CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Rio de Janeiro 1999
2. Copacabana

13. 2. Copacabana

Po "ubytování" nemůžeme zamířit nikam jinam než na nejslavnější pláž světa - Copacabanu. Jdeme pěšo asi 10 kilometrů a nožky brouzdáme po zlatavých plážích Flamenga a Botafoga (ta je asi nejšpinavější z hlavních rioských pláží). Je 35 stupňů ve stínu, ale vzhledem k tomu, že stín tady skoro není (slunce je skoro nad palicí), je tak padesát. Cestou spořádám truchu žvance a ledovou dvoulitrovou kolu (2R). Procházíme jedním z tunelů, jimiž je Rio protkáno a za ním se otevírá pohled na širý Atlantik. V Leme (čtvrť sousedící s Copacabanou) měním ještě 40 dolarů při kurzu 1.60 v široko daleko jediné směnárně a míříme na pláž.

Konečně Copacabana. Dvoumetrové vlnky, bílý písek a koupání pod Cukrovou homolí (Pao de Acucar). Škoda, že mám strach o peníze a letenku, jež se houpou na krku. Naštěstí jsem s Manuelem, tak si ty věci navzájem pohlídáme. Jsem vybílenej jak syreček, tak jsem se samozžejmě řádně spálil, což mělo tu výhodu, že mě už netrápily ty bolesti, pod kterými jsem úpěl doma. Jinak Copacabana naplnila představy. Oceán není plovoucí kondomová skládka a ani kriminálníci se tady neprohání na každém kroku, jak se snaží namluvit "bavič" Petr Novotný. Pláž je pořádně široká, což tu být musí na ty davy a fotbaly. Z obou stran jsou kopečky - na jednom je pevnost a za druhým se tyčí ta Cukrová homole. Na plážových hřištích se prohánějí malí Ronaldové. Akorát ty opěvované Brazilky jsem moc neviděl, i když to možná bude tím, že jsem se hlavně díval na letenku a prachy.

Poté jdeme po promenádě. Manuel se snaží dovolat domů a domluvit se s Thomasem (ten kámoš, kterého nevzali do letadla). Jelikož hovor do Němec se podaří z každého padesátého automatu, prokorzovali jsme promenádu skoro celou. Měl štěstí, Thomas přiletí v úterý (tj. za tři dny), což je doba, kterou jsem hodlal ve městě strávit. A ve dvou se to bdue lépe táhnout. Už toho projel dost a taková jeho pětiměsíční cesta po Thajsku a okolí nevypadala věru zle. A vzhledem k tomu, že tohle je moje první baťužkářská cesta, tak se jeho přítomnost dost hodí.

Rio de Janeiro

Copacabana
První kroky po Copacabaně

Rio de Janeiro

Copacabana
Pláž Copacabana

Navečer ještě skáčeme do vlno. Ale tentokrát už bez sprchy, protože večer z nich neteče voda, což zrovna není nejlepší (pche, budoucnost vycvičí). Všude jsou různé stánky, pije se šťáva z čerstvých kokosů. Zpátky si vychutnáváme místní hromadnou dopravu. Aby bus zastavil, musí se mu s výrazným máváním vstoupit do cesty poblíž zastávky (či spíš projížky). Místní doprava dává slovu hromadná zcela nový smysl. Navíc horská dráha, jen místo jednoho vozejčku na trati se to jimi hemží všude. Pro řidiče není asi nic zábavnějšího než šlápnout na plyn padesát metrů před křižovatkou s červenou, kde prudce zabrzdí až na přechodu pro chodce. Závodění mezi konkurenčními společnostmi je taky velmi interesant. Do hostelu jsme ale dojeli a našli kupodivu vše, jak jsme zanechali.

Večer jsme vyšli do centra, které žilo očekáváním víkendového karnevalu. Hlavní frmol je pak v noci ze soboty na pondělí. Já jsem si pro jistotu vzal lovecký nůž s 30centimetrovým ostřím. A kdyby něco, třeba bych využil i pár narychlo naučených triků z džiu-džiutsu. I když spíš bych využil číslo na pohotovost nebo funebráky. Došli jsme k místnímu aquaduktu, po němž jezdí historická tramvaj. Pod ním pěli transvestiti a nejrůznější postavičky v nejrůznějších úborech šlágry pro pár tisícovek Brazilců a pár desítek turistů. Zítra nás asi čeká pěknej hukot. Po druhé táhneme zpět do hostelu ulicemi lemovánými několika kurtizánami nejhoršího vzezření.