CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
Cookovy ostrovy: Rarotonga

40. den: 20. 10. RAROTONGA

S úsvitem se blížíme k ostrovu Rarotonga, hlavního ostrova s hlavním městem Cookových ostrovů. Po levé straně máme k vidění akorát celý ostrov i s lagunou s trojicí ostrůvků. Na letiště i povrch další země vstupujeme za bití dešťovými kapkami. Tož Kia Orana (tj. nazdar) Kůkače.

Cookovy ostrovy zahrnují rozsáhlé území uprostřed Pacifiku mezi Fidži a Francouzskou Polynésií. Plocha ostrovů je ale pouze 240 km2 a žije na nich 21000 obyvatel, většinou křesťanských Maorů. Hlavním městem je Avarua. Mluví se zde anglicky, oficiálním platidlem je novozélandský dolar a dolar Cookových ostrovů (běžné v oběhu jsou pro turisty zejména zajímavé mince a třídolarová bankovka), které jsou volně zaměnitelné v poměru 1:1. Ostrovy byly objeveny v roce 1595 Španěli. V letech 1773-1779 zde několikrát pobyl James Cook. Své jméno získaly ostrovy na paměť Jamese od Rusů, kteří v tehdejších dobách zdatně brázdili Pacifik. Ale i v 19. století si domorodci občas pochutnali na Evropanech a Evropankách. V roce 1888 je vzala pod ochranu Anglie a v 1900 je rovnou anektovala.

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Rarotonga

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Pláž u hotelu

Dnes jsou Cookovy ostrovy podivná politická směska nezávislého státu. I když patří pod Nový Zéland jako volně přidružené samosprávné území, jedná se de facto o nezávislý stát v zákonodárné i výkonné moci a suverénní je i v oblasti mezinárodních vztahů. Diplomatické styky si udržují samy. Česká republika je s nimi navázala v roce 2008, čímž de jure uznala nezávislost Cookových ostrovů. Jedinou překážkou třeba vstupu do OSN je neexistence státní příslušnosti Cookových ostrovů, protože jejich obyvatelé jsou občané Nového Zélandu.

Na ostrov ještě nedorazila masová turistika. Čedokářských rezortů tu zatím příliš není, a jak se píše, jedná se o jedno z nemnoha míst, kde se dá ještě poznat autentický Pacifik. I oficiální přezdívka zní „Tahiti před 30 lety“. Rarotonga na týden nabídne dostatečně zábavy, i když zde chybí klasické modré laguny. Ty nabízí pro oko romantika a šnorchlaře zejména druhý nejnavštěvovanější ostrov, 18kilometrový Aitutaki (a samozřejmě řada dalších), vzhledu téměř atolového, kam létá několikrát denně lokální aerolinka Air Rarotonga za relativně vysoký peníz (cca 8000 zpáteční letenka z Rarotongy). Pro velmi letmé okouknutí vycházelo nejlevněji zaplacení celého 1denního výletu i s jídlem a lodním výletem.

Pro vstup do země je trochu více kecání s úřednicemi, než by bylo nutné. Jednosměrné letenky jsou holt jako pěst na oko, ale když ukážeme, že zmizíme až do Malajsie, nechají nás být. Než nabereme nějaké mapy, podojíme z bankomatu novozélandské dolary (1 NZD = 17.5 Kč), venku už svítí slunce. Ostrov Rarotonga, který bude naším domovem na následujících 5 dní má 70 čtverečných kilometrů, což dělá po obvodu asi 30 kilometrů. Pobřeží je obkrouženo silnicí, po které jezdí v obou směrech jednou za hodinu autobusy s jednoduchým označením „clockwise“ a „anticlockwise“ (jedna jízda za nemalých 5 dolarů/85 Kč, případně lze koupit volně přenositelný 10lístek za 30 dolarů, platí se u řidiče či na „terminálu“ v Avarua).

My máme času dost, než se ostrov probudí. Je krásně, ale ještě ne vedro, tak vyrážíme s plnou polní skrz čtvrtku ostrova k našemu hotelu po pláži, než ji přeruší ranvej. Protože na hlavní okružní silnici je relativně provoz, zapadneme o ulici hloubš do zeleně ostrova. Ostrov je jedna zahrada, ve které je tu a tam baráček, či vězení, několik kostelů, dost pobíhajících psů, pasoucí se kozy a podél ostrova jedna vesnice za druhou, které rychle přechází do zarostlých neprostupných hor, kterými vede pouze několik stezek (v letištní mapě jsou zakresleny).

Každý kilometr je nějaký menší krámek s čerstvě pečenými donuty. V hlavním městě je pak několik supermarketů. Všechno jídlo má samozřejmě ostrovní přirážku. Na levné jídlo do 10 dolarů se dá zajít k Číňanům, Indům, či v hlavním městě je pak už výběr větší kolem přístavu.

Ubytování na všechny dny jsme objednali dopředu přes internet u Rarotonga Backpackers. Pro batůžkáře jsou tady víceméně dvě možnosti, a tenhle je i ze zkušeností zdejších, co zkusili oba, lepší. Hlavně tenhle je přímo na pláži se zahradou a volným obývákem s kuchyní. Nabízí i dormy (25 NZD), dvoulůžkové pokoje za 50 a vyvoněnější bungalovy nad pláží. My měli za pade takovou fajnou dvoupokojovou unimobuňku s koupelnou. Bylo tu asi patnáct lidí, včetně jedné Češky, a rychle z toho byla fajn parta na takové to večerní pokecání.

Ale proč jsme tady… svlíkačka a na pláž. Není sice nijak oslňujícně široká ze zlatého písku a dno moře je plné šutrisek, ale kokosové plamy, slunce, lámající se vlny na 100 metrů vzdáleném útesu a liduprázdné pláže i tak stačí na představu tropického ráje. Ten trochu zamrazí, když se vleze do oceánu. Tam nečeká kafe a nebál bych se pro teplotu vody použít i slovo studená (přece jen na jižní polokouli sotva skončila zima). Chvíli se válíme, chvíli popojdeme párset metrů po pláži než najdeme další pěkné válecí místo. A tak to jde až do večera. K nedalekým Číňanům ještě skočíme na levnou večeři v podobě smažených nudlí (6-8 NZD).

41. den: 21. 10. AVARUA, RAROTONGA TRACK

Dopoledne jedeme do hlavního města Avarua, které nabízí několik koloniálních památek a „městský“ pacifický život. Bílé baráky a kostely se zeleným pozadím hor a hřbitovy kol zalahodí oku. Hlavním suvenýrovým artiklem jsou, kromě obvyklých ptákovin, vylovené perly. Místní parlament má podobu stavebníc ubytovny z unimobuněk. U vládní čtvrti jsou dvě malá muzea (vstupné 5 dolarů). Nikde na ostrově není wifi (lze koupit jakousi kartu s hodně mizernými limity) a i internetová kavárna má jen jediný (obsazený) počítač. Ani kolem přístavu není kdovíjaký život, tak dáváme naproti polední menu kuřete windaloo v indické restauraci (9 NZD).

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Budova Parlamentu v Avarua

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Avarua

Nedaleko začíná nástup na transostrovní trek. Doporučuje se použít jednosměrně ze severu. Na začátku se z hlavního města vyráží ještě dva kilometry po asfaltce do údolních útrob ostrova podél políček a banánových miniplantáží. Dál se už noříme do džungle. Cesta to zrovna není úplně na sandál, občas jsou ostré výlezy po kořenech, kde se člověk trochu zadejchá. Na vršku hřebenu je krátká odbočka na skalní jehlu (The Needle ) tyčící se z lesů, která je 400 metrů nad mořem. Po laně se dá vyšplhat na hranu jehly za výhledy na půlku ostrova. Druhá půlka je skryta za ještě vyššími horami (až 863 mnm). I tam se dá dojít z některých míst na ostrově, ale to už by byl asi větší orienťák.

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Sever ostrova z Jehly

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Transostrovní stezka

Po ostrém sešupu pokračujeme podél říčky v různě vymodelovaných kaňoncích s malými vodopády a tůňkami, které lákají na decentní cachtot. Celkem stezka džungli může vyjít tak na 4 hodiny. Na tomto konci je piknikoviště s relativně velkým a vyschlým vodopádem, protože vodu si krade vodojem a elektrárna. Teď je tu už pusto, tak jdeme asfaltový kilometr na okružní silnici. Ani zde živáčků, a to je tu postavený možná největší turistický areál na ostrově. Ale asi se do něj nikdo nikdy nenastěhoval a je pořádně zpustlý. Zůstala tu pěkná a tudíž prázdná pláž. Jestli jsme to došli pěšo po pláži nebo dojeli busem, už nevím, stejně tak jako co se dělalo večer, ale asi to bylo fajn.

42. den: 22. 10. MURI BEACH

Muri beach je nejlepší plážové místo na ostrově, kde je také největší koncentrace hotelů a výletů. Jedná se o malou lagunu ohraničenou třemi malými ostrůvky, kam se dá napůl dojít, napůl doplavat. A díky klidné hladině je tu taky voda o něco teplejší s písčitým dnem. Prostě válecí ideál. Je to na druhé straně ostrova, tak jedeme autobusem. Skrz vesničky to řidič docela mete, bohužel kuřátka motající se kolem slepiček nejsou tak pohotové.

Skoro jsme to přejeli, tak si celou oblast projdeme pěkně celou ze severu. Po úvodních bažinách, mangrovech a ústí říčky se přes kriketové hřiště konečně dostáváme na pláž. Ta je tu momentálně hodně úzká, ale odliv ji brzy zvětší. Zato ani tady kupodivu nikdo není, tak se hned uvelebíme a proválíme den. Doplavu až na ostrůvky, kam se přes poledne dělají zájezdové piknikové obědy. Mít trochu drzosti, asi bych měl o jídlo postaráno. Místo toho obcházím ostrůvek a snažím se dostat až na hranu útesu, kde šelf padá do hlubin oceánu. Nějak se to ale nepodaří, všude jsou hnusný vodní megačervi, tak se radši spokojím s rybičkami v laguně a hradním komplexem na pláži.

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Muri Beach

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Moře kol Rarotongy

K večeru přejdeme přes Muri Beach, kde už to žije plážovým životem víc. Jsou tu chatky, půjčovny kajaků a surfů, i když ty se tu dají použít jen na paddleboarding. Pláž končí valounovými skálami, odkud chytáme bus k hotelu. Tady je dnes ještě milejší den. Indka Priya pro všechny ukuchtila k večeři pořádný kýbl curry s rýží a plackami, tak se vzájemná pospolitost dostala na vyšší level.

43. den: 23.10. Kolem kolem ostrova

Zu sice původně něco říkala o ranním vstávání a cvičení při úsvitu na břehu moře, ale z postele leze asi stejně časně jako já. Tak než se dostaneme k půjčovně kola (13 dolarů za den) přes ulici a než obtelefonujeme majitele, který otevírací dobu příliš neřeší, je třetina dne pryč.

Už cestou zaváněla galuska kola průšvihem a po obědě u přístavu (fish&chips a papaya) je zadní kolo už prázdné. Najdeme aspoň internet přímo u autobusového terminálu, kde nás nechají zavolat panu od kol, že máme prázdné kolo. Asi za třičtvrtě hodinky přiveze nové kolo, tak můžeme vyrazit dál. Díky větší flákárně jsme napsali pár pohledů. V centru je pošta, tak po získání známek (do Evropy 2 NZD), házíme bezpečně pohledy rovnou zde. To nám moc nepomohlo, protože pohledy po 2 měsících dorazily ve stavu, jak když prošly trávicím ústrojím ostrovních koz. Trvanlivějším suvenýrem jsou pak zdejší mince obláčkového dolaru, trojúhelníkového dvojdolaru či trojdolarové bankovky.

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Rarotonžská ontheroadovka

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Ostrovní kostelíky

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Trochu jednotvárné záběry... a vo tom to je

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Needle při sunsetu

Za hlavním městem vjedeme na vnitřní okruh s úzkými asfaltkami mezi políčky, kde ale cesta utíká proklatě rychle. Uždíbneme kokos, uděláme portrétové fotky, tu spolu, tu s vepříkem, tu s pláží. Tu tentokrát vybereme na nejpustší jižní části ostrova. Ty na fotkách vypadají fajn, stejně jako kostelíky či vnitrozemí ostrova s hradbou zelených hor v pozadí.

44. den: 24.10. In the BBC

V noci už bohužel zvedáme krovky z ostrova. Dopoledne se poflakujeme kolem pláže, kecáme s pár lidmi, mj. s Češkou Adélou, které sem po česání jablek na Novém Zélandu vyrazila na prodloužený víkend. Asi škoda, že jsme nevyrazili zase do útrob ostrova, ale včera nás odchytl lokální produkční seriálu, který zde natáčí BBC. Tak proč nezkusit něco jiného, když k tomu bude ještě pár dolarů a jídlo. Vyrazili jsme s Adélou a dalšími lidmi z hotelu. Po většinu času pro nás stejně žádnou práci neměli, tak jsme se váleli na pláži a občas pokecali s legračním produkčním, což byl echt teplý domorodec. Novozélanďan z hotelu byl úplně u vytržení, protože tu měl nějaké domácí hvězdy a něco známějšího dorazilo i z USA. My jen vyžrali donesený košík, pozorovali třínohého psa a tance domorodců, kteří si dlouhé chvíle krátili praktičtěji. Až k večeru nás usadili do plážového baru, kde jsme měli náročnou práci pijanů. I když koktejly byly jablečný džus a pivo asi nealkoholické. Nicméně už přetahovali domluvené 4 hodiny, tak jsme zinkasovali 50 dolarů, čímž jsme spláchli čtvrtinu ostrovní útraty. Na hotelu jsme dobalili, rozloučili se s osazenstvem i hotelovým psem a doblajzli zásoby, protože na Nový Zéland se stejně nemůže dovézt prakticky nic a vyrazili nočním autobusem na letiště.

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Rozlučka s "hotelovou" pláží

Cookovy ostrovy

Cookovy ostrovy
Natáčení BBC

Byla to hodně příjemná pětidenka. Po hektickém měsíci ve Státech, kde každý den jsme byli o stovky kilometrů jinde, bylo fajn se 5 dní a nocí nehnout z místa. Lidi jsou tu příjemní a masová turistika sem ještě moc nedorazila. Ceny jsou tu sice vyšší, ale při troše hledání i tohle je levná destinace. Nás 5 dní vyšlo lehce pod 200 novozélandských dolarů (po BBC příspěvku pak na 2600 Kč).

45. miniden: 25.10. Datová čára

Půldruhé hodiny po půlnoci se zvedáme z ostrova a zakrátko překračujeme datovou hranici, při které, na rozdíl od Philease Fogga, ztrácíme celý den. Vzhledem k tomu, že toto už Air New Zealand prodával jako vnitrostátní let, je to bez jídla, bez filmů i bez batohu do podpalubí (to se dalo dodatečně přikoupit za 25$). Tak jediný filmem k vidění byl další bezpečností spot, kde místo letušek hrají Hobiti nebo Bear Grylls.