vám tak začně šibat když kráčíte lesy dlouho sám. Na druhou stranu... ;-)) Jinak je to vrch oficiálně dosud tak nezajímavý, že přes něj nenatáhli ani stezku a jde se úbočím v hustém bukovém mlžném lese. Jen jeden výhled by se nabídl u Pětikostelního kamene, ale víme dobře, co se dnes vidělo.

U Ptačince se napojím na moji letní cestu. Sto metrů po ní by stačilo a mizím za českou hranici, za níž vede vrstevnicová cesta pod hlavním hřebenem. Němci mají hodně cest a hodně značení, ale žádné smysluplné. Vše je protkáno zelenými značkami, žádné vzdálenější cíle, tak musí zachraňovat mapy ze seznamu. Konečně mizí alespoň široké lesní cesty a jde se po pěšinách zarostlými keři. Z útesů skal by byly i výhledy a pár jich dokonce i problesklo. Slunce kdesi nahoře bojuje, ale je to marné. Pro mě je tu ta lavička maximálně na sežrání sušenek.

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Další start při Stožeckém sedle

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Pěnkavčí vrch

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Nejlepší dnešní výhled prohnaný přes filtry

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Hornolužická stezka

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Hranice u Waltersdorfu

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Skalní ostroh Barbarine

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Teekanne

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Skalní města u Oybinu

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Lom na těžbu mlýnských kamenů Schwarzeloch

Lužické hory

Bohemia Crest Trail

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
U Hahnu

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Třičtvrtěkilometrový Hvozd

První dnešní civilizace jsou horní konce lanovek a zbytků skokanského můstku, kde se míjí dokonce tři domy, včetně dvou restaurací, z nichž jedna je i otevřená. Dávám polední menu s böhmische knödel, nějakou sekanou (7$) a povinným pivem (Feldschloschen). Jen ty počty knedlů by měli po česku ještě doladit. Němci to tu mají krásně vypulírované, tak se v dnešním sychravu závan jasnosti hodil. Je tu pěší hraniční přechod Waltersdorf pod Luž, před barákem mají pomník odsunutým Němcům, o deset metrů vedle na české straně je pomník českým pohraničníkům, které Sudeťáci o pár let dříve pobili. Kupodivu oba památníky si tu stojí v klidu a pohodě.

Devět ušlých kilometrů a dvě odpol. A to teprve začne motání se ve skalních městech. Peláším do prvního – Barbarine, kde je do skalních ostrohů a stolů postavena i restaurace s krásnými vyhlídkami. Dokonce i něco málo jde vidět. Končí tady i ferrata s lanovým mostkem, kde jsem se před pár lety klepal na mé první železné cestě. Hlubokým skalním úvozem dolů k rybníčkům a revmatickým brouzdalištím s nechutně ledovou vodou. Ale je to prej léčivé. Líznu trochu asfaltu města Johnsdorfského a znovu do lesa přes studánkové jezírko Schwarzwasserquelle s fíkusovým pralesem.

Konečně se cesta zase kroutí mezi skalami, Němci s chutí vytesali další vyhlídky a přístupy k tradičně pojmenovaným skalním útvarům. Ale třeba čajové konvice se přírodě povedla. Z horní červené už jsou pěkné výhledy a dostávám se do mého oblíbeného místa Schwarzeloch, což je obrovský důl uprostřed skály, kde těžili mlýnské kameny a za ta staletí se řádně zahloubili. Do jeho útrob vedou pouze úzké pěšiny, ale dno je zavřené, tak to obkroužím kolem a teď už ale musím fakt šlápnout.

Dostávám se k hranici, kterou už budu poctivě kopírovat. A když dojdou značené cesty, přes louky se dostávám na Jánské kameny u Krompachu a po delší době do Čech. Pak už jen po patnících až na vrchol Hvozdu (750 mnm). V hlubokých hvozdech už je tma slušná, ale na výšlap po skalních suťovištích to stačí.

Zde je na malém vrcholku na německé straně chata (byla kdysi hned vedle i česká) s terasou na české straně. Od prosince to tu bude jak v Půlnočním království, platit se bude chodit zásadně přes hranici, aby člověk unikl fízlování. Staré dobré Německo, Němec vládne chatě a česká služebná posluhuje. Takže se člověk domluví. Je to jediné klasické čundrácké ubytování (i když furt 16 eur, snídaně plus 7) s turistickým pokojem s mnoha postelemi, ale kde jsem tradičně sám. Večer je dole guláš (studený) s knedlíky. Dvakrát na jídle v Reichu a dvakrát béhmiše knédl. Zwifinuju večer, prošmrtám španělštinu a jde se chrnět.

Nová Huť – Stožecké sedlo - Pětikostelní kámen - Pěnkavčí vrch - Hornolužická cesta – Waltersdorf – Barberine – Johnsdorfer Felsenstadt – Jánské kameny - Hvozd
Dnes 18 km, od Hřenska 64 km a 3 dny, up 1000 metrů

The Bohemia Crest Trail

3. den Rumburská silnice - Hvozd

25. 10. Hvozd - Hrádek - Chotyně, 21 km

V noci prší a z postele vylejzám až v půl devět. Na viditelnosti venku to nic nemění, tak balím a bez snídaně a bez vedlejší rozhledny Hochwaldturm slejzám k hraniční uzávěře Kammloch, kde kdysi Soňa nechala boty (a za dva dny se tam opět našly). Vlezu definitivně do Čech a ponořím se do vnitrozemí. Potkávám jediné dnešní turisty a po zbytek dne až k vlaku živáčka nezahlédnu.

Mírný pokles lesíky po červené Šestkové cestě a další vracející se odbočka na vrchol Sokola s údajnou zříceninou starého Falkenburku. Tyhle půlkilometrové zacházky na kopec jsou pro harmonogram smrtící. Hodina v pytli, ale zas aspoň jedno z mála mimolesních rozptýlení. Nahoře zbyly jen metrové rozbořené zdi, ale příkopy měl oválný hrádek pořádný. Škoda, že není trochu víc napsáno k historii s romantizujícími obrazy. Navíc výhled je nula, jen cestou něco problesklo, protože pod kopcem řádí lesáci a průseky se projasňují. Ale zas si člověk čvachtá v půlmetru bahna rozježděných cest. Stejnou cestou se prostě vracet nebudu a beru to přímo lesem.

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Rozhledna Hochwaldturm

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Pěšiny

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Kopce u Petrovic

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Petrovice

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
Poppova skála

Lužické hory

Bohemia Crest Trail
"Výhledy" na příští etapy Jizerek a Krkonoš

Klesám do Petrovic - jediné silnici a vesnici na dnešní cestě. Ale ani tady živo není a restaurace je zavřená. Ale tvářila nadějně, kor když před ní stojí cedule „co dnes nabízíme“. Takže zdlábnout poslední sůšu a podél potoka mírně do lesů. Ale i krátký úsek s loukami a okolními barevnými kopci byl nádherný. To zase končí a až do Hrádku neuvidím nic. A to ani na další odbočce na skalní Loupežnický vrch se zříceninou hrádku Větrov, ze kterého nezbylo lautr nic.

Názvy dalších křižovatek opanovala Tobiášova borovice, která nedávno své čtvrttisícletí dosloužila. Opouštím lesní cesty a po pěšinách mezi šutry to beru na sever. Poslední vyhlídkové místo je Poppova skála. Přístupná zas jen jedním a blbým směrem, ale lid tu naštěstí hřebenovku prorazil a ta vede krásně mezi i pod skalami. Popp si na pojmenování vybral pěkné místo, je turisticky oschoďováno a odrátováno a výhledy by byly asi epesní. Ty by byly i na nedalekém Sedleckém špičáku a Kohoutím vrchu, přes které se modrá proplejtá. A pak už následuje jen klesání přes posečené louky do Hrádku.

Kašlu na příhraniční cestu vypadající nudně lesně i přímo na patníkovou podél potoka, kde jsem kdysi šel a beru to rovnou dolů k Nise a k Hrádku nad ní a k prvnímu krámu. Z minula mi zbyl rest, když jsem místo Hrádku skončil už v Chotyni, tak musím tyhle 3 kilometry přidat. Jsem tu s hodinovou rezervou, kterou spláchnu nenápaditě Kozlem. V 17:35 už je to klasika, soukromý vlak do Liberce, přestupy tentokrát bez výluk a hospodských zastávek a dodat zbylé 2 kilometry z mělnického vlakáče.

Hvozd – Kammloch - Sokol (593 mnm) – Petrovice - Loupežnický vrch (539) - Poppova skála (565) - Kohoutí vrch (535) - Hrádek nad Nisou – Chotyně (250)
Dnes 21 km (od Hřenska 85 km a 4 dny), up 570 metrů

The Bohemia Crest Trail

4. den Hvozd - Hrádek n/N