CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

FILIPÍNY & BORNEO
Emiráty, Malajsie, Brunej, Thajsko
(21. Penang, KL, Putrajaya)

15. březen: Surat Thani - Hat Yai - Penang

Ráno v pět Surat Thani, do Penangu nikdo další nejede, tak si mě přehazujou a třikrát převáží po různých kanceláří. V sedm mě konečně vyzvedává mikrobus. V Hat Yai následuje další přestup. Finálním nákupem strepsilsů, velkých arašídových placek, sůš a spol vyluxuju peněženku do posledních dvou bahtů. Na přechodu jich pak chtějí deset. Všude špína a dlouhé fronty. Už mi to Thajsko leze na nervy. Škoda, že jsem místo něj nevzal rýsující se Indonésii či Austrálii.

V Penangu hodinu zabíjíme čekáním na to, až si řidič něco zařídí a nás vyhazuje před Banana Guesthouse, což je novější hostel na Chulii, který provozuje tyhle spoje. Mají nově udělané umakartové kobky bez oken, ale čisté. Následuje přežíračka u Indů s roti a murtabaky a hned potom kokosový placky s banánem, což byl vlastně hlavní důvod, proč jsem chtěl v Penangu strávit tuhle noc.

Noc: Penang 20 R (Banana Guesthouse - jednolůžák)
Žvance: oběd v bufetovém motorestu 30B, arašídové placky 30B, nákupy škodlivin a pití 110B, véča 11R, kokosový placky 10ks za 4R...
Hraniční poplatek 10B/1R, internet 7R/3.5(!) hodiny. Celkem cca 150 B + 40 R

16. březen: Penang - Kuala Lumpur

Trajektem jedoucím každých deset minut se přemistím na pevninu. O turistu se tu docela přetahují. Konečně zase ve vymydlených a prostorných autobusech. Busiště v KL je hned u Chinatownu, kde hledám hotel. Něco je plný, něco hnusný, něco drahý. Jestli jsem vyhrál nevím, ale končím v sedmém patře v čínském Lee Sonn. Kolem kytičky a obrázky, ale žádná sláva. Ale to je v Chinatownu vždycky.

Pod barákem začíná noční trh a utrácím zbytek prachů za blbosti. Smlouvání to chce ale hodně vypilovat (model KL tower 10, magnet 3, triko 15, pásek 19, ledvina 15). Když už chtějí dělat kopie, možná by nemuseli vyšívat značky nike.cn. Jo ta ledvina, ona je to dobrá věc mít v ní po ruce foťák. Ta dosavadní se začala rozpadat. Bohužel ji nenahrazuju hned, i když jsem ji kvůli tomu koupil. Další střípek do následné blamáže.

Noc: Kuala Lumpur 20 R (Lee Sonn - pokoj)
Doprava: trajekt z Penangu, bus Penang - KL 30
Celkem cca 55 + věcné ptákoviny

17. březen: KL - Putrajaya

Poslední den v Asii. Z místního busáčku jedu do Putrajayi, což je nové hlavní město vybudované na zelené louce. Všude spousta přepychových baráků, ohromné bulváry, velká mešita, sídla vlády a ministerstev. Kolem nové obytné čtvrtě mezi zelení a jezery. Projdu to, dám dlabanec a čokoládový dort za cenu dvou obědů.

Městskou sjedu na místní autobusák za městem a pokračuju do KL, kde už bych jen vyzvedl batoh a frčel na letiště. Po deseti minutách koukám, že nikde nemám foťák. Panicky vyskakuju z busu a po dálnici peláším zpátky. Stopnu Pákistánce, který mě sveze až na autobusák. Je to zoufalý čin, ale co jiného zbývá. Tady samozřejmě foťák nikdo neviděl, i když dispečer za pultem se trochu snaží. Volá řidiče, který mě vezl sem. Prý ten bus sem má dojet za hodinu. Vůbec netuším, jak a kde jsem o něj přišel. Rozhodně to bylo kvůli tomu, že jsem si ho hodil přes rameno, což jsem normálně celou cestu nedělal. Bych se... Ještě že vyfocené karty až po Songhlu zůstaly. V busu taky nic. Do KL jedu nasranej jak mraky. Přece jenom tomu foťáku byly 2 měsíce a jediný společník na cestě - pěkný, krásný, mladý, šikovný... skoro jako já;-)

Objednávám přes net žlubus z Mnichova s nejistým výhledem, jestli se vůbec ten bus dá stihnout. Ale to by bylo na dlouhé vyprávění. Poslední murtabak, metrem sjedu na KL Central, odkud jezdí každou půlhodinu autobusy na obě letiště. Těsně po půlnoci dávám vale této zemi. Letadlo je skoro prázdné a každý pomalu urve čtyřsedačku na leháro. K tomuhle zase klasických 800 kanálů a dost slušného jídla.

Noc: v letadle do Dubaje
Doprava: KL-Putrajaya a zpět 5, metro 1, bus na letiště 10
Žvanec: bufetový oběd s rybou a dalšími 10 a čokodort 7, véča-murtabak ayam 4... Celkem cca 48 R

18. březen: Dubaj - Mnichov - Praha

V Dubaji je pauza pět hodin. Na terminálu toho moc není. Zábava žádná, ale trochu se to zalomilo. Do Mnichova už je v letadle plno. V Mnichově jsme s drobným předstihem a stíhám koupit tiramisový dort a čokolády. Na zastávce pokecám s Uzbekistáncem a s půlhodinovým zpožděním doráží žlubus. Taky má v jízdním řádu napsáno, že cestu z centra Mnichova na letiště dá za 15 minut, o čemž se dá pochybovat. Platím 35 eur a za pár hodin do postele. A ráno jedu zase na letiště. Ale to je už jiná a pracovní kapitolka. Pro tentokrát tu máme dvouměsíční štreky po šesti státech KONEC.