CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
Jordánsko: Petra

112. den: 31. 12. WADI MUSA + PETRA

Teprve dnes přijde na řadu asi nejlepší a největší historická památka dávných civilizací po cestě – nabatejská Petra. Z Ammánu až k ní, respektive k vesnici Wadi Musa u jejího vstupu, jede z Ammánu několik přímých busů. Hodně ranní a luxusnější bus společnosti Jett od městského autobusáku Abdali (ten jede večer zpátky a umožní tak návštěvu Petry z Ammánu v jednom dni – což by byla velká chyba) nebo z jižního autobusáku standardní linky v častějších a pozdějších intervalech. Pak se dá snad i sehnat celodenní turistický výlet po panoramatické horské Kings highway se zastávkami u dalších jordánských pamětihodností, včetně křižáckého hradu Kerak (a samozřejmě nejlíp to projet půjčeným autem).

Fanda ranního vstávání nejsem, ale zas jsem se probral v pět, tak razím na Jett, čímž získám den k dobru. Akorát z hotelu vychází i polský páreček, tak se k nim vlísám na sharování taxíka, který si vzal jemně předražené 2 jedi. Ale ještě že tak, protože to Abdali bus station úplně nebyla a kancelář společnosti je několik bloků za ní. Většinu cesty jedeme po Desert highway, která navzdory tomu, že se jmenuje higway, tak skutečně vypadá jako klasická highway, což je věc nevídaná (většinou se tak v Asii pojmenuje kdejaká kroutící se horská pěšina politá asfaltem). Snad jen to občasné obohacení o retardéry a checkpointy si mohla odpustit.

Bus jede až k bráně Petry a vesnicí pouze projede, což není ideální. Naštěstí předem rezervovaný Valentine Inn tu má dodávku, tak se vracím 2 kilometry zpátky do kopce do příjemného hotýlku. Dormy jsou kupodivu zaplněné i takhle v zimě. Za půlku pětijedáku je k dispozici i snídaně a za celý pětijedák bufetová večeře s 20 saláty, tak když dnes je ten Silvestr, dám si do papule. Levněji ve vsi stejně šly pořídit jen housky a malej šverma, což si právě vyzkouším na dnešní snídani.

Jordánsko

Jordánsko
Wadi Musa

Jordánsko

Jordánsko
Djinns Blocks u vstupu do Petry

Tak zas zpátky k bráně Petry, kde platím zatím nejdražší vstupné do nějaké památky, co jsem kde zažil. Za jednodenní vstup inkasují 50 JODů (cca 70 dolarů). Ti, kdo přijedou do Jordánska na jediný den, platí dokonce 90 JODů (ale zas koupáci z Egypta nemusí platit víza). Na dva dny pak 55 JODů a na tři 60, což beru já s plánem poflakovat se po planinách a kopečkách nad hrobkami a nahradit si tak předběžně vyškrtlý jordánský hotspot numero dvě – Wadi Rum. Tím se vstupné sníží na dvacku za den, což už nezní tak hrozně;-) Jinak domácí platí jedák jeden, takže škubáním turistů vysoko překonávají i indické vyžírky, kde by se to vzhledem k celkové chudobě dálo ještě pochopit. No nic, Petra za to stejně stojí. I když aspoň platební karty by brát mohli.

Za vstupem je menší muzeum s trochou historie, nesmí chybět televize se slavnými záběry z filmů, kde si Petra zahrála (nejznámější je Indiana Jones a Poslední křížová výprava, která vlastně Petru pro turistu obecného objevila). Následuje hra „horse included“, kde se místní pohunci snaží přiživit na pronajímání koní, velbloudů a oslíků. Zdarma, jen tip, kolik tip?, tak 10 jedáků… následuje v zásadě smlouvání o výši spropitného, kdy já kráčím a za mnou postupně padají číslice, a když padnou na jedničku, tak proč ne. Denní budget je už stejně dnes zruinován, tak co sem nevkročit jak turistická vyžranina. Koneckonců na koni jsem seděl možná před 30 lety na pouti. Na nějakého mi ukázali, čímž péče o mě skončila. Že by se to mělo nějak řídit, netuším, tak si koník kamsi vyrazil. Sice úplně opačným směrem ke stájím, ale šlo se fajn. Pak už radši trochu zasáhli, něco na něj křikli a dal se do běhu správným směrem, což jsem tak úplně neuvítal. No, kilometřík k začátku soutěsky se zvládl.

Už tahle část postupně klesala, kolem cesty se objevovaly obroušené kopce, do kterých byly vytesány hranolové věže (Djinn Blocks) a první hrobky (a hned na úvod docela slušná dvojka Obelisková a Triclinium). To nejznámější ale začíná až Siqem, což je tektonická porucha ve stylu hodně úzkého a klikatícího se kaňonu, který za tisíciletí obrousila voda do dokonalých tvarů. Další zvláštností Petry je neuvěřitelná barevnost a různorodá vrstevnost skal, které dělají z některých míst obrovskou barevnou kresbu. Siq se kroutí půldruhého kilometru, občas obzvláštněn vytesanými reliéfy dávných karavan v životní velikosti či bohů (obdélník s křivýma očima), než vyústí k hlavnímu pokladu Petry - Al Kazneth / Treasury / Pokladnice – dva tisíce let starý skalní „chrám“ s helenistickou fasádou. Zachovala se ve výborné kondici. A kdyby neměla historicky tak debilní jméno, vzniklé ještě z debilnější legendy, že do urny či hlav soch, které jsou na Pokladnici vytesány, ukryl egyptský faraon poklad (proto ten název), zůstaly by zachovalé i sochy a reliéfy, které ji zdobily ještě před znovuobjevením a nájezdy prvních dobrodruhů o století a půl zpět.

Jordánsko

Jordánsko
Siqem k Pokladnici

Jordánsko

Jordánsko
Pokladnice / Al Khazneh

Všechny zdejší „chrámy“ jsou ale „jen“ hrobky. Mívají veliká impozantní průčelí, ale vevnitř je ve většině případů jen jedna vytesaná místnost s hroby v podlaze či ve výklencích (občas je místností víc ale pouze v jednom případě jsou umělecky vytesány i útroby). Typů průčelí je v zásadě jen desítka, vždy vyhlazené veliké skalní průčelí, občas orámované nabatejskými sloupy. Od roku 167 se začínají projevovat římské vlivy. Hrobek je v okolních skalách k tisícovce a řada bude pravděpodobně ještě pohřbena pod pískem (koneckonců i přímo pod Pokladnicí se v nedávných letech nalezly další tři hrobky). Řada jich dnes slouží jako obydlí pro domorodé Beduíny, stáje pro oslíky, veřejné záchodky či garáže pro džípy.

Následuje ještě kus Siqu, než se skály pomalu rozestupují do několikapatrových kolonád hrobek v ulici Fasád a na druhé straně s Royal Tombs, vytesaného divadla pokračující sloupovou kolonádou až do římského města s kostely a dalšími proprietami. Až překvapivý klid je tu již narušen mírným otravováním dětí a prodejců na pohledy, zvířata, zaručeně pravé římské mince a další dva tisíce let staré suvenýry. Ale i magnety na lednici vypadají, že tu leží už pár století.

Jordánsko

Jordánsko
Královské hrobky

Jordánsko

Jordánsko
Palácová a Korintská hrobka

Zatím prolejzám Královské hrobky a zkouším po vytesaných schodech proniknout do horních partií skal, kde skončím vždy v nějakém zapomenuté puklině. To už se snáší na Petru večer, kterým už bez focení procházím vykopávkami v městě. K východu jdu jen za svitu měsíce a k hotelu je to skoro dvouhodinová štreka. Hotel má sice i transport k Petře, ale ten je už dávno pryč.

V hotelu se objevilo pořádné množství lidí, tak večeři servírují venku. Jenže to už teplota opět padá hodně hluboko (jinak přes den je jasno a tak akorát na triko). Že je dnes poslední den v roce ukazuje jen jediný salát, na kterém pro nás nakreslili čísla 2015, ale tím veškeré přelomové události končí. Alkohol se tu sice sehnat dá, ale dost předražený. Pořádně se debužíruje, v útrobách hotelu domorodci vyluzují hudební zvuky na jakési nástroje, občas někdo popotáhne z dýmky, slušné rychlosti jsou tu i dráty wifiny… pohoda, ale i tak zalejzám do postele v deset večer.

Noc: Petra-Wadi Musa, hostel Valentine Inn, 5.5 JOD za sedmidorm s koupelnou
Doprava: taxi na Abdali *2, bus Ammán-Petra 9.5
Jídlo: láhev vody 0.5, shawarma 1.5, pekárna 1/půlkilo kousků, večeře sežer-co můžeš 5
Vstupné Petra 60 JOD na tři dny, koňuch 1 JOD
Celkem: 84.70 JOD (2850 Kč)

113. den: 1. 1. 2015 PETRA

Novoroční procházky jsou fajn zvyk, kor když obsahují 30 kilometrů v pouštních horách dávné civilizace. Hotelový minibus nás odveze před bránu Petry, po kontrole pasu proštípnou lístek a už si to může člověk štrádovat do útrob Petry, kde v tuhle ranní a novoroční hodinu není skoro ani noha. Dolní části města už mám prolezlé ze včerejška, tak jdu na druhý nejvyhlášenější petrský pohled na Pokladnici. Za poslední hrobkou Královské skalní aleje začínají dlouhé schody na horní patra hor. Tam na skalních plošinách Jebel Umm al-Amru a větrem obroušených kopečcích naleznete další schodiště, pozůstatky několika staveb a svatyň, cisterny a přehrady na sběr vody a zejména výhledy na všechny strany. Po překonání pár zákrut a přelezení kopečků se lehce člověk dostane až přímo před Pokladnici, kterou se tak může kochat z dvěstěmetrové výšky v osamění. Jen nejlepší skalní balkon s výhledem obsadil místní Beduín s čajovnou a suvenýry. Na jednom vyhlídkovém šutru si dlouho užívám klídku s Pokladnicí pod nohami. Cestou zpátky ještě vylezu na další kopce za většími a vzdálenějšími výhledy. Třeba jeden opuštěný skalní kopec je komplet obtesaný dalšími hrobkami, který vypadá jak z fotek pyramid ze severního Súdánu. Tak to radši prolezu tady a Súdán můžu z nejbližších plánů dočasně vyškrtnout.

Jordánsko

Jordánsko
Výhled na Pokladnici

Jordánsko

Jordánsko
Nabatejské divadlo pro 3000 diváků

Jordánsko

Jordánsko
Vršky skalních plošin

Jordánsko

Jordánsko
Modrý kostel

Přes byzantské chrámy s dochovanými mozaikami a jedinečnými modrými sloupy a velký palác biskupa Qasr al-Bint na kolonádě začínám stoupat skrz kaňon až k monastery Al-Deir. Tohle je už turističtější cesta, protože tudy mohou vyvézt oslíci a koně i tlouštíky, a tak jsou podél cesty desítky stánků se suvenýry. Skalní cesta dostává pořádně zabrat a schody už dávno zmizely pod obrusem kopyt. Hodinka šplhu hor ale za to rozhodně stojí, neboť na vrcholu se tyčí dvojvaječné dvojče Pokladnice. Jen stojí na mnohem rozlehlejším a opuštěnějším místě, sochy ve fasádě jsou nahrazeny okenními nikami a místo skály nad ní je teď již jen večerní obloha s vycházejícím měsícem. To vše pak ozářeno zapadajícím sluncem na opačné straně. Už bych toho rozplývání mohl taky nechat, prostě pěkný.

Jordánsko

Jordánsko
Monastery na konci Petry

Jordánsko

Jordánsko
Al Deir

Ještě dál je několik viewpointů, které se předhánějí v superlativních názvech. Kromě výhledů do hlubokých kaňonů a dalších hor jsou na nich totiž i beduínské stánky a čajovny, ale ty jsou teď v zimě již pusté a vypálené. Ale opravdu si tady člověk připadá jak na konci světa, což zapadající slunce jen umocňuje. Zpátky Petrou jdu už za úplné tmy, a že to z Al-Deiru k bráně jsou dvě hodinky i bez fotozastávek. Dnes jsem si ani nebral večeři, tak si žaludek zaplácnu švermou, pečivem a pořádnými dortíky. Jsem mrtvej, tak sotva odevzdám věci na vyprání, které se konečně zbaví indických nánosů a jdu chrnět. (10,5 JOD = 350 Kč)

114. den: 2. 1. 2015 PETRA

Ráno se budím do prázdného pokoje. Klídek se vysvětlí tím, že si někdo spletl poslední odjezd transportu v devět místo v osm. Tak zas půlhodinu dolů pěšky. Tentokrát za Siqem uhýbám po schodech doleva na nejznámější vyhlídku High Place of Sacrifice, kde zbyly dva obelisky a základy chrámů či oltářů dávných obětních míst. Zase jsem to zkusil do vzdálenějších kopců s cílem dostat se na skálu před Pokladnicí i z druhé strany, kam to nějak jde. Jen by to asi nakonec byla proklatě dlouhá a riziková štreka. Zato výrazně lehčeji by se sem dostalo ze silnice bez placení, což tu i pár Beduínu občas nabídne. Relativně známá a bez kontrol je sem i túra z asi 10 kilometrů vzdálené a hezké Malé Petry, kterou by se mělo dostat k Al Deiru (mapka). Když to tak vezmu, v celé Petře kromě vchodu a jedné vyhlídky nebyl hlídač. Dorazit sem túrou z Malé Petry a pak přespávat přímo v některých opuštěných hrobkách a užívat si Petru přímo odsud by nemuselo být zlé. Na stáncích zůstává rozložené zboží přes noc, tak by tu mělo být bezpečno a mimo hlavní trasy sotva někdo přijde i přes den. Najít si nějakou pěknou hrobku na skalním ostrohu, hvězdičky, měsíček...

Jordánsko

Jordánsko
Jebel Madbah

Jordánsko

Jordánsko
Výhledy od obětních míst

Dolů se pokračuje druhou stranou kopce, kde jsou další zajímavé hrobky, včetně té se zdobnými útrobami, které ještě dokreslují skalní mozaiky. Jinak původně byly ostatní hrobky zřejmě vymalované, ale toho se dochovaly pouze naprosté zbytky.

Jordánsko

Jordánsko
Zahradní hrobka

Jordánsko

Jordánsko
Vnitřky přípomínají dílo Dextera

Čas kvapí, jednou chci taky stihnout transport do hotelu a vylézt z údolí starým tunelem. Ten ústí přímo u vstupu do Siqu, ale odtud byla nějaká cedule se zákazem vstupu (možná jen kvůli nedávným dešťům). Starým řečištěm pod královskými hrobkami jdu směrem k nedaleké vesnici s pár výběhy k dalším hrobkám, než se řečiště dotkne skalní stěny, kde odbočuje hodně úzká puklina uváděná několika okenními nikami. I když puklina vypadá, že musí každým metrem a za každou zatáčkou končit, dá se jít dál a dál vybroušeným dnem. Jen občas je potřeba přelézt popadané skalky, protáhnout se úzkými štěrbinami a na jediné křižovatce zahnout vpravo. Prochází se i pod zbytky přehrady a mnoho metrů nad hlavou jsou pozůstatky nedávných přílivových dešťů. Tady už nepotkáte nikoho a asi tak mohl dávno vypadat Siq k Pokladnici. Po čtvrthodince se puklina rozšiřuje do údolí, které končí stometrovým nabatejským tunelem. Prošlo se to až moc rychle, tak bylo dost času prolézt muzeum. Ani suvenýrovou stavbičku jsem tu nenašel, tak to vzdávám a kupuju první magnet. Škoda, s tím jsem měl začít dřív. Je to skladnější, lehčí a mají to všude.

Jordánsko

Jordánsko
Alternativní cesta k Siqu

Jordánsko

Jordánsko
Vnitřky přípomínají dílo Dextera

V hotelu se dávám do řeči s dvěma Čechy a je to vlastně od Utahu před čtvrtrokem první náhodné potkání češtiny. Mám opět bufetovou večeři, a tak se po česku tentokrát neženýruju a pěkně vycídím i mísy se saláty. (13 JOD = 430 Kč)