CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(17. National Park Bako)

25. únor: National Park Bako

Z busiště má jet zase číslo 6, ale ty si nějak jezdí někam jinam. Správnou šestku odchytávám za jízdy (odjezd v 7:30, jinak to jezdí tak pětkrát denně). Tentokrát jede turistů dost, což se trochu hodí, protože se poté bude šérovat loď. V Baku asi moc nehrozí, že by člověk zůstal na dopravu sám. Místní pokusy o kruhové křižovatky se tu moc nevedou, u každého vjezdu na něj musí dorpavu dirigovat dva poliši, další připravení na střídání, takže takový jeden větší kruháček zaměstná 20 uniforem.

Končíme ve vesnici s terminálem pro lodě do NP Baka. Tam se po svých moc dostat nedá, i když je to na pevnině. Odsud z vesnice se musí vyjet kousek řekou do moře, obeplout pár mysů a rozevře se veliký záliv (pokud je teda příliv) utopený v džungli.

Borneo

NP Bako
Příjezd do NP Bako

Borneo

NP Bako
Plánek tras v parku

Míjím Kanaďanku Erne vracející se z parku, potkávám první Čechy za poslední měsíc, se kterými se trochu pokrafe, registrace u rangera (prostě pracovník správy národního parku, ale snad přežijete trochu zkrácení a nepředstavíte si pod tím jenom fousatý pako z Texasu) a čeká se na loď.

S loděmi je tu krapet potíž. Jednak se jede malými bárkami za 47 ringitů (až pro 5 osob, pokud je víc lidí, tak 9 ringošů na hlavu). Ale hlavně se musí čekat na příliv. Při odlivu to nejezdí vůbec a když je to nějak mezi, tak loď dopluje jenom do bahýnka před zátoku s ústředím parku a zbytek se musí cupitat po dně a dávat bacha na něco divnýho pod nohama (nějak jsem to varování nepochopil, ale nepotěšilo to). Příliv je tu sakra znát, jednak výškový rozdíl je až 6 metrů a jednak dno je hodně plochý a při odlivu se zjevují obrovské plochy bahnitého dna.

U recepce parku dostává džungloidní romantika trochu ránu, staví se tu betonové monumenty, na která je třeba jeřábovým kladivem zatlouci betonové piloty hluboko do země. Takže každou půlminutu se na pilot spustí párset kilové závaží, každý den od rána do večera. Je tu pár chat a asi čtyřicítka postelí v dormech (místnosti po čtyřech). Kolem už je džungle, tady se šlape po chodníčkách a lávkách, pod tím čvachtají mokřiny, ve kterých se občas proženou prasata, varani, žáby, apod. V keřících dva metry od chodníčku se po 3 dnech objeví nažhavený zelený zmije (lebedily si tam celou dobu, ale nějak si jich člověk nevšiml). Občas udělá nájezd na vesnici tlupa makaků, před kterou neuteče žádné nezamčené okno. A pokud se dostanou do cimry, dovedou si pěkně zařádit (zjištěno osobně).

Borneo

NP Bako
Pěšina po horní plošině

Borneo

NP Bako
Pláž Pandan Kecil

Národní park Bako je nejstarším v Sarawaku, byl založen už v roce 1957. Leží na špičce poloostrova Muara Tebas a má celkem 2727 hektarů, takže velikostně žádná sláva. Ale na téhle ploše se dá najít většina vegetačních bornejských pásem a je tu k lehkému vidění docela solidní wildlife, včetně profláklých nosatých opic Proboscius, které se vyskytují téměř jenom na Borneu. Na pláních jsou pak desítky druhů masožravek. Park je protkán sítí stezek, i když některé jsou jen drobnými odbočkami, ta nejdelší je pak dvoudenní. Trochu usnadnit si lze cestu odvozen lodí na některou z pláží. Ad pláže: je jich tu pár, ale romantický koupání se tu moc konat nebude. Nejlepší je malá pláž Pandan Kecil v úzkém zálivu. Jinak se k nim buď dostat nedá, nebo jsou ještě u šedého ústí řeky nebo mají miniaturní sklon s přílivem plusmínus kilometr nebo jsou strašně daleko. Ale Pandan Kecil je výborný a stejně tam je maximálně pár lidí a někdy ani to ne. Na rozdíl ode všech, kteří až nechápavě kroutili hlavou, jsem tu byl 4 dny a stejně jsem nestačil ani náhodou projít všechno.

U centrály se zapíšu do knihy s plánem cest. Akorát přijíždějí další Češi - Markéta a Zdeněk. Kromě toho je tu ještě jedna Češka, takže z těch maximálně 15 skupinek patří 4 České republice. Vůbec je to nějaká česká destinace, protože ač se osazenstvo mění dost, vždycky sem nějací přijeli. Kolem blbnou makakové a já vyrážím na první vejlet. Nejdřív chodníčkem přes mangrovy, které neoplývají přílišnou bujností a ke konci už zbývají jenom uschlé pahejly. Dole se plazí varan a hned vedle si na keřích hoví oranžové kůže Proboscis. Jsou jen pár metrů ode mě, blbnou si v korunách, ale většinou jen sedí a čumí. Tudy prochází skoro pravidelně ráno a večer.

Borneo

NP Bako
S touhle pomocí se tu i ty 4 dny dají lehce zabít

Borneo

NP Bako
Večer v místní kaféterii

Ukolébání mangrovním chodníčkem rychle skončilo a stezka začíná dost krutě do kopců přes kořeny. Z jedné vyhlídky je krásný pohled na zátoku, koruny stromů a na nich zase blbnoucí Proboscis (ale jinak né, že by se o ně dalo zakopnout na každém kroku). Prvních 400 metrů bylo vražedných, džungle i kopec ale skončil a jsem na vyschlé náhorní plošině s pár stromky, keři a trávou. Občas se cesta musí přehoupnout přes zarostlejší údolí. Nejdřív se jde na pláže, první velká Pandan Besar je sice super, ale problém je ten stometrový útes mezi mnou a pískem tam dole. Po odlivu tam zbylo hodně písku, louží a řečiště jednoho rezavého potoka.

O fous vedle je stejnojmenné pláž s přízvyskem Kecil (neboli Malá). Ze skály je výhled dolů ještě krásnější. Obepíná jí řečiště, která tak tvoří malou plážovou dunu. Moře v nádherném tyrkysu a dole dva lidi, kteří se zanedlouho zvednou a celá tahle spektakularita zbude jen pro mě. Dolů je to trošku kamzíkovitý, jeden shelter nad pláží a milióny kuliček od krabích ďour. Ještě to chce připoutat věci před případným nájezdem opic a jde se válet a užívat moře. Je teplý jak cecek a není vidět dno díky zčeřenému písku. Poté, co pláž postupně zatápí příliv, se jdu doplazit k centrále.

Restauračka tu funguje bufetově. Jen napoprvé nevychytávám warm time a baštím studené smažené nudle. Teplý to je v 8, 11, 18 a 22 hodin a ceny v pohodě. Pokrafá se fajně s Markétou a Zdeňkem, dáváme čínskou dámu, která se pak s šesti lidmi mění ve více než hodinovou bitvu. Přibývají nějaká pivka a další turisti (Australan Andrew, Číňan Andy, Ital alá Terence Hill a k tomu se motají místní vtipný malý dvojčata). Venku řádí brutální slejvák, ale tady pod střechou s jídlem, pitím a dámou jsme jedna šťastná rodinka (bez ironie).

Noc: NP Bako 15.75 za postel (4dorm)
Cesta: bus Kuching-Bako 2 (nr. 6), loď do parku 10
Žraso: véča-friednoodle+limo 6.5, čtvrt ananasu 1, vody á2-3, piva á6
Ostatní: vstup do parku 10
Celkem asi 68 R

26. únor: NP Bako

Dneska máme 40. den na cestě a dvě třetiny štreky v perčicích. Okolí chaty je úplně pod vodou. Všichni dnes odjeli. Po snídani nějak padám zas do postele, což vzhledem k plánům na nejdelší trek se moc nevyvedlo. Plán je vodopád Tajor a vzdálenější pláže.

Cesty jsou docela slušně pod vodou, takže kromě lávek a skal se dá jít jen po kořenech. Těch je ale víc než dost. Navíc sem ještě vrazí nějakou obcházku, asi pro to, aby si člověk chvíli připadal jak v džungli a nechodil furt po pěšinových dálnicích. Vodopád moc vidět není. Ale zastávka u tůňky se na pár temp v napěněné rezavé vodě v tom vedru docela šikne. Doufám, že se v tom nic neplazí.

Borneo

NP Bako
Jako není to zrovna nejpohodlnější pěšinka

Borneo

NP Bako
Bazének pro dnešní den

Borneo

NP Bako
Něco od masožravek

Borneo

NP Bako
Repec

Radši dám tu pláž. Přes šutry a kmeny na ní dorazím, ale tam čeká spíš jen pískové bahniště, voda někde v dáli a kolem džungle a kulaté skály. Na další pláž tak můžu v klídku přejít suchou nohou po dnu. Ani tady se žádná pláž nekoná, odkryté dno je ještě ohromnější. Propadám se tu do bahna u odtékajících říček. Následuje dlouhé obcházení směrem k břehu, kde by měla být stezka do džungle. Stezka možná, ale jsou tu jen nevábné mangrovy a představu trmácení se přes kopce nakonec vzdávám a chci jít zpátky. Čert ví, co s tím tady udělá příliv. Ten už začal dost drsně. Rychle se vracím a trochu si k tomu i zaběhám. Stíhám proběhnout u mysu taktak, přes ústí řeky k východu už musím rovnou přeplavat. Stejně jsem se chtěl vykoupat. Na skále dávám čumendu na živel, a když je vše zatopeno, mizím zpátky. Bavím se hledáním masožravek, některé květy mají na délku i půlmetřík. Hrozně chlastám vodu, které došla klasicky před půlkou štreky. By mě zajímalo, jak to dělají ostatní, kteří sebou tahají jen půllitrovky.

Poslední půlhodinku prší, kolem se rvou makaci jak makaci (to je lepší přirovnání než s těma koněma). Pózovat umí alespoň dlouhoocasí giboni. Na pokoji jsem dnes úplně sám. Ale návštěvu pokoj už měl. Příště bych si mohl vypilovat angličtinu a naučit se rozdíl mezi "zavřít" a "zamknout". Okno se jenom zavřelo, což byla pro makaky drobnost a řádně si vevnitř zařádili, všechno zpřeházeli, koš rozhrabali. Naštěstí do batohu se nedostali, takže žádné ztráty. Mrtvo je proti včerejšku i v restauraci.

Noc: NP Bako 15.75 za postel (4dorm)
Cesta: pěšo Teluk Tajor
Žraso: snídaně-dvě roti a čaj 7, véča-kuřecí stehno s něčím 6...
Celkem asi 32 R

27. únor (den 41.): NP Bako

Moc ranní pták teda nejsem. K snídani roti a hranole. Dneska bude spíš relaxační den, nejdřív na pláž Paku. Ale i když je to jen 800 metrů, tak to byly metry dost drsný. Nejsou tu ani opice ani voda, a když opodál voda je, tak pěkně kalná. Trochu si tu zabobřím, postavím nějaké průplavy a meandry. Ale při přílivu tu může být fajn. Zpátky jdu po šutrech a následně po dně kolem skal, které občas nahodí pěkné tvary a okenní ďouru. Na vršcích kamenů si bují vegetace. Odlivové potůčky s čerstvým bahýnkem a skákajícíma trubkami opět přivedou člověka na scestí. Němce zkoušející tu samou trasu přivedou úplně k návratu, já tradičně nevzdávám a bořím se, co to dá. Ale na druhou stranu se dostanu.

Další traily pro dnešek jsou jižně od centrály a mají párset metrů. Z prvního je pěkná vyhlídka na záliv, kde jsou právě u vytržení čínští Amíci sledující v korunách stromů své první opice. O fous dál vede cesta mangrovama na pobřeží Delima, kde jsou k vidění Proboscis. Míjím ohromné motýly, hmyzáky a na korunách visí něco podivného chlupatého a docela velkého. Další trail je Serait, který vede nejpůvodnějším lesem. Tudy už skoro nikdo nechodí, stezka je dost nezřetelná, a když si z huby strhávám pavučinu s dvaceticentimetrovým pavoukem, radši to otáčím zpátky. Fuj, já tohle tak nenávidím.

Borneo

NP Bako
Konečně taky nějaký ty fotky Proboscis monkeys

Borneo

NP Bako
Fotky dalších opic a jiné havětě z parku jsou i na stránce vopičárny a havěťárny

Borneo

NP Bako
Konečně taky nějaký ty fotky Proboscis monkeys

Borneo

NP Bako
Milionkrát profláklejší makaci

Se jdu cournout do hlavních mangrovů u parku. Proboscis se válí přímo na lávce. Vůbec jim nevadím. Čumíme po sobě přes půl hodiny, než projde s hlukem první skupinka lidí. Večer si vypálím hubu kari. Jim mě seznamuje s Čechem Jarem, který jezdí každý rok na tři týdny a má úplně stejné destinace jako já (jen ty některé se ještě u mě neuskutečnily).

Hlavní ranger nabízí každý večer night walk. Moc od toho nečekám, ale beru to jako dýžko šéfovi za ty 4 dny tady. V mangrovech jdeme koukat na světlušky, na pláži na kraby. Z flóry nočně kvetoucí strom, světélkující palmu a pak hlavně ukazuje velký hmyzáky, pavouky a další. Končí to ukázáním zelené zmije před naší chajdou. Tohle jsem zrovna vidět nemusel.

Noc: NP Bako 15.75 za postel (4dorm)
Cesta: pěšo Paku, Sapi, Delima, Serait
Žraso: snídaně - roti, hranole a čaj 7.5, véča-kuře na kari a rýže 5.5, ice lemon tea 2
Ostatní: night walk 10
Celkem asi 45 R

28. únor: NP Bako

Dnes je v plánu hlavní okruh Lintang. Vyrážím o ždibec dřív, ale nějak se zakoukám na makací rodinku. Sice jde o blbý makaky, které mě fyzicky napadli a o večeři oloupili i na Gibraltaru, ale tady na ně čumím jak magor. Hlavně malej je úžasnej, k tomu tatík, o kterého se stará manželka a milenka. Tatík je roztaženej spokojeně na zemi, manželky ho drbou, vybírají a následně baští blechy. Mezitím blbne prcek, který furt něco zkoumá a občas si dá na držku. Když mi jde okusovat botu, chytí ho tatík za ocas a odtáhne zpátky. Jejich kámoši zatím demolují nedalekou verandu. No, zabil jsem tady snad hodinu a nafotil 100 fotek. Hrůza. A to jsem myslel, že dostihnu dvě Češky, které vyrazily na tuhle cestu 10 minut přede mnou.

Z jižní strany je stoupání možná míň drsný, ale stejně se nahoru vyplazím polomrtvej. Dál už se jde v rychlém tempu. Zase se míjí všechno možné, od džungle s potůčky, po vyprahlé skály a holiny. Až to tady jednou nějaký Čech zapálí vařičem, tak to asi pěkně zabafá. Výhled kolem je z vršku Bukit Tambi. Většina okruhu se ušla za dvě hodinky (ofiko asi pět), takže bez obav by se dalo vyrazit na ještě větší okruh.

Borneo

NP Bako
Mangrovy při odlivu

Borneo

NP Bako
A bye Bako

Dneska je víkend, tak sem najelo dost Malajců. K tomu taky grupy Němců a Francouzů. A když už sem dorazí i němečtí důchodci, tak s Borneem ve starém stylu bude brzký konec. Koneckonců když sem AirAsia lifruje desítky letů denně za pár ringitů, co čekat. Ještě před pár lety se sem téměř dostat nedalo. No, ale to bych tady nebyl ani já, že.

Zalejzám opět na pláž Pandan Kecil čistě na válečku. Tentokrát je tu sedm lidí, ale jsou to mladý holky, tak to nějak nevadí. Ti mizí lodí a dorazí francouzští důchodci (to už trochu vadí). Ale i ti mají svoji loď, které je odveze na centrálu. Já jdu pěšo a už jsem tu chytil vcelku formu. Zase kolem blbnou nosáči. Ale jen do okamžiku než dorazí ošátkované Malajky. Uprostřed slepičárny by byl větší klid. K véče toho moc po nájezdu Němců nezbylo. Ti teď mučí chrousta a já ještě kecám s Jarem, kterého před chvílí okradli opice o večeři

Noc: NP Bako 15.75 za postel (4dorm)
Cesta: pěšo Lintang a Pandan Kecil
Žraso: snídaně 4.5, véča-nudle s kečupem 6.5, pivko á6
Celkem asi 35 R

1. březen: Odjezd z Baka

Loď má jet v devět, ale je tu už jenom Jaro, tak škudlím 15 babek a čekám na další várku. Tu reprezentuje krásná Skotka Jane a její kámoška, které to vyvažuje. Ještě dva a jede se k přístavu, kde tvrdne Jaro na bus. Ten prý jede "anytime". Hmm. Naštěstí tentokrát je to fakt za chvíli. Takže dávám po 5 dnech Baku vale. Určitě doporučuju. I když to vlastně všechno z Bornea, kde jsem byl. Kromě toho zbytečného času v Kuchingu.