CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

BULHARSKO & Istanbul
(1. Rila - Musala)

Hranice s Bulharskem nebyly úplně v poho, co se času a ouředních procedur týkalo, ale dalo se. Celníci se radši ani neštrachali lidem v autech po pašungu, i když to tam skoro všichni dost okatě strkali do škvír a dutin svých vozidel – byl to spíš takový formální rituál, aby celníci jako nic neviděli a měli klid nebo co. Zas bych se ale divil, kdyby z toho nechtěli nic mít jako výpalné… (No, na psaní tohohle cestopisu jsem se snažil ukecat spolucestujícího, po 4 letech to dopsal přesně sem. Skoro by se už zapomnělo, ale snad po těch letech ještě něco vydoluju z paměti, aby to tu bylo komplet.)

11.3. Sofia - Borovec - Rila

V mrazivém (no to asi ne, ale vypadalo to tak) propršeném zadumaném ránu jsme vylezli na sofijské busiště s vlačištěm. Hlavní budova působila jakoby se třeba šedé betonové pilíře snoubily s kukacíma hodinama z borovicového dřeva, pěkně nalakovanýma a ještě s jelenem na stříšce - obrovská hala versus úzké a nízké průlezy, místy byl betonový strop ani ne dva metry vysoký... no nic.

První plán byl přechod Rily s výstupem na nejvyšší horu Bulgárie. Tam se dá dostat celkem snadno z horského střediska Borovce. Jen do toho Borovce se úplně primitivo dostat nedá. Nejdřív trolejbusem po Sofii k nějakému hotelu (Princess Hotel), za nímž pod mostem je parkoviště s odjezdy autobusy i naším směrem na Rilu do Samokova (dle průvodce se toto dá nazývat autobusovým nádražím Ovča Kupel).

Bulharsko

Bulharsko
Samokovské nádražíčko

Bulharsko

Bulharsko
Exchajdy u Musalských jezer (2380 mnm)

V Samokově je nádražíčko jak z normalizačního žurnálu - starej žigulík, kouřící omšelý busík, díratý asfalt, tetky v šátku, strejc s cigárem, umakartový stolky - příjemný. Honza ochutnal k svačině místní kvašený hustý ječný nápoj. Určitě moc zdravý, ale dopili ho za něj raději mravenečkové. Odsud hned maršrutkou do Borovce. Dá se to vlastně nakonec zvládnout docela rychle.

Borovec je příjemné městečko, pokud je vám příjemný takový Špindl říznutý Tatranskou Lomnicou, se spoustou hotýlků. V zimní sezóně určitě hodně rušné, se spoustou hotýlků a ták. Kupujeme solidní turistickou mapu Rily, a že jako vyrazíme hore. To momentálně nevěštilo nic úžasnýho, protože byla furt mlha a střídavý déšť. Na odpich si dáme u krbu jednu Zagorku (jako pivo). Nahoru jezdí lanovka, tak jdeme k ní, ale nějak ji nechtěně míjíme a narážíme až na dráty nad hlavami. No, vracet se nebudeme a stejně bychom jenom vyjeli do mraků... a tak si dáme výstup řádně po svých. Jsme přec nějácí drsňáci. Takže kráčíme cestou kdes pod lanovkou. Tohle dá půldruhého výškového kilometru, což zas není tak úplně málo.

Bulharsko

Bulharsko
Hora Musala (2951 mnm) od Alekova jezera (?)

Bulharsko

Bulharsko
Nocoviště u Alekova jezera

Jdeme po pěkně prudké lesní cestě a na výflus to stačí bohatě. Kolem horská krajinka, lesy ustupují a přibývají šutry a tráva. Občas kůň, potok a most. Značení je tady podobné našemu. Když se doplazíme někam nad dva tisíce s první chajdou a křižovatkou s rovinkou pro vyšlapující si lanovkáře, už je občas k zahlédnutí i sluníčko. Začínají nějaká ta ledovcové plesa, tuze krásná. A je tu ideální plac na večerní piknik. A taky tady jsou fragmenty Kudrnáčů, respektive zájezdu CK Kudrna, který před námi spolehlivě vymetl veškerá místa na přespání v chatách. Vyšlapeme ještě jeden kopec a najdeme mezi šutriskama ohrazený prostor s travičkou jak dělaný pro jeden stan. Spaní ve výšce 2600 metrů asi nebude tím ideálním pro zimomřivé, kteří si myslí, že to zachrání, když si vycpou čtyři ponožky novinama, ale přežilo se to.

Noc: ve stanu pod Musalou
Doprava: sofijská mhd 0.70, bus Sofia-Samokov 4, minibus Samokov-Borovec 1.2, pěšo Borovec-Alekovo jezero
Ostatní: pivo 1, turistická mapa Rily 5

12.3. Přechod Rily s Musalou (2951 m.n.m.)

Krásné ráno, vyhrabeme stan ze závějí jinovatky, zabalíme a šplháme dál. Míjíme další fešná jezera, poslední chatu, sněhová pole a před polednem jsme na prosluněném vršku Musaly s 2911 metry, která však při nedávném přeměření NATem kapánek přidala dalších 40 metrů. Jinde se ještě píše o 2925 metrech. Nu, stane se. Všude kolem další hory, údolí... no, co vám budu povídat, jak na horách. Je tu i dost lidí, my ďobneme něco v chajdě a kráčíme tam, kam se už mnoho noh Bulharů nepodívá.

Bulharsko

Bulharsko
Pohled z Musaly směrem na Borovec

Bulharsko

Bulharsko
A jde se po hřebeni dál

Bulharsko

Bulharsko
Rila

Bulharsko

Bulharsko
Rila

Bulharsko

Bulharsko
Úplně nejdár je Musala, čiliže to mezitím je ten hřeben na odpolední procházku

Bulharsko

Bulharsko
A poslední den údolím k monastýru

Po dlouhém hřebenu si to klikatíme směrem k Rilskému monastiru. Kopečků přecházíme ještě dost někde mezi 2400 a 2800 metry. Kromě desítek koňuchů a jednoho stáda ovcí potkáme asi tak 6 lidí, z čehož je Čechů přesně šest. Za setmění přelejzáme závěrečný skalnatý zasněžený úsek, který nás vyvede z klidu horských výšin. Prolezeme za poslední kopec, prokloužeme sněhovým polem, mineme odbočku do Makedonie a dál už jen padající skála do hlubokého údolí s Rybnými jezery a o nějakou desítku kilometrů vzdálenějším Rilským monastýrem a civkou. Civku zatím nechceme a volíme nenápadný ďolík u jezírka, které hned zamořujeme omytím notně jetých nohou, na další stanovou noc (ono by se asi takhle nadivoko stanovat nemělo, on by to mohl být národní park, on nás ale nikdo neuvidí). Honza si poslední míle už pěkně odpajdal kvůli kolenu. Konec dnešního pochodu byl už krapet na dřeň. Z masti na koleno navíc pak chytl vyrážku, která se na slunci jen horšila - ideální předpoklad pro nadcházející dny na černomořském pobřeží.