CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(15. Niah national park)

20. únor: Hranice - Miri - Niah

Na dalších padesát kilometrů do útrob Malajsie musíme vzít připravený bus, tentokrát malajský za malajské peníze a malajské ceny. Řidič jako první zástupce Sarawaku je hodně v pohodě, tak to snad bude příslib, že to tu bude ještě o ždibec lepší než v Sabahu, což by tak být "prý" mohlo. V autentickém deníčku na tuhle řečnickou otázku mám poznamenanou po prvním dnu odpověď "houno". Ale s odstupem času bych potvrdil to "prý".

V Miri končíme na benzínce, odkud se dírou v plotě prolejzá na dálkový autobusák (móda busáků za městem opět ožívá). Tady je trošku konkurence, křiku a nadbíhání, protože se dá jezdit prakticky jenom jedním směrem a společností je na to výrazně více. Busy ale nádherný a jízdné stejné (do Kuchingu za 80 babek). Angláni se chtějí rovnou dostat až na samotný konec Bornea do Kuchingu, já mám v plánu projet to tu město sun město. Však mám ještě dva týdny. V Miri je prý prdlačka, ale taky se našli lidi, co si to tu pochvalovali, jakože nábřeží, pohoda, spousta rybiček do žaludku a tak. No, já skočil na první bus do sto kilometrů vzdáleného Niahu na jeskyně (20R).

Národní park Niah s ohromnou jeskyní by měl být nějaké tři kilometry od města Niah. Nicméně na lístku jest napsáno Niah Junction, což zavání trochu ryanairovštinou. A taky že jo. Dvě hodiny jedeme hrbolatou silnicí, podél které je minimum osídlení a postupně i minimum lesů, protože horizont ovládly olejové palmy. Občas se přes ně prožene požár, takže široko daleko zůstávají jen ohořelé pahýly.

Niah Junction je samozřejmě jenom ohromné parkoviště, benzínka a tržnice na hlavní silnici. Město vyprskly bůhvíproč přes deset kilometrů do džungle na břeh řeky. Řidičská mafie chce padesát, po chvíli standardních třicet babek za cestu do parku, a deset do města (na celé auto, takže se to většinou rozumně vydělí). Pokud člověk není sám a není před setměním. Tak po delší době zkusím autostop. Místní sice asi dost nechápavě koukají a zamávají taky. Naštěstí místní Číňani jsou bystřejší a soukají mě do svého vypulírovaného súvka (vůbec v jednom spisku od stopařů z Bornea to tu všechno prostopovali skoro zásadně jen s Číňany). Ač do parku nejedou, berou mě až k bráně.

Borneo

Sarawak
Cesta parkem

Borneo

Sarawak
Skrze Traderskou jeskyni

V parku mrtvo. Po páté se to tu zavírá, takže to bude s ubytováním zajímavý. Nějaká rangerka se objeví. I když to není nejfrekventovanější park, tak je zde opět spousta ubytovacích možností, od dvoupokojových vilek, několikalůžkové dormy až po možnost stanování. Jen ty dormy ale zrušily, což byla jediná rozumná možnost pro alone cestovatele a chtěli by ode mě zaplatit za celý pokoj se čtyřmi postelemi, což se zase nechce mně. Ono tak nějak v tom parku jsou jen čtyři turistické nohy. Beru si jakože stanování, k čemuž mi teda chybí stan, ale kdyžtak tu mají dobré terasy i altánek.

Samozřejmě první připomenutí období dešťů přichází v nejblbější chvíli a prší celý večer a bude pršet i celou noc. I když momentálně je řeka už ve svém korytu, ještě před dvěma týdny tu bylo všechno metr pod vodou, což je trochu znát. Vyrážím před park k domorodcům do kantýny na pití a dlouze pokrafám s Rossarií, která se v dřevěném domku tísní se svými pěti dětmi. Za tmy mi zbývá už jen cafetérie v parku, kde k jídlu mají jenom smaženou rýži (5R). Nicméně tady musím zabít dlouhý čas do doby, než vyrazím někam na kutě.

V noci se přiřítí vysmátý starší pár, co si dal výlet do džungle v téhle noční průtrží a prej to jako byla pecka. Jsou, dle jejich slov, z Obamalandu a poprvé jsem viděl ty poblázněný typy do tohohle typa. Prej když mluví, to je jako symfonie, ale Bushe museli hned vypínat. Paní cafetériová občas něco prohodí kolem a nakonec z ní vypadne rozumná věta, ať se natáhnu na podlaze. Koneckonců někdo z rodiny to tak udělal už taky, i když jejich výhoda v podobě matrace pod sebou je nezanedbatelná. Jsem na to nějak moc málo tlustej a kosti všude tlačej. Ale devět hodin se tu prochrnělo jako nic.

Noc: Batu Niah Park 5 R (kempovné)
Cesta: bus BSB-Serai 6 B$, Serai-Kuala Belaid 1 B$, Kuala Belaid-hranice 5.5 B$, bus hranice-Miri 5 R, Miri-Hian 10 R
Žraso: voda 1.5 R, friedrice 5R
Celkem asi 12.5 B$ + 26.5 R

21. únor: Niah Cave

Před osmou platím v officu vstupné do parku (v Sarawaku už je všude jen 10 ringošů). Kromě jeskyní je tu už jen jedna trasa na vršík Bukit Kasut, ale to by bylo na jiný den a hlavně momentálně byla zavřená. Dorazil i jeden Amík, se kterým se za ten den několikrát budeme míjet, než definitivně zmizí v labyrintu poslední jeskyně.

Borneo

Sarawak
Ústí Velké jeskyně

Borneo

Sarawak
Ne všude je až tak velká

Přeplouvám bahnitou řeku na druhou stranu do skutečných útrob parku. Tady je několik stavení, včetně muzea parku. Celá cesta dál je po dřevěných chodnících na pilotech, ale nějaký protiskluzový řešení by na to prsknout mohli, takže je to trošku o držku po dešti, což je tady vlastně furt. Džungle je celá podmáčená, pod nohama potůčky a jezírka s vážkami. Dostávám se až k bloku krasového masivu, do něhož se zařezává potok.

Celé vápencové království se skládá ze tří naprosto volně přístupných jeskyní, které sloužily jako přístřeší už před mnoha tisíci let, ale i relativně nedávno. Dodnes jsou využívány sběrači vlaštovčích hnízd, kteří 60 metrů nad zemí, zachycení na pár kůlech sbírají tuto podivnou věc, která se po vysušení stává delikatesou pro hlavně americký trh. Zlatý hranole. První skoro symbolická jeskyně je Traderská. Je to spíše ohromný převis, kde sídlili obchodníci s hnízdy. Po schůdkách se kráčí dál k Velké jeskyni Gua Kira. Už se leze po kopci, takže jsou krásné výhledy do zeleného údolí lemovaného bílými vápencovými bloky na druhé straně.

Borneo

Sarawak
Jeskynní zátiší

Borneo

Sarawak
Ústí jeskyně na druhé straně

Velká jeskyně je jako fakt velká, a to tak velká, že je to malý slovo pro ni. Jenom ústí do jeskyně je široké čtvrt kilometru a vysoké 60 metrů, což ho dělá snad druhý největší na světě (a jsme zase u toho druhý, třetí nej...). Úplně nahoře ve stropních džbánech se nepochopitelně pohybují sběrači hnízd s lucerničkami.

Jeskyně se proplétá masívem, má několik východů a hlavní trasa vedoucí skrz je vybavena lávkami. Nicméně osvětlení si musíte donést vlastní, mě vcelku v pohodě stačila základní colemanská čelovka. Ve tmě kráčím skrze desítky schodů do užšího tunelu vydlabaném říčkou a po hodince dorazím na konec jeskyně. Tady je nějaké odpočívadlo, tabule chytrejch řečí a pokračuje se dál do džungloidních útrob masivu plných motýlů a obklopených skalami. Cesta končí výstupem k Painted Cave, kde jsou hlavním lákadlem pravěké červené malby na skále. Moc toho teda vidět není, ale je to šikovně vyphotoshopováno na cedulích předtím. Jeskyně je už menší, vzdušná a na rozdíl od sauny předtím i suchá, takže tady ty malby bez problému mohly vydržet. Na dně jsou vykopávky, naleziště dávných člunů a tak, které jsou pak k vidění v muzeu u vstupu do parku. Zpátky musím zase přes Velkou i Traderskou jeskyni s drobnou odbočkou. Dohromady jsem v jeskyních strávil tři super hodiny.

K headqueteru parku jdu řádnou oklikou přes domorodou vesnici Tangap s longhousy na březích říčky. Všechno je dřevěné, nejdřív to vypadá hodně staře, autenticky a domorodě až do okamžiku, než na konci vesnice člověk zří novodobou typizovanou výstavbu satelitních longhousů. Zpátky to lze vzít ještě jednou oklikou, chodníčkům se už občas postavily do cesty spadlé stromy, ale přece nebudeme věčně chodit po stejných cestách. Nějaký čas se zabije v muzeu a totálně zlitej jdu i s oblečením pod sprchu. V parkové cafeterii mi opět nabízí smaženou rýži čili friedrice. Jinak jsem docela zřízenej. O slovo se důrazně hlásí opět Jyrka s Bóžou Čobkou. Aspoň že Drath byl vaporizován.

Borneo

Sarawak
Prastaré malby v Painted Cave

Borneo

Sarawak
Vesnice Tangap

A pro labužníky vlašťovčích slin a trusu v ceně 2000 dolarů za kilo máme i recept z www.labuznik.com.
Polévka z vlaštovčích hnízd (pro 4 osoby)
Ingredience: 60 g vlaštovčích hnízd, 1 litr kuřecího vývaru, 1 lžíce drceného syrového cukru, 1 kuřecí celé prso bez kosti a kůže, 1 bílek, 2 lžíce rýžového vína, trochu soli, 1 lžíce kukuřičného škrobu + 1 lžíce kuřecího vývaru
Příprava: Hnízda vložit do studené vody a nechat je nabobtnat po několik hodin, nebo do druhého dne. Pořádně hnízda prohlédnout a vybrat jakákoliv peříčka atd. Hnízda dvakrát povařit. Nalít na ně vodu a povařit je po 5 minut. Vyjmout je a vyždímat. Znovu je propláchnout a vyždímat do sucha.
Kuřecí prsa očistit od blan a vaziva a roztlouct je sekáčkem na maso na kaši, smíchat je se škrobem a lžící vývaru. Musí vzniknout středně hustá kaše. Do hrnce nalít vývar a když prudce vaří, tak tam přidat hnízda. Snížit teplotu a vařit, až hnízda změknou, což potrvá asi 2 hodiny. Asi 30 minut před koncem vaření do kuřecí kaše nakapat víno. Pomocí vidličky našlehat bílek a lehce jej vložit k masu tak, aby nebylo vše příliš promíchané.
Když začne polévka znovu vařit, tak tam přidat kuřecí směs a cukr. Osolit a znovu přivéct k varu a ihned v miskách podávat. Tak teda fakt dobrou chuť.

Z prázdné centrály si to razím do města pomalými nepotícími kroky, což znamená hódně pauz a velmi titěrné tempo. Míjím pár baráků a nervních psů, občas se zabořím do bahna, které chodníček pokrylo do výše čtvrt metru. Taky se míjí první had, ale někdy by se čék bez těch primů obešel.

Město na okraji civilizace je kupodivu docela velký. Taxikáři to hned zkouší za 30, nakonec by to šlo za deset, ale stejně zkusíme zase stop. Než stačím dojít za město začít mávat, jeden Číňan na motorce mi zastavuje, že mě hodí na Junction, že tam jede taky. Tam se chci motat až do setmění, tak trochu pokecáme a něco vypijeme a v místních velkožrádelnách něco do sebe nafutruju. Konečně zase nějaká smaženina. Pokus o zmrzlinu končí nákupem jumy, což jsou nějaký čokoládový sojový fazole (no nevím, ale bylo to hnusný). Život dálkového parkoviště doprovází i hazard, který zde zastupuje jakási dráha pro šest barevných koulí, kdy se sází na to, která koule dojede první do cíle. Pravděpodobnost na výhru je 6:1, za výhru se dává dvojnásobek vkladu a k tomu narvaný stoly hráčů. To je ještě horší šance než u Štastných 10. Možná jsou ti Malajci dobré místo na ochcávačky. Sázky navíc jedou v plechovkách nealka. Na barevné pole se vsadí šest plechovek coly nebo něčeho podobného a buď jich máte 12, nebo s pětkrát větší šancí nula.

Kupuju lístek od BusAsie (neboli Biarama) na večer, ale minimálně každou hodinu tudy nějaká společnost projíždí. Původně jsem sice poudal, že Borneo dám postupně, ale tenhle park mě vyřídil definitivně, po parkovišti už zase chodím bos, sandále od letu do popelnice zachránila jenom moje citlivá povaha:-) Nicméně byly okamžitě nahrazeny vietnamkami, které přebrali roli kolegyň z kauflandu, které padly před týdnem na Filipínách.

Navíc nejistota s ubytováním a dopravou, kterou připravil Niah, hodně zrubal zastávku v parku Simalau (ten je 30 kilometrů od nejbližšího města a nejezdí tam už vůbec nikdo). Jsou tam prý pěkné a pusté pláže s želvami (mít romantickou duši po boku, tak s tímhle místem neváhám). Nakonec se ukázalo, že povinnost nákupu celého vícelůžkového pokoje, i když je člověk sám, platí jen v Niahu, ač to tam popírali. Pro sichr to lze rezervovat přes internet. Ve špičce jsou totiž prý docela obsazené. Do špičky ale únor fakt nepatří, takže po-ho-da. No nic, prostě se koupil lístek až do Kuchingu, kde mě tak čeká nevídaných 11 dní na jednom místě. Sanitární dny budou slavit velké pré.

Bus i sedačky jsou OK. Kupodivu se nepouští žádné pirátské hollywoodské braky na televizi. I když než vytlačení nelegálních kopií ze země je důvodem chybějící televize. Řidič to docela mastí, ale stejně každou druhou hodinu děla půlhodinové přestávky, tak nevím, čemu si pomůže. Vcelku se dá i spát, ale v jednu v noci se najednou začnou organizovat lidi podle čísel sedaček, což v poloprázdném busu a po půlnoci je na přesdržku. Já nakonec uhájil svoji druhou řadu, která nabyla na významu zejména, když někdy ve tři v noci nás zastaví policajti, provedou kontrolu a všechny z první řady (3 lidi, kteří necestovali spolu)si odvádí někam do tmy a bus odjíždí dále. Hmm, koukám, že se to zase nějak rozepsalo. Poslední dny totiž byly zaznamenány přesně do deníčku, takže ke standardním hovadinám dostáváte i hovadiny, na které by se normálně už dávno zapomnělo.

Noc: v buse do Kuchingu
Cesta: loď v Batu Niah 2x 1R, stop Niah Town-Niah Junction, bus Niah Jct - Kuching 70
Žraso: friedrice 5, fishchips 9, jumy 1.8...
Ostatní: vstup do parku 10, vietnamky 3
Celkem asi 107 R