CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Rio de Janeiro 1999
8 - Toulání po Riu

17. 2. Trádá do Ria: Leblon - Ipanema - Laguna

Ráno probouzí první paprsky vychazejícího slunce bufeťáky. Kousek ode mě je hned celá rodinka se čtyřmi prcky. Rozhodl jsem se, že na další akce rezignuji, vyměním dolary a zapadnu do toho hotelu Beira Mar a budu se jenom válet na okolních plážích. Místním autobusem za 0,80 realu jsem sjel do centra vesnice.

Čekám další 4 hodiny, protože banky otevírají až v poledne. Tam se dovídám, že se v bankách peníze nevyměnují, a že musím do směnárny v Riu. Zoufale jsem zkusil i ostatní tři banky, kde mi řekli to samé. Nasranej jak mraky jedu zpátky do Ria. Tentokrát je konečná Castelo, což je terminál v centru Ria. Tudíž se jede přes most Ponte Rio-Niteroi (moc velká invence to teda není), což vyjde o real dráž (3,50). Směnárny jsou dnes zavřený, na hotelech cash vyměnují za neuvěřitelně zlodějský kurz. Na to se jim můžu... Po téměř zoufalé chůzi městem jsem ještě zjistil, že na poště jsou větší diletanti než u nás, a že na celé Rio jsou snad jen dvě směnárny (jedna v centru a druhá u Copacabany, a pak na mezinárodním letišti). To je horší než v Albánii.

Prý je otvírají zítra (teď, když to píšu, by mě zajímalo, proč jsem se nevrátil do hostelu za Manuelem). Zamířil jsem do dalších známých čtvrtí Ipanama a Leblon. Jejich pláže jsou považovány za lepší a čistší, proti čemuž nelze mnoho namítat. Flákal jsem se po plážích Leblonu. Zkusil jsem i nějaký hotel, ale 180 dolarů na noc je vcelku dost. Došel jsem až k laguně, kde jsem strávil soumrak a čekal až z bouřky, která zuřila kolem, spadnou nějaký kapky. Opět nic. A že by se déšťík hodil, protože jsem byl oblepený solí a pískem jak slaneček. Přesto večer a noc u Laguny pod Corcovadem s Kristem při bouřící obloze byla supr.

Místo na spánek jsem nenašel, takže jsem se přesunul zpět na pláž, kde budu muset přečkat noc. V noci jsem se ještě párkrát vykoupal, podíval se na fotbalový zápas místních na pláži (pláže jsou osvětlené). Dilema, zda se nechat okrást v noci na pláži, či se nechat zavřít za nocování na pláži, vyhráli policajti. Zalehl jsem přímo naproti policejní strážnici na 15 cm široké prkno, které bylo možná kdysi lavičkou. Ve tři ráno jsem i na dvě hodinky usnul.

18. 2. Leblon - Jardim Botánico - Barra

Ráno jdu (chtělo by se napsat po probuzení, ale to je nesmysl) podél promenády a hledám krám, kde by měli něco k snědku. Opět prd (toto a jemu podobné výrazy se stávaly stále častější). Rio opět opuštěné. Před devátou nikde ani noha. Zamíříl jsem pěšo do Jardin Botánico (vstup 2 realy), kde rostou ty nejnemožnější rostliny z celé Brazílie. Takže aspoň vidím kokosy a banány live. Zahrada zabíhá i do okolních kopců, kde jsem se už musel prodírat nefalšovanou zarostlou džunglí. Na hlavní ploše jsou skleníky s orchidejemi či podobnou flórou, turisti a zařízení pro ně. Kouzelný klid, lidí minimálně. Zato jsem našel záchodky i s umývarnou a spatřil jsem po 4 dnech svůj obličej. Fuj, hnus - sůl, loupající se ksicht, uši už skoro nedrží u hlavy, jak jsou sloupané, puchýře na rukou i nohou - hotovej Michael Jackson.

Rio de Janeiro

Jardim Botanico
Džunglíčka v Riu

Rio de Janeiro

Jardim Botanico
Nějaký palmy

Po centru se brodím v hrozném vedru (teploměry ukazují 45 stupňů ve stínu). Našel jsem kancelář Lufthansy, kde mi řekli, že letištní poplatek při odletu z Ria je 36 dolarů nebo ekvivalent v realech (tehdy 68). Očekávaná směnárna (každý, koho jsem se zeptal, mě posílal právě sem) má otevřeno, ale už dva roky nečenžují a prodávají hadry, jenom neodstranili nápis. Už jsem z toho zalezl poprvé i do McDonalda, dal si McMenu za 4 realy a sežral jsem, co mi hodili do pytle. Naši králíci stolují společenštěji. A pak, světe, div se - otevřená směnárna (z centra směr Santos Dumont). Měním vítězně většinu dolarů. Taková kravina a takových starostí kvůli tomu. Jdu na autobusák Castelo a přes most frčím zase do Maricy.

Místním busem drandím do Barry k hotelu. Stupidně vystupuju o jednu zatáčku dřív, a tak se vláčím 4 kilometry v horku pěšky. Zacvakám hotel na pět nocí (zlevnili na 25 realů za pokoj a noc = 500 Kč). Hotýlek, nesoucí jméno Beira Mar, je na jezerním poloostrově. Má dvě patra a desítku pokojů s třemi hosty. Pokoj je v pohodě, má i koupelnu se skoro horkou a skoro sladkou vodou. Z okna koukám na 50 metrů vzdálené moře a lagunu. A hlavně je k tomu i snídaně.

Hodinu jsem vychutnával sprchu. Pak jsem se smažil na pláži a ve vlnách. Večer přišel i dešť. V životě jsem ho neviděl radši. V pokoji jsem zahájil válku s mravenci, kteří okupovali stěny pokoje, a pak jsem konečně zalehl na rovné měkké velkoposteli.