CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko

29. leden: Catitlan - Boracay

Paleta poplatků se tady rozšířila ještě o environmentální a už se netroškaří. Přístavní poplatek za 50, environmentální za 50 a lodička samotná za 25. Jezdí to každou chvíli a je pro čtyřicet lidí. Na rozdíl od minula, kdy lodě jezdily na tři místa na hlavní pláži, dnes je přístaviště na jihu ostrova a hlavní letovisko je pěkně daleko, aby si něco vydělali i místní motolumpové.

I tady číhají naháněči a jeden neomylně míří i na nás. David zůstává furt nějak společenskej, i když dotazem, kolik procent filipínského HDP tvoří turismus, rozhovor moc nerozdmýchá. Takže nás naháže do tricyklu a vede nás k jedné vilce u Bílé pláže. Nevypadá to kupodivu vůbec špatně, kompletně zařízený apartmánek, kterým by nepohrdl ani čedokář. Je to v zastrčené uličce, ale jen 20 metrů na hlavní pláž, ale díky tomu v naprostém klidu a tichu. Tak to za 8 stovek bereme. David ještě s ním vyráží do směnárny, vymění však jen pár babek, že tam skočí potom. Pak už tu směnárnu ale nikdy nenajde a ostatní jsou o 10% horší.

White Beach je krásná, na to že Boracay je takové filipínské Bibione, ani ne moc přelidněná. Ale množství nejrůznějších lodí nabízející všechny myslitelné vodní kraviny je zbytečné. Dno je písčité s pozvolným vstupem, takže ideální na cachtot, pokud nechcete vodní život. Ten je na útesu dvěstě metrů od břehu, kam než by člověk doplaval, dostal by pětkrát lodním šroubem. Nějakou oblíbeností je stavění hradu, takže by tu člověk nebyl ani za haranta, pokud by hrad dosáhl standardní výšky 3 metrů včetně krásných ornamentů a aktuálního data. Plážová promenáda zůstává v písku s palmami. Vůbec to tu zatím nedokázali moc zrubat.

Filipíny

Boracay
Ostrov Boracay

Filipíny

Boracay
a jeho White Beaych

Ceny krapet napálený, ale stačí dojít na hlavní ulici se supermarkety a jídelnami pro místní (špagety s colou za 30+12 pesos). Semtam nějaké pochutiny, takže se cpu koblížkama, sušenkama, pečenýma banány a ovocnými šejky. Na pláži jsou i exoti, co tu hrají šachy, tak se k nim David přidal a postupně během pobytu rozsekal všechny místní hráče.

Jdeme po pláži na konec, kde se písek zasypává mezi skaliska. Tady už není nikdo, kromě Čechů od Kralup. Poradili nějaké info, bohužel včetně baru, kde mají točené pivo za 15 kaček. Vůbec je nějaká jistota najít Čechy vždycky v letoviskách 2 kilometry od hlavní pláže, kam jsou zápaďáci už líní dolézt. Přitom člověk jde 30 minut, je stále v centru dění a přes den má prázdnou pláž. I když tady už rozvrtávají skálu a budují nové skleněné paláce.

Filipíny

Boracay
Konec pláže

Filipíny

Boracay
Děsnej kýč o ničem, který se sem stejně vždycky vrzne

Po rudě kýčovitém západu slunce nacházíme ten německý bar. Happy-hour trvá ještě tři hodiny a pití je za pár babek. Tak to nějak pijem, vedle piva za 35 je ještě smrtelnější rum s colou za 25. Majitelem je obtloustlý Kurt, který je tu přes 20 let a plodí si i personál. Před odchodem se dáváme do řeči i s dalším stolem, takže se zůstává a přibejvají další piva. No jsou to Germáni, takže se podle toho pokračuje. Já mám naštěstí dost a jdu do postele a Davida zde nechávám svému alkoholovému osudu. Bohužel se mi nedaří najít zastrčenou uličku k našemu hotelu, tak si projdu pláž až na konec a musím se párkrát ptát.

Noc: apartmán na Boracay *800
Cesta: 175 P (loďka na Boracay 25+50+50, tricykl k White Beach *100)
Žvanec: 270 P (oběd 50-špagety+cola; koblihy á15, fruit shake 30, pečený banány á6, piva á35, rum-cola á25)
Celkem asi 850 P (14 €)

30. leden: Boracay

Ráno respektive poledne bylo pozvolnější, dali jsme žvanec na hlavní "třídě" v jídelně Jaspers. Za silnici už byla skoro exotika, kam bílá huba už moc nevkročí. Pláž na druhé straně je užší, ale dlouhá, bílá a úplně prázdná. Po chvíli ve vodě se vědělo i proč, páč ve vodě jsou nějaký medůzky. Jinak koupání a válení. Večer jsme u Willys Rock, což je zajímavý útes s kapličkou a jednou palmou kousek od břehu. David šel pokračovat v rozmetávání místních šachistů, aby tu mohl byl veleben jako bílý šachový velmistr, a já se šel válet.

Na zítřek jsme domluvili výlet kolem ostrova, který tu nabízejí všude (za velmi různé ceny, my skončili na 600). Je v tom žvanec, staví se na potápěcích místech, v zátoce, na pláži, klasika... Voni tady vůbec nabízejí kdeco, jejich největší ideou je, že turista s brýlemi na očích nutně potřebuje ještě jedny. Taky nákup hodinek je přesně to, co chcete na pláži. Ale že by třeba roznášeli ledovou kolu či opalovací krém, to nee. (Konečně taky popis dne pod stránku.)

Noc: apartmán na Boracay *800 | Cesta: pěšo Manggayad - Bulabog - Balabag (názvy asi původních vesnic) | Žvanec: Jaspers chicken rice 80, pití 12, velká voda 25 | Celkem asi 550 P (9 €)

31.1.2009 Boracay - Crystal Cave Island

Vyrazili jsme ke stánku "agentury" na osmou, je nás asi deset a jdeme k "přístavišti" výletních "lodí". Skoro všechny místní lodě jsou po stranách vyvažovány přidělanými bambusovými tyčemi, které zvětší stabilitu a šířku lodi. Šnorchlovací propriety máme vlastní a vyrážíme. Nejdřív na útesy před White Beach, vcelku obstojný, ale dost přeloďováno. Žvanec, který nebyl vůbec malý a špatný, je v zátoce s nasranou rasistickou opicí, která se snažila skákat po bílých (naštěstí byla uvázaná ke stromu). Nejdřív ale vystojíme frontu na místo v zátoce, páč díky šířce lodí s kládami se jich sem moc nevejde. Ještě nás stáhnou o dvacku za environmental fee. Dáváme se do řeči se spolucestujícími (Kanaďani, co si následně utopí foťák v jeskyni; Frantík s Thajvankou, kterou si vzal, o čemž bylo pár dobrých drbů; nějakej páprda, který celou plavbu prospal a kus rodinky s poslední spatřenou pěknou Filipínkou jménem Dey).

Další plavba byla už po slušně rozbouřeném moři kolem rozvrtaných skal a pidiostrůvků na Crystal Cave Island. Je to soukromý ostrov, kde řádí cosi jako betonovej Gaudí. Vstup na ostrov je za 150 či se dá zůstat na pláži vylodění. Ostrov je pěkně bičován větry, většinou vyprahlá skála, rozeklané útesy a dvě jeskyně. Do jedné se vstupuje průrvou ve stropě, vevnitř je pahorek s krystalovým krápníkem a okno na širý oceán, který sem vhání pořádné vlny. Druhá jeskyně je lepší, nejdřív se sejde do moře a po chodníčku utopeným metr ve vodě se jde do jeskyně, odkud se plazí dlouhým tunelem na druhou stranu ostrova do další jeskyně, kde řádí vlny. Dá se v tom trošku očupčit a nasbírat krásně vyhlazený mušle.

Filipíny

Boracay
Východ z Křišťálové jeskyně

Filipíny

Boracay
Nějaký ty Filipínky z Manily.

Cestou zpátky se zajelo ještě trochu na sever, kde se na útesy lepí vily a hotely. Vítr stále sílil a moře bouřilo. Až to v lodi zapraskalo a křuplo hlavní ráhno. David a Chris se tak stávají po zbytek plavby náhražkou hlavního stěžně. Na to si pak David rejpnul, co bych asi teď dělal se 2 Filipínkama, za které jsem je chtěl vyměnit. Bohužel jsme ale nejeli kolem ostrova, přičemž ta severní necivilizovaná a hornatá část může být dost zajímavá. Možná to byla výjimka kvůli velkým vlnám, ale radši se předtím ujistěte, kudy a kam se má plout.

Posedět jsme zašli s Frantíkem. Véča u Jaspers, špetka internetu a hledání prádelny, kde to stihnou do zítřejšího poledne. V noci cachtání v moři, prolejzání stovek turistických obchůdků a zítra báj.

Noc: apartmán na Boracay *800 | Cesta: loď kolem Boracay | Žvanec: véča u Jaspers 80 - eggtoast, ryba, rýže, sprite; oběd na výletě - grilovaná ryba, kuře, maso, meloun, pití atd.; sůši 12, voda 25 | Ostatní: výlet kolem Boracay 600, vstup na Crystal Caves Island 150, poplatek za Cagban Beach 20; internet 40/1h, prádelna 60/2kg | Celkem asi 620 P (10,30€) + 770 P výlet

1. únor: Boracay - Roxas - Calapan

Ráno balíme, batohy necháváme vedle v pokoji a jedeme na sever ostrova za jeskyněmi Crystal a Buslugan. Tricyklisté se na to moc netvářili, že tam nevede silnice, nebo že nás tam hodí, počkají hodinku a vezmou zpět, na což se zase netváříme my. Jeden se teda uráčil za stovku, ale sotva v půlce se nám snaží nakecat, že tady je ta jeskyně (jedna tam je, ale ne ty co chceme). Zamrmlal a jel dál na k Yapak Beach, kde nás vyhazuje kousek za křižovatkou na konci betonové cesty. Dál jdeme pěšky, ale je to docela štreka v brutálním hicu. Na konci cesty je pár stánků a jakoby kasa (vstup 50P).

Přes kousek džungle jdeme do jeskyní, což jsou hluboké černé díry, z nichž vylétávají netopýři. Ani pěšina dolů nevede, David do první dolů nechce vůbec, aspoň do té druhé slezeme přes šutriska (s vietnamkami sem fakt nelozit). Prťavá čelovka vydává vcelku uspokojivé světýlko, tak se prohlédne písčité dno, kam při pořádné bouři skalním okny něco ustříkne moře z druhé strany. Od kasy jdeme na srpkovitou a úplně prázdnou pláž Ilig Ilagan s ostrůvky. Je tu pár baráčků, palmy, pohodička. Bohužel na tomto výletu se sandály definitivně přestaly komunikovat chodidla a protestně vyrukovaly s megapuchejřema. Radši jdu naboso, ale na to cesty moc zavedené nejsou.

Filipíny

Boracay
Willys Rock a zase ženská

Filipíny

Boracay
Jácobova chata

Zpátky chytáme tricykla do centra dřív. Bereme bágly a žvanec. V prádelně nemají nic hotovo a za necelé dvě hodiny jede trajekt. Volá teda někam a za čtvrthodinu přijedou hadry na motorce. Skáču do prvního tricyklu, nabírám Davida a ve tři jsme v Catitlanu. Tady jsme zase nalítli, prej hurry hurry, že trajekt odjíždí, tak jo a evidentně končíme na jiném - mnohem větším hlavně na kamióny, určitě pomalejším, ošuntělejším a švábové líhárně. Travelgum radši nahrazuju pravidelnými dávkami kinedrylu, páč tohle už má být na 6 hodin. Nakonec to bylo přes sedm v pořádně rozbouřeném moři, ale přežilo se to v pohodě.

Do Roxasu přijíždíme za tmy. Po okouknutí pár busů se nacpeme do vnucujícího se vanu, který brutálním tempem profrčí ostrov Mindoro až do Calapanu, kde jsme po půlnoci.

Noc: na lodích | Cesta: 755P (3x tricykl na Boracay *100, loďka Boracay-Catitlan 25+50, trajekt Catitlan-Roxas 330+20, van Roxas-Calapan 180) | Žvanec: 97 P (oběd-kuře a rýže v kokosové omáčce a sprite 52; nanuk 24, voda 21) | Ostatní: 50 P (vstup do jeskyní na Boracay 50) | Výdaje asi 900 P (15 €)