CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(4. Filipíny - Bohol)

23. leden: Kuala Lumpur - Manila - ostrov Bohol - Tagbilaran

Éra od Cebu Pacific jsou pěkně barevný a pěkný, letušky to samý. Tohle už byla šestá(!) noc, která stála za pendrek (buď vstávání před šestou dle místních časových pásem, nebo pospávání v letadle a k tomu časový posun o 7 hodin). Letenku jsme sice měli až do Tagbilaranu s přestupem v Manile, ale tam bylo třeba projít odbavovací kolečko a vypadnout z tranzitu (aspoň že batohy šly těsně předtím dát na hromadu Cebupacifikářů). Vyplňování údajů do papírků se nelíbilo partě Slováků, kteří jednak nerozuměli a jednak nechtěli vyplňovat údaje, které stejně neznají. Ouřadové je tak vždy vraceli na doplnění, oni na oplátku nabízeli celé hale lekci expresivní slovenštiny. Náhodný a nečitelný shluk písmen ve správné kolonce lekci končí a my jdeme měnit pár dolarů za filipínská pesa (1€ = 60 PHP, čiliže jedno peso je náš čtyřicetník).

Po třech hodinách už za světla nabíráme směr jihovýchod. Pěkně jsou vidět sopky s krátery, hory, ostrůvky. Nad Boholem jsme za necelou hodinku. Zakroužením před přistáním vidíme polovinu ostrova a snášíme se na betonovou silnici s boudou ve městě Tagbilaran. Ale Boeingy tu stojí hned tři.

Proč začínáme na Boholu jsem už někde vysvětloval a rozhodně jsme dobře udělali. Nějak mi to tady přišlo nejpohodovější z Filipín. Filipínskou Lonely planetu mám docela novou (thx Šári), takže toho i dost platí. Do centra (zde relativní pojem) jedeme jedním z mnoha filipínských dopravních špecifík - tricyklem (něco jako krytá vykrabicovaná sajdkára) po nepatrném smlouvání za stejně předražených, ale stále směšných, 50 pesos za dva.

Filipíny

Bohol
Přílet na letiště v Tagbilaranu

Filipíny

Bohol
Hlavní dopravní prostředek - tricykl

Kousek od náměstí jsou hotely Charisma Lodge (takhle ráno plné) a Nisa Travellers Inn, kde končíme. Venku je sice trochu rozvojový pouliční frmol, ale tady v prvním patře byla pohodička a základní twin pokoj za 4 stovky s minisnídaní. Recepční je dost nápomocný a to slouží snad 20 hodin denně, protože tam byl vždycky. I tady se muselo chvíli počkat na checkin, tak v blízkém supermarketu se udělal první cenový průzkum sušenek. Kromě jiných primů získala totiž tahle cesta i statut s nejmenším počtem tatranek při odletu. Však taky proč to vozit tam, kde o žvanec není nouze, je to levný a hlavně... jsou tu Orea. A taky výborný pečivo z pekáren po koruně-dvou. Pro mě teda synonymem pro slovo výborný je čokoláda, takže podle toho nákupy v pekárnocukrárnách vypadaly. Kor když do toho ještě přimíchaj kokos, papaju nebo mango.

Filipíny

Bohol
Tagbilaran

Filipíny

Bohol
Tagbilaranská Plaza s katedrálou sv. Josefa

Po desáté jsme zalezli do pokoje a padli do bezvědomí. Pocit ztraceného dne jsme docela zvládli a vylezli pozdě odpoledne. Miniokruh městem začal na náměstí, nápaditě zde pojmenovávaným jako Plaza, s fragmenty koloniálních budov a katedrálou sv. Josefa. Podél mostu na ostrov Panglao se okouklo pár domů na kůlech a život kolem.

Zalezlo se do restaurace. Pro pomstu od faraóna je tu sice daleko, ale Montezuma to má kulturně blízko (pozn. "montezumova pomsta" je víceméně americké synonymum výrazu "faraónova pomsta"), tak se radši neriskovalo a zašlo do solidní restaurace. Patřila nějaké organizaci kolem katedrály a obsluhovali v ní hluchoněmí. Útroby byly ve středoamerickém stylu, ale výběr a samo jídlo bylo výborné. A až si člověk zvykne, že peso nemá skoro žádnou hodnotu, tak to bude ještě lepší. Potom se zalezlo na net a pro velký úspěch se šel zopakovat spánek.

Noc: Nisa Travellers Inn 400P twin
Cesta: tricykl z letiště *50P; letadlo KL - Manila - Tagbilaran s Cebu Pacific 3020 Kč
Žvanec: džus v letadle 50, voda 24, čokoládové koláčky á3-5, véča-mexická palačinka s kuřátkem 85, sprite a cola po 25
Ostatní: internet 15P/1hod
Celkem asi 465 P (7,8€)

24. leden: Tagbilaran - ostrov Panglao

Při snídani (toast, míchané vejce a čaj) se okoukli další lidi z hotelu. Rovnou dva párečky jakoby vypadly z filipínských prospektů. Nějak si tu vysloužili pověst, že sem jezdí starší Amíci za mladými Filipínkami už od dob meziválečné "okupace". No, oschlé volezla a k tomu vcelku ucházející holka. Aspoň to dodá životní optimismus, až bude člověk podobné volezlo za pár desítek let, že se můžou najít místa, kde nebudou dědka hned posílat do hrobu. Jinak prej jsou jako i hodný, vděčný, když si je přivezete domů.

Pro místní holky je to jedna z mála šancí dostat se z mizerných poměrů, tak jejich tátové i nám párkrát nabízeli dcerky. Ty jejich angelinojoliovský rysy nevypadají občas špatně. Ale postupem na sever se to zcela vytrácelo. Problém může pro někoho i být, že taky se našli Amíci, kteří si vozili Filipínku už delší čas. A ony, jak jsou kulatý v obličeji, díky čemuž i ve třiceti vypadají hodně mladě, tak to zakulacení pokračuje dál a ve čtyřiceti už máte místo fešný Filipínky doma medicinbal. Tak snad tady taky někdy zvítězila i láska. Hmm, ale to jsme krapet dost odbočili.

Dalším výkvětem místní dopravy je jeepney, a tím jedeme na ostrov Panglao, který je zde zapsán pro svoje pláže, potápění a noční život u Alona Beach. Nejlepší potápění je v oblasti Hadího ostrova, kde se vyskytuje velké množství mořských hadů, kteří jsou 27x jedovatější než kobra (pecka, né?). Jinak jeepney je pomalovaný přestavěný džíp pro účely místně vzdálenější hromadné dopravy. Standardně se na dvě podélné lavice na korbě vejde 12 lidí, ale prakticky se dá ověsit nejméně padesátkou Filipínců.

Filipíny

Bohol
Kapánek sprchlo

Filipíny

Bohol
Domorodčata

Pláže se dnes zachtělo. Začali jsme jeskyní Hinagdanan (asi kilometr od hlavní silnice podél cesty s výtvory bláznivého betonáře), v níž je jezero na koupání a netopýři. Sice zajímavé si plavat v teplé vodě jeskyně, ale kolem padající hovna od netopýrů není pravá romaňťika. Na pobřeží začíná první dávka dnešního deště, tak zalejzáme pod obrácenou loď na břehu.

Pokračujeme po hlavní silnici k Momo Beach. To se ukázalo jako cesta sakra dlouhá, kor když další průtrž nás uvězní v jedné vesnici na dvě hodiny. Pokecáme s místníma, kteří nás pozvali k sobě na televizi. Vůbec jsou tu hodně příjemní. Baráky jsou sice většinou ze dřeva, ale slušně udržované s pěknými zahrádkami. Průtrž vyplavila pár brlohů, mimo náspu silnice je teď půlmetr vody všude. Tu pláž nějak nenacházíme, první kilometrová odbočka k moři končí na skaliskách a další postup pod vápencovými útesy nebyl pro moje prsty a Davidův sandál žádné terno. Stejně jsme se dostali jenom pod náhubek naštvaných psů.

Druhý pokus byl o fous lepší a aspoň na nějaké to vykoupání stačil. Ve vodě ale byla jen vodní tráva a různobarevné hvězdice. Večer na krku, tak jsme byli rádi, že se odsud vůbec dostaneme. Jeepney prý už jet neměl (jako vždy kec), ale za podobnou cenu nás bere lux-van. V hospodě Bohol Chicken si dávám kuřátko sweet& sour (bylo dost hnusný) a lahve všudypřítomného a dobrého piva San Miquel (za desetikačku, jen to chce pít proklatě rychle, než zteplá).

Noc: Nisa Travellers Inn *400 twin
Cesta: jeepney Plaza-Bingag 10, taxi Tangnan-Plaza 20
Žvance: véča-sweet&sour 80+rýže 15+piva á25; džusík 5, velká cola 24
Ostatní: vstup do jeskyně 15
Celkem asi 420 P (7 €)