CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Rio de Janeiro 1999
11 - A je po ptákách

24. 2. Letiště v Riu

Hodiny se táhly dost pomalu, protože se mi nepodařilo usnout. Přece jenom sedačky nejsou nejpohodlnější. Takže jsem se coural po všech možných i nemožných částech letiště a kupoval nějaký cetky a jídlo. Letištní poplatek byl 36 dolarů nebo ekvivalent v realech (suma v realech se přes noc třikrát zvedla a končila na 70, inu depreciace naživo). Po zaplacení a opětovném získání místa u okénka mi nakonec z cesty zbylo ještě 50 dolarů a 0,13 realu (a přes tři tisíce už neexistujícího cruzeiros). Ve 14:40 byl plánovaný odlet, takže jsme se v 16:40 pohli z místa. Prý měli poruchu čehosi jako palubního počítače. Německy jsem tomu moc nerozuměl, ale mezi cestujícími to dost zahučelo. Zakroužili jsme nad Riem a opustili tuhle skvělou zemi.

Rio de Janeiro

Rio de Janeiro
Severní část Ria z letadla

Rio de Janeiro

Rio de Janeiro
Ostrůvky v Lednové zátoce

Opět jsem neusnul. Aspoň mi udělaly radost turbulence kdesi nad Kapverdami, kdy se museli všichni připoutat, a tedy se probudit. Letušek jsem se už naučil využívat, a tak jsem papal a chlastal (Lufthansa se nám nějak plácla přes kapsu, když nalévala i třeba sedmiletou skotskou).

25. 2. Všude dobře, doma vyblít: Frankfurt - Praha - Mělník

Do Frankfurtu jsme přiletěli brzy ráno. Z letadla jsem odcházel mezi posledními a letadlo po opuštění pozic Němci vypadalo jak po zřícení. Totální bordel. Všude rozházené noviny, papíry a obaly, rozkopané deky a polštářky.

Frankfurtské letiště je poněkud větší. Mezi hlavními terminály jezdí vlak. Mám dost času, tak se jedu projet, abych dofotil pár fotek. Povedlo se i zabloudit. Vystoupil jsem, sjel po schodech, nikde kolem ani človíčka, akorát obrovský prostory a kdesi daleko za sklem pár postaviček. Nešlo to ani zpátky, protože schody jezdily jenom dolů a byly dost dlouhý a setsakra rychlý. Po výběhu nahoru jsem se samozřejmě rozplácl.

Rio de Janeiro

Frankfurt
Frankfurtské letiště za úsvitu

Rio de Janeiro

Frankfurt
Dráha mezi terminály

V onom lidojemu jsem našel místo pro odlet do Prahy. Pokecal jsem a vyslechl pár historek od dalších studentů, které jsem většinou cestou už potkal (dvě holky byly údajně přepadeny na pláži, jeden zmlácen do krve, ale taky se dá seznámit a jezdit po okolí Ria s nově udělanými kámoši v hospodě). Pak jsme místo nástupu přímo do letadla stojánkou (tohle slovo je naprosto odporný a hnusný) nasedli do autobusů, které měly zamířit k letadlu do Prahy. Po dlouhé cestě, kdy už se skoro zdálo, že přejíždíme Šumavské hvozdy, se objevil u lesa létající šrot mířící do Prahy (lety do Prahy mají evidentně "obrovskou" prioritu ve světovém měřítku). V Praze mě "přivítal" sníh (fuj) a mráz (ještě větší fuj). Rozloučil jsem se s ostatními a zamířil na bus na Mělník, kde čekala zima, sníh, břečka a letní semestr na UJEPu. Ve dvě jsem byl doma s vyhlídkou dalšího fádního života v zimě a smogu.