CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko

Úvod

No to to zase začíná. Já nevím, že místo dvou odstavců se začnu vždycky vykecávat jak Keliška. Ještě nějak ztrácím starou slinu. Kor když cestuju sám, tak už nebude ani koho urážet. A urážet sebe není tak efektní. Chjochjo. Na dalších dvou stránkách jsou pak Emiráty, takže Filipíny začínají někde od stránky čtyři, čilliže odsud.

Jihovýchodní Asie byla pro letošní zimu jediným kandidátem. Však jsem tam taky už tři roky nebyl. A že je tu furt co objevovat, včetně celých států. Navíc jsem si vymyslel, že tato cesta bude konečně trochu delší a ještě na ní budu většinu času alone, protože tříměsíční dovolená se v zaměstnáních bůhvíproč standardně nedává. Aspoň to bude test mé asociálnosti, jehož úspěšné absolvování by mě konečně mohlo vymrštit na skutečné poutě kolem světa.

Takže z toho vylezla osvědčená Malajsie a její dosud nenavštívené končiny a hlavně obecně značně opomíjené Filipíny. A proč že? Proto:
Plusy Malajsie: Z té oblastní pohody jsem za základnu vybral oblast nejpohodovější, což je pro mě Malajsie. Né, že by to byl zrovna názor nejčastější, ale: mluví anglicky; mají latinku; neotravují na každém kroku; vypulírovaná města a člověk v nich nemá blbej pocit ani o půlnoci; jí i něco jiného než věčnou rejži a nudle; neokrádají tolik na dvojí ceny; jsou levný (minimálně jako Thajsko); neotravuje se s vízy a byrokracií (alá Thajsko či Indonésie) - bezvízový styk na 90 dní; relativně málo turistů; základna aerolinek AirAsia s častými a levnými lety okolo; nejsou puče a bomby (panuje tu islámská stabilita - vládní strana získává 70% a pokud někdo vystrčí růžky, zavře se na 20 let za sodomii).

Odvrácená stránka však taky může někoho rychle odradit: drahý pivo a zahalený ženský. Je to islámská země a v některých federálních státech je to viditelnější, jinde je jim to šumák (Borneo, Penang, KL).

Plusy Filipín: Filipíny mají podobné (i když menší) plusy a nemají ty minusy. Sem se jezdí ještě méně, snad kromě obtloustlých staříků z Ameriky. Pravda, bezpečnost tady asi nebude nejlepší. Obchody asi vědí, proč mají ostrahu před každým vchodem. Na šacování batohu si tu taky člověk musí zvyknout před vstupem na nádraží i do stanic metra. Na jihovýchodních ostrovech si občas zařádí islámští (jak jinak) funďáci. Oblíbenou zmedializovanou činností jsou únosy cizinců (týden před odjezdem zase unesli asi tři). Na můj vkus je tu dost přelidněno a někde dost špína, ale jinak pohodička.

Letenky: Takže se sháněla letenka do Kuala Lumpuru. Ideálně na 3 měsíce s odletem v lednu. V září se zarezervovala s Kuwait Airlines z Frankfurtu za 15600 Kč (z Prahy v tu dobu tak o deset tisíc dražší) s placením až v prosinci. Představa stopoveru v Kuvajtu rychle zhatily podmínky víza (bez "sponzora" ho vystaví jen 5-hvězdičkové hotely, což by šlo unést tak na jednu noc, ale vzhledem k frekvenci letů 2x týdně by se to pěkně prodražilo. Taky představa, že aerolinky ze Zálivu jsou top, se rozplynula po přečtení drbů o Kuvajťanech z fór. No, času je ještě dost.

O měsíc později má Emirates nabídku, které už nešlo odolat a kupovalo se hned. Odlet z Mnichova místo Frankfurtu (doprava tam častější, kratší a levnější), Emirates do těch top patří rozhodně (což je sakra poznat), stopover v Dubaji je mnohem zajímavější a levnější, a levnější byla i celá letenka (13700 Kč, Bangkok byl tehdy jen za 11000 Kč). Odlet 18. ledna.

Časem se nakoupily další lety od asijských aerolinek na místní přesuny. Z KL na ostrov Bohol přes Manilu s Cebu Pacific. Cebu nabízí největší filipínské pokrytí, ale úplně jim chybí jakákoli podpora či alespoň emailové potvrzení o úspěšnosti rezervace. Ze zkazek na webu taky plusy nezískaly. Další lety jsem kupoval už radši jinde. Z Manily zpátky do KL (pro Davida) se vzala zdánlivě nejdůvěryhodnější národní Air Malaysia, které na netu má taky zajímavé ceny a létají na hlavní letiště. Největší problém se ukázal samozřejmě právě tady. Zbylé lety jsem měl s AirAsia - přelet z Clarku (letiště u Manily) do Kota Kinabalu (980 Kč) a vnitrostátní Kuching - Penang za 80 ringitů (480 Kč). Vše se kupovalo asi dva až tři měsíce před odlety.

Plán: Teprve teď se jaksi zjistilo, že myšlenka Bornea sice je dobrá, ale jaksi v lednu a únoru tam je ještě období dešťů. Tak se místo toho začalo na Filipínách a u Borneo se doufalo, že tu druhou půlku února bude deštík už na ústupu. No, jak kde, že.

Po příletu do KL se tak rovnou letí na jih Filipín (bezvízový styk je omezen pouze na 21 dní). Z ostrova Bohol se budeme prokousávat k Manile, kde se odpojí David a já ještě pojedu do hor na severu. Následuje přelet na sever Bornea a další 3 týdny se budu prokousávat na jih i skrze ropný státeček Brunej (už asi dva roky je taky bez víza). Zbylé dny do dvou měsíců se zabijí někde na pevnině. Ve hře byla decentně i Indonésie (zpáteční letenka z KL za 800 Kč) či Austrálie (zpáteční z KL do Perthu za 3000 Kč!), ale ty příště. Nakonec se jelo do Thajska, ale z průzkumů jižních části zbyla jen Songhla a návrat Ko Phangan. Lemra líná jsem.

Emiráty: Bonus v Dubaji se protáhl na tři dny, které umožňuje tranzitní vízum (dnes platí již na 96 hodin). Není třeba garance místní osoby, podniku či pětihvězdičkového hotelu pokud letíte s Emirates, zařídí ho do týdne společnost Globair v pražské Kozí ulici za 1100 Kč (je třeba letenka a kopie pasu).

První dva dny se projede půjčeným autem maximum Emirátů a poslední den se zabije v Dubaji. Autem se získává i střecha nad hlavou s výhledem nocování někde u pouštních silnic. Protože známe arabské vyžírky, hledal jsem na nadnárodní autopůjčovnické čtyřce. Nejlíp to vypadlo z emirátské verze stránek Hertze (hertz.ue), zatímco ten samý termín a auto na hertz.com bylo skoro o půlku dražší bez pojištění a s manuálem.

Spolucestující: Teď ještě najít nějakou spolucestující oběť. Tradiční asijská spojka mě poslala do háje, a to jsem mu vnucoval i hotovou rezervaci. No, snad si užila krásu sněhových břeček na Mělníku k plné spokojenosti. Jinde taky bída, ale aspoň David ukecal v jobu dva a půl týdne. Čili se mnou projede Dubaj a většinu Filipín. Po dlouhé době zase někdo, kdo se mnou vyjede i třetí cestu. Většina ostatních nepřešla přes číslo dvě. Hmm, divný, pročpak asi. No, ale stejně by většina lidí neřadila Davida do skupiny normálních:-)