CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
Jordánsko: Ammán - Jerash

109. den: 28. 12. Dubaj – Ammán

Ze 14:40 bylo 15:40, což nás už aspoň pustili do letadla, kde jsme trčeli další hodinu. Takže ten FlyDubai asi nebude úplně to ořechové. Sváděli to samozřejmě na počasí, zpoždění sice nabírali všichni, ale kromě turkmenských aerolinií ho měli ostatní mnohem menší (Emirates na stejné trase, které měly oficiální odlet o hodinu po nás, odletěli 3 hodiny před námi). Nechali nám puštěnou aspoň televizi s filmy (normálně 35 dirhamů – 250 Kč), tak jsem po čtvrtroce skoukl nějaké céčkové filmy s áčkovým rozpočtem, které rozhodně nevybízejí k přemýšlení a cizojazyčným nárokům (Maze Runner a Into the Storm). Nevybojoval jsem si ani místečko u okna, což tady zamrzelo, protože po přeletění indických hranic se pod křídly nádherně rozprostřely rozvrásněné hřebeny pákistánských hor při zapadajícím slunci. Úvahy, že by nebylo marné nestihnout přípoj a nechat se zdarma rozmazlovat do pozítřka někde ve čtyřhvězdě na náklady aerolinky, by asi FlyDubai nenaplnila, tak po přistání letadla se pérka uvedla do rychlejších kroků.

Dubai

V Dubaji nakonec do odletu zbývala půlhodinka, což na těch pár kroků bohatě stačí. Dubajský terminál 2, který má FlyDubai obsazen, je totiž něco absolutně jiného než standardní dubajské letiště (terminál 1 a 3), který znám a kde je dost pohodlí, zábavy a spojů do centra. Od něj jsme teď 7 kilometrů. Tady je tranzit jen jedna větší hala, tak bych tu 7 hodin čekat fakt nechtěl. Zlatý Dillí.

Ammán

Odlet i přílet s československými letuškami do jordánského Ammánu už je načas. Což je skoro škoda, protože teď by se zpoždění v pohodlí letadla hodilo. Letadlo bylo poloprázdné, tak se každý mohl rozvalit do trojsedačky a něco nachrupnout.

Po příletu jsem nasosal z karty 270 jordánských dirhamů, zde řečených „džedi“, což je drahá sranda, protože jeden vychází přes 33 káčé. O pár kroků dál jich hned 40 zmizelo za vísa on arrival. Aspoň to bylo bez obštrukcí a hlavně nepotřebovali celou prázdnou stránku, tak známky i razítka nacpali do starého pasu, kde otisk izraelského razítka o hranici dál vadit nebude.

Z tranzitu jsem propuštěn v půljedenácté a čeká mě, teprve druhá, noc na letišti. Do města bych se sice dostal i bez spár taxíků, ale co tam po půlnoci. Bohužel na přespání je Queen Alia hodně mizerné letiště. Volně přístupných částí je minimum s několika hnusnými sedačkami. Hned poté už je kontrola zavazadel a letenek, kam už nemůžu. Venku je zima jak psírně. To zas bude noc… Po chcípnutí telefonu jsem se oddal pár několikaminutovým spánkům, než jsem při potulce letiště objevil jedinou volnou zásuvku a klídek za zavřenými dveřmi poštovních boxů, kde jsem se zabydlel do rozednění.

Noc: Ammán, letiště
Doprava: metro na letiště v Dillí 60 INR
Jídlo: sušenky 30+25+45, bounty 35+35, jogurt 25, mango džus 60, čaj 55, fanta 60 INR
Celkem: 430 INR (150 Kč) + letenka Dillí-Dubai-Amman 4254 Kč

110. den: 29. 12. AMMÁN

Bus do města jezdí každou hodinu za 3,25 JODu. Třikrát jsem se ptal a každý mi potvrdil informaci z lonelyho, že jede na autobusák Abdali, což je čtvrthodinka od centra pod citadelou, kde mám objednaný hotel. Busák je nový, opět řidič pokývl hlavou na otázku, jestli je to Abdali, tak stačí po silnici na východ. I když popisky ulic jsou i v angličtině, nějak se mapky chytit nemůžu, i když pár věci by odpovídalo. Na dotazy ohledně citadely, centra, downtownu místní jen nechápavě kroutí hlavou. Až policajti si přizvou vysokou šarží, která ale stejně mi ani nedokáže na mapě ukázat, kde jsem, a pošle mě na taxík. Sice už jedeme, ale nějak se nedokážeme dobrat k jedinému záchytnému bodu či slovíčku, ani názvy velkých hotelů či ulic nefungují, tak ho radši zastavuju a vylejzám. Teď už jsem ale úplně v pytli, jediný záchytný bod původního autobusáku je už daleko. Další taxi buď neberou nebo vůbec nerozumí a radši to vzdávají se mnou ještě dřív než já s nimi. Jeden mi aspoň ukáže směr na nedaleký další autobusák. Naštěstí v ten okamžik se trefí očko zároveň do názvu této ulice přede mnou s tou samou v mapě. Jsem samozřejmě úplně někde jinde. Původní autobusák (Tabarbour) na mapě není vůbec zakreslen a do centra je to pěkná štreka. Ale hlavně že vím kam, tak přes hory a doly to už bude jen na pěknou procházku okrajovým Ammánem.

Slunce už vše prozářilo do ideálních teplot, lidi taky v pohodě, neotravují a nevolají věčné „where are you from“, ulice bez skládek, baráky na stejné dvoupatrové placaté pískové brdo. Působí to tady až evropsky, jak někde ve Francii. Nebo že by spíš Francie působila už takhle arabsky?

Jordánsko

Jordánsko
Ammán

Jordánsko

Jordánsko
Citadela

Hotel Cliff, objednaný z booking.comu, je v samém centru, které zde zastupuje krátká ulice Faisal. I když ho provozují tři chlapi, je po řádně ošuntělém vstupu do třetího patra až překvapivě čistý (i když to po Indii asi vypadá úplně všechno). Na požádání sprcha i na pár vteřin vyprskne teplou vodu. Čas na hodinkách lísající se k dvanáctce zahání předpoklad ranního šlofíka, tak vyrážím do města. Kroky jsem udělal asi tři, než jsem skončil v pekárně, kde v desítkách košíků jsou malé kousky výborného pečiva různorodých chutí (cena na váhu, a to malá). Kousků jsem vzal na úvod jen třicítku, tak zmizely ještě před první starou zdí.

Ač Ammán, neboli historicky Philadelfia, je město řádně staré z dob biblických, nějakých zajímavých památek moc nemá. Nad centrem se tyčí mohutné hradby římské citadely, pak římské divadlo pro 6000 diváků, pěkná velká mešita a dva kostely. Po vyplazení se na kopec jsem se do citadely omylem prosmýkl s polským zájezdem. Polština a jejich slabé zvláštní hlásky tu zní zvláštně mile. Odsud jsou výhledy na všechny strany Ammánu, který obsadil pro svých 5 miliónu obyvatel všechny kopce, kam oko dohlédne. Kromě toho je tu řada zbytků staveb a všemu kralují tři sloupy Trajánova chrámu. Na kouzlo těch tří římských sloupů padlo snad dvacet fotek.

Pod citadelou je náměstí s římským divadlem pro 6000 lidí. I tady jedou rasistické ceny, i když se ty pro domácí snaží skrýt do svých klikyháků. Jenže ty umím, ale stejně se mnou předkládaných 150 fulů nelíbí. Turisti totiž cvakají jeden džedi. Nicméně zdejší 6násobek pro bílé huby byl ještě ten nejmenší rozdíl. Divadlo je alespoň slušně zrekonstruované, v útrobách jsou dvě malá muzea s místními cetkami a hadříky.

Jordánsko

Jordánsko
Trajánův chrám

Jordánsko

Jordánsko
Ammánské římské divadlo

Asi pět zaměstnanců okupuje turistické infocentrum s dvěma mapkami. Jedna ženská mluví i anglicky, tak se snažím vyloudit rozumy, jak se dostat na ty jejich různé autobusáky. Moudrej z toho ale stejně nejsem. Stačilo by mi říci trasy a čísla autobusů, ale to ne-e. Turistům se totiž vždy musí doporučovat jen taxíky. Prolejzám uličky se spoustou stánků s ovocem, ale do úst spadne jen jídlo se shawarmou. Tma se rozprostře nad městem už po páté hodině, tak zalezu do hotelového obýváku, kde je wifina a bohužel i kouřící kravka.

Noc: Ammán, hotel Cliff 9 JOD za jednolůžkový pokoj (1 JOD = 1,4 USD = 33.5 Kč)
Doprava: bus letiště-Tabarbour 3.25 JOD
Jídlo: láhev vody 0.5, pekárna 0.5 za půlkilo kousků, plechovka coly 0.35, sušenka 0.1, shawarma+hranolky+salát 2
Vstupné římské divadlo 1
Celkem: 17,25 JOD (580 Kč) + vízum Jordánsko 40 JOD (1340 Kč)

11. den: 30. 12. JERASH

Jordánsko by bylo docela v pohodě i na půjčení auta (týden cca za 5000 Kč). Silnice jsou ve slušném a asfaltovém stavu, ukazatele i anglicky a doprava není žádná šílenost ani v přecpaném Ammánu. Jen samozřejmě nelze počítat s přejezdem auta přes hranice. Lehce se tak člověk dostane do pouštních hradů i severních měst plných římských památek. Bez něj je člověk rád, že se místní dopravou prošourá k jedné.

V dosahu Ammánu na jednodenní výlet je Jerash s ojedinělými pozůstatky antického města, které pohřbilo zemětřesení v roce 747, po němž upadlo do zapomnění, ze kterého se probralo až koncem 19. století. Z recepčního jsem vymámil tajemství levné dopravy na severní nádraží Tabarboure (ob ulici je stanoviště sběrných bílých taxíků za 0.4 JODu, které tam končí) a na lísteček mi i vypsal arabsky styčné body. Autobusy do Jerashe jezdi zřejmě v každou celou hodinu (1 JOD). V pekárně jsem nabral půlkilo pečiva a hlavně čerstvě upečené donuty. Tahle pekárna je jednoznačně to nejlepší z celého Ammánu.

I na periférii města jsou nové maximálně pětipatrové domy a žádné slumy. Skalní polopoušť je často rozorána několika brázdami pokusů o pole. Po padesáti kilometrech začneme míjet římské sloupy, ale bus jede dál, tak radši vyskakuju (opět zřejmě autobusák v lonely neplatí – tak zas nevím, jak se dostanu zpátky).

Jordánsko

Jordánsko
Jerash

Jordánsko

Jordánsko
Oválné Fórum

Areál uvádí impozantní Hadriánova brána z 2. století. Ale nejdřív je nutné prolézt bazar kýčů a pokladnu, kde jsou cizáci zkásnuti o osmijedák (pro sichr stejná cena platí již i pro studenty, jinak zde už je předražení 16x, ale domácí neplatí ani to a využívají ke vstupu díry v plotech). Za branou jsou jen zbytky hipodromu z původních nerealizovaných úvah o rozšíření města, které začíná až o čtvrtkilometr dál Jižní branou. To už je o něčem jiném, obrovský areál, stovky stále se nepatrně kymácejících vztyčených sloupů podél starých ulic (Cardo), chrámů a zejména kolem centrálního oválného Fora, které má úctyhodné rozměry fotbalového hřiště. Teď nějak ty včerejší tři sloupy na Citadele trochu ztratily na majestátnosti. Nechybí ani slušně obnovená dvě divadla, několik byzantských chrámů, ale nejvíc pozornosti si žádají monumentální chrámy Artemidy a Dia. Kromě rozprášených šutrů vůkol je tu jen několik skupinek turistů, nechybí včerejší polský zájezd, pár otrapů se sadou obrázků po dolaru a vyhozené pneumatiky v dírách po vykopávkách mimo hlavní zorné úhly pohledů. Protoulal jsem snad 5 hodin, ale to jsem oblezl fakt už asi všechny zídky nad půl metru.

Jordánsko

Jordánsko
Sloupy Artemidina chrámu

Jordánsko

Jordánsko
a Fóra

Ze stanoviště busů severně od areálu mě odlifrovali zpátky na křižovatku před bránu, kde stál zrovna bus do Ammánu a snad i na Tabarboure, i když krk bych za to nedal. V Ammánu se proplétáme oklikou s pádem tmy slušnou zácpou, ale končíme na správném placu, kde po neúspěšných pokusech taxikářů o můj odlov končím v posledním bílém servis taxi, ale cíl je opět dost nejistý, protože cestu zpět popsanou nemám. Ale aspoň na arabské pojmenování citadely byla nějaká reakce. A zřejmě pozitivní, protože zakrátko pod ní vylejzám.

Na ovocný trh ještě skočím odvrátit kurděje. Zejména u jablek je pořádná konkurence, tak ji stánkaři musí ukřičet. Mě vyhrál ten nejukřičenější, který si ještě pomáhal rozbíjením dřevěných desek klackem. Žaludek po pečivové celodenní přežíračce skočím ještě zaplácnout do Hasham restaurantu na falafel menu (za jedák).

Noc: Amman, hotel Cliff 9 JOD za jednolůžkový pokoj
Doprava: servis taxi centrum-Tabarbour á0.4 JOD, bus Amman-Jerash á1 JOD
Jídlo: pekárna 0.5 za půlkilo kousků, donuty á0.25, večeře-falafel se salátem,plackou 1, cola 1, jablka 0.75/kg, mandarinky 0.5/kg
Vstupné Jerash 8 JOD
Celkem: 24 JOD (800 Kč)