CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Havajské ostrovy 2012
(13. Návrat dom přes Soul)

24. 11. Honolulu

Budík trumfuju s hodinovým předstihem. Ale těšením a radostí do rodné kotliny to nebude. Dobalit, dožrat čokoládovou bombu, skočit na poslední drobné zásoby do ABC marketu (havajské žabky/7eleveny jsou tu na každém rohu) , shrábnout depozit a jdeme na zastávku, kterou projíždí busy 20 a 42 na letiště (případně pearlharbourská dvaadvacítka zastavuje vedle letiště). Sobotní čekačka opět byla delší než půlhodina, ale vzali nás i s bágly bez problémů. To nemohli ale říci cestující s klasickými kufry.

Letištní formality bez problémů. Jen ta cifra na váze batohu přes 15 kilo mě furt zaráží, co tam může být za krámy. Naštěstí to si letí až do Prahy a do malého bereme jen věci na přežití v zimním Soulu. V tranzitu moc krámů a jiné zábavy není. I poštovní schránka na tradičně včas posílané pohledy je tu věc zapeklitá. Aspoň teplý dlabanec bez nechutného korejského chuťového ocasu přišel vhod. Dojel jsem poslední zbytky koukatelného materiálů v televizi a zbytek letu jsem pařil Arkanoid a podobný předpotopní kraviny, protože systém byl trochu starší provenience. Po pár hodinách jsme za Midwayí překročili datovou hranici, čili se posouváme...

Noc: ukradena
Doprava: bus Waikiki-letiště 2.5$
Žvance: smažené nudle na letišti 3$, pití a pečivo v ABC 3$

25. 11. Soul

...o den dále, kde první zaznamenáníhodná věc jsou hory pokryté sněhem nad Japonskem. V Soulu, respektive Incheonu, slibují šest stupňů, což je citelná změna. Tady máme 20hodinovou čekačku na další let do Prahy a pro bonusové letenky samozřejmě bez hotelu zadarmo. Mám rezervovaný hotel, respektive kobku, z hostelworldu v centru Soulu, tak považuji tenhle přestup za věc spíše příjemnou. K hotelu má jet přímo autobus, ale za 10000 wonů (10$), tak jdeme na metrovlak (do centra 3900w). Měníme 50$ (1$ = 1050 wonů) a nabereme mapku a drby z informací.

Letištní vlak jezdí už až do centra Soulu, ale v té poslední zastávce se nedá přestoupit na metro, tak k našemu cíli musíme oklikou dalšími dvěma linkami. Těch mají v Soulu patnáct a prakticky každá druhá stanice je dvoj až trojpřestupná. Ale vyznat se v tom dá v pohodě (stačí poznat barvičky a znát cílovou stanici, vše i anglicky). Jízdné je odstupňováno podle vzdálenosti, což se naťuká na automatech před vstupem. Jízdné je kolem tisícovky, jen k letišti je třítisícová přirážka. Ještě se platí za lístek 500wonový depozit, který se dá vybrat zpět z automatu.

Mapka s vyznačeným hotelem je dost k nezaplacení, protože na čísla baráků se zásadně nehraje a ani hotel nemá jediné označení zvenku ani u vchodu. Tipujeme ho jen podle toho, že je to v okolí orientačního Starbucksu jediná budova s pátým patrem, kde má být hostel. Ve výtahu začínajícím od druhého patra už se cedulka nachází, což je tedy opravdu velmi včas podaná informace.

Jižní Korea

Soul
Centrum Soulu

Jižní Korea

Soul
Soulské uličky

Čekaná kobka se projevila jenom ve velikosti pokoje, který není větší než vlakové kupé. Vybourali celé patro a narvali sem neskutečné množství pokojíků. Jinak čisto, teplo a vcelku nově uděláno. Mára zase remcá, což docela rychle zapomněl na všechny ty noční utrpení v mrazu, dešti ve stanu a v autě. A to jsem ještě snobácky připlatil 20Kč za pokoj s oknem a výhledem na střechy skoroslumů, které pokrývají prostor mezi nově postavenými mrakodrapy.

Noc: Seoul Centrer Hostel, 6 Cheung Jin Dong, Jong Gak station, Seoul *26000 wonů (+10000w depozit)
Doprava: metrovlak Incheon letiště – Soul 3950w (+500w depozit)

26. 11. Soul – Praha

Zas vstávám dříve než je zdrávo, tak aspoň žwe je tu wifina. Jen se na světě nic neděje. Dokonce ani česká vláda tenhle týden nepadá. Po osmé velím na štrádování po městě, takže Mára může nespojeně vrčet hned od rána. Najednou by mu byla vytopená kobka dobrá před krásami mrazivého Soulu. Na recepci prý nějaký čas nikdo nebude, tak vyrážíme do východní části centra za nějakými Unesco věcmi. Kus pití, sušenek a pečiva rychle dodají všudypřítomné napodobeniny 7elevenu.

Jižní Korea

Soul
Královský palác

Jižní Korea

Soul
alias Gyeongbokgung

Royal Shrina (Jungmyo) je obehnán, jako vše staré, vysokými zdmi, což nedává absolutně tušit, o co vlastně jde. Nevíme to ani po objevení vchodu, protože ten je zahalen pod lešením a ještě větší zdí. Protější věc je alespoň podle piktogramu nějaký palác (Changgyeong) se zahradami. Móda zavíracích pondělků je ale věc hodně globální. Své si přidal i nedaleký malý palác Unhyeonggung, který na tabulce s úsměvem dodává, že když pondělky jsou zavírací úplně všude, tak my máme ještě zavírací úterý. Uličkami stále se neprobouzejícího města (je půl desáté) se vracíme do hotelu, kde stojí jedna Korejka o zvonek už aspoň deset minut. Bušením o patro níž vytahuju rozespalého recepčního z pelechu pro naší desetitisícovku a Korejka se mi děkováním nemůže doklonit.

Jdeme kolem již z minula známého Národního paláce (Gyeongbokgung), před jehož hlavní bránou zrovna probíhá jakési střídání stráží, což jsou knírači ve velmi barevných hábitech s mačetou. Kupodivu je to tu otevřené, tak se tu vylouply davy turistů, kteří pokrývají rozlehlá nádvoří vevnitř. O co tady dál půjde, se nedozvíme ani z letáků, které v angličtině nemají. Ale nějaké staré baráky, tak platíme 3000 wonů.

Celý areál Národního královského paláce se skládá z mnoha nádvoří kolem hlavního baráku (Geunjeongjeon Hall), a dál je to obehnáno další drobnou zástavbou kolem. Je toho tady sice dost, ale furt je to stejný. Roste to tu od konce 14. století, kdy architektonická invence příliš nehýřila. Vevnitř také není nic kromě občas pomalovaných pláten. Těch několik zajímavějších míst bylo zavřeno a skryto za dalšími zdmi. Svou eleganci měl tak jen palác uprostřed vodní nádrže (Gyeonghoeru - Royal Banquet Hall). Jinak se uráčilo alespoň slunce, tak možná ani nemrzne. Asi škoda, že jsme nešli do sousedního Folk muzea, které vypadá zajímavěji a minule jsme kolem něho jen proběhli. A pak je zadarmo.

Jižní Korea

Soul
Gyeonghoeru - Royal Banquet Hall

Jižní Korea

Soul
Soulské stříšky

U obdobně opevněného amerického velvyslanectví skáčeme do metra. Na přestupu nabereme ještě v 7eleven zásoby na další hladový let. Na letišti stačíme akorát utratit zbylé wony za zmrzliny a já pohypochondrovsku získávám jeden japonský lék, který k nám do Evropy přestali před lety dovážet. Evidentně hodně kvalitní driják.

Na letišti jsem nechal na chvíli Máru samotného a už jsem ho zase skoro nikdy neviděl. Kde vzal to, že ten čas na tabulích je ten, kdy má dorazit k gatu, nevím, ale vím, jak by to dopadlo. Ale zas s dvousedačkou by se ten let přežil asi líp. Protože takové 12hodinové utrpení, jako teď, jsem snad nezažil. Samozřejmě navzdory 2 práškům se neuslo, všechny filmy jsem už viděl, i hry byly nějaké vymakanější a nezábavné (zlatý arkanoid). Jednou kupodivu ani nenabízeli bibibam a bylo i kuře. Ale smrdělo to skoro stejně. Ani z okýnka zábava nebyla, od Pekingu bylo už vše pokryté sněhem a krátce potom i 10tisíc kilometrů dlouhým mráčkem. Aspoň že to letělo přímo na rodnou hroudu. Následující dny přišel asi nejhorší jetlag, vstávání ve dvě ráno, usínání odpoledne...

Noc: dom
Doprava: metro+vlak Soul-Inchen Airport 3950w
Žvanec: zmrzlina 800w, džusy 1000-2000w, sušenky cca.1000-1500w, pečivo 1000w
Ostatní: vstup palác 3000w

Každobrďo Havaj príma. Její příroda a panoramata ještě představy porazily. Nejdřív jsem se skoro děsil, co chci na jednom ostrovu dělat 10 dní, když ne válet se na pláži, ale samozřejmě to nestačilo. Když se někdy vyskytne letenka zadarmo, tak by mě klidně repete neurazilo;-) Pár restíků tam zbylo. I když né zas tolik.

Tenhle spisek pomohl i doznat, kolik to vlastně koštovalo zusammen. A nebylo to tak hrozný na Havaj, celkem 30.500 Kč + pár babek za cetky. Z toho za letenky 9400 Kč (3400 poplatky za bonusovou letenku na Havaj z Prahy, 267$ za tři lety mezi ostrovy a 49$ za zavazadla), dvě auta celkem na 2 týdny 6000 Kč za osobu (půjčovné 8850, připojištění 900, benzíny 3200), ubytování 300$ (8x hotel, 13x kemp, 4x v letadle či autě), jídlo 210$, veřejná doprava a taxi 36$, vstupy 19$, ostatní 25$ a vrtulníkový výlet 167$ (3150 Kč).