CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Cesta kolem světa za 120 dní
NOVÝ ZÉLAND Roadtrip Jižním ostrovem (Catlins, Fiordland)

51. den: 31. 10. CATLINS

Zima mě probrala trochu dřív, tak jsem obešel pár pěšin skrz rozkvetlé mlžné palouky. Nabírám Danču a jedeme do areálu stopadesátileté Dunedinské univerzity, kterému vévodí hodinové věž, a v níž studuje 21 tisíc studentů. Vedle na kopci je stará rozsáhlá botanická zahrada, kde se dostává jaro do kvetoucí ráže. Guinessovská zastávka je na Baldwin street, s přídomkem „nejprudší ulice na světě“ a 35% sklonem. Moc se tu neparkuje. Do Muzea osídlení zajedeme ještě na kafe (Danča) a doprohlídku městské sekce ve 20. století (já). Pak už jen doplnit zásoby do žaludku i nádrže a vyrážíme do Catlins po tzv. Southern Scenic Route, která z Dunedinu vede nejkrásnějšími scenériemi přes Invercargill, Te Anau až do Queenstownu (je značena trojúhelníkovým symbolem a je k ní vydána infobrožura).

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Jižní pobřeží

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Tunnel Beach

Za městem sjedeme na Tunnel Beach s mořským obloukem, oblými skalami a úzkým tunelem dolů na skrytou pláž. Pláže nás doprovází další desítky kilometrů, a i když slunce je umí pěkně prozářit, teplota vody hluboko pod 15 stupňů nenaláká ke koupeli ani mě. Za Balcluthou, kde zobneme v maloměstském bistru nápaditě fish&chips (4$), se už noříme klikatou a již asfaltovou silnicí 92 do útrob tajemné Catlinské vysočiny s opuštěnými lesy a zátokami.

Jedno z nejfotogeničtějších míst je Nugget Point, kde se na konci dlouhé pláže tyčí na vysoké skále maják. Hnízdí tu tučňáci žlutoocí a z pozorovatelny skutečně vidíme jednoho jediného tučňáka, který mrštně skáče do keřů nad mořem. To bylo také moje poslední setkání s tučňáky za celou cestu, což je proti březnovým desetitisícům na Isla Magdaleně poněkud pokles. Ale zas o nekonečno procent více než při poslední návštěvě Zélandu. Ani tady nesmí chybět zastávky u vodopádů, které mě ani po těch islandských nepřestávají bavit. Vodopády Matai a hezčí Purakaunui jsou ale zajímavější spíš pralesními stezkami. Luční cesty na jaře někdy zavřou kvůli lambingu (bahnění ovcí), čímž jsme přišli o nedaleký 55 metrů hluboký Jacks blowhole.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Nugget Point

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Rozmazanina tučňáka žlutookého

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Vodopád Purakaunui

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Catlins

K večeru přijíždíme k vesničce Papatowai u ústí řeky Tahakopa, kde stihneme okruh po divoké pláži do lesů s typickými stromy kahikatea, kamahi rimu, totara a kapradinami. Na noc vyjíždíme do Hilltopu guesthousu asi kilometr od hlavní silnice za mostem, kde na vršku jsou dva dřevěné baráčky s pořádným výhledem na záliv a samoobslužným ubytováním. Vedou i dormy za 34, ale zařízený baráček máme celý pro sebe. Turistů je vůbec ve zdejších končinách poskrovnu, kor takto mimo sezónu.

52. den: 1. 11. Nejjižnější jih Jižního ostrova

Zrána vymetáme catlinské zastávky podle průvodce – vyhlídka Florence Hill na srrpkovitou pláž Tautuku Bay, jezero Wilkie, divoká Curio Bay se zkamenělými stromy z Jurského období (160 miliónů let zpět), které si bohužel turisté odnáší na památku a už se nedožijí ani pár desítek let. Po polňačce dojíždíme na dosah nejjižnějšímu bodu Jižního ostrova, obydlené Austrálo-Oceánie a jednomu z nejdostupnějších nejjižnějších míst na světě vůbec – Slope Point. Je tu už hodně syrovo. Ale i přesto je to jen 46. stupeň a 40 vteřina jižní šířky, takže jsme v půlce cesty mezi rovníkem (k němu to dělá 5140 km) a jižním pólem (4803 km). Z cesty je to k útesu s minimajákem dvacetiminutovka přes větrné louky. Vichry tady deformují pár přeživších stromů a nechybí ani krásný historický maják z roku 1884 na Waipapa Pointu, za kterým opouštíme Catlins. Škoda že už na Zélandu zmizela éra svobodného táboření, ale tady by se aspoň dost obtížně hledal soudce.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Slope Point - nejjižnější bod Jižního ostrova

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Catlinské pláže

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Waipapa Point

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Trochu větrno

Nejjižnější město Invercagill se do turistických itinerářů nezapisuje příliš tučným písmem. Vévodí mu vodárenská věž kolem botanického Queens parku s infocentrem a muzeem s tradičním rozložením úkolů (já exponáty – pěkná je výstavka o nejodlehlejších novozélandských ostrovech, Danča kafe a wifi). U Číňanů ještě další nášup smažených ryb a kopy hranolí do mastného papíru.

Pokračujeme po Jižní scénické trase co nejblíže pobřeží, kterému se na jihozápadě ostrova stejně zásadně vzdálíme, protože tam je jeden z nejopuštěnějších národních parků vůbec – Fiordland s hluboce zařízlými fjordy a neprostupnou krajinou. Zatím obkroužíme slunečné jižní pláže, které vypadají skvostně na fotkách, když na nich nejsou záběry lidí zabalených v bundách. Novozélandská polozemědělská krajina s mořem vyniká kolem Rivertonu, kde je pár vyhlídek, mysů a rezervací. Mořský živel zas vynikne u surfařské Colac Bay, zátoce Te Puka se zkamenělým hradem na Opičím ostrůvku, či u pláže Gemstone s hledáním polodrahokamů. Za vyhlídkou McCrackens Rest se ponoříme do vnitrozemí.

Z hlavní silnice, dá-li se tomu tady tak říci, odbočuje pár šotolinek k jezerům v útrobách Fiordlandu. Rovnou 30 šotolinových kilometrů vede k jezeru Haurako, kde není vůbec nic kromě jednoho karavanu. Zato se tady může stanovat a Danče už nic jiného nezbývá, tak ji čeká druhá nádherná noc pod stanem. Je krásný počas, tak stan rozděláme na břehu jezera, protože na oficiální rozmáčené travičce je trochu překomárováno. Dá se vyrazit na 40minutové kolečko Bush Walk nebo po drsnějších stezkách přes potoky, stromy a kaluže na jezerně-lesní túrku. Z té se vracíme až za tmy, tak usedneme v tichu na molo jezera, zbaštíme véču, vypijeme víno a skočíme do jezera.

53. den: 2. 11. Fiordland

To absolutní ticho bylo evidentně tím pověstným před bouří. K ránu se náhle na hřebenech hor ozval prudký poryv, který letěl desítky vteřin nad stromy až k nám, kde dal stanu pořádně zabrat. Stan jsem moc nezafixoval, což ani v písku moc nešlo, a první výlez ven na pevnější ukotvení mě stálo stovku bodnutí do noh od podivných mušek. Po hladině jezdí vodní tornáda. Když začal stan odlétat i s Dančou, zavelel jsem na rychlý ústup. Mouchy nás ale žerou už úplně všude a i v autě si jich odvážíme pár desítek. Brzy štípance začínají hrozně svědit, v čemž pokračují další týden. Tím u Danči asi taboření definitivně skončilo. Na příští cestu navrhuje Tahiti.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Jezero Haurako

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Clifdenské jeskyně

Slabost pro staré mosty se i dá uspokojit třeba u Clifdenského visutého mostu. Zajímavější jsou vedle Clifdenské jeskyně, kterými si lze procházet volně po značkách. Po úvodní štole, kde to Danča vzdává, se protáhnete o patro níž, kde se mnoha zákrutami dá půlhodiny kroutit k třetímu východu (to když omylem minete druhý blízký východ). Na jeho konci ale čeká bazén, takže zpátky, i když cestu úplně správně nenalézám a pouštím se pak za světlem a vyškrábnu se komínem někde jinde. V útrobách jeskyně jsou svítící červi, tak na vhodných místech se člověk po vypnutí baterky cítí jak uprostřed galaxie. Jen je lepší na tohle mít v záloze druhou osobu, druhou baterku a podívat se na mapku jeskyně před vchodem (já neměl ani jedno). Bohužel tahle volnost není úplně nejideálnější od doby, co začali cestovat Rusáci, kteří vevnitř neváhají posprejovat krápníky svými podpisy i s hrdým uvedením národnosti daného idiota.

Z Rakatu Wetlands se zajímavou jezerně-travnatou krajinou nás vyhání vodorovný déšť s mírným uragánem. Brzy se vrací slunce, které vydrží do chvíle, než zastavujeme na předpokládaném hřebu dne. Keppler trek patří mezi nejznámější Great Walks a celý okruh trvá asi 4 dny (60 km), na které je potřeba zaplatit povolení na DOCu. Ale jednodenní výlety lze absolvovat bez byrokracie a zde na jižním konci není třeba ani omaštěné převozníky jako na druhém konci u města (oba pak spojuje autobusová linka). Jenže my sotva přejdeme závěsný most a jsme promoklý na kost. Což je velká škoda, protože deštný lesík i chodník na druhé straně vypadá nádherně. Zato pohledy na právě dorazivší turisty z celého treku jsou výjevem čirého utrpení.

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
Rakatu Wetlands

Nový Zéland

Nový Zéland Roadtrip
První (a poslední) metry Kapler Tracku

Nezdržujeme se ani v Te Anau a vynecháváme (což, pokud jste tu poprvé, určitě nedělejte ani přes 200kilometrovou zajížďku) silnici na Milford Sound, což je jediný přístup k moři v celém Fjorlandu, kterému vévodí stejnojmenná špica hory nad mořem. Pokud v něm vyrazíte na lodní výlet, tak to je ale jediné místo, kde si déšť přejte.

Odtud už projíždíme silnicí, kterou znám a poznávám i některé zastávky. Tehdy ale na ně bylo slunce, my v dešti jen frčíme dál. Zastavíme v krátké dešťové přestávce u Kingstonu na břehu jezera Wakatipu, podél kterého se kroutíme ke Queenstownu. Tady se vyjasňuje, tak se můžeme pokochat čerstvě pocukrovanými kopci hlavního města adrenalinu, které těží ze své pověsti vynálezce bungee-jumpingu a dalších. S ubytováním tu nouze není, i když po sedmé už někde recepci zavřou. Končíme v jezerní YHA (25$ za postel ve 4dormu), kterou si dopřávám i já, protože po propršeném dnešku je mezní užitek dlouhé teplé sprchy úplně někde jinde. Vyrážíme do životem klokotajícího centra na markety a ochutnávku zdejších piv. Po včerejší pustině pořádný rozdíl.