CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

FILIPÍNY & BORNEO
(15. Gunung Gading National Park)

1. březen: Kuching

... V Kuchingu dávám všem báj a jdu do nejbližšího hostelu na jednu noc. Nejbližší je bohužel Travellerscafé. Vypadalo to čistě, navoněné, s teplou sprchou. Ale pokoj je malej a s dvěma obyvatelkami. Z těch se v noci vyklubou potrhlí domorodci. Přeplavím se na druhý břeh k bílé pevnosti Margarita z roku 1879. Okolí vypadá, že se tu prohnala válka. Jen prázdné plochy se zarovnanou zástavbou a jednou přeživší palmou. V pevnosti mělo být policejní muzeum, ale je to tu naprosto mrtvé. Pod pevností jsou vesnický baráky. Ve městě začíná civilizační přežíračka. Pizzový absťák musí zahnat pizza hut s cenovou politikou českých cenovek (připočítávají se vládní daně a service fee). Tohle nebyl zrovna zážitky nabitý den. I když po Baku se to hledá těžko.

Noc: Travellerscafé 16 (5dorm, teplá sprcha, minisnídaně)
Cesta: loď z NP Bako 10, bus do Kuchingu 2
Žraso: snídaně- roti, buchta, čaj 4; wafle 1.8, airsirup 1, véča-pizza, polívka, garlicbread,cola 9, pivonáda 1.6...
Ostatní: baterie AA 6.2, internet 9/2hod. Celkem asi 62 R

2. březen: NP Gunung Gading

Ti dva vstávají. Když jsou pryč, tak zvoní na celý barák jejich budík. Jsou čtyři v noci! Další dvě hodiny tam krámujou a pobíhají mezi pokojem a koupelnou. Jsem poštípanej a taky dle deníčku mám zlomenej palec na noze. Dole zbaštím toast a věčné sbohem tomuhle hotelu. Na správě parku poudaj, že rafflésie stále nět, ale stejně platím ubytování v Gunung Gadingu.

Busem 3A musím na regionální busterminál na tříapůlté míli. Potřebuju do města Lundu (zpáteční za 10 R, odjíždí v 8, 11, 14 a 16 hodin). Než se jede, na pavlači se něco zdebužíruje. Bus je proti ostatním linkám trochu troskoidní, ale po 2 hodinách a 70 kilometrech jsem v Lundu. Už moc měst za tímhle není, jsme pomalu na nejzápadnějším cípu Bornea. Lundu je malé městečko u řeky s parky a čínským templíkem. Pláže jsou odsud asi 10 kilometrů a park tři. Nabízí se odvoz za 6 R za auto, ale kvůli třem kilometrům... nejsem troska. Teda vlastně jsem, ale jsem taky škrt. Po místních stáncích a hospodách hledám roti, ale nemají, tak nejím nic.

Směrovky ukazují 3 kilometry, ale prvních 2800 metrů bylo snad kratších než posledních 200. Akorát končí škola a na ulici vyřítí desítky zdravících děcek na kole. Na vrátnici parku se vyplní formulář, zaplatí poplatek, zjistí se počet turistů. Těch sedm právě odjíždí branou pryč. Hlavní informací je, že zítra rozkvete rafflesie. Zítra se dá informace do Kuchingu, tam to rozhlásí a na chvilku se sem přiřítí pár turistů. Možná.

Od rangera dostávám klíče od pokoje ve forest hostelu (má 4 pokoje po 4 postelích, sociálky a vybavenou kuchyň, kterou nepotřebuju, páč nic do ní nemám). A vše jen pro mě. Pak je tu pár samostatných chatek. Vše vypulírované a udržované. Centrála parku je architektonický kousek sám o sobě. Pod chatkami je i bazén na vykoupání, i když teď vypuštěn. V centrále je minivýstavka o rafflesiích a informace o parku. Co tu ale není vůbec, je možnost koupě maximálně plyšové opice s logem parku za dvacku. Prodej balené vody by býval užitečnější. Mám zas blbou otázku na hady. Prej jsou tu kobry... i tady u centrály. Že nedržím hubu.

Borneo

NP Gunung Gading
Ústí řeky Lundu

Borneo

NP Gunung Gading
Pod kořeny

Trailů je tu sice osm, ale prakticky dva. Kromě rafflesie je to hlavně o džungli se třemi výhledy, údolí s prudkou řekou a několika vodopády a jedním trailem na nejvyšší tisícový vrcholek. Beru viewpointový trek, první vyhlídku nějak míjím, ale nakonec se z trojky vyrojí pěkný pohled na pobřeží s vlévající se meandrující řekou. Cesta je docela drsná. Davy to tady už moc neprošlapávají. Značky jsou občas na každém druhém stromě, ale nakonec ani to nestačí. Pod lesním vodopádem ze sebe všechno trhám a skáču tam. Na břehu pak odchytávám ze sebe na poslední chvíli pijavici. Píďalí se to zajímavě a proklatě rychle. Ale s tímhle se ještě poznám důvěrněji. Dál máme spoustu kytiček, stromů s kořeny, pod kterými se dá projít a nakonec se ještě vyleze na betonovou přehradu Secso dam. Ale zapomněl se klacek na hady a brodit se osluněnou stezkou v trávě se mi moc nechce a beru to zpět. Džungle pořádně huláká. Dole v parku jsem sám a vyžírám zásoby. Bohužel skoro do dna. Na verandě píšu deník, mažu fotky, projedu mp3, zamává projíždějící policajt na kontrole. No klídek. Před bouří. A před peklem.

Noc: NP Gunung Gading 15/postel
Cesta: bus Kuching-3rd Mile 1, bus Kuching-Lundu 10
Nasi lemak 4... Vstup do parku 10. Celkem asi 45 R

3. březen: Gunung Gading

Další noční déšť poněkud ztížil cestu hadrů k uschnutí. Ráno rozkvetla rafflesie. Ranger udal docela přesný směr, ale chvilku to trvalo. Nejdřív se objevilo poupě, které vypadá jak kravinec před rozšlápnutím. O fous dál už vládne ohromný žlutočervený květ, který v hnědozelené džungli vypadá impozantně. Je to bezmála metrový květ, žádný lístečky kolem, uprostřed ďuzna s lákavýma tykadílkama pro hmyzáky a dohromady to má deset kilo. Na rozkvět se to třese devět měsíců, ale květ samotný vydrží jen týden.

Borneo

NP Gunung Gading
Hlavní hvězda parku

Borneo

NP Gunung Gading
Největší kytka světa - rafflesie

Kolem poledne vyrážím na nejdelší trek k vodopádům 1, 3 a sedm. Další a větší jsou skryté v džungli. Nejdřív relax u jedničky, koupel v trojce je povinná, prej to přinese štěstí, čék bude všemi milován a bude mít deset žen (proboha). Furt se drápu přes kořeny a přeskáču pár potůčků, které u ohromných kamenů udělají pěknou scenérku.

U sedmičky dávám relax pořádný - super voda, sluníčko, koupání. Co by člověk mohl chtít víc než nádherný koupání pod vodopády v prázdném parku uprostřed džungle. Bohužel i takový blb se najde. Buď se tady může člověk dále krásně plácat nebo se může vyrazit zmrzačit na vrch Gunung Gading. Neomylně beru druhou možnost.

Teď jsou dvě hodiny, stmívá se v šest a cesta má trvat nahoru tři hodiny, takže to moc nevychází, ale doufám v určování časové náročnosti trasy dle línějších nohou a koeficientu 0,67. Ale i tohle by bylo ťipťop. Nasadilo se tempo, chvíli to šlo, ale pak začalo šplhání do kopců a rychlý konec sil. Jediný oddech nabídlo přelézání spadlých velikánů. Jedna pauza za druhou, vůbec netuším, kolik toho zbývá. Jen podle světla v korunách doufám, že se vrchol blíží. Neblížil. Ukazatele vzdálenosti tady sice jsou, ale jaksi se nikdo nezmínil o tom, kolik to má být na konec. Chtělo by to vzdát, ale to nějak neumím. Nahoře bude určitě úžasný výhled na panenské pobřeží a má tam být bývalý britský vojensky kemp. A dva v jednom, které hora tady to dá?

Lezu rychlostí 20 kroků a dlouhá pauza. V nížinné džungli dokáže zničit i třísetmetrový kopeček a tady to je tisícovka. Po hodince a něco se konečně zjevuje světýlko ze všech stran, přelejzám ostnatý plot a po chvíli konečně vrcholek s cílovou cifrou 3.8 km. Výhled je absolutní nula. Navíc se řítí mraky a okolí se noří do mlhy. Z vojenského kempu zbyla jedna dřevěná konstrukce, jeden velký barel, pár sudů a děr. A cesta vede ještě někam dál.

Borneo

NP Gunung Gading
A tohle jako má být nejvyšší hora parku

Borneo

NP Gunung Gading
A tyhle fešandy se cestou dolů ke mně tulily

Dolů to snad půjde rychle. I když tohle už jsem někdy slyšel. Hlava třeští jak po desetihodinovém projevu Jyrky, mozek na vodě, voda už dávno chybí, stejně jako cokoliv k jídlu a k tomu blbě v žaludku. Přichází bouře s burácením, jako když se řítí vlak. Kořeny, které byly ještě před chvílí jedinou oporou na cestě, se staly skluzavkou do jámy pekelné. Potůčky se rozvodnily, ale jde se ve vodě už skoro všude. Toho bryskně využívají probuzené pijavice, a po každých pár krocích je odtrhávám z nohou. Tam, kde se stačí na pár vteřin přisát, hodinu z toho teče krev. Naštěstí většinu jsem vyškubl včas. K sedmému vodopádu přilejzám za delší dobu než jsem se plahočil nahoru. Sedám na šutr vyšťavenej až na morek a pěkně to tady po turecku vyšavluju v barvě žluče.

Odsud vede bývalý chodníček k nádrží Secso a chvíli se plazím po relativní rovině. Dolů vede několik stovek schodů. Bez zájmu projdu kolem rafflesie a dorazím na centrály. Taky zase nikdo kromě deště. Vychlemtám trochu vody z řeky. Ooops - ale lepší než ten chemický hnus, co jsem si ráno uklohnil tabletami do vody. Stejným otvorem to zase vrátím a zalezu do sprchy umřít. Umírání přenesu do postele. Chtělo by to něco sníst, ale nemám vůbec nic. Našel jsem aspoň nějaký vitamíny a k pití jen gutalax, který stejně nefunguje na to, čemu je určen, ale je příjemně sladký.

Večer se vzmůžu na cestu do města za jídlem a pitím. Nikde po cestě žádný náznak žrádelnice a táhnu se až k centru. V prvním náznaku bufetu patřícím Číňanovi luxuju ledničku a smaženou rýži. Další nákup vody na cestu a zpátky. Troska, která před pár hodinama umírala, si tu kráčí v dešti chráněna deštníčkem esprit, v sluchátkách Duffy a zpívá si jak magor. Ale přeživší magor! (24 R)

4. březen: NP Gunug Gading - Lundu - Kuching - Airport - Penang

Ráno budí sluníčko a dneškem končí i bornejské putování. Pokusy sušícího prádla tentokrát narušil idiot s motokosou, který pod ním profrčel a nahodil ho do zelena. To naštěstí smyla rychlá průtrž, když jsem odskočil číhnout ještě na rafflesii. Ta už nevypadá tak čerstvě. Dohromady jich tady mají asi 30 za rok, takže šance na zhlédnutí by mohla být fifty-fifty.

Na hlavní silnici hned zastaví děda a zaveze mě do centra. Řeka se jim pěkně rozvodňuje. Přichází na řadu dlabanec, včetně chicken bun. Plněné bílé bulky jsou vevnitř dobrý, ale chuť těsta je podobná knedlíkům z kauflandu. Bus sveze na třetí míli a odsud se musím dostat na letiště.

Na letiště žádný autobus nejezdí a nabízí se jenom taxíky. Z netu to vypadalo blízko hlavní silnice, tak zkusím chytit autobus na sedmou míli. Ideálně se nechat vyhodit u velké křižovatky. Obejdu krámy a pomalu kráčím k letišti. Chodník se vytratí a chůze po čtyřproudovce není nic moc. Za 30 minut jsem tam. Konečně byl čas na poslání pohledů z Bornea, které tu kromě několika hrůz prakticky neprodávali. Podpoříme globalizaci chocodipem - zmrzka od mekáče s čokoládovou polevou a mám tu dlouhé čekání. Letadlo mám dneska až poslední. Nějak se to vleče a v tranzitu toho moc není. AirAsia přilétla s novým fejsem sira Franka Williamse. Na letišti si pobude maximálně 15 minut a letíme na pevninu.

Noc: letadlo + letiště v Penangu
Cesta: stop GG-Lundu, bus Lundu-Kuching 10, bus na 7th Mile 1.5, let Kuching - Penang 80 R (AirAsia)
Žvanec: chicken bun 1.6, currynudle 5, zmrzka 2.2... Celkem asi 32 + letenka