CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(9. Banaue Rice Terraces)

4. únor: Banaue

Bus má jet 10 hodin, ale my jsme to zvládli za 12. Když už to vypadalo na spánek, tak jsme nejdřív dvakrát píchli a dojeli po ráfku k pneuservisákům, kteří jsou naštěstí všude. Pak se jednou pokazil motůrek a další hodinka pryč. Za svítání jsme projížděli v serpentinách Kordiller. Porůznu se v hlubokých údolích a zatáčkách objevují baráky na betonových kůlech. Občas svahová kůlovitost dělá z patrových baráčků směrem do ulice dvanáctimetrové mrakodrapy směrem do údolí. Přes Lagawe dorážíme v osm do Banaue.

Banaue je městečko na nádherném místě pod hlavní silnici na útesu s náměstíčkem a vedlejší silnicí padající na dno soutěsky. Kolem se do údolí táhnou tisíce rýžových teras. Je tu asi desítka hotýlku. Téměř každý lonelyplaneťák končí v Greenview nebo Peoples Lodge (kobky pro jednoho za dvoustovku, s výhledem a koupelnou za pět až sedm a teplá sprcha za padesát). Já jsem ušel ještě 50 metrů k Halfway Lodge, kde je prázdno a pokojík měl krásný výhled do údolí i hajzlík. Mě už teď čeká shánění pokojů pro jednoho, což se většinou cenově neliší od dvojlůžáku, takže se ubytko prodraží na dvojnásobek. Dormy se na Filipínách moc nevedou, což ale při těhle cenách není třeba.

Filipíny

Banaue Rice Terraces
Město Banaue v Kordillerách

Filipíny

Banaue Rice Terraces
Náměstí Banaue

Na dnešek vyhlašuji sanitární den a zalejzám do peřin. Jsem v tisícovce nad mořem a klima už je normální i pro funící zmrzlíky. Puchejře nabejvají úctyhodných hodnot. Sice taková kravina, ale když vám zabírají půlku dotykových ploch, je to znát. Ty největší a nejvytrvalejší dostaly familiérní přezdívky Jyrka (největší puchejř), Dráth (ten krvavej) a Bóža Čobka pokrývající celý malíček (jako by mu z oka vypadl). Pozdě odpoledne procházím střed města skládajícího se ze dvou křižovatek a jedné zatáčky, je tu malá radnice, zakrytý trh a pár obchůdku. V přízemí hotýlků jsou restaurace, ale všechno zavírá v deset večer.

Došplhám do banauského muzea, které mi otevře ženská, co tu bydlí. Pustí mě do pár místností a jde na nákup. Je tu všechno možný o místní komunitě a historii rýžových teras, které jsou starší 2000 let, patří do Unesca a samozřejmě se nesmí zapomenout na slogan o osmém divu světa (to už je třetí jen na Filipínách). Dojdu k čedokářskému Banaue hotelu s bazénem. Je tu schoz do blízké vesnice, ale je to prudký a je pozdě. Na poště kupuju známky (do Čech 13 pesos). Ve městě romanticky blikotají svíčky, páč se proud nekoná, což je evidentně dobrým zvykem. Naštěstí nášupu chickencurry a džusům to nevadí.

Noc: Halfway Lodge 300 za pokoj se studenou sprchou
Cesta: z postele na záchod a pro žvanec
Žvanec: 185 P (véča-chickencurry v hotelu 100 + džusy po 20; pečivo 10 atd.)
Ostatní: 76 P (vstup do Banaue muzeum 50, známky á13)
Celkem asi 560 P (9.3€)

5. únor: Banaue - Viewpoint

Hlavní místním hotspotem jsou výhledy do údolí na tisíce rýžových políček. Viewpointů je hodně, ten hlavní je asi 8 kilometrů nad Banaue. Za nějaký stovák sem milostivě odvezou tricyklikáři, ale dá se i pěšo a já mám na to celý den a krajinka je plná pěkných panoramat, na silnici skoro nic nejezdí, dole zurčí říčka a všude rejžový pole.

Systém zavlažování stovek pater teras nad sebou je dokonalý, ale vyžaduje neustálou údržbu a opravy hrází, propustí a kanálků. Škoda, že není na rejži nejideálnější sezóna a teprv se začíná sázet, takže políčka jsou hlavně prázdná a šedá, občas napuštěná vodou. Až budou plné zeleně, to musí být jinší kafe, takhle to splývá s barvou zdí. Díky nadmořské výšce tu stíhají jenom jednu úrodu za rok a ani tady nejsou s rýží soběstační.

Filipíny

Banaue Rice Terraces
Sázení rýže

Filipíny

Banaue Rice Terraces
D-Tejl

Dnes se podařila velká věc. První kompletní zápis v deníku, škoda že jsem si ho všiml, až co jsem něco vyplodil z paměti. A dneškem taky zápis v deníku končí, tak se paměť bude namáhat i dál. Ale co že se to tam vlastně napsalo. Samý důležitý věci jako: Vstávání v osm, snídaně dole v prázdné hotelové restauraci (85), puchejře se tváří jakože se dnešek přežije (co ale zítřek?) a venku polojasno.

Filipíny

Banaue Rice Terraces
Hlavní viewpoint

Filipíny

Banaue Rice Terraces
Pohled z útrob teras

První viewpoint je po 40 minutách. Děti vylepšují svůj pokřik "hello" o "where are you from" a "give me money". Jdu maximálně lejzy, samý zastávky a kochačky. Pár jakoby cestářů čistí úsek mačetou (o pár hodin později jsou asi o 50 metrů dále). Díky odlesnění jsou na denním pořádku sesuvy, jeden zrovna odklízejí ze silnice, ale večer mají hlíny a šutrů na silnici víc než ráno.

Podél cesty se vyrojily další 4 viewpointy. Kolem každého je prodej serepetiček a trocha toho domorodého života. Na profláklejších místech klesá domorodost a roste kýčovitost. Tu podtrhávají i důchodci v tradičních krojích - na hlavě péra z kohouta, nahoře červená košile a jsou bez spoďárů. Za poplatek se s nimi čék muže vyfotit, ale myslím, že fotka s Dey je zajímavější a zadarmo.

Hlavní hit jsou dřevěné vyřezávané věci, hlavně sošky bojovníků a bohů (nejvíce boha Bolula, ochránce rýžových polí, sedící na bobku se zkříženýma rukama). Jsou docela propracované a taky neuvěřitelně levné. Kdybych to nemusel tahat měsíc a půl na zádech, asi bych se taky rozjel. Akorát jsem si koupil do sbírky místní barák, ale pak jsem našel ještě miniaturnější verzi. Tak jsem ji koupil taky, čímž jsem si strašně pomohl.

Na hlavním viewpointu jsem před jednou. Výhled odsud je lepší v tom, že se kouká na údolí nejvíc zvršku a zpříma, a že je vidět až do Banaue. Je tu rádobymekáč a mexická restaurace. Mělo by se odsud dostat přes terasy do Bocosu, což může být úžasná pěšina přes rýžové terasy. Tak jí beru. Dolů se kráčí po drsných schodech, kus se svezu po zadku, přejde se mostek a po betonových schodech se zase kluše nahoru. Bohužel se míjí pár křižovatek a tipnout tu pravou se moc nedá. Ta nejnadějnější končí po 600 zdolaných schodech u baráků, kde mě otáčí domorodec. Kdybych se ale blbec neptal, jestli cesta končí ale naopak, tak bych se dočkal yesu taky a mohl jít dál. Další pokus vede po vrstevnici nad řekou, jde se kolem betonových potůčků ve stylu madeirských levad, občas mezi džunglí, většinou po hraně terasy. Čvachtat si v bahně po 6-metrové hrázi nevypadá nejbezpečněji, i když bych padal většinou do měkka.

Další pokus už je po straně se silnicí směrem na Banaue. Ani ta nebyla správná, ale byla to krásná procházka po betonovém chodníčku s potůčkem, který občas zmizel v sesuvu, občas se zúžil na 5 centimetrů šířky, občas se přecházel bambusový mostek nad třicetimetrovou propastí a většinou se šlo už jen v džungli. Někdy je to dost o hubu a při padání si už jenom můžu vybrat, zda padat do kanálu nebo do 30-metrové hloubky. Beru první možnost. Chytrej kluk.

Filipíny

Banaue Rice Terraces
Cesta do města

Filipíny

Banaue Rice Terraces
Domorodčata

Ke konci se už napojuju na silnici. Bóža Čobka hodně zlobí a utopené botky taky nepomohly. Do hotelu přicházím akorát s deštěm. Nejde zase elektrika. Číst už nemám co, tak beru za vděk anglickými písmenky v pokojové bibli. Zatím ji znám nejlíp od Sklepáků. Nečekal jsem zázraky, ale tohle?

V šest je ve městě mrtvo, k véče dávám kuře afritada. Ale filipínská kuřata jsou bída, což brzy pochopíte. Jsou to jen věčně pobíhající opeřený váčky. Zlatý naše, pěkně nadopovaný antibiotikama, s pořádnýma flákama vyschlého masa. Na těch filipínských je každý kousek masa zázrak. K tomu sprite a nějak nechápu, proč vlastně nelemcám pivo, když je zdravější. Dneska dokonce padly neuvěřitelné tři chody, si teda žiju.

Kupuju v Greenview jakoby mapku okolí s vyznačenýma trasami okolí, ale než pro užitek spíš jako suvenýr. Lepší než ta z lonely není a i ta stojí na několikadenní treky za pendrek. Značení se nevede, však pro místní je hlavní, aby si člověk najal místního průvodce. Jediné tři počítače s netem ve městě jsou plné a chrnět se jde v půldevět.

Noc: Halfway Lodge 300 za pokoj
Cesta: pěšo Banaue - Viewpoint
Žvanec: 360 P (snídaně 85, oběd-ryba+rýže+mango džus a sprite 135, véča-kuře afritada+sprite 140)
Ostatní: 70 P (mapa 10, vyřezávaná soška Bolula 30 a baráku 30)
Celkem asi 730 P (12€)