CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Omán, Malajsie, Brunej, Thajsko
(2. Emiráty - Dubaj, Abu Dhabí)

Takže před odletem jest nakoupeno:
autobus Praha - Mnichov 550 Kč (já jednosměrně, David zpáteční za 950, Student Agency),
zpáteční letenky Mnichov - Dubaj - Kuala Lumpur 13600 Kč (Emirates),
letenky Kuala Lumpur - Manila - Tagbilaran 3020 Kč (Cebu Pacific),
Clark - Kota Kinabalu 985 Kč (AirAsia) a Kuching - Penang 480 Kč (AirAsia);
tranzitní vízum do Emirátů (1100 Kč).
V zásadě taky nový foťák Panasonic TZ4, jemuž však na konci cesty vypršela platnost jako všemu výše uvedenému. Zobala se i antimalarika (600), i když asi zbytečně, a dalo se očkování na břišní tyfus (500).

Tentokrát byly věci připravený skoro týden dopředu, že jako stačím zařídit poslední týden spoustu pracovních věcí, kdyby se náhodou cesta ještě protáhla. Místo toho jsem se věnoval svému umírání, ubral z váhy 8 kilo za jeden den a do čtvrtka se mátožně motal po pokoji. Skvělý vyhlídky, už se vidím, jak bude veselo někde v džungli. Ale dalo se to taktak do cajku.

18. leden: Mělník - Praha - Mnichov

Bus z Prahy má nechutně odjezd v neděli v sedm ráno. David dovalil pro sichr na Mělník o den dřív, páč z dálného severu jest cesta dlouhá. Poprvé jsem do cest zakomponoval i tatíka, který nás hodil na Florenc. Žlubus přijel skoro včas a stejně tak dojel. Ono je to sice asi normální, ale mít na letišti sotva dvě hodiny času a vzpomínka na Cherwajsovu (exspolucestující z Bulharka a Venezuely - dnes svatba, dítě a šlus) cestu na let do Mnichova loňský rok jistoty nepřidá, kdy se jim rozsypal bus už u Berouna a než aby přistavili náhradní autobus, nechali je tam stát 5 hodin, až pojede kolem další německým směrem.

Protože jsem kupoval letenky s odstupem, nepovedlo se už sehnat stejný let do Dubaje. Tak letíme nadvakrát (ještě že to lítá dvakrát denně), i když asi lepší trčet v Dubaji než v zmrzlém Mnichově. David letěl ve 14 hodin, já o 7 hodin později. Čas zabíjím korzováním po letišti, kolem cestovek (nějak ale nevidím ty jejich slavné lastminuty, že člověk přijede na blind na letiště a za pár hodin je na Kanárech), knihkupectví a dočítáním novin. Tohle není zrovna nejzáživnější den. Ale za 5 dní už budeme na Filipínách:-) A to lidi někdy skuhraj, když trčí na přestupu přes tři hodiny, pche.

Sedadlo mám na těch pár dvojkách vzadu u okna (to se zvláště hodí při letu od 22 do 06), co jsem vybral měsíc předem díky registraci u Skywards (jejich mílový program). Napoprvé se Emirates úplně nepředvedli, letadlo trochu starší, nemá ani ufiklí konce křídel (ale snižování spotřeby asi Araby fakt nepálí), na obrazovce přede mnou jenom pár sdílených filmů a nějaká ta hrací a poslouchací klasika, ale žvanec dobrej a stejně jsem to brzy zalomil.

19. leden: (SAE) Dubaj - Abu Dhabi

Po šesti a půl hodinách jsem v Dubaji na novém terminálu. Sice vypadá vyvoněně, ale místo prstů se do něj musíme dostat letištními autobusy. Projedu pár pater, pasová kontrola v pohodě, vízum žerou, mám batoh, poslední dveře a odchytává mě celník a vrhá se na batoh. Tomu se neubrání slzák, který hned s chutí zabavuje a už mě vedou do protiteroristických kanceláří, že je to zbraň a ta nesmí do UAE. Takže jsem vydán opicím v džungli napospas. Ale probíhalo to vcelku v pohodě, než došlo na podpisy nějakých arabských klikyháků.

David čekal už před vchodem, trochu si tu pospal. Cestu mu zpříjemnily dvě holky letící do Kambodže. S nimi by se asi noční čas zabil v tranzitu zábavněji, ale jeho osamosený batoh kroužící na pásu za celnicí taky čekal na svého pána. Sice by se David rád vrátil, ale co celní ouřada schvátí už nikdy nenavrátí, tak holky musely jeho přítomnost oželet. Bránou sice prošel po půlnoci, aby kdyžtak nebyl nějaký problém s tím 4denním vízem, čert ví, jak to jsou schopní spočítat. Ale tohle bylo prd platný, protože mu tam celník prásknul stejně starý datum.

Na spánek jsme zkusili neúspěšně navázat, páč auto máme objednaný až na desátou hodinu. Kromě obrovských prázdných prostorů v terminálu nebylo skoro nic, i směnárna to byla zašitá jenom jedna (1€ = 4.55 dirhamů, takže dirham vychází na 6 korun).

SA Emiráty

Emirates
Tímhle jsme projeli Emiráty (druhý zleva)

SA Emiráty

Emirates
Safa park, v pozadí Burj Dubai

Hertz byl v letišních garážích, byrokracie byla nějaká větší a na kartě si dokonce zablokovali nejen půjčovné s poplatkem za plnou nádrž, ale i celou spoluúčast (asi 1000 dirhamů i přes připojištění SuperCDW - 25 dirhamů denně). Celkem půjčovné koštovalo za dva dny 372 dirhamů (2222 Kč). Máme objednanou nejlevnější kategorii a dostáváme černou Toyotu Yaris s klimatizací a automatem. Při přebírání poskok všechno ukazuje jak zlatý poklad, neviditelné škrábanečky zapisuje do papírů. Docela rozdíl proti Zélandu, kde máchli rukou směrem ke stojícímu autu. Tak jsem mu tam radši ještě nějaké další škrábanečky ukázal, aby je pak po nás nechtěl zacváknout, což v arabských půjčovnách prý s oblibou dělají. A ke každému minipoškození je třeba přivést i policejní protokol.

Vymotal jsem se z letištních parkovišť a nechal se bezmocně unášet po 20 proudých silnicích. Vyplašenej jsem z toho byla asi pěkně. Kor když člověk má při brzdění cit v nohou vycvičenej z humpolácký feliny. Taky se asi párkrát povedlo řadit manuálně, což u automatu vyvolává s autem zajímavé cviky. Po vzájemném zkamarádění jsem sice už vůbec netušil, kde jsem, ale zamířit směrem k nové Dubaji za nejklasičtějším místním symbolem, hotelem Burj Al Arab, nebyl moc problém. I přes mlžný smog ční do výše kandidát na novější, lepší, dražší symbol - budova Burj Dubaj. Ta by měla být dostavena příští rok a utne všechny světové dohady (Blanchard vs. Chicago vs. Toronto vs. Thajvan vs. Polsko), která stavba je vlastně nejvyšší, páč je strčí do kapsy ve všech kategoriích. Dnes měří 818 metrů, podle původních odhadů měla měřit až kilometr a přesná výška byla utajována. Dneska je stavba stejně momentálně pozastavena kvůli krizi.

Nějak jsme se domotali k Safa parku, kde se dalo zaparkovat a vydejchat úvodní jízdu. Je to asi největší sportopark ve městě, samozřejmě pečlivě udržovaný, se vstupným asi 3 dirhamů a tureckými záchody (u nichž teda nechápu, proč někomu vadí, když kromě iks plusů je snad jediná nevýhoda v tom, že se na něm blbě čtou noviny). Konečně víme, kde jsme a už přes klidnější ulice jedeme k pobřeží s klidnými obytnými čtvrtěmi a prázdnými bílýmí plážemi.

SA Emiráty

Emirates
Nejprofláklejší hotel Burj al Arab

SA Emiráty

Emirates
Nová hotelová hvězda - Atlantis

O fous dál jest Burj al Arab, profláklý hotel ve tvaru plachetnice (či kříže směrem od moře, což teda jako asi být nemělo). Prý jediný sedmihvězdičkový hotel na světě, ale mělnický zámecký pán Lobkowicz poudal, že takový bude i v Hoříně. Tak bacha na to. Je sice na umělém ostrově, ale na moři je jedno velké obludné staveniště. Poslední dobou se tady zbláznili ve výstavbě baráků na vodě a staví do moře nejrůznější ptákoviny od gigantických polostrovů ve tvaru palem, ostrovů ve tvaru zeměkoule a arabských nápisů. Možná zajímavý, ale totálně je zlikvidovaná současná prominentní pobřežní linie a výhledy ze sedmihvězdy si můžou strčit za klobouk. Naproti je ještě další profláklý hotel Jumeirah Beach ve tvaru mořské vlny. Ale dnes to stejně strčí do kapsy hotel, bůhvíproč pojmenovaný Atlantis, postavený na konci jedné z ostrovních palem. Otvíral se akorát před měsícem a jenom ohňostroj byl pětkrát větší než při zahájení olympiády v Číně (fotky).

Zajelo se přes most na právě dostavovanou palmu Jumeirah a do pobřežní Dubai Marina. Všude čerstvě dostavené žluté dvacetipatrové paneláky, které vypadaly dost pustě a sterilně. Mezitím je trocha zeleně s kilometry zavlažovacích hadiček. Všechno je sice gigantický, ale jediný supermarket širokodaleko byl menší než průměrný veřejný záchodek. Kaufli jsme aspoň basu vod a vyrazili do 150 kilometrů vzdáleného Abu Dhabí. Silnice tu jsou v pohodě s vysázenou vegetací dle bohatosti jednotlivých emirátů. Nicméně nevyspání se docela projevovalo, tak jsme zahučeli na jednu benzínku a na hodinku to zalomili a socácky ofotili mapu, pro což má foťák jednu velmi užitečnou funkci.

SA Emiráty

Emirates
Průměrné dubajské moderní sídlišťátko

SA Emiráty

Emirates
Abu Dhabí

Před setměním se suneme v kolonách do hlavního města Spojených Arabských Emirátů Abú Dhabí. Před centrem zavřeli úplně hlavní silnici, tak se intuitivně prodíráme nočními uličkami směrem k tušenému moři. Zaparkovalo se sice zbytečně o pár bloků dříve, ale v tušené cílové oblasti. Lonely byl jenom na Dubaj, turistické informace byly dávno (asi několik let) zavřené. Na rozdíl od jiných měst se tu s turisty snad ani moc nepočítá. Stejně jediné, co mi zde bylo známo, je bílá socha děla, kolem které náhodou o něco později jdeme. Jinak rozkopáno, co se dá, ve vnitroblocích staré paneláky a vůbec to tu působí ošuntěle. Skleněné mrakodrapno bylo až u pobřeží, kam jsme šli hodně přes hodinu. Tady byly aspoň nějaké vyvoněné parčíky s jezírky, ale jinak se na nic extra zajímavého nenarazilo. Pak se skočilo do místního fastfoodu na rýži s kuřetem. Ještě se docela slušně rozpršelo, což docela překvapí, kor když nás to provází celý zbytek noci až do pouště.

Pozdě večer vyrážíme z Ejdí k pouštnímu Al Ainu na ománských hranicích. Po dostatečném úprku z civilizace končíme na benzínce uprostřed trasy a jdeme chrnět. No jestli se budu o každém dnu takhle rozkecávat, tak to fakt v životě nedopíšu. Ještě, že jsem odložil z června (to by bylo za dva měsíce) cestu na Island a Faery do doby, než se koupí pořádný auto.

Výdaje 4,2 € + 20,4 € (+letenka)
Noc: v autě na benzínce mezi AD a AA
Cesta: auto Dubaj-Abu Dhabí půjčovné 161+25 AED tj. 555 Kč na osoboden; let Mnichov-Dubaj (3410 Kč)
Žvanec: 3 flaše 4 AED, véča-rýže, kuře a cola 15 AED