CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(19. Penang, Thajsko - Songhla)

5. březen: Penang

A tímhle v podstatě cesta skončila. Z cesty zbývá sice ještě skoro dva týdny, ale ty už nějak nabyté zážitky a poznáváním nebudou. Půjde jen o flákání se v Malajsii a Thajsku. Původně se chtělo projet neznámé končiny jižního Thajska. Ale bohužel se to nějak nepovedlo.

Penangské letiště je na jihu ostrova. Těsně před půlnocí má jet autobus do centra. Na zastávce nikdo a v plánovaný čas tu není ani autobus. Prej ale by jet měl, respektive se tak všichni tváří. No, následující čtvrthodiny se nic neobjevilo a letiště se vyprázdnilo. Takže další úžasná noc na letišti. V baráku je zima, na lavičce venku zase komáři. Pár půlhodinových spánků a pokeců s vojákama a v šest konečně přijede bus do Georgetownu, což je hlavní město ostrova Penang.

Malajsie

Penang
Georgetown

Malajsie

Penang
Stánek s třtinový džusem

Dojíždím na bludiště v Komtaru. V batůžkářském distriktu, ulici Chulii, všechno chrápe ještě po sedmé hodině. První otvírá starý známý Don Sok s poněkud připitomělým šéfikem, kde jsem chrápal před 3 lety. Polštáře od té doby pračku určitě neviděly. Ale co, spánek má přednost, tak ten dřevěný pokojík beru. Okno je někam na dvorek, tak nic nebude rušit dopolední padnutí do spánkových hlubin.

Po poledni bloudím po Komtaru, hledám roti či wafle, což snad byla před 3 lety nejlepší vzpomínka na Peneng. Pusto prázdno a nakonec se musím nechat vyvést policajtem k busišti na autobus 204 ke Kek Lok Si Templu.

Kek Lok je největší buddhistický chrám v zemi, vypadá impozantně zvenku i zevnitř. Nejdřív se projde zakrytou ulicí plnou obchůdku, kde ze cviku zkusím něco usmlouvat. Ale stejně se mi to ještě nechce tahat, ale dá se tu dostat na pěkné ceny (poloviční proti KL). Komplex začíná bazénem s tisícovkou tísnících se želviček, které se dočkaly aspoň vody. Procházím vyšperkované haly, věže, všude lampióny a upravené zahrádky a květináče. Zubačkovou lanovkou vyjedu do horní části, kde dříve shlížela na ostrov ohromná socha. Dnes si vymysleli její zastřešení oktagonálním sto metrů vysokým altánkem. Děs. K tomu se lemcá třtinový džus, který tu zaživa vyrábí.

Malajsie

Penang
Kek Lok Si temple

Malajsie

Penang
Útroby Kek Lok Si

Večer brouzdání po Chulii. Žije to tady i o půlnoci, což je na místní poměry věc nevídaná. On vůbec Penang je s Melakou jedinou republikou na kontinentální Malajsii (zbytek jsou islámské monarchie), takže je to tady výrazně volnější. Do penagských vzpomínek se za wafle zahryzne nový objev - banánový sladký kokosový placičky.

Noc: 20 R (Don Sok hotel - single, koupelna na dvorku)
Cesta: bus letiště-Komtar 1.5, bus Komtar-Kek Lok Si 1.5, lanovka v Kek Lok Si 2
Žraso: třtinový džus 1, véča-murtabak ayam (kuřecí roti) 3.5, roti salur (vajíčkový) 1.2...
Celkem asi 43 R

6. březen: Hat Yai - Songhla

Ráno čekal před hotelem objednaný bus do Hat Yai v Thajsku. No, bus. Tyhle busíky přes hotely jsou minibusy, které jezdí od dveří ke dveřím a do malých vanů cpou bílé huby. Ale než se vláčet někam na autobusák... kor když tady v Georgetownu je až za vodou. Hodinu objíždíme tři bloky, než najdou všechny roztroušené objednané turisty a pak konečně vyrážíme na dlouhý most spojující ostrov Penang s pevninou, a který byl svého času nejdelší v Asii.

Na hranici je živo, dohromady se čeká hodinu na vyplňování nějakých ptákovin. Já neměl víza vůbec a jdu vyřídit visa on arrival, který Thajsko dává na 15 dní. Jsou za 500 bahtů. I s vyřízením víz jsem rychlejší než ostatní z busu, kteří musí čekat ve frontě na razítko. A to na začátku před nimi byli 4 lidi.

Můj cíl je na místní poměry ne nejprofláklejší - město Songhla a odtud pokračovat pomalu po pobřeží na sever. O těchto městech nevím nic, mapka žádná. Bus jede celou cestu na jedničku (tak stálo to asi pět korun, takže na nový bus tímhle jen tak nevydělají). Dvacet kilometrů jedeme přes dvě hodiny, všichni vystupují, tak jako že bych mohl i já. Je tu jen hlavní ulice, žádný náznak centra. Zkouším se zeptat vojáka, ale ani varianty slova centrum či hotel k ničemu nejsou. Navíc si člověk ani nic nepřečte či nenapíše, protože tady už jede jen jejich nečitelná hatmatilka. Zkouším směr moře, ale míjím kantýnu, kde sedí bílá huba, tak se vetřu, pokecám, něco vypiju a dcera majitelky mě vezme na moped a odveze do guesthotelu Romantic v centru, s velkým pokojem a postelí, což by se na místní poměry dalo (250 za pokoj).

Thajsko

Thajsko
Hat Son Awn

Thajsko

Thajsko
Bronzová Mermaid

Pláž je tady na první pohled pěkná, dlouhá, bílá s borovicovými lesy na okraji a bez lidí. Ale je na ní dost bordel a moře po azůru taky nevypadá. Na výběžku je socha psa, kočky a myši, k čemuž se váže veselá historka o tom, jak všichni umřeli. Vedle mají ještě sochu panny okoplou z Kodaně. Ale pocit ledvinové koliky mě pomalu zahání do hotelu. O blok dál je internet v Sok Soon Bon hotelu, kde mají hezčí a levnější jednolůžáky na úrovni tří hvězd, tak se sem ráno přesunuju. V recepci kecám s Rakušákem, který doporučuje nedaleké jezero u Phatalungu plné ptáků s nádherným ubytováním na vodě za stovku. Příště. Ve městě je v sedm už mrtvo, i na foot masáž mám smůlu, tak jdu do pokoje užít si televizní luxus a sežrat nakoupené škodliviny od chipsů po desetibalení čokoládových miňonek.

Noc: Songhla 250 B (Guesthouse Romantic - dvojlůžák)
Cesta: minibus Penang-Hat Yai 28 R, bus Hat Yai - Songhla 18
Ostatní: thajské víza na hranicích 500
Celkem asi 33 R + 850 B

7. březen: Songhla

Klid Malajsie je pryč, už se zase pořvávají super výhodné nabídky. Courám se po zátoce, celá Songhla je na špičatém poloostrůvku, i když z jedné strany je to spíš megakačák pro rybáře. K tomu patří v bufetu flák ryby s čímsi ještě neidentifikovaným, ale dobrým (85). Místní muzejíčko omastili pro cizince na 150. Radši se jdu brouzdat buddhistickým chrámem i s velkým ležícím Buddhou.

Městu dominuji dva kopce, na tom vyšším Khao Tang Kuan jsou tradiční městské královské propriety. Drápu se nahoru dlouho nepoužívanou cestou. Dny slávy jsou už pryč, desítky bazénků a fontánek je naplněno zelenou zapáchající vodou a rostlinstvo si na zámkové dlážbě pěkně zgustlo a projde tu maximálně tak ještěrka. Prostě jak svět po jaderné katastrofě, či jak centrum Mělníka po revitalizaci. V kopci je pustý červený pavilon z 19. století. Klídek, kolem jen lesíky, když se přiřítí deset školaček, které nenapadne nic jiného, než se všichni postupně dát se mnou vyfotil. Zrovna na konci sil, když to žluté kulaté nahoře extra pálí... to budou pecka fotky.

Nahoře je výhled na město, moře a kočičí a myší ostrůvek. Úplně nejvýš je chrám, zvonice, stupa či jak se to všechno jmenuje. Z druhé strany sem chrlí návštěvníky lanovka. Dole v parku probíhá drakiáda, kde neunikám mediální pozornosti. Ještěže jejich angličtina je horší než ta moje. Zato draky teda umí perfektně, barvičkami a tvary to poněkud překonává Ladův čtyřúhelník. Jsou neuvěřitelně vysoko, umí se tam kroutit jak Thajky v bangkockých barech a ve vzduchu dělají solidní lomoz.

Thajsko

Thajsko
Na kopečku v Thajsku

Thajsko

Thajsko
Vnitřní stránka moře

Hat Son Awn by měla být skoro hlavní pláž, dlouhá tři kilometry, kolem už jen borové lesy. Je prázdná a zabordelovaná. Moře na tom je o ždibec líp. Ale tak na cachtání a hrady to stačí. Na druhé straně poloostrova jsou promenády a zahrady, kde se válí i Thajci. Tak se vracím na své místečko uprostřed prázdné tříkilometrové pláže. Jen kolem projde bývalý pohraničník, což je snad první domorodec, co zná Československo. U dolní stanice lanovky to připomíná nájezd krys, ale jsou to stáda makaků, které se tu krmí z ruky a mají vlastní přechod, na který dlabou asi jako my na zebru.

Oříšky, čokoládový sůši, chipsy.. no jo, jsme zase v 7eleven, aby se to o pár minut později na hotelu všechno sežralo. Myslet si, že noční trh u bývalé železniční stanice by mohl fungovat, když je tma, asi nebylo to pravé. Aspoň v jídelně u fajn stařeny díbnu nudle a polévku za desetikorunu.

Noc: Songhla 180 B (Suk Somboon Hotel one - jednolůžák s koupelnou)
Žraso: polední menu-ryba,rýže a něco a orange juice 85, coly a spol 10-15, ledová tříšť 10, voda 6, desetiblok sůš 12, oříšky 5, chipsy 10, véča-nudle, polévka a voda 30
Ostatní: internet 25/2hod
Celkem asi 400 B

8. březen: Hat Yai - Surat Thani

Dnes řádí ve městě nedělní trh. Podojím naposledy bankomat a pro budoucnost zásadní koupě se udělala ve fotoshopu nakoupením další gigové karty a ta doposud vyfocená s tisícovkou fotek z Bornea šla pěkně do bezpečí. Tímto krokem tak končí i veškeré fotky z cesty. Bylo jich sice ještě asi třista, ale z nich se kochá nějaká malajská straka. Přijít o celé Borneo, bych si asi propálil už beztak děravou palici.

Nápad postupných krůčků na sever vzdávám, desátého chci být na Ko Pha Nganu, takže moc času by už nebylo a bez těch mapiček to není žádná sláva. Na busišti v Hat Yai momentálně nic na sever k Surat Thani či jinému portu na KPNG se nabízí jenom firmičky s minivany. Je to aspoň kombo lístek až na ostrov za 690 B s nočním ferry a osmihodinovou plavbou. To bych zrovna nepotřeboval, ale tak v rámci tréninku na Island budiž. Řidič byl pidlovokej, na jedno oko nevidí vůbec, na druhý tak nějak možná, ale mastil to hodně ostře.

V půlsedm jsem u nábřeží v Surat Thani, kde místo trajektu je malá dřevěná nákladní loďka vezoucí náklad na ostrov a která má na horní palubě naskládáno stovku matraček na podlaze (loď samotná by byla 400B). Rychle se vyprodá a přijet o něco později, nebyla by ani ta minimatrace. Trošku okouknu město, ale nic moc. Respektive nic. Moc bylo jedině jídel na nábřeží ve stáncích a restauracích. To možná před osmihodinovou plavbou nebyl nejlepší nápad. Odplouváme v deset, na lodi hic, ale spánek vyhrává na celé čáře.

Noc: - na lodi na Ko Pha Ngan
Doprava: bus Songhla-Hat Yai 18, bus Hat Yai-Surat Thani + noční loď na KPNG 690
Žraso: 15 hnusnejch koláčků 10, ledová tříšť 10, nákup-kešu oříšky 20, bonbony 5; véča-thajský nudle 40, banana milk shake 20, meloun 20...
Ostatní: axe 70, náplasti 10, SD karta 1GB 209
Celkem asi 1000 B