CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

FILIPÍNY & BORNEO
(6. Manila)

2. únor: Batangas - Manila

Z Boracay do Manily by se šlo dostat i letecky. Kor když jsem si přečetl, že z Boracay je 6hodinový přejezd lodí, což by pro mě mohlo znamenat 5 hodin skučení na plechovém záchodě. Ale když už jsem to chtěl koupit, vylezla cena z původních 1500 na 5000 pesos, takže zůstaneme věrni busům a lodím. Z Calapanu jezdí lodě každou chvíli, ale stejně je tu fronta. Představu vyhození z busu na okraji Manily ve 4 ráno měníme za útroby prázdného a až na pár švábíků čistého terminálu. David to zalomí na zemi mezi sedačky a šváby. Já udržuju důstojnost na sedačkách. Po rozednění busem dojíždíme do Manily. Za rohem je nadzemka, která umožní bezproblémový pohyb po městě za 12-15 pesos. Městská doprava tu moc není, kromě tras jeepneyho, který má sice na sobě napsanou pravidelnou trasu, ale někdy to zůstává loterie.

Ubytování zkoušíme ve čtvrti Malate, ale levnější místa tu nejsou nebo jsou čerstvě vyhořelé (Jowards) a ten zbytek je plný. Nejnadějněji se tváří Malate Pensionne a čekání na check-in přežijeme v hale koukáním na bednu. Jinak je to pěkný v koloniálním stylu a splňuje to dokonce představu o hotelu.

V téhle čtvrti je vcelku klid. Metrem jedeme na sever zjistit busy do Banaue. V Manile mají totiž další zhovadilost, že existují desítky autobusových terminálů rozházených po celém městě a některé jsou naprosto mimo dosah metra. Na Monumentu (což je kruhák s velikou sochou, jejíž výšku dnes hravě překonávají monstrlešení s blillboardy) nacházíme akorát Victoria Liner, který má užitečný spoj jenom do Baguia. Vymeteme supermarket a naláduju se výdobytky globalizace.

Filipíny

Manila
Čínský hřbitov v Manile

Filipíny

Manila
A trochu tradičnější vzhled Manily

Zpátky zastavujeme u Čínského hřbitova, kam musíme projít přes pár podivných uliček a otázek. Čínský hřbitov je neuvěřitelná oáza ticha v centru, ale než hřbitov je to spíše město mrtvých. Jsou tu velké hrobky, mauzolea, plně vybavené a klimatizované, v některých se i bydlí. U vchodu je policie a žádní parchanti se sem snad nedostanou. Nabízí se vlezle průvodci, kterých se zbavíme tím, že neumíme anglicky, což moc nebaštili, ale dali pokoj.

V centru je naopak brutální mumraj, všude se motají jeepneys, podél hlavních ulic jsou slumy a prodej všeho. Historická čtvrť Intramuros obehnána hradbami pamatuje, když tu Španěláci blbli v roce 1571. Byla plná koloniálních španělských baráků, které padly během druhé světové, kdy to tu převorali bombami Japončíci a pak Amíci. Se setměním zalejzáme na net k protivním sviním. Filipínská vlídnost do Manily nedorazila.

Filipíny

Manila
Hlavní prostředek manilské MHD

Filipíny

Manila
Brána do Intramuros

Zítra letí David dom a dáváme pivka na rozloučenou do baru. Nejdřív kontrola a vybrakování našich zásob z batohu. Vevnitř je přecpáno, ale sem fešné Filipínky nedorazily. Nicméně objektem zájmů se bílé huby a jejich peněženky stávají. Ale že zrovna my jen pro tu nejvolezlejší. Naštěstí šla po intelektuálně vofousatělý zjevy, tak se lísá k Davidovi a nedá se jí zbavit. Až totální ignorance a mluvení o naprosto abstraktních tématech jako šance Teplic v první lize, jí po definitivně odradí. Stejně po trmácení do Maily usínám na stole i bez alkoholového bonusu. I po půlnoci to v ulicích žije, ale že by se cítil člověk free, to teda ne.

Noc: Malate pensionne *750
Cesta: 395P (loď Calapan-Batangas 165+10, bus Batangas-Manila 166, metro 12-15)
Žvanec: 450 P (oběd-makarony 30 a sprite 25, véča-ryba v polívce 45 (blé); piva á100)
Výdaje asi 1220 P (20 €)

3. únor: Manila

V jedenáct vyrážíme z hotelu, kopíruju pár stránek z lonelyho a posílám ho s Davidem domu. Narval jsem Davidovi do batohu další postrádáníhodné věci a dalo to slušné 2 kila. Na oplátku jsem mu zabavil zásoby náplastí a filipínských pesos. Na metru se loučíme, snad ten kousek beze mě už zvládne a mě čeká teď měsíc a půl alone. Na Filipínách to bude ještě týden kolem rýžových teras v Batadu, jeskyní v Sagadě, koloniálního Viganu a pulsujícího Baguia.

David má za 4 hodinky let s Malaysia Airlines do KL (87$). Stačí jet na konečnou metra Baclaran a odsud busíky či tricyklisty. No, zvládl to zajímavě, jak jsem se po 4 dnech dozvěděl. Jen z toho úseku mu vylezlo tohle "Z Baclaranu to šlo. Vystoupil jsem z metra a odchytil mne tricyklista. Tak jsem mu nabídnul 100P za odvoz k letišti a on s tím souhlasil. Pak po pár minutách mi začal kecat, že mne za tu 100 hodí k autobusu, který kolem letiště jede, a že to je tady. Tak jsem řekl, že to jsme si nedomluvili a jestli chce tu 100, tak ať mne hodí na letiště. Na letiště mne to bude stát 500. Tak jsem řekl, že počítám do tří, jestli se nerozjede, tak vystoupím, a že si o tu 100 dáme boj pěstmi:-) Na to nepřistoupil a já chytnul bus. Ten byl za 10. Řidiči jsem řekl, že když to bude v pohodě, dostane něco navíc. Ukázal mi letiště, tak jsem mu dal 50 a on z vděčnosti mne doprovodil až ke dveřím terminálu a to ještě zkratkou přes ochranku." Ale větší perla ho čekala za dveřmi letiště.

Já sjel k Intramuros, prošel vnitřní město k pevnosti Santiago nad řekou Pasig, která porůznu sloužila jako vězení. Japonci tady popravili tisíce Filipínců. Ještě slavnější byla poprava Manuela Rizala o pár desítek let dřív, který je národním hrdinou, a který proti Španělům organizoval národní obrození intelektuální činnosti. Pevnost je slušně opevněná, hradby jsou téměř jediné, co zůstalo. Pak už je jen v jednom zbytku budovy muzeum Rizala.

Filipíny

Manila
Brána do pevnosti Santiago

Filipíny

Manila
Guvernerův palác a historický hradní příkop, version 2000

V Intramures je pohoda. Zalezl jsem do znovupostavené Manilské katedrály na Plaza de Roma. Jsou tu i nějaký muzea, přístupné paláce a domy, ale to příště. Hradní příkop předělali na golfové hřiště, tak občas na chodník přiletí golfový míček. V jedno místě musí golfisté s vozíčky přejet i silnici, naštěstí příslušný policajt před tímto úkonem bryskně zastaví dopravu.

Národní muzeum je zavřené kvůli sjezdu Aseanu, tak zbývá už jenom courat se po obrovském Rizalově parku. Má třeba obrovský bazén s vymodelovanými ostrovy Filipín, kolos Teodora Valnecia, fontány, čínská a japonská zahrada (vstup za 5, je to prťavý a o ničem ale s klídkem), planetária, rizalovy fresky a místo jeho popravy, rizalův monument, vlajková věž s hlídkou, nultý poštovní milník, maršplac s tribunami pro vojenské přehlídky, stánky, americké velvyslanectví s barikádami... Odsud je promenáda podél moře. Jeden člověk se mnou začíná hovor, že mám pěkný sandále, což beru za provokaci. Kor když porušuji všechny myslitelný konvence a jsem v nich kvůli puchejřům, bože chraň, v ponožkách!

Vyrážím najít bus do Banaue. V lonely je naprosto úděsný popis a místo odjezdu je mimo mapku. Jen zmínka, že je třeba jeepney k Dimasalangu či poblíž k Dapitanu. To má na sobě napsanío pár jepneys, ale řidiči stejně netuší. Jedu, prý tam někde, možná u univerzity, děda mi prý řekne. Už je tma a jediné orientační body metra opouštíme.

Vylejzám s dědou a jdeme dlouho boční ulicí, pak mávne rukou někam dál a jde domů. Tož jdu. Dokonce je tu i Victoria Liner s busy do Baguia jako možnost poslední záchrany. Na Banaue mě ale odkazují do sousedního města Cubao. Pro usnadnění se společnost, kterou hledám, jmenuje Autobus a zkuste někomu vysvětlit, že hledáte autobusy od Autobusu. Ptám se, posílají mě různě. Jsem ochoten se vzdát i tricyklistům a po chvíli i zrůdám největším - taxikářům. Ale ani tihle netuší. Beznadějně tu brouzdám a asi po 2 hodinách mě někdo vysvobozuje, zastaví jeepney, který přesně ví, kam chci a zastaví na rohu dvou naprosto ošuntělých ulic, kde stojí jeden autobus. To je vono. Normálně se tohle fakt najít nedá.

Lístek je, fotím si ho jako právě nalezený poklad. Jede to v deset, tak je čas na nažrání v 7eleven, který se ze sámošky proměnil za ty roky i v nabídku nejrůznějšího rychlého a zdánlivě bezpečného občerstvení od burgrů po zmrzlinu. Tahle linka nebude moc turistická, kromě mě jede už jenom jeden Kanaďan. Těch je tady spolu s Frantíky vůbec nějak moc. Bych čekal Amíky a ty jsem vůbec nepotkal. Asi jsou zalezlí v těch "café". Jinak z Banaue jezdí do Manily busů více, odtamtud se dostanete přes den i noc, ale odkud to jezdí z Manily, čert ví.

Noc: v buse do Banaue
Cesta: bus Autobus Manila-Banaue 425, metro 12, jeepney 10+7
Žvanec: véče-kuřecí fastfoodová kapsa a 100plus 47, rýže v boxu 39, velký orea 45 a vody
Ostatní: vstup do pevnosti Santiago 75, vstup do japonské zahrady 5, kopírování 1.5 za stránku..
Výdaje asi 730 P (12 €)