CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(21. Penang, KL, Putrajaya)

15. březen: Surat Thani - Hat Yai - Penang

Ráno v pět Surat Thani, do Penangu nikdo další nejede, tak si mě přehazujou a třikrát převáží do různých kanceláří. V sedm mě konečně vyzvedává další mikrobus. V Hat Yai následuje další přestup. Finálním nákupem strepsilsů, velkých arašídových placek (30), sůš a spol vyluxuju peněženku do posledních dvou bahtů. Na přechodu jich pak chtějí deset. Všude špína a dlouhé fronty. Celkově mě to Thajsko leze už na nervy. Škoda, že jsem místo toho nevzal radši rýsující se Indonésie či Austrálie.

V Penangu hodinu zabíjíme čekáním na to, až si řidič něco zařídí a nás vyhazuje před Banana Guesthouse, což je novější hotelík na Chulii, který provozuje tyhle spoje. Mají nově udělané umakartové kobky bez oken, ale čisté. Následuje totální přežíračka u Indů roti a mubaraky, hned potom kokosový placky s banánem, což byl snad hlavní důvod, proč jsem chtěl v Penangu strávit tuhle noc.

Noc: Penang 20 R (Banana Guesthouse - jednolůžák)
Doprava: dojezd do Penangu
Žraso: oběd v bufetovém motorestu 30B, nákupy škodlivina pití 110B, véča 11R, kokosový placky 10ks za 4R...
Ostatní: hraniční poplatek 10B/1R, internet 7R/3.5(!) hodiny
Celkem cca 150 B + 40 R

16. březen: Penang - Kuala Lumpur

Trajektem jedoucím každých deset minut se přemistím na pevninu. O turistu se tu docela přetahují. Konečně už zase ve vymydlených a prostorných autobusech. Busiště v KL je hned u Chinatownu, kde hledám hotel. Něco je plný, něco hnusný, něco drahý, tak poprvé významněji vybírám a odmítám. Jestli jsem vyhrál nevím, ale končím v sedmém patře v čínském Lee Sonn. Dorm je jenom za 10, ale snobácky beru za dvojnásobek pokojík. Kolem kytičky a obrázky, ale celkově teda žádná sláva. Ale to v Chinatownu je vždycky.

Pod barákem začíná noční trh, tak utrácím zbytek prachů za nejrůznější blbosti. Smlouvání to chce ale hodně vypilovat (model KL tower 10, magnet 3, triko 15, pásek 19, ledvinka 15). Ale jinak, když už chtějí dělat různé kopie, možná by nemuseli vyšívat značky nike.cn. Jo ta ledvina, ono je to dobrá věc mít v ní po ruce foťák. Ta současná ledvina se začala rozpadat. Bohužel ji nenahrazuju hned, i když jsem si ji kvůli tomu koupil. Další střípek do následné blamáže.

Noc: Kuala Lumpur 20 R (Lee Sonn - pokoj)
Doprava: trajekt z Penangu, bus Penang - KL 30
Celkem cca 55 + věcné ptákoviny

17. březen: KL - Putrajaya

Poslední den v Asii. Z místního busáčku jedu do Putrajayi, což je nové hlavní město vybudované na zelené louce. Všude spousta přepychových baráků, ohromné bulváry, velká mešita, sídla vlády a ministerstev. Kolem nové obytné čtvrtě mezi zelení a jezery. Nějak to tady procházím, dám dlabanec a čokoládový dortík za cenu dvou obědů. Městskou pak sjedu na místní autobusák za městem.

Odsud pak pokračuju do KL, kde už bych jen vyzvedl bath a frčel na letiště. Po deseti minutách koukám, že nikde nemám foťák. Panicky vyskakuju z busu a po dálnici peláším zpátky. Po dlouhém běhu stopnu Pákistánce, který mě sveze až na autobusák. Je to zoufalý čin, ale co jiného zbývá. Tady samozřejmě foťák nikdo neviděl, i když dispečer za pultem se trochu snaží. Volá řidiče, který mě vezl sem. Prý ten bus sem má dojet za hodinu. Vůbec netuším,
jak a kde jsem o něj přišel. Rozhodně to bylo kvůli tomu, že jsem si ho s brašničkou hodil přes rameno, což jsem normálně celou cestu nedělal. No bych se... Ještě že vyfocené karty až po Songhlu zůstaly. V busu taky nic. Do KL jedu nasranej jak mraky. Přece jenom tomu foťáku byly tak 2 měsíce a vlastně jediný společník na cestě, pěkný, krásný, mladý, šikovný... skoro jako mé druhé já:-)

Objednávám přes net žlubus z Mnichova s placením v autobuse (což při tomhle objednání den dopředu jde, ale dá to fušku) s nejistým výhledem, jestli se vůbec ten bus dá stihnout. Ale tohle by bylo na dlouhé vyprávění.

Poslední murtabak, metrem sjedu na KLC Central, odkud jezdí každou půlhodinu autobusy na obě letiště. Těsně po půlnoci dávám vale této zemi. Letadlo je skoro prázdné a každý pomalu urve čtyřsedačku na leháro. K tomuhle zase klasických 800 kanálů a dost slušného jídla.

Noc: v letadle do Dubaje
Doprava: KL-Putrajaya a zpět 5, metro 1, bus na letiště 10
Žraso: bufetový oběd s rybou a dalšími 10 a čokodort 7, véča-murtabak ayam 4...
Celkem cca 48 R

18. březen: Dubaj - Mnichov - Praha

V Dubaji je pauza pět hodin. Na terminálu toho moc není na ten věhlas. Zábava žádná, tak se to symbolicky zalomilo. Do Mnichova už v letadle je plno, včetně dost Čechů. V Mnichově jsme s drobným předstihem, tak stíhám ještě koupit tiramisový dort a čokolády. Na zastávce pokecám s Uzbekistáncem a s půlhodinovým zpožděním doráží žlubus. Taky má v jízdním řádu napsáno, že cestu z centra Mnichova na letiště dá za 15 minut, o čemž se dá dost pochybovat. Platím 35 eur a za pár hodin hurá do postele. A ráno zase na letiště, abych snad nevyšel ze cviku. Ale to je už jiná kapitolka. Pro tentokrát tu máme dvouměsíční štreky po šesti státech KONEC.

Noc: doma
Doprava: letadlo KL-Dubaj-Mnichov (Emirates), bus Mnichov-Praha 35€ (StudentAgency)
Celkem cca 40 €