CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

FILIPÍNY & BORNEO
(3. ostrov Bohol)

22. leden: Kuala Lumpur

Z Dubaje už bylo letadlo vybavenější. S osmisty hudebními a filmovými kanály ve své moci se už dá zabít čas. Žvanec dobrý, letušky posbírány z celého světa, včetně Češky. V Kuala Lumpuru jsou letiště dvě: KLIA mezinárodní, kam jsme přilétli a sockovní LCCT pro nízkonákladovky, odkud jsme odlétali a kam přejíždíme busem. Od LCCT se nečekalo mnoho, ale že tu nebude ani klimatizace a hlavní čekárna bude venku pod vlnitým plechem? Vyměníme pár ringitů (kurz je stejný jako u dirhamů - 6 Kč) Jezdí odsud jen autobusy na centrální lumpurský terminál za 9 ringošů. Máme půlden na KL. Já jsem však rezignoval a rozdělal základnu na letišti. Zalezl jsem na vozík, z batohů udělal fešáckou postýlky a trochu to zalomil a pak se překulil do místní žrádelny.

David zatím proběhl kejelskou klasiku - Petronasky a Chinatown s tříhodinovou tropickou bouřkou. V Chinatownských foodcourtech se vrhl po žrádle. Davidovi se rychle zalíbilo cpát žvanec do sebe rukama po místňácku, za což se nevyhnul uznalé poznámce o bělochovi neshánějícím příbor. Pak už jen ce vecpat do metra rozděleného podle pohlaví a splnit úspěšně (a naposledy) samostatný cestovní úkol. (16.7€)

23. leden: Kuala Lumpur - Manila - ostrov Bohol - Tagbilaran

Aera Cebu Pacific jsou barevný a pěkný, letušky to samý. Tohle už byla šestá(!) noc, která stála za pendrek. A k tomu konečný časový posun o 7 hodin. Letenku jsme měli na Bohol s přestupem v Manile, kde bylo třeba projít odbavovací kolečko a vypadnout z tranzitu. Vyplňování papírků se nelíbilo partě Slováků, kteří nerozuměli a nechtěli vyplňovat údaje, které stejně neznají. Ouřadové je vždy vraceli na doplnění, oni na oplátku nabízeli celé hale lekci expresivní slovenštiny. Náhodný a nečitelný shluk písmen ve správné kolonce lekci ukončí. Konečně někde nomináně bohatneme a za korunu máme dvě a půl pesa (1€ = 60 PHP).

Po třech hodinách nabíráme směr jihovýchod. Pěkně jsou vidět sopky s krátery, hory, ostrůvky. Zakroužením před přistáním vidíme polovinu ostrova a snášíme se na betonovou silnici s boudou ve městě Tagbilaran. Začátkem na Boholu jsme dobře udělali. Přišlo mi to tady nejpohodovější z Filipín. Lonely planetu mám novou (thx Šári) a dost toho i platí. Do centra (zde relativní pojem) jedeme jedním z filipínských dopravních špecifík - tricyklem vypadající jako krytá vykrabicovaná sajdkára po nepatrném smlouvání za stále předražených, ale stále směšných, 50 pesos za oba.

Filipíny

Bohol
Přílet na letiště v Tagbilaranu

Filipíny

Bohol
Hlavní dopravní prostředek - tricykl

U náměstí končíme v hotelu Nisa Travellers Inn. Venku je trochu rozvojový pouliční frmol, ale v prvním patře byl klid a dvojlůžák se snídaní vyjde na 4 stovky pesos. Recepční je nápomocný a to slouží aspoň 20 hodin denně, protože tu stál vždycky. V supermarketu se udělal první průzkum sušenek. Tahle cesta měla i statut s nejmenším počtem tatranek při odletu. Však proč to vozit tam, kde o žvanec není nouze, je to levný a... jsou tu Orea. A taky výborné pečivo z pekáren po koruně. Pro mě teda synonymem pro slovo výborný je složen z čokolády, takže podle toho nákupy v pekárnocukrárnách vypadaly. Ale přimícháním kokos, papaye nebo manga taky nic nezkazí.

Filipíny

Bohol
Tagbilaran

Filipíny

Bohol
Tagbilaranská Plaza s katedrálou sv. Josefa

Po desáté jsme zalezli do pokoje a padli do bezvědomí. Pocit ztraceného dne jsme docela zvládli a vylezli pozdě odpoledne. Miniokruh městem začal na náměstí s fragmenty koloniálních budov a katedrálou svatého Josefa. U řeky se okoukl rybářský život kolem domů na kůlech.

Pro pomstu od faraóna je tu sice daleko, ale Montezuma to má kulturně blízko. "Montezumova pomsta" je americké synonymum našeho výrazu "faraónova pomsta", tak se radši na úvod zašlo do solidní restaurace. Patřila organizaci od katedrály a obsluhovali v ní hluchoněmí. Útroby měli ve středoamerickém stylu a výběr i jídlo bylo výborné. A až si člověk zvykne, že peso nemá skoro žádnou hodnotu, bude to ještě lepší.

Noc: Nisa Travellers Inn 400P twin
Cesta: letadlo KL - Manila - Tagbilaran s Cebu Pacific 3020 Kč; tricykl z letiště *50P
Žvanec: džus v letadle 50, voda 24, čokoládové koláčky á3-5, véča-mexická palačinka s kuřetem 85, sladochlasty á25
Celkem asi 465 P (7,8€)

24. leden: Tagbilaran - ostrov Panglao

Při snídani jsme okoukli další lidi z hotelu. Rovnou dva párečky jakoby vypadly z filipínských prospektů. Vysloužili si tu pověst, že sem jezdí starší Amíci za mladými Filipínkami už od dob meziválečné "okupace". Taková oschlá volezla a k nim vcelku ucházející místní holka. Aspoň to dodá životní optimismus, až bude člověk podobné volezlo za pár desítek let, že se můžou najít místa, kde nebudou dědka hned posílat do hrobu. Jinak prý jsou jako i hodný a vděčný, když si je přivezete domů. Pro místní holky je to jedna z mála šancí dostat se z mizerných poměrů, tak jejich tátové i nám párkrát nabízeli své dcerky. Ty jejich angelinojoliovský rysy nevypadají občas špatně. Ale postupem na sever se to zcela vytrácelo. Někdy si Amíci vozili Filipínku už delší čas. A jak jsou kulatý v obličeji, díky čemuž i ve třiceti vypadají hodně mladě, tak to zakulacení pokračuje dál a ve čtyřiceti už máte místo fešný Filipínky doma medicinbal. Tak snad tady taky někdy zvítězila i láska.

Dalším výkvětem místní dopravy je jeepney, což je pomalovaný přestavěný džíp pro účely příměstské dopravy. Standardně se na dvě podélné lavice na korbě vejde 12 lidí, prakticky se dá ověsit nejméně padesátkou Filipínců. Tím jedeme na ostrov Panglao s plážemi, potápěním a nočním životem u Alone Beach. Nejlepší potápění je v oblasti Hadího ostrova, kde se vyskytuje hodně mořských hadů, kteří jsou 27x jedovatější než kobra. Fakt pecka.

Filipíny

Bohol
Kapánek sprchlo

Filipíny

Bohol
Domorodčata

Koupání se dnes zachtělo. Po cestě s výtvory bláznivého betonáře dorážíme k jeskyní Hinagdanan, v níž je jezero a netopýři. Sice zajímavé si plavat v teplé vodě jeskyně, ale ty padající hovna od netopýrů kolem není pravá romaňťárna. Na pobřeží začíná první dávka dnešního deště, tak zalejzáme pod obrácenou loď na břehu. Pokračujeme k Momo Beach. Ta cesta je sakra dlouhá, kor když další průtrž nás uvězní v jedné vesnici na dvě hodiny. Pokecáme s místníma, kteří nás pozvali k sobě na televizi. Vůbec jsou tu hodně příjemní. Baráky jsou sice většinou ze dřeva, ale udržované s pěknými zahrádkami. Průtrž vyplavila pár brlohů a mimo náspu silnice je teď půlmetr vody všude. Pláž stejně nenacházíme, první kilometrová odbočka k moři končí na skaliskách a další postup pod vápencovými útesy nebyl pro sandál žádné terno. Stejně jsme se dostali jenom pod náhubek naštvaných psů. Druhý pokus byl o fous lepší a na nějaké to vykoupání stačil. Ve vodě ale byla jen vodní tráva a barevné hvězdice. Večer na krku a byli jsme rádi, že jsme se odsud dostaneli minibusem. V hospodě Bohol Chicken dávám překvapivě kuře sweet&sour (dost hnusný) a lahve všudypřítomného a dobrého piva San Miquel.

Noc: Nisa Travellers Inn *400 twin
Cesta: jeepney Plaza-Bingag 10, taxi Tangnan-Plaza 20
Žvance: véča-sweet&sour kuře s rýží 95 + piva á25; džus 5, velká cola 24
Vstup do jeskyně 15, internet 15/hod
Celkem asi 420 P (7 €)

25. leden: Tagbilaran - Sikatuna - Loboc - Baclayon

Dneska se jede na opice, a to rovnou na nejmenší na světě. I když ony to teda opice nejsou, je to nártoun filipínský neboli Tarsiér, ale jak opička to vypadá, tak tomu tak budeme říkat jako všichni. Furt je to primát, váží 100 gramů a měří deseti centimetrů. Profláklé jsou hlavně kukadly, které jsou k tělu relativně 180x větší než oko lidské. A každému se cpe, že to je předloha pro Spielbergovo E.T. či Lucasova Yoda. Na Boholu je pár míst, kde je můžete vidět. Buď zoufalé turistické výlety na pár chudáčků na soukromý pozemek, na který Vás budou lákat taxikáři za pár stovek, nebo do státní rezervace kousek od Tagbilaranu.

Filipíny

Bohol
Tarsiér / Nártoun filipínský

Filipíny

Bohol
Eště

Nejdřív tříkolkou na autobusák daleko za městem. Dál busem do Sikatuny a nechat se vyhodit na odbočce uprostřed lesů s další dvojicí z našeho hotelu. Ti od nás ještě vysomrovali pesa na bus, protože pětistovky tu nemají šanci udat. Po párstech metrech prašnou cestou přicházíme k bráně parku. Tady je výstavka o tarsiérech, jejich kostřičky, jídelníček (sežerou naprosto všechno a nepřátelé taky už nemají, protože vše většího zase sežrali Filipínci).

Vstup je za dvacku, průvodce nás provede okolím, kde mají pár tarsiérů zmapovaných a ukáže nám je, protože sami bychom je těžko našli. Fešný chundelatý koule, pohyb přes den moc nevyluzujou, ale jeden pohnul hlavou. V kopcích za parkem jich je pár stovek. Dáváme tam cestu, ale vedro nás brzy ničí. Je tu kravál od hmyzích potvor jak na Legerský. Tarsiéra ale už vlastními silami nenacházíme a kráčíme vzdušnou čarou k silnici. Přece se nebudeme trapně vracet. Dostáváme se do nížiny k vesnici s parčíkem, kolem pokračují rýžová pole a ostře svítivá zeleň. O silnici úplně nevím, jestli je správnou a jakým směrem vede, ale to se tipne.

Tiplo se dobře a pokračujeme do města Loboc. Cestou začala zase průtrž, takže jsme jen přehopsali pod nikdy nedokončený silniční most, kde neodhadli sjezd a radši z něj udělali pěší zónu a přístřešek stanoviště busů. Dává se s námi do řeči zmatenej Kanaďan. Nejdřív si stěžuje, jak je tu všechno blbý, nic pro turisty, vše drahý, že nic neví a frajersky opovrhuje lonelyplanetem. Snažil se nás nalákat na taxík zpět do Tagbilaranu za pětikilo, zatímco vedle stojící jeepney jede za dvacku. Lobocem protéká řeka a lodí se dá dostat někam k peřejím. V centru je kostel San Pedro z 18. století a ve vedlejší budově zavřené muzeum. Okoukneme okolí a nacpeme se syrovými a pečenými banány.

Filipíny

Bohol
Bohol je zasvěcen hlavně rýži

Filipíny

Bohol
Loboc

Město dál je Alburquerque s pořádným kostelem s rudou hvězdou. Vystupujeme před jiným kostelem v Baclayonu. Španěláci se tu kostelně vyřádili. Tady zbudovali první kostelní domeček už v roce 1596. Místní nás vítají a za odměnu jim uděláme kšeft nákupem veškerého sortimentu. Obsahoval jedinou složku - colu. Po západu slunce nad ostrovem dokončíme kolečko dalším jeepneyem a vrhneme se na tradiční večerní záležitosti v mercatu, pekárně, netu a večeři u hluchoněmých. Rýže bude ještě dost, tak vybírám z mexické kuchyně quisadelu a ještě něco. Ale v zásadě to je také domorodé - Filipíny zpočátku úředně pod španělské Mexiko patřily.

Noc: Nisa Travellers Inn *400 twin
Cesta: tříkolka v TB *30, bus TB-Sikatuna 20, jeepney Sik.-Loboc 15 + Lob.-Baclayoun 15 + Bac.-TB 7
Žvance: véča 85; pečivo 10; zmrzlina 10; banány *20/kg; pečené banány 10/3ks; cola 12/0.5l; voda 25, sůši 20, ice tea 15
Vstup na tarsiéry 20. Celkem asi 470 P (7,8 €)

26. leden: Chocolate Hills

Dopoledne jsme se vykvartýrovali, vyměnili pár peněz a zkusili po telefonu zamluvit pokoj v Chocolate Hills. Už najít automat na peníze, či se pokusit koupit kartu, je fuška. Ale dovolali jsme se a pokoj měli. Jen peníze ubývaly rychleji, než je stačil David házet. Na nový pokus to zvedl někdo jiný, takže vše od začátku, ale na poslední vyluxované peso jsme to stihli. Místní milujou nakupování a nový supermarket je hlavní věc, na kterou hrdě ukazují.

Jedeme busem do středu ostrova na Carmen, před nímž jsou Čokoládové hory. Zase bych jen psal o pohodové krajince s palmami, rýžovými políčky a vysmátejma Filipíncema. Ale to nebude úplně všude). Čokoládové hory je unikátní krajina, kde z roviny vystupuje více než tisícovka dokonale kuželovitých kopečků. Jsou pokryté většinou jenom trávou, která od dubna usychá a dodá kopcům hnědou barvu, což v kontrastu se zelení dole vypadá gut. Prostě jako čokoládové homole. Dostalo se to i do Unesca a dokonce se to uvádí jako osmý div světa.

Filipíny

Bohol
Čokoládové hory

Filipíny

Bohol
Útroby Boholu

Plazíme se na hlavní kopec se vším turistickým zázemím - předražená restaurace, hotel, suvenýry, vyhlídky, betonové rekreační vejmysly a na vrchu studna přání. Stačí vhodit minci do kalné vody, zazvonit a něco si přát. Docela dobrý byznys, když jsem po setmění koukal, kolik z toho šli vylovit rumpálem. Jinak je tu vstupný, při kterém se omlouvají, že ho museli zdražit na padesát. Nás se netýká, když budeme domácí. Pěkné a nijak předražené ubytování je na vršku jednoho z kopečků s nádherným výhledem. Zas tolik turistů tady noc neztrácí a přespávají tu spíše Filipínci. Na svahu máme dokonce nádherný bazén, což je snad teprv potřetí v historii mých cest, kdy mám s ubytováním bazén.

Tři hodiny zatím prší. Večer trávíme na nejvyšší vyhlídce, díky deští se to kolem kouzelně odpařuje a kopce vykukují z mlhy. Občas to ozdobí duha a nakonec to doruda obarví západ slunce. A ve tmě se ještě za kroucení hlavy domorodce jdeme vyrochnit do bazénu. Zato restaurace skoro nic nenabízí a zůstaneme o sůšách s čerstvými kokosy.

Noc: Chocolate Hills komplex *400P twin s koupelnou
Cesta: tříkolka na busák v TB *25, bus TB-Carmen 55...
Výdaje asi 333 P (5,5 €)

27. leden: Chocolate Hills - Carmen - Tubigon - Cebu - Toledo

Vstáváme před úsvitem a šplháme 400 schodů na rozbřesková panoramata. Od teď slunce 10 dní nezaleze. Samozřejmě jen do okamžiku, kdy by bylo nejvíce třeba. Jdeme dolů na šmajdu kolem kopců. Ale za chvíli nás ukecává kluk na projížďku. Bere nás oba na motorku. Tři na motorce tady není výjimka, ale evropské zadky mají přece jenom trošku jiné proporce. Projíždíme dvě hodiny mezi kopci po polňačkách změněných na potoky. Boty vzaly brzy za své a David to pro jistotu ještě urychlil pádem do potoka z bambusové lávky, která ho neunesla. Vylezli jsme na jeden pustý kopec. Sice jsou jen travnaté, ale řezavá travička má přes 2 metry, takže na nějaké sólo výstupy jinde to není. Všude jsou zkamenělé pozůstatky z moře. Při projíždění vesniček nás právě jdoucí děcka do školy nadšeně zdraví hello. To je jeden z rozdílů mezi pohodovým Boholem a ostrovy na severu - tam děti zdraví Give me dollar. Ti skromější křičí Five pesos. Sice jsme ho na místní poměry asi přeplatili, ale byla to fajn projížďka. Ještě jsme zalezli k bazénu a po hodince razili o ostrov dál.

Filipíny

Bohol
Ještě po ránu

Filipíny

Bohol
A z bazénu