CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko

27. leden (pokr.): Chocolate Hills - Carmen - Tubigon - Cebu - Toledo

Jedeme na solidně velkém trajektu, nahoře jsou spací patra se stovkami rozestavěných paland. Já se krmím travelgumem, ale byl bych si býval přečetl leták, bylo by to bývalo možná lepší. Míjíme pár přeplněných ostrůvků, ale spíš chrápu. David zatím zpovídá příjemnou Filipínku Ranieru (vypadala spíš jako japonská turistka), co tu dělá učitelku. Její nadprůměrný výdělek je 12 tisíc pesos (pětitisícovka), půlku dává rodičům a asi šestici sourozenců rovnou a druhou v podstatě postupně během měsíce. Jediná ona z nich má normální job.

Cebu City je z nějakého důvodu vyhlášeno za turistickou destinaci. Moc teda nechápu proč, snad kromě přítomnosti mezinárodního letiště. Snad druhé největší město. Ale hodně bych si přál, abych tady noc netrávil. Náš cíl je stejně ostrov Boracay (původně bylo cílů více, ale zoptimalizovalo se to, tak stačí tři trajekty a tři busy a jsme tam - škoda, že délka každého spoje vychází na 4-6 hodin).

Filipíny

Cebu
Tanonská úžina mezi Boholem a Cebu

Filipíny

Cebu
Lůžková část hornější paluby trajektu

Po výlezu z přístavu se ocitáme jak v nejhorších místech střední Ameriky, všude bordel, rozpadlé chýše v ulicích, mezi tím létají kuřata, špína. Rychle se zamotáme v uličkách a vyšmejdíme ty nejhorší kolem stok. Tím mineme pár věcí, ale v tomhle vedru, smogu a s báglama se mi tu moc kodrcat nechce.

Tady už je v plném proudu další poznávací znamení Filipín. Všude před vchodem na nádraží, do restaurací, obchodů, kostelů je ochranka a prohlížení batohů neujdou ani turisti. Za prohrabování složitě zabaleného batohu bych je zabil. Rozkrámujou to, zvětší dvakrát objem, mávnou klacíkem a jdou otravovat další.

Z památek dáváme baziliku minor Santo Niňo, kolem které je řada duchovních stánků, škol a frmolu. Za ní je Magellanův kříž na památku toho, že právě na tomto ostrově slavného mořeplavce kuchli. Bereme jeepney na jeden z autobusáků. Busů je hodně, naším směrem taky, ale namlsal jsem se informacemi, že jede přímý loďobus až k Boracay a nemusely by se absolvovat žádné přestupy. Jako poslali nás tam, nechali čekat, ale aby z nich padlo, kdy a jak, to ne. Doplňuju hladinu cukru vedle v pekárně, kde mi majitel nabízí hned svoje dvě dcery za pultem. No, tady by byl těžký výběr. Jako aspoň na ty dva týdny cestování to vyměnit za Davida by nebylo marné. Samozřejmě myslím z poznávacího kulturněcestovatelského hlediska.

Filipíny

Cebu
Bazilika Santo Niňo v Cebu City

Filipíny

Cebu
Přejezd nudle jménem Negros

Asi po hodině a půl se to vyvrbuje tak, že stejně bus nebude a bereme něco do Toleda. Je to střep, ale jede hned. Přejíždíme na druhou stranu ostrova, naštěstí východozápadním směrem. Ta má tak 30 kilometrů, ale busem to jedeme dvě hodiny. Být to z jihu na sever je to kilometrů 300 a 12 hodin. Jinými slovy, Cebu je strašná nudle. Hlavní pecka našeho busu je, že nejede k terminálu, ale vyhazuje nás na nějaké křižovatce a mávne nám směrem k terminálu. To jdeme, jen je trochu podezřelé, že nikde není vidno moře. Je šest, stmívá se. Dle zeptání máme směr dobrej, ale ne na pěší chůzi. Když konečně dosáhnu mola, akorát můžu zamávat svítícímu odjíždějícímu trajektu, který mi strašně rád ukáže jeden rikšák. A že mě zaveze na dobrý hotel, je přítel, dá slevu, ráno přiveze zpátky, klasika, ale v neznámém a podivně roztáhlém městě za tmy moc variant není. Alias Lodge byl asi dva bloky za hlavní ulicí, pokoj skutečně stál jen 150 pro oba, což na první cifru docela smrdělo. Zbytečně. Čistá klícka v prvním patře udržovaného domu naprosto stačila. Rikšák dostal odvozné i s 50% diškrecí, což dělalo 30 pesos. U paní domácí jsme dali něco z její vitrínky a šli chrnět, páč první ferry jede dost brzo a ve městě je totální pusto.

Noc: Alias Lodge, Toledo *150 twin
Cesta: 324 P (motorka kolem Chocolate Hills *300+50, stop Chocolate Hills-Carmen, minivan Carmen-Tubigon 70, trajekt Tubigon-Cebu 150+10+2, jeepney v Cebu 7, bus Cebu-Toledo 70, rikša v Toledu *30)
Žvanec: 140 (véča 50-ryba+rýže+cola; aspoň 10ks pečiva 40, voda á20, mandarinky á5)
Celkem asi 540 P (9 €) + 175 P

28. leden: Toledo - San Carlos - Bacolod - Iloilo - Caticlan

Ještě za tmy nás nabírá starý dobrý rikšák. Taňonovu úžinu na ostrov Negros jsme přejeli za dvě hoďky a 190 pesos. V nevelkém San Carlosu rikšou jedeme dva kilometry na autobusák. Ostrov se dá přejet buď po pobřeží (kde se dá zapíchnout v městečku Silay) nebo přes dvoukilometrové kopce vnitřkem, což byl náš případ. V půli cesty byla pauza se záchodem, prodávajícíma babkama a pěkným panoramatem na vodopád.

Před polednem jsme v městě Bacolod, odkud plujeme na ostrov Panay rychlou osobní lodí společnosti Montenegro s promítáním pofidérních písniček na pozadí obrázků staré Prahy. V terminálu jsem se věnoval žvanci a spánku a David zas nějaké ženské. Od pohledu pěkně vylízaná a ještě sebou tahá metrovou plyšovou kachnu. Cestou mu Genevieve bulíkovala klasický kecy o tom, jak pomůže v Iloilu na busák, že má cestu kolem, že taxikáři jsou mrchy (to je teda objev), ale že ona má přítele a ten je čestnej (že na tohle ještě někdo skočí). A vono jo:-) Nechávám se vláčet a po vystoupení zjišťuju, že není ani domluvená cena. A že nebyla malá. Navíc auto se skoro rozpadlo, a když míjíme poslední obydlené chýše a drandíme mezi rýžovými poli, moje trpělivost končí. Taxikář zamrmlá, otočí to dvakrát o 180 stupňů a jedeme zpátky po sousední silnici a za chvíli jsme na místě. Po rikšáckejch dvacetipesech tady koukám, jak se vyplazuje třista. Tak jsem ještě aspoň skočil do auta a pořádně jí seřval.

Ostrov Panay je asi největší a na rozdíl od předchozích nudlí je do trojúhelníku a místo zelených rýžových polí tu vládnou zežloutlá pole po cukrové třtině. V autobuse nás čeká 5 hodin. Původně jsem chtěl dát zastávku v parku Bulabog Puti-An kousek od hlavní silnice a města Dingle, ale není čas. No, jeskyní bude ještě dost.

V Catitlanu (odkud jezdí lodičky na Boracay) jsme po setmění, ale i tak slušná práce sem přehopsat z Boholu za den a půl. A busem aspoň člověk něco z těch Filipín má. Jinak by neměl být problém přeletět z Cebu za cenu podobnou tomuhle trmácení.

Tady už je to na turisty připravený, klimatizovaný terminál, hrající kapela manilských důchodců (asi pokus navodit atmošku podobnou jako při příletu na Fidží - ale jeden rozdíl je tu dost podstatný - tam mladý Fidžijky, tady to má o 50 let víc). Lodě na patnáctiminutovou plavbu sice jezdí i v noci, ale co tam teď kromě hledání předraženého ubytování.

Zůstáváme v místním městečku, hotelů se na hlavní třídě pár najde. Vymalování by to potřebovalo, ale jinak i koupelna byla používáníhodná. Pes tu po osmé sice nechcípl jako v jiných městech, ale štěně už jo. Aspoň, že na rohu je žrádelna s grilovanými kuřátky.

Noc: motel Casimero(?), Catitlan *400 twin s koupelnou / Cesta: 1043 P - rikša v Toledu *30, trajekt Toledo-San Carlos 190, rikša v SC *20, bus SC-Bacolod 80, loď Bacolod-Iloilo 280+10, taxi v Iloilo *300, bus Iloilo-Caticlan 308) / Žvanec: véča 145-kuře+pečivo+voda; oběd-kuřecí toast 25 / Celkem asi 1400 P (23.50 €)