CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

FILIPÍNY & BORNEO
(4. přes ostrovy Cebu, Negros a Panay)

27. leden (pokr.): Cebu - Toledo

Ještě na kopci nás vzala na korbu pickupu rodinka a hodili nás na autobusáček v Carmenu. Stačili jsme akorát doplnit minivan, který dokázal nikdy předtím a nikdy potom nevídaný kousek v tom, že počet cestujících nepřekročil počet sedadel. Ranní pátá vstávací leckoho poznamenala, tak při skákání přes silniční polňačky rozdával spící David údery lebkou na všechny strany. Bohužel pro něj většinou do karoserie auta.

V Tubigonu končíme před obchodní tržnicí. Trajekty na sousední ostrov Cebu asi tří společností vyjíždějí skoro furt s různou dobou plavby, která nakonec vždycky vyjde na hodinu a půl (140-180 pesos). Zaměstnanost se tu zvyšuje v okýnkách prodejem různých příplatků jak z hlav českých cestovek. U jednoho nám prodají přístavní poplatek (10P), u druhého municipální (2P), další to zkontroluje a dvě zaměstnanecké pozice se udají na odtrhávání potvrzení o zaplacení poplatku. Navíc každý člověk, co tyto náročné úkony provádí, má vedle sebe supervizora. A kolem poledne dáváme Boholu vale. Se toho dnes stihlo dost na to, že jindy v tenhle okamžik vstávám.

Jedeme solidně velkým trajektem, nahoře jsou spací patra se stovkami rozestavěných paland. Já se krmím travelgumem, ale kdybych si přečetl leták, bylo by to bývalo lepší. Míjíme pár přelidněných ostrůvků, ale spíš chrápu. David zatím zpovídá příjemnou Filipínku Ranieru, co dělá učitelku. Její nadprůměrný výdělek je 12 tisíc pesos, půlku dává rodičům a asi šestici sourozenců rovnou a druhou v podstatě postupně během měsíce. Jediná ona z nich má normální job.

Cebu City je z nějakého důvodu vyhlášeno za turistickou destinaci. Moc nechápu proč a hodně bych si přál, abych tady noc netrávil. Jen je tady mezinárodní letiště a na severu jsou hezké pláže a menší ostrůvky. Náš cíl je jiný ostrov Boracay a stačí tři trajekty a tři busy a jsme tam. Škoda, že délka každého spoje vychází na 4 až 6 hodin.

Filipíny

Cebu
Tanonská úžina mezi Boholem a Cebu

Filipíny

Cebu
Lůžková část hornější paluby trajektu

Po výlezu z přístavu se ocitáme jak v nejhorších místech střední Ameriky, všude bordel, rozpadlé chýše, ulicích běhají kuřata a teče špína. Rychle se zamotáme v uličkách a šmejdíme kolem nejhorších stok. Tím mineme pár věcí, ale v tomhle vedru, smogu a s bágly se mi tu moc kodrcat nechce. Před vchody na nádraží, do restaurací, obchodů a kostelů je ochranka a prohlížení batohů neujdou ani turisti. Za vyhrabování složitě zabaleného batohu bych je zabil. Rozkrámujou to, zvětší dvakrát objem, mávnou klacíkem a jdou otravovat další. Z památek dáváme baziliku minor Santo Niňo, kolem které je řada duchovních stánků, škol a frmolu. Za ní je Magellanův kříž na památku toho, že právě na tomto ostrově slavného mořeplavce kuchli.

Bereme jeepney na jeden z autobusáků. Busů je hodně, naším směrem taky, ale namlsal jsem se informacemi, že jede přímý loďobus až k Boracay a nemusely by se absolvovat žádné přestupy. Jako poslali nás někam a nechali čekat. Doplňuju hladinu cukru v pekárně, kde mi majitel nabízí hned svoje dvě dcery za pultem. Tady by byl těžký výběr. Jako aspoň na ty dva týdny je vyměnit za Davida by nebylo marné. Samozřejmě myslím z poznávacího kulturněcestovatelského hlediska.

Filipíny

Cebu
Bazilika Santo Niňo v Cebu City

Filipíny

Cebu
Přejezd nudle jménem Negros

Po hodině a půl se to vyvrbuje tak, že bus nebude a bereme něco do Toleda na druhou stranu ostrova. Je to střep, ale jede hned. Třicet kilometrů na západ jedeme dvě hodiny. Být to z jihu na sever je to kilometrů třista a 12 hodin. Jinými slovy je Cebu strašná nudle. Hlavní pecka našeho busu je, že nejede k terminálu, ale vyhazuje nás na nějaké křižovatce a mávne nám směrem k terminálu. To jdeme, jen je trochu podezřelé, že nikde není vidno moře. Je šest, stmívá se. Dle zeptání máme směr dobrej, ale ne na pěší chůzi. Když konečně dosáhneme mola, akorát můžu zamávat svítícímu odjíždějícímu trajektu, který mi strašně rád ukáže rikšák. A že mě zaveze na dobrý hotel, tam přítel, dá slevu, ráno přiveze zpátky, klasika, ale v neznámém a podivně roztáhlém městě za tmy moc variant není. Alias Lodge byl asi dva bloky za hlavní ulicí, pokoj skutečně stál jen 150 pro oba, což na první cifru docela smrdělo. Zbytečně. Čistá klícka v prvním patře udržovaného domu naprosto stačila. Rikšák dostal odvozné i s 50% diškrecí, což dělalo 30 pesos. U paní domácí jsme dali něco z její vitrínky za pade a šli chrnět, páč první ferry jede brzo a ve městě je totální pusto.

Noc: Alias Lodge, Toledo *150 twin
Cesta: 324 P (motorka kolem Chocolate Hills *300+50, stop Chocolate Hills-Carmen, minivan Carmen-Tubigon 70, trajekt Tubigon-Cebu 150+10+2, jeepney v Cebu 7, bus Cebu-Toledo 70, rikša v Toledu *30)
Celkem asi 715 P (12 €)

28. leden: Toledo - San Carlos - Bacolod - Iloilo - Caticlan

Ještě za tmy nás nabírá starý dobrý rikšák. Taňonovu úžinu na ostrov Negros jsme přejeli za dvě hoďky. V nevelkém San Carlosu rikšou jedeme dva kilometry na autobusák. Ostrov se dá přejet buď po pobřeží, kde by stálo za to zapíchnout to v městečku Silay, nebo přes dvoutisícové kopce vnitřkem, což byl náš případ. V půli cesty byla pauza se záchodem, prodávajícíma babkama a pěkným panoramatem na vodopád.

Před polednem jsme v Bacolod, odkud plujeme na ostrov Panay rychlou osobní lodí společnosti Montenegro s promítáním pofidérních písniček na pozadí obrázků staré Prahy. V terminálu jsem se věnoval žvanci a spánku a David zas nějaké ženské. Od pohledu pěkně vylízaná a ještě sebou tahá metrovou plyšovou kachnu. Cestou mu Genevieve bulíkovala, jak pomůže v Iloilu na busák, že má cestu kolem, že taxikáři jsou mrchy, ale že ona má přítele a ten je čestnej. Že na tohle ještě někdo skočí. A vono jo. David. Nechávám se vláčet a po vystoupení zjišťuju, že není ani domluvená cena. A že nebyla malá. Auto se skoro rozpadlo, a když míjíme poslední obydlené chýše a drandíme rýžovými poli, moje trpělivost končí. Taxikář zamrmlá, otočí to a za chvíli jsme na místě.

Ostrov Panay je asi největší a na rozdíl od předchozích nudlí je do trojúhelníku a místo zelených rýžových polí tu vládnou zežloutlá pole po cukrové třtině. V autobuse nás čeká 5 hodin. Původně jsem chtěl dát zastávku v parku Bulabog Puti-An a městě Dingle, ale není čas. No, jeskyní bude ještě dost.

V přístavu Catitlanu jsme po setmění, ale i tak je slušná práce sem přehopsat z Boholu za den a půl. Busem aspoň člověk něco z těch Filipín má. Jinak by ale neměl být problém přeletět z Cebu za cenu podobnou tomuhle trmácení.

Tady už je to na turisty připravený, klimatizovaný terminál, hrající kapela manilských důchodců v pokusu navodit atmošku podobnou jako při příletu na Fidží. Lodě na patnáctiminutovou plavbu sice jezdí i v noci, ale co tam teď kromě hledání předraženého ubytování. Zůstáváme v místním městečku s pár hotely na hlavní třídě. Vymalování by to potřebovalo, ale jinak i koupelna byla používáníhodná. Pes tu po osmé sice nechcípl jako v jiných městech, ale štěně už jo.

Noc: motel Casimero, Catitlan *400 twin s koupelnou
Cesta: 1043 P - rikša v Toledu *30, trajekt Toledo-San Carlos 190, rikša v SC *20, bus SC-Bacolod 80, loď Bacolod-Iloilo 280+10, taxi v Iloilo *300, bus Iloilo-Caticlan 308
Žvanec: véča 145-kuře+pečivo+voda; oběd-kuřecí toast 25. Celkem asi 1400 P (23.50 €)