CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

FILIPÍNY Malajsie & Thajsko
(17. Ko Pha Ngan a města Malajsie)

9. březen: Ko Pha Ngan

Spalo se v pohodě, moře se nehnulo, jen tři ožralí Amíci na zádi rušili hukot motoru. U mola odchytávají taxíky, snad zvoucí se sanghlaw. Na ostrově je doprava zajišťována malými pickupy, bágly jdou na střechu a koštuje to od stovky. Silnice na ostrově jsou zpevněné, jen některé sklony překračují několikanásobně našich 12 stupňů. Jinak Ko Pha Ngan je druhý největší ostrov v Thajském zálivu. Na rozdíl od čedokářského Ko Samui tento zůstává spíše pro batůžkáře a ani resorty sem moc nedostaly. Zatím. Dojíždím na úplný jih ostrova do Hat Rin, kde se koná matka všech úplňkových párty na nádherné a veliké pláži. Občas se sem nacpe i třicet tisíc lidí. A k tomu přibyly blackmoon párty a halfmoony, takže každý týden je tu nějaká akci.

Ráno je ve městě mrtvo a jdu se kouknout na viewpoint. Zastavím se v Secret Garden na útesu nad zálivem. Vcelku OK a dvěstě padesát za bungalow na nožičkách s koupelnou a výhledem na moře v krásném tichu vypadalo gut. I když opravy by to potřebovalo. Šéfová je mladá Thajska po velkém flámu. Natáhnu se a probírám se až po poledni. Dole u skal nikdo není. Ale není tu ani náznak pláže, takže škrábání na břeh z bouřícího moře je na dlouhý lokte a ostrý korále.

Na viewpoint dorážím s osmihodinovým zpožděním. Cesta dávno zarostla spolu s výhledovým altánkem. Je tu sice kovový maják, ale chybí žebřík. Prvních šest metrů se tam vyšplhám po konstrukci. Moc bezpečné to nebylo, ale šlo to. Výš už bylo pár prkýnek a žebříky.

Nějaký to cachtání. V úzkých uličkách města je živo. Ostrovní přirážka není proti pevnině ani dvojnásobná. Z restaurací to vyhrává Bongo s příjemnou zahrádkou, velkou televizí, slušným výběrem normálního jídla a pití. Móda koukání na filmy je v Thajsku všude u pláží. Taky co dělat po šesté večer, když je tma jak v pytli a zůstat slušňákem. Mám to aspoň jako lekci angličtiny. Po rozsvícení v chajdě rychle zdrhá velký šváb, tak ho panicky chci zabít, čímž likviduju sušící se tričko a svůj palec. Pro zbytky švába si pak do rána přišly tisíce brablenců.

Noc: Ko Pha Ngan - Secret Garden, chajda s koupelnou 250 B
Žvanec: véča-chickencurry 60, rýže 20, pancake 30, velká voda 15-25; sprity a džusy 15-25
Doprava: songhlaw do Hat Rin 100. Celkem cca 600 B

10. březen: Ko Pha Ngan

Dopol se jdu smažit na skálu. Do města skáknu zahnat pizzový absťák a pak na hlavní východní pláži pozoruju cvrkot. Západní pláž sunsetová je malá a pustá. Pěkné bungalovy tu jsou za tři kila. Dál na jih je ještě pláž Leela, která na první okuk vypadá skvěle. I když hnusní vodní červy a spousta řas v moři na druhý okuk mluví proti. Po dlouhé lávce se dá dojít k Lighthouse resortu na šutriscích s chajdami připomínající Groznyj.

Večer je fulmoon párty. Pro náplavy je tu vstupné stovku. Pláž je plná, ale není tu žádné hlavní pódium, kde by to šlapalo. Různě se korzuje, chlastají se kbelíky, močí se do moře, malujou se těla fosforečnatou křídou, hudba drančí z hospodských repráků, trocha ohňové šou. Všichni si nosí svoje kbelíčky jak z pískoviště. V nich se prodává alkohol - placatky chlastu spolu s nealkem v ledu, který dohromady dá tu plážovou alkoholovou klasiku (od 120 do 500 bahtů). Vítězí místní klasika s mekong whiskey a redbullem. Krafá se, měsíc svítí jak kráva. Celkově nic převratného, ale atmosféra v pohodě a v šest při rozednění jdu do chajdy. Tentokrát bitvu vyhráli šváby 2:0. A při sprše ještě zírám na chlupatýho obrpavouka, který před zabijáckým sandálem zdrhnul za postel.

Noc: Secret Garden, 300 B
Žvanec: oběd-pizza,garlic bread a šejk 140, véča-friedrice 50, čokoládová palačinka 30, mekong whisky a red bull 120...
Celkem cca 750 B

11. březen: Ko Pha Ngan

Vylejzá se na vzduch ve dvě. Těžký kartel však zasáhl zdejší internet, kdy vše je po 3 bahtech za minutu. O kopec za městem je cena pětinová. Moře je jak zrcadlo, večer zase zalezu na lekce angličtiny v Bongu a dopíšu tenhle dlouhej denní článek. Na bitevním poli je dnes klid před bouří, kromě jednoho švébového pěšáka, který si špiónil v batohu.

Noc: Secret Garden, 250 B
Žvanec: oběd-padthai 50, véča-greencurry 80, šejky po 30...
Celkem cca 540 B

12. březen: Motorkou po Ko Pha Nganu

Ráno budí džunglí koncert. Dnes chci motorkou projet ostrov. Chtělo by to větší půjčovnu s připojištěním, která si pak nevymyslí pět tisíc bahtů za škrábanec na kapotě. Jedna se tak tváří, přebírám motorku a potom kouknu, že na druhý stránce smlouvy je přesný ceník s rozpisem poškození. Ještě se mi snaží namluvit, že ta čárka v půlce nádrže znamená plnou. Hajzl a blb (to druhý teda i já). Se divím, že nechtěl další stovky za helmu. Ale ono to u jiných je víceméně stejný. Na motorce sedím po třech letech a rozjezd jistotou zrovna nenaplní. Logiku blinkrů objevím až po dvaceti kilometrech.

Na úvod jsou drsný kopce, ale pak se jede v pohodě. Sice se nepřehoupnu moc přes čtyřicítku, ale od toho tady nejsem. V hlavním městě ostrova Thong Sala dávám gábl, internet a jedu po pobřeží na sever. Pláží tu moc není, ale resortů furt jo. Těm teda nezávidím.

Cíl byla pláž Koh Ma, podle mapky by měla dělat srpek na nedaleký ostrov. Fakt vypadá hodně dobře, moře z obou stran a po oblouku se dá přebrodit na ostrov, kde je další resort. Moře je na cachtačku ideální, klidné a čisté a byly by to pěkný fotky. Ve vnitrozemí zastavuju u národního parku. Mají tu být vodopády v období dešťů. Teď jsou to akorát veliké obnažené skály. Kolem je drobný okruh lesem s výhledy na většinu ostrova.

Zajedu číhnout na nejstarší strom u Ban Noku, což je solidní monstrum. Na sunsetový výhled vyjedu do kopců s kochací restaurací v sedle a za tmy rád vracím motorku. Při vší snaze škrábanec nenachází. Každopádně super výlet.

Do Bonga na véču a lekci angliny filmem Sex ve městě (z toho bude po idnesácku dobrý titulek) a následuje samozřejmě Beach s Leošem, která se tu filmově odehrávala, takže je to podobná filmová klasika jako na Ko Phi Phi, kde se to pro změnu natáčelo. Včerejší špión byl na první pokus zamáčknut, jeho kolega přežil jen o pár minut víc a poslední vítězství se zdolalo v koupelně, čímž se uzavřelo skóre na 4:3 pro mě.

Noc: Secret Garden, 200 B
Doprava: motorkou kol ostrova - půjčovné 200 a benzín 50
Žvance: oběd-currychicken a voda 35, véča-kuře s cashewnuts, šejk a spol 150, škodliviny v7eleven
Celkem cca 800 B

13. březen: Hat Thian

Balení, oběd (catfish - maso aby člověk pohledal) a nákupy vody před plavbou do pustiny. Pokračuju v dávných stopách na pláž Hat Thien, kde jsem byl před šesti lety. Docela jsem zvědavej, jak civka tohle místo po zkušenostech z Ko Phi Phi a Ko Changu zničila.

Loďky vyplouvají z hlavní pláže. První pláž Hat Yuan, která před lety byla v pohodě, už je řádně vybetonována. Bývalý Bamboo svůj plac bouchnul a posunul se na skály nad tím. Hat Thien vypadá ale furt gut. Pláž je menší, půlka jenom šutry a keře a celý vnitřek zůstává skoro prázdný.

První na paškále je příjemná recepce a sál Sanctuary resortu. Je tu dvacet let, ale vůbec si na něj nepamatuju. Z pláže jim zbývá jenom ždibík, ale do kopců mají roztáhlé pěkné chajdy. Ale je to trošku něco jiného, relax, masáže, vegetariánský jídla a tak. Nicméně kupodivu tady mají dorm po 120 bahtech ve vysmejčeném pokoji. Za recepcí je fajn holka, co poradí info o okolí. Nechám tu batoh a okouknu další chajdy. Naši dávnou chatu jsem našel, ale místo utopení džungle jako kdysi, jsou kolem další, lepší a navoněnější bungalovy. Původní rodince to už asi patřit nebude. Chatky jsou tu za tři kila, pokud by to nebylo na jednu noc, což jaksi by bylo. Beru dorm, z pěkný holky se, jak jinak, vyklube Češka Lenka, co tu žije i s Kryšpínem a ročním svišťákem a je to prý fajn. Určitě dobrý místo na dětství.

Na pláži moc lidí není a před šnorchl se pár rybiček a korálů uráčí napózovat. V útrobách zálivu stále kralují kokosové palmy. V Sanctuary dávám večerní setmeal, kdy se sejde u stolu parta lidí a debužírují pár věci, co se na stůl přinese - špenátová rolka, salátová mísa, pečené brambory. No, neprasknul bych z toho, kor když je to bez masa. Což se mohlo u vegetariánů jaksi čekat.

Noc: Ko Pha Ngan, Sanctuary 120 B (10dorm)
Doprava: loď Hat Rin - Hat Thien 150
Žraso: oběd-catfish,cola, voda 100, véčový setmeal v Sanctuary 180...
Prádelna 60/2kg. Celkem cca 635 B

14. březen: Hat Thien

Dopoledne jdu přes kopeček na pláž vedle s jedním resortíkem. Je to hezčí, ale po chvíli koupání to vypadá na štípance od medůzek, tak se koná druhý zdejší náročný úkon - válení se na pláži. Oběd dávám v jídelně Thienu, která pořádně sešla. Ani ta telka už tu nezůstala a jídlo taky žádná sláva.

Odpoledne se přehoupnu přes iks resortů na velkou pláž. Na pláži samotné moc lidí stejně není, ale přes noc by to mohlo docela šlapat. Já mám bohužel v šest večer poslední loďku do Hat Rinu. Loučím se s Lenkou a do lodi naskakuje právě připluvší Švýcar, který v Hat Rinu nechal 10tisíc, které samozřejmě už nenachází.

V Bongu ve stejný čas, na stejném místě sedí stejný Němec jako před třemi dny. Tady se rychle zajede do vyjetých kolejí. Vedle běží fotbal United proti Liverpoolu, což na rozdíl od filmů dost bere i Thajce. Radují se jak blázni po gólu United a lítají kolem hospody. O pět minut později totéž vyvádějí při gólu Liverpoolu.

Zůstal jsem tak na ostrově u moře neuvěřitelných šest dní. Už zbývá jenom dostat se do Kuala Lumpuru, odkud odlétám za tři dny. Kupuju přímý ticket do Penangu, což je jízda na 18 hodin a 1050 bahtů. Začínám taxíkem z kanceláře cestovky. Zase mám spací loď. Ještě horší než minulá. Na pět míst prodali šest lístků, tak se mačkám na padesáti centimetrech šířky.

Noc: na lodi do Surat Thani
Doprava: loďka do hat Rinu 150, taxi do Thongsaly, loď do Surat Thani, bus přes Hat Yai do Penangu 1050
Žvanec: oběd-tuna frierice 70, véča-sweet&sour chicken 100, alkokoktejl v melounu 80
Celkem cca 1470 B

15. březen: Surat Thani - Hat Yai - Penang

Ráno v pět Surat Thani, do Penangu nikdo další nejede, tak si mě přehazujou a třikrát převáží po různých kanceláří. V sedm mě konečně vyzvedává mikrobus. V Hat Yai následuje další přestup. Finálním nákupem strepsilsů, velkých arašídových placek, sůš a spol vyluxuju peněženku do posledních dvou bahtů. Na přechodu jich pak chtějí deset. Všude špína a dlouhé fronty. Už mi to Thajsko leze na nervy. Škoda, že jsem místo něj nevzal rýsující se Indonésii či Austrálii.

V Penangu hodinu zabíjíme čekáním na to, až si řidič něco zařídí a nás vyhazuje před Banana Guesthouse, což je novější hostel na Chulii, který provozuje tyhle spoje. Mají nově udělané umakartové kobky bez oken, ale čisté. Následuje přežíračka u Indů s roti a murtabaky a hned potom kokosový placky s banánem, což byl vlastně hlavní důvod, proč jsem chtěl v Penangu strávit tuhle noc.

Noc: Penang 20 R (Banana Guesthouse - jednolůžák)
Žvance: oběd v bufetovém motorestu 30B, arašídové placky 30B, nákupy škodlivin a pití 110B, véča 11R, kokosový placky 10ks za 4R...
Hraniční poplatek 10B/1R, internet 7R/3.5(!) hodiny. Celkem cca 150 B + 40 R

16. březen: Penang - Kuala Lumpur

Trajektem jedoucím každých deset minut se přemistím na pevninu. O turistu se tu docela přetahují. Konečně zase ve vymydlených a prostorných autobusech. Busiště v KL je hned u Chinatownu, kde hledám hotel. Něco je plný, něco hnusný, něco drahý. Jestli jsem vyhrál nevím, ale končím v sedmém patře v čínském Lee Sonn. Kolem kytičky a obrázky, ale žádná sláva. Ale to je v Chinatownu vždycky.

Pod barákem začíná noční trh a utrácím zbytek prachů za blbosti. Smlouvání to chce ale hodně vypilovat (model KL tower 10, magnet 3, triko 15, pásek 19, ledvina 15). Když už chtějí dělat kopie, možná by nemuseli vyšívat značky nike.cn. Jo ta ledvina, ona je to dobrá věc mít v ní po ruce foťák. Ta dosavadní se začala rozpadat. Bohužel ji nenahrazuju hned, i když jsem ji kvůli tomu koupil. Další střípek do následné blamáže.

Noc: Kuala Lumpur 20 R (Lee Sonn - pokoj)
Doprava: trajekt z Penangu, bus Penang - KL 30
Celkem cca 55 + věcné ptákoviny

17. březen: KL - Putrajaya

Poslední den v Asii. Z místního busáčku jedu do Putrajayi, což je nové hlavní město vybudované na zelené louce. Všude spousta přepychových baráků, ohromné bulváry, velká mešita, sídla vlády a ministerstev. Kolem nové obytné čtvrtě mezi zelení a jezery. Projdu to, dám dlabanec a čokoládový dort za cenu dvou obědů.

Městskou sjedu na místní autobusák za městem a pokračuju do KL, kde už bych jen vyzvedl batoh a frčel na letiště. Po deseti minutách koukám, že nikde nemám foťák. Panicky vyskakuju z busu a po dálnici peláším zpátky. Stopnu Pákistánce, který mě sveze až na autobusák. Je to zoufalý čin, ale co jiného zbývá. Tady samozřejmě foťák nikdo neviděl, i když dispečer za pultem se trochu snaží. Volá řidiče, který mě vezl sem. Prý ten bus sem má dojet za hodinu. Vůbec netuším, jak a kde jsem o něj přišel. Rozhodně to bylo kvůli tomu, že jsem si ho hodil přes rameno, což jsem normálně celou cestu nedělal. Bych se... Ještě že vyfocené karty až po Songhlu zůstaly. V busu taky nic. Do KL jedu nasranej jak mraky. Přece jenom tomu foťáku byly 2 měsíce a jediný společník na cestě - pěkný, krásný, mladý, šikovný... skoro jako já;-)

Objednávám přes net žlubus z Mnichova s nejistým výhledem, jestli se vůbec ten bus dá stihnout. Ale to by bylo na dlouhé vyprávění. Poslední murtabak, metrem sjedu na KL Central, odkud jezdí každou půlhodinu autobusy na obě letiště. Těsně po půlnoci dávám vale této zemi. Letadlo je skoro prázdné a každý pomalu urve čtyřsedačku na leháro. K tomuhle zase klasických 800 kanálů a dost slušného jídla.

Noc: v letadle do Dubaje
Doprava: KL-Putrajaya a zpět 5, metro 1, bus na letiště 10
Žvanec: bufetový oběd s rybou a dalšími 10 a čokodort 7, véča-murtabak ayam 4... Celkem cca 48 R

18. březen: Dubaj - Mnichov - Praha

V Dubaji je pauza pět hodin. Na terminálu toho moc není. Zábava žádná, ale trochu se to zalomilo. Do Mnichova už je v letadle plno. V Mnichově jsme s drobným předstihem a stíhám koupit tiramisový dort a čokolády. Na zastávce pokecám s Uzbekistáncem a s půlhodinovým zpožděním doráží žlubus. Taky má v jízdním řádu napsáno, že cestu z centra Mnichova na letiště dá za 15 minut, o čemž se dá pochybovat. Platím 35 eur a za pár hodin do postele. A ráno jedu zase na letiště. Ale to je už jiná a pracovní kapitolka. Pro tentokrát tu máme dvouměsíční štreky po šesti státech KONEC.