CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(8. Manila)

2. únor: Batangas - Manila

Z Calapanu jezdí lodě každou chvíli, ale stejně je tu fronta jak na maso. Poslední filipínská plavba trvala dvě hodinky. Představu vyhození z busu na okraji Manily ve 4 ráno měníme za útroby prázdného a až na pár švábíků čistého terminálu. David to zalomí na zemi mezi sedačky a šváby. Já udržuju důstojnost na sedačkách. Po rozednění busem dojíždíme do Manily. Za rohem je nadzemka, která jediná umožní bezproblémový pohyb po městě za 12-15 pesos. Nějaká městská doprava tu jinak není, kromě tras jeepneyho, který má sice na sobě napsanou pravidelnou trasu, ale někdy to zůstává loterie.

Ubytování zkoušíme ve čtvrti Malate, ale levnější místa tu nejsou nebo jsou čerstvě vyhořelé (Jowards) a ten zbytek je plný. Nejnadějněji se tváří Malate Pensionne, ale máme čekat na check-in do jedenácti. Přežijeme to v hale koukáním na bednu. Jinak je to tu pěkný v koloniálním stylu a splňujete to dokonce představu o klasickém hotelu.

V téhle čtvrti je vcelku klid. Metrem jedeme na sever vyzjistit busy do Banaue. V Manile mají totiž další výjimečnou zhovadilost, že existují desítky autobusových terminálů rozházených po celém městě a některé jsou ještě naprosto mimo dosah metra. Na Monumentu (což je kruhák s velikou sochou, jejíž výšku ale dnes hravě překonávají monstrlešení s blillboardy) nacházíme akorát Victoria Liner, který má užitečný spoj jenom do Baguia. Vymeteme supermarket a naláduju se výdobytky globalizace. Zpátky zastavujeme u Čínského hřbitova, kam musíme projít přes pár podivných uliček a otázek.

Filipíny

Manila
Čínský hřbitov v Manile

Filipíny

Manila
A trochu tradičnější vzhled Manily

Čínský hřbitov je neuvěřitelná oáza ticha v centru, ale než hřbitov je to spíše město mrtvých. Jsou tu velké hrobky, mauzolea, plně vybavené a klimatizované, v některých se i bydlí. U vchodu je policie, žádní parchanti se sem snad nedostanou. Nabízí se vlezle průvodci, kterých se zbavíme tím, že neumíme anglicky, což moc nebaštili, ale dali pokoj.

V centru je naopak brutální mumraj, všude se motají jeepneys, podél hlavních ulic jsou slumy a prodej všeho. Historická čtvrť Intramuros je kompletně obehnána hradbami a pamatuje, když tu Španěláci blbli v roce 1571. Byla plná koloniálních španělských baráků, bohužel většinou vzaly za své během druhé světové, kdy to tu převorali bombami Japončíci a pak Amíci. Sem se dostanu podrobněji ale až zítra. Se setměním zalejzáme na net k protivním sviním. Filipínská vlídnost vůbec do Manily asi moc nedorazila.

Filipíny

Manila
Hlavní prostředek manilské MHD

Filipíny

Manila
Brána do Intramuros

Zítra frčí David dom, tak nějaký pivko na rozloučenou. Pro ten účel jsme se nechali nachytat Mladou frontou na bar LA café ( zde odkaz, ti co si mysleli, že tu najdou jiný druh informací o Filipínách, než našli, tak na tomto článku a diskuzi pod ním pár praktických rad možná bude). Nejdřív kontrola a vybrakování všech našich zásob z batohu. Vevnitř je přecpáno, protože to zas nějak velký není. Ženský sice byly, ale lolitky fakt těžko. Měli většinou docela najeto a nepříjemný kukuče. A úplně ta nejhorší a nejvolezlejší si vybrala náš stolek. Naštěstí má zvrácený vkus na intelektuálně vofousatělý zjevy, tak se lísá k Davidovi (tohle mi asi vyškrtne;-) a nedá se jí moc zbavit. David se snaží nejdříve gentlemansky ji naznačit, že z toho nic nebude, ale to asi nebude ten pravý způsob. Totální ignorance a mluvení o naprosto abstraktních tématech stylu šance Teplic v první lize, jí po pátém vrácení definitivně odradí.

Tak to bychom měli nějaký to Truly Philippines. Dáváme si pár předražených piv a stejně už usínám na stole i bez alkoholového bonusu (štreka do Manily dala zabrat) a zvedáme kotvy. Podobných podniků v naší čtvrti míjíme víc. I po půlnoci to tady žije, ale že by se na těch ulicích cítil člověk nějak free, to teda ne.

Noc: Malate pensionne *750
Cesta: 395P (loď Calapan-Batangas 165+10, bus Batangas-Manila 166, 4x metro 12-15)
Žvanec: 450 P (oběd-makarony 30 a sprite 25, véča-ryba v polívce 45 (blé); piva á100)
Výdaje asi 1220 P (20 €)

3. únor: Manila

V jedenáct vyrážíme z hotelu (já tu nechávám bágl do večera). Kopíruju ještě pár stránek z lonelyho a posílám ho s Davidem domu. Aspoň tady se s panem kopírovacím příjemně pokecalo. Narval jsem Davidovi do batohu další věci vyhodnocené jako postrádáníhodné a dohromady to dalo slušné 2 kilča. Na oplátku jsem mu alespoň zabavil všechny zásoby náplastí a filipínských pesos.

Na metru se loučíme, snad ten kousek beze mě už zvládne a mě čeká teď měsíc a půl alone. David má za 4 hodinky let s Malaysia Airlines do KL (87$). Stačí jet na konečnou metra Baclaran a odsud busíky či tricyklisty. No, zvládl to zajímavě, jak jsem se po 4 dnech dozvěděl. Jen z toho úseku mu vylezlo tohle "Z Baclaranu to šlo. Vystoupil jsem z metra a odchytil mne tricyklista. Tak jsem mu nabídnul 100P za odvoz k letišti a on s tím souhlasil. Pak po pár minutách mi začal kecat, že mne za tu 100 hodí k autobusu, který kolem letiště jede, a že to je tady. Tak jsem řekl, že to jsme si nedomluvili a jestli chce tu 100, tak ať mne hodí na letiště. Na letiště mne to bude stát 500. Tak jsem řekl, že počítám do tří, jestli se nerozjede, tak vystoupím, a že si o tu 100 dáme boj pěstmi:-) Na to nepřistoupil a já chytnul bus. Ten byl za 10. Řidiči jsem řekl, že když to bude v pohodě, dostane něco navíc. Ukázal mi letiště, tak jsem mu dal 50 a on z vděčnosti mne doprovodil až ke dveřím terminálu a to ještě zkratkou přes ochranku." A větší perla ho čekala za dveřmi letiště. Mě na Filipínách čekal ještě týden kolem rýžových teras v Batadu, jeskyní v Sagadě, koloniálního Viganu a pulsujícího Baguia.

Já sjel k Intramuros, prošel vnitřní město k pevnosti Santiago nad řekou Pasig, která porůznu sloužila hlavně jako vězení. Japonci tady popravili tisíce Filipínců. Ještě slavnější byla poprava Manuela Rizala o pár desítek let dřív, který je národním hrdinou, který proti Španělům organizoval národní obrození intelektuální činnosti. Pevnost je slušně opevněná, hradby jsou to hlavní, co zůstalo. Pak už vlastně jen v jednom zbytku budovy je právě muzeum Rizala.

Filipíny

Manila
Brána do pevnosti Santiago

Filipíny

Manila
Guvernerův palác a historický hradní příkop, version 2000

V Intramures je pohoda, z větších budov jsem zalezl ještě do znovupostavené Manilské katedrály na Plaza de Roma. Jsou tu i nějaký muzea, přístupné paláce a domy, ale to někdy příště (v dalším životě). Zajímavě vypadají hradby zvenku, kde se hradní příkop předělal na golfové hřiště. Pro sichr na chodnících varují před padajícími golfovými míčky. Ale pro golfisty to je tady těžký, na jednom místě musí s vozíčky přejet i silnici, naštěstí příslušný policajt před tímto úkonem bryskně zastaví dopravu.

Národní muzeum je zavřené kvůli sjezdu Aseanu, tak zbývá už jenom courat se po obrovském Rizalově parku. Tady je třeba obrovský bazén s vymodelovanými ostrovy Filipín, kolos Teodora Valnecia, fontány, čínská a japonská zahrada (vstup za 5, je to prťavý a o ničem ale s klídkem), planetária, rizalovy fresky a místo jeho popravy, rizalův monument, vlajková věž s hlídkou, nultý poštovní milník, maršplac s tribunami pro vojenské přehlídky, stánky, americké velvyslanectví s barikádami... Odsud je promenáda podél moře. Jeden člověk se mnou začíná hovor, že mám pěkný sandále, což beru za provokaci. Kor když porušuju všechny myslitelný konvence a jsem v nich kvůli puchejřům, bože chraň, v ponožkách!

V hotelu beru batoh a vyrážím najít bus do Banaue. V lonely je naprosto úděsný popis a místo odjezdu této společnosti je mimo mapku. Jen nějaká zmínka, že je třeba jeepney k Dimasalangu (tohle nevidím nikde) či poblíž k Dapitanu. To má na sobě napsanío pár jepneys, ale řidiči stejně netuší. No jedu, prej jako by něco mohlo být, prej někde u univerzity. Jeden děda mi prej řekne. Mezitím už je tma, jediné orientační body metra opouštíme, kvantita jeepnyes klesá.

Vylejzám s dědou a jdeme dlouho nějakou boční ulicí, pak mávne rukou někam dál a jde domů. Tož jdu. Dokonce je tu i Victoria Liner s těmi busy do Baguia jako možnost poslední záchrany. Na Banaue mě ale odkazují do sousedního města Cubao. Pro usnadnění se společnost, kterou hledám, jmenuje Autobus a zkuste někomu vysvětlit, že hledáte autobusy od Autobusu. Ptám se, posílají mě různě. Jsem ochoten se vzdát i tricyklistům a po chvíli i zrůdám největším - taxikářům. Ale ani tihle netuší. Beznadějně tu brouzdám a asi po 2 hodinách mě někdo vysvobozuje, zastaví jeepney, který přesně ví, kam chci a zastaví na rohu dvou naprosto ošuntělých ulic, kde stojí jeden autobus. To je vono. Normálně se tohle ale fakt najít asi nedá.

Lístek je, fotím si ho jako právě nalezený poklad. Jede to v deset, tak je ještě dost času na nažrání se v 7eleven, který se ze sámošky proměnil za ty roky i v nabídku nejrůznějšího rychlého a zdánlivě bezpečného občerstvení od burgrů po zmrzlinu. Tahle linka nebude moc turistická, kromě mě jede už jenom jeden Kanaďan. Těch je tady spolu s Frantíky vůbec nějak moc. Bych čekal Amíky a ty jsem vůbec nepotkal. Asi jsou zalezlí v LA café. Jinak z Banaue jezdí do Manily busů více, odtamtud se dostanete přes den i noc, ale odkud to jezdí z Manily, čert ví.

Noc: v buse do Banaue
Cesta: 454 P (bus Autobus Manila-Banaue 425, metro 12, jeepney 10+7)
Žvanec: 180 P (véče-kuřecí fastfoodová kapsa a 100plus 47, rýže v boxu 39, velký orea 45 a vody)
Ostatní: 95 P (vstup do pevnosti Santiago 75 a diškrece 10, vstup do japonské zahrady 5, kopírování 1.5 za stránku)
Výdaje asi 730 P (12 €)