CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(18. National Park Gunung Gading)

1. březen: Kuching

... V Kuchingu dávám všem báj a jdu do nejbližšího hostelu na jednu noc. Nejbližší je bohužel Travellerscafé. Vypadalo to čistě, navoněné, s teplou sprchou. Ale pokoj je malej a s dvěma obyvatelkami. Z těch se v noci vyklubou potrhlí domorodci, co už při setmění chrápou.

Loďkou přejedu na druhý břeh k bílé pevnosti Margarita z roku 1879. Okolí vypadá, že se tu prohnala válka. Jen prázdné plochy se zarovnanou zástavbou a jednou přeživší palmou. V pevnosti mělo být policejní muzeum, ale je to tu naprosto mrtvé. Pod pevností jsou vesnický baráky. Ve městě začíná civilizační přežíračka. Pizzový absťák musí zahnat pizza hut s cenovou politikou českých cenovek (připočítávají se vládní daně a service fee). No, tak tohle nebyl zrovna zážitky nabitý den. I když po Baku se to hledá těžko.

Noc: Travellerscafé 16 (5dorm, teplá sprcha, minisnídaně)
Cesta: loď z NP Bako 10, bus do Kuchingu 2
Žraso: snídaně- roti, buchta, čaj 4; wafle 1.8, airsirup 1, véča-pizza, polívka, garlicbread,cola 9, pivonáda 1.6...
Ostatní: baterie AA 6.2, internet 9/2hod
Celkem asi 62 R

2. březen: NP Gunung Gading

Ti dva vstávají. Když jsou pryč, tak zvoní na celý barák jejich budík. Jsou čtyři! Další dvě hodiny tam krámujou a pobíhají mezi pokojem a koupelnou. Jsem poštípanej a taky dle deníčku mám zlomenej palec na noze. Dole zbaštím nějaký ten toast a věčné sbohem tomuhle hotelu. Na správě parku poudaj, že rafflésie stále nět, ale stejně platím ubytování v Gunung Gadingu.

Busem 3A musím na regionální bus terminál na tříapůlté míli. Odsud to ale stejně jezdí kamkoliv, tak by mě zajímalo, kam by to mělo jezdit z toho úplně nového a vzdálenějšího terminálu. Já potřebuju do města Lundu (zpáteční za 10 R, odjíždí v 8, 11, 14 a 16 hodin). Než se jede, na pavlači se něco zdebužíruje. Bus je proti ostatním linkám trochu troskoidní, ale po 2 hodinách a 70 kilometrech jsem v Lundu. Už moc měst za tímhle není, jsme pomalu na nejzápadnějším cípu Bornea. Lundu je malé městečko u řeky s parky a čínským templíkem. Pláže jsou odsud asi 10 kilometrů a park pak tři. Nabízí se odvoz za 6 R za auto, dokonce se i váhá, ale kvůli třem kilometrům... nejsme přece trosky. Teda vlastně jsme, ale jsme taky škrti. Po místních stáncích a hospodách hledám roti, ale nemají, tak nejím nic.

Směrovky tedy ukazují 3 kilometry, ale prvních 2800 metrů bylo snad kratších než posledních 200. Akorát končí škola, tak se na ulici vyřítí desítky zdravících děcek na kole. Na vrátnici parku se vyplní formulář, zaplatí poplatek, zjistí se počet turistů (celkem sedm a právě odjíždějí branou pryč). Hlavní informací je, že zítra rozkvete rafflesie. Zítra se tak dá informace do Kuchingu, tam to rozhlásí a na chvilku se sem přiřítí pár turistů. Možná.

Od rangera dostávám klíče od pokoje ve forest hostelu (má 4 pokoje po 4 postelích, sociálky a vybavenou kuchyň, kterou nepotřebuju, páč nic do ní nemám. A to vše jen pro mě. Pak je tu pár samostatných chatek. Vše krásně vypulírované, udržované. Centrála parku je architektonický skvostík sám o sobě. Pod chatkami je i bazén na vykoupání (momentálně ale vypuštěn). V centrále je minivýstavka o rafflesiích a nějaké informace o parku. Co tu ale není vůbec, je možnost koupě čehokoliv. Možná tak plyšové opice s logem parku za dvacku, ale prodej balené vody by býval byl užitečnější. Mám zas jednu blbou otázku na hady. Prej jsou tu kobry... i tady u centrály. Že já nedržím hubu.

Borneo

NP Gunung Gading
Ústí řeky Lundu

Borneo

NP Gunung Gading
Pod kořeny

Trailů je tu sice 8, ale prakticky dva. Kromě rafflesie je to hlavně o džungli se třemi výhledy, údolí s prudkou řekou s několika vodopády a jedním trailem na nejvyšší tisícový vrcholek. Beru viewpointový trek, první vyhlídku nějak míjím, ale nakonec se z trojky vyrojí pěkný pohled na pobřeží s vlévající se meandrující řekou. Cesta je docela drsná. Davy to tady už moc neprošlapávají. Značky jsou občas na každém druhém stromě, ale nakonec ani to nestačí. Pod lesním vodopádem ze sebe všechno trhám a skáču tam. Na břehu pak odchytávám ze sebe na poslední chvíli pijavici. Píďalí se to teda zajímavě a proklatě rychle. Ale s tímhle se ještě poznám důvěrněji. Dál máme spoustu kytiček, stromů s kořeny, pod kterými se dá projít a nakonec se ještě vyleze na Secso dam, což je betonové jezírko ve stylu Dlouhých Strání. Ale zapomněl se klacek na hady a brodit se osluněnou stezkou v trávě se mi moc nechce, tak to beru zpět. Tady džungle zase pořádně huláká. Dole v parku jsem teď úplně sám a vyžírám zásoby. Bohužel skoro do dna. Na verandě si píšu deník, mažu fotky, projedu mp3, zamává projíždějící policajt na kontrole. No klídek. Před bouří. A před peklem.

Noc: NP Gunung Gading 15 (4dorm - v praxi sám v celém foresthostelu)
Cesta: bus Kuching-3rd Mile 1, bus Kuching-Lundu 10
Žraso: nasi lemak 4 a pití
Ostatní: vstup do parku 10
Celkem asi 45 R

3. březen: Gunung Gading

Další noční déšť poněkud ztížil cestu sušených hadrů k definitivnímu uschnutí. Ráno rozkvetla rafflesie. Ranger poudal docela přesný směr, ale chvilku to trvalo. Nejdřív se objevilo poupě, které vypadá jak kravinec před rozšlápnutím. O fous dál už vládne ohromný žlutočervený květ, který v hnědozelené džungli vypadá impozantně. Je to bezmála metrový květ, žádný lístečky kolem, uprostřed ďuzna s lákavýma tykadílkama pro hmyzáky a dohromady to má deset kilo. Na rozkvět se to třese devět měsíců, ale květ samotný vydrží tak týden.

Borneo

NP Gunung Gading
Hlavní hvězda parku

Borneo

NP Gunung Gading
Největší kytka světa - rafflesie

Kolem poledne vyrážím na nejdelší zdejší trek k vodopádům 1, 3 a sedm. Další a větší jsou pak skryté v džungli. Nejdřív nějaký relax u jedničky, koupel v trojce je povinná, prej to přinese štěstí, čék bude všemi milován a bude mít deset žen (proboha). Furt se drápu přes kořeny, přeskáču pár potůčku, které semtam u ohromných kamenů udělají pěknou scenérku.

U sedmičky dávám relax pořádný - super voda, sluníčko, koupání. Co by člověk mohl chtít víc než nádherný koupání pod vodopády v prázdném parku uprostřed džungle. Bohužel nějaký takový blb se najde. Buď se tady může člověk dále krásně plácat nebo se vyrazit zmrzačit na vrch Gunung Gading. Neomylně beru druhou možnost.

A to jsou dvě hodiny, stmívá se v šest a cesta má trvat nahoru tři hodiny, takže to jako moc nevychází, ale doufám v určování časové náročnosti trasy dle línějších nohou a koeficientu 0,67. Ale i tohle by bylo ťipťop. Nasadilo se tempo, chvíli to šlo, ale pak začalo šplhání do kopců a rychlý konec sil. Jediný oddech nabídlo přelézání spadlých velikánů. Jedna pauza za druhou, vůbec netuším, kolik toho zbývá. Jen podle světla v korunách doufám, že se vrchol blíží. Neblížil. Ukazatele vzdálenosti tady sice jsou, ale jaksi se nikdo nezmínil o tom, kolik to má být na konec. Chtělo by to vzdát, ale to nějak neumím. Nahoře bude určitě úžasný výhled na panenské pobřeží a má tam být bývalý britský vojensky kemp. A dva v jednom, které hora tady to dá?

Lezu rychlostí tak 20 kroků a pak dlouhá pauza. V nížinné džungli dokáže zničit i třísetmetrový kopeček a tady to je tisícovka. Po hodince a něco se konečně zjevuje světýlko ze všech stran, přelejzám ostnatý plot a po chvíli konečně vrcholek s cílovou cifrou 3.8 km. Výhled je absolutní nula. Navíc se řítí mraky a okolí se noří do mlhy. Z vojenského kempu zbyla jedna dřevěná konstrukce, jeden velký barel, pár sudů a děr. Cesta vede ještě dál, ale na to už čas a síly nejsou.

Borneo

NP Gunung Gading
A tohle jako má být nejvyšší hora parku

Borneo

NP Gunung Gading
A tyhle fešandy se cestou dolů ke mně tulily

Dolů to snad půjde už rychle. I když tohle tady bylo už před dvěma týdny. A vono zase. Hlava třeští jak po desetihodinovém projevu Jyrky, mozek na vodě, voda však už chybí ve flašce, stejně jako cokoliv k jídlu v batůžku a k tomu blbě v žaludku. Přichází bouře s burácením, jako když sem řítí vlak. Kořeny, které byly ještě před chvílí jedinou oporou na cestě, se staly skluzavkou do jámy pekelné. Potůčky se rozvodnily, ale ono se ve vodě jde už stejně skoro všude. Toho bryskně využívají probuzené pijavice, takže po každých pár krocích je odtrhávám z nohou. Ty, co se stačí na pár vteřinek přisát, je ještě hodinku cejtit a nějaká ta krev z toho taky vyteče. A že se tohle povedlo pěkným pár kouskům. Naštěstí většinu jsem vyškubl včas. K sedmému vodopádu přilejzám za delší dobu než jsem se plahočil nahoru. Sedám na šutr vyšťavenej až na morek a pěkně to tady po turecku vyšavluju v barvě žluče.

Odsud vede bývalý chodníček k nádrží Secso, tak se aspoň chvíli můžu plazit po relativní rovině.Odsud je dolů několik stovek schodů. Bez zájmu projdu kolem rafflesie a dorazím na centrály. Taky zase nikdo kromě deště. Vychlemtám trochu vody z řeky (ooops - ale lepší než ten chemický hnus, co jsem si ráno uklohnil tabletami do vody). Stejným otvorem to zase vrátím a zalezu do sprchy umřít. Umírat přelezu do postele. Chtělo by to něco sníst, ale nemám vůbec nic, tak beru aspoň nějaký vitamíny a vychlastám gutalax, který stejně naprosto nefunguje na to, čemu je určen, ale je docela sladký, a to se hodí.

V osm se vzmůžu na cestu do města za jídlem a pitím. Nikde po cestě žádný náznak žrádelnice, tak se táhnu až skoro k centru. V prvním náznaku jídla patřícím nějakému Číňanovi luxuju ledničku a smaženou rýži. Další nákup vody na cestu a razím zpátky. Troska, která ještě před pár hodinama umírala, si tu kráčí v dešti chráněn deštníčkem esprit, v sluchátkách Duffy a zpívá si jak magor. Ale přeživší magor!

Noc: NP Gunung Gading 15 (4dorm)
Cesta: pěšo NP GG - Gunung Gading summit
Žraso: friedrice a 4x pití 9
Celkem asi 24 R

4. březen: NP Gunug Gading - Lundu - Kuching - Airport - Penang

Dneska ráno budí sluníčko a dneškem končí i bornejské putování. Pokusy sušícího prádla tentokrát narušil idiot s motokosou, který pod ním profrčel a nahodil ho pěkně do zelena. To naštěstí smyla rychlá průtrž, když jsem si odskočil číhnout ještě na rafflesii. Ta už nevypadá tak čerstvě. Dohromady jich tady mají tak 30 za rok, takže šance na zhlédnutí by mohla být fifty-fifty.

Na hlavní silnici mi hned zastaví děda, který mě veze do centra. Řeka se jim tu pěkně rozvodňuje. Přichází na řadu nějaký dlabanec, včetně chicken bun, což jsou plněné bílý bulky. Vevnitř dobrý, ale chuť těsta je podobná knedlíkům z kauflandu (takže jako nic moc - decentně řečeno). Bus sveze na třetí míli a odsud se musím dostat na letiště.

Na letiště momentálně žádný autobus nejezdí, nabízí se jenom taxíky. Z netu to ale vypadalo relativně blízko hlavní silnice, tak zkusím chytit nějaký autobus na sedmou míli. Ideálně je nechat se vyhodit u velké křižovatky. Mě svezli až do nedalekého městečka, odkud by sice bus jet měl, ale nějak nejel. Obejdu krámy a pomalu kráčím k letišti. Chodník se vytratí a chůze po čtyřproudovce není nic moc. Za 30 minut jsem ale tam. Konečně byl čas na sepsání a poslání pohledů z Bornea, které tu ale prakticky neprodávali, kromě několika hrůz. Podpoříme globalizaci chocodipem - zmrzka od mekáče s čokoládovou polevou a máme tu dlouhé čekání. Letadlo totiž mám dneska až poslední. A nějak se to vleče a v tranzitu taky toho moc není. Letadlo AirASie přilétlo s novým fejsem sira Franka Williamse. Na letišti si pobude maximálně 15 minut a letíme na pevninu.

Noc: letadlo + letiště v Penangu
Cesta: stop GG-Lundu, bus Lundu-Kuching 10, bus na 7th Mile 1.5, let Kuching - Penang 80 R (AirAsia)
Žraso: chicken bun 1.6, currynudle 5, zmrzka 2.2...
Celkem asi 32 + letenka 80 R