CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(11. Sagada)

8. únor: Banaue - Bontoc - Sagada

Ráno v půldevět jede jeepney do Bontocu. Šplháme se do slušných kopečků v bahně, dešti a mlze. A pro lepší zábavu se nám ještě auto začíná rozsypávat. Jedou s námi korejské holky, to jejich štěbetání a údiv nad úplně vším doprovázený nadšeným vřískáním je kouzelný. Příroda se začíná měnit a z temně zelených lesů se stávají vyprahlé louky. Před Bontocem nás přehazují do minibusu, který jede rovnou do Sagady, kam stejně všechny bílé huby jedou. Končíme před jejich hotelem s pokojem za 4 stovky. O fous výš je to za polovičku i s pozdějším bonusem mravenčích pěšinek.

Sagada je městečko v horách bez deště, profláklá je jeskyněmi a zavěšenými rakvemi. Jsme ve výšce 1500 metrů a dohromady tu je rozeseto 10 tisíc obyvatel. A naprostý klídek, žádný hluk a špína a pohodové klima. Kolem jediné křižovatky je pár hotýlků, radnice, místní chlouba - bankomat, stanice policie (na skleněných dveřích mají na papírech vytištěny pro sichr nápis "glass") a pár hospod (většinou v přízemí pro turisty a první patro pro místní).

Filipíny

Sagada
Vesnice na trase do Bontocu

Filipíny

Sagada
Kostel sv. Marie v Sagadě

První kroky vedou ke kamennému epickopickému kostelu sv.Marie (1905) s kulatými okny a vyřezávaným oltářem betlémového typu. Za ním pokračuju na hřbitov a na kopeček ke kříži s vyhlídkami do údolí Ozvěn (Echo Valley). Tam jsou na pískovcových stěnách Hanging Coffins, neboli zavěšené rakve, což je původní způsob pohřbívání, kdy se tak duše zemřelého dostane blíž k bohu. Údolím vede pár pěšin, na konci má být jeskyně. Jeskyni nacházím, tak ji prubnu, ale je tam voda a po dvou krocích jsem po kolena v tekoucím písku. O ďouru vedle, no.

Zarostlou pěšinou v krásném údolí a po oklice kvůli bejkům dorážím na konec údolí, kde zpod útesu vytéká říčka. Lonely mluví o teoretické možnosti projít to do druhého údolí, tak se jde. Musím se tam párkrát přebrodit, po pár zákrutách nastává totální tma, ale je tu pár stop. Po půlhodině vidím světlo na druhé straně, bohužel vchod je zavalen spadlou kluzkou skálou, na níž sandále pláčou nad vejdělkem. Vracet se fakt nebudu, tak se to nějak přelezlo, ale trvalo to a bylo to o hubu. Na druhé straně je další zařízlé údolí, kde prošvihávám pokračování pěšiny. Jdu potokem až k dalšímu útesu, odkud se vyplazím nahoru (o fous dál by byl i vodopád). Na pomoc si beru bambusovou tyč, ze které se vyklube chodící mraveniště. Brr. No, tahle zkratka asi moc času neušetřila, ale jinak super.

Filipíny

Sagada
Echo Valley

Filipíny

Sagada
Hanging Coffins

Ještě chci stihnout výhled z Kilapan Tower, tady jsem zkratku nevzal a zase chyba. Šlo se dlouho a došlo se těsně po západu slunce. Nějaká ta tower v názvu už dávno chybí, ale výhled byl parádní. Zpátky beru zkratku a vycházím akorát se tmou u branky hotýlku Mapiya-aw.

Noc: Sagada, Travellers Inn, 200 za pokoj
Cesta: jeepney Banaue-Bontoc 150, van Bontoc-Sagada 50
Žvanec: oběd-fried chicken+juice 125, véča-tuna toast 35, voda 35, sůši 7
Ostatní: internet 60/1,5hod
Celkem cca 660 P (11 €)

9. únor: Sagada

Hodilo by se pár babek, ale banka je zavřená a v hotelích mi eura fakt nevymění. No, zítra v bance. Bóža Čobka s Jyrkou zase řádí a už se vecpu jenom do vietnamek. Dnes by se chtělo zalézt do nějaké jeskyně, a to už by průvodce chtělo. Objednává se na zdejší radnici na počkání. Pětikilo na tři hodinky do Sumaging Caves + ústí Lumiangu, za 800 průchod z jedné jeskyně do druhé. To už musí být super, protože i ta levnější byla dost neuvěřitelná pro lidi navyklé na prohlídky evropských jeskyní. Chvíli jsem čekal na další lidi, ke kterým bych se přifařil. Objevily se dvě holky, no... na první pohled Němky (nakonec o fous vedle - Holanďanky) a vyrážíme s průvodcem Jordanem.

Filipíny

Sagada
Sumaging Caves...

Filipíny

Sagada
...u Sagady

Míjíme další zavěšené rakve na skalách a sejdeme do pohřební jeskyně Luimiang. V jejím ústí jsou položeny a pověšeny desítky rakví (je tu i nejfotografovanější s proraženou stěnou a vykukující lebkou). Po dalším kilometru jsme u hlavní jeskyně, věci necháváme v přilehlém baráku, Jordan připravuje petrolejku. Šlo se pěkně hluboko, všude jezírka a potůčky a nejrůznější barevné útvary. Někde se plazíme po krk studenou vodou a na konci je hluboký bazén, kam se skočí do brutálně ledové vody. Geniální to věc.

Ještě jsem cournul po okolí. Hrobky se tu staví i vedle baráků a u jednoho je právě asi stovka zpívajících lidí. Dál si zablbnu s úžasným ňafanem. Bohužel po chvíli na něj máma štěkla a poslušně odskákal pryč. Ve městě jsem zdlábnul, co se objevilo a v hotelu zalezl k televizi. Poprvé v životě jsem viděl celý film s Chuckem Norisem (utíkal se sirotčincem z Vietnamu do Thajska - asi Braddock: Missing in Action III). Luxusní záležitost:-D

Noc: Sagada, Travellers Inn, 200 za pokoj
Žvanec: toast 35, 15 rybích kuliček 10, banány 10 atd.
Ostatní: průvodce po jižní Sagadě a do jeskyní 170
Celkem cca 460 P (7,7 €)

10. únor: Sagada - Baguio

Pesa se doluxovaly, tak ráno stepuju před bankou, abych brzy vypadl. Eura asi vidí poprvé v životě, z novin okouknou nějaký kurz, něco by snad dali, ale za celou europadesátku, což se mi kvůli těm pár pesos do konce Filipín nechce. Naštěstí mám poslední tři dolary, které akorát stačí na autobus do Baguia, záchod a sušenky. Do Baguia přijedu s celými 2 pesy v kapse.

Plné busy jezdí sice každou hodiny, a i když se těch 200 kilometrů cesty zove jako Halsema Highway, člověk je rád za dvousměrné kousky na betonu a trvá to 8 hodin. Škrábeme se většinou v horách a zákrutách. Sedlo překonáváme až ve výšce 2255 metrů, výhledy jsou gut, takže se to vyplatí projet i přes den, když se nesedí na straně stráně.

Filipíny

Sagada
Rozlučka se Sagadou

Filipíny

Baguio
A rozlučka s Filipínami v Baguiu

Baguio je čtvrtmilionové město stále v půldruhém kilometru výšky na podhůří Kordiller. Americká armáda se tady spokojeně zabydlela před 100 lety, půdorys města navrhnul jejich architekt po vzoru Washingtonu s velikým parkem Burnhamem a jezírkem s plovoucími labutěmi. Ale moc idylické to tu není - hukot, nepřehledná tržiště, město roztáhlé. Nad městem trůní osvícená Baguiská katedrála.

Hotely dle Lonely vzaly bagry, nic se nemohlo najít. Tak jsem se musel vrátil do jediného spatřivšího nevábného hotelu s názvem Mountain Lodge u autobusáku. Pokoj byl šílená kobka, i když s umyvadlem. Záchody na chodbě úplná hrůza, a to škrábání v noci znamenalo, že mně myši právě rozežírají batoh. Ráno se samozřejmě zahlídl další lodge o fous vedle a pochybuju, že by to bylo horší.

Směnárny byly, ale kurz bída a eura zpátky stejně nikdo neměl. Tak se aspoň může po prolezení města a zjištění busu na zítřek ve velkém utrácet v obchodním centru SM. Jinak zase prší, na Borneu to má být ještě horší, tak si dopřeju i deštník Esprit.

Noc: Baguio, hotel Mountain Lodge, 250 za kobku
Cesta: bus Sagada-Baguio 220
Žvanec: 275 P (banány 10, džus 9, sůši 18; hranolky 30, hamburger 18, cola 15, čokodonuts 24, čokokoule 26; nákup v supermarketu 125-předpokládal bych, že to byly hlavně sušenky)
Ostatní: net 30, záchod 3 + deštník 315
Celkem cca 780 P (13 €)

11. únor: Baguio - Clark

Letiště Clark, ze kterého se mělo letět, je bývalá americká vojenská základně u města Angeles. Z něj udělali vojáci jeden velký bordel. Na město čas nebyl, bus z Baguia jede asi 5 hodin a čert ví, jak pak z Angeles do útrob letiště. V osm ráno na letiště jede z Baguia přímý bus, tak jedu s ním a nějaká ta hodinka k dobru se už tam zabije. Stejně bych to tady prospal. Hodinka se teda moc nezabila, nemůže se dovnitř letiště a všichni sedí venku. Jsou tu dva stánečky s jídlem a na obzoru sopka, možná Pinatubo. Zaletí sem asi tak 3 letadla denně a široko daleko není nic. A i kdyby jo, tak do toho vedra bych stejně nevlezl. Trošku změna proti Kordillerám. Opačně se na to zvykalo lépe.

Při čekačce jsem nahodil řeč s Malajcem Ricardem. Dvě hodiny před odletem nás pustili do útrob letiště, skásli o odletový poplatek 500 pesos a o zbytek pesos se postarala směnárna. Boeing AirAsie byl zaplněn sotva ze čtvrtiny a po dvaceti filipínských dnech zvedám krovky. No, a s Filipínami je šlus. Nakonec by to stálo i za návrat. Pár věcí by ještě za okuk stálo - oželený Vigan, nejdokonalejší sopka Mayon, další rýžové hory severně od Bontocu, divoký ostrov Palawan a další mořské záležitosti. Rozhodně příjemná to záležitost i na jihovýchodní Asii. Furt je tu i levně, živobytné náklady se tu dají udržet pod 10 eury na den. A za hodinku přílet na malajské Borneo v Kota Kinabalu.