CESTOVÁNÍ

TravelInfo


IRSKO 2008
(2. Carlingford - Slieve Croob - Belfast - Glenariff - Torr Head)

III - 19. červenec: Carlingford - Newry - Belfast

Další z plusů spaní v autě je vstávání, žádné povalovačky a dvouhodinové balení než se člověk pohne. V lepším případě se jen vypláchnou oči matonkou, pojí se vánočka s tatrankou a vyjíždí se do 10 minut. Ale dnešní ráno se událo na Irsko něco nevídaného. Slunce. A to při spaní na východním pobřeží dokáže probudit proklatě brzo. Kor když vychází před pátou. Aspoň toho hodně uvidíme. I když tenhle předpoklad vzal následující dny brzy za své.

Ranní paprsky nádherně prosvětlují krajinu hornatého poloostrova s lesy. Takže ono to nebude tak horké s poudačkami, že v Irsku zůstal jen jeden les a zbytek radši všechno vykáceli staří irští prudérníci, aby se jejich dítka nemohla vyvádět techtle-mechtle tam kde oni. Městečko Carlingford na úpatí je protkáno středověkými uličkami, mnoha věžemi a na pobřeží s vyfiklou zříceninou hradu krále Jana. Jinak odsud můžete vyrazit na 40 kilometrovou procházku Tain Trail po okolních kopcích.

No, tím bychom měli s Irskem pro tentokrát konec. Před Newry vjíždíme do Spojeného Království, což se dá poznat jenom podle cedule informující, že nyní jsou vzdálenosti a rychlostní limity uváděny v mílích. Jinak není ani úvodní cedulka se jménem hrabství, natož s názvem státu (stejně by tam asi dlouho nevydržela).

Irsko

Poloostrov Cooley
Ranní Cooley a naše auriska

Severní Irsko

Slieve Croob
Kopec Slieve Croob

Míříme do kopců, dáváme zastávku v sedle Windy Gap, kde na odpočívadle balí dva párečky stany a ani to nebyli Češi. Název Windy sedí a ranní slunce pryč a přidává se déšť. Kousek odsud má být ukázkový trojklanný dolmen Legananny. Lonely má s popisem své zkušenosti, tak po užitečných radách, že "po třech kilometrech bude další ukazatel, ale ten určitě přehlédnete" se po úzkých silničkách a třech otočkách dostáváme na parkovišťátko za statkem, odkud je to kousek na kopec s dolmenem. Dolmen je klasika, místo by to bylo skvělé, výhled na pohoří Mourne asi taky. Ale chcalo, nebylo vidět nic a chudák dolmen je zastrčen mezi ploty a zdmi.

Osudná se nám stává mapka okolních zajímavostí, sousední dolmen, či co to mělo být, nenajdeme, ale bohužel horu Slieve Croob minout nelze. A tady se jako bude šplhat i přes drobné náznaky Davidovi, že nemusíme mít úplně všechno. Nahoru vede asfaltka, ale ta je trapně pro auta uzavřená a brána posichrována pěti zámky. Tož se jde. Nebylo by to možná špatný, ale bylo jasný, že ten blížící se mrak nás asi nemine. No, neminul a přinesl brutální spršku. Tímto bych se zde chtěl omluvit NP Abel Tasmanovi z minulého cestopisu za trapnou hlášku o dodání všech 13 druhů deště. Existuje ještě čtrnáctý druh. Ale vršku se už nevzdáme, i když nás to občas sráží k zemi. Schovka za kamennou pyramidou po vítězném zdolání a můžeme vyrazit zpátky nechat zmoknout i druhou stranu postaviček. Po příchodu k autu už na nás zase lišácky mrká sluníčko. Svině jedna.

Čert ví, jak jsme se dostali k městečku Dundrum na pobřeží s údajně druhou nejkrásnější normanskou pevností. Že já se na ty kecy "druhý nejlepší" stejně vždycky nachytám. Ale dejme tomu, kopeček nad městem a mořem, vysoké hradby a válcová věž (1177). A aspoň je to zadarmo. Asi to chce na chvíli zavřít oči a přeskočit pár stránek průvodce a poskočit aspoň o 20 kilometrů dál, abychom se vůbec do Belfastu dneska dostali. Na Downpatrick tak zbývá oblíbená prohlídka skrze autí sklo. Jedeme dál po západním břehu zátoky Strangford, která je spojena s mořem jen pár set metrů úzkou úžinou a je obsypána množstvím ostrůvků propojených silničkami po hrázích. Projedeme přes tři ostrovy ke keltskému klášteru Nendrum z pátého století. Zbyly teda sotva základy zdí, kostelů a věž, ale je tu fajně, pustě a sluníčko, tak se trochu natáhneme pod hradbu a probudíme se, až když nás fotí Japončíci.

Konečně Belfast, jen tak vědět, kudy jsme do něj přijeli, a kde jsme. Mapka s východní půlkou města nějak nepočítá. Zastavujeme na zákazu, skáču se zeptat do jednoho hostelu Linen house na místo, ale nějak zapomínám na cenu s trapnou důvěrou v jejich web zpřed týdne. Za hlavní silnicí necháváme auto mezi domky, z nichž se vyklubala nejradikálnější loajalistická čtvrť a auto s dublinskou poznávačkou tu pugétem nevítají. Ono vůbec, kromě Derry a dvou autobusů, jsem si v Severním Irsku nevšiml jediného irského auta.

Bereme si saky z auta a než dojdeme zpátky ke slečně recepční, tak nám sděluje, že ten pokoj už je jako pryč. Nezbývá než vzít za vděk 12lůžkovým dormem, o kterém nám ještě říká, že jako very familiar. Asi jako že tam nebudou Arabové. To jako nebyli a místo nich tam bylo 10 slečen;) Hmm, že bych těmi dormy v minulosti zbytečně opovrhoval? Jinak ale hostel nic moc, jedna ucpaná sprcha na patro a volný záchod aby člověk pohledal. A byť dneska už jedna sprcha byla na Croobu, tak tahle vyhřátější byla o fous lepší.

Severní Irsko

Belfast
Belfast a plac Donegall

Severní Irsko

Belfast
Nejprofláklejší belfastská hospůdka

Uličky s cihlovými domy v okolí sice nejoptimističtěji nepůsobí, ale za rohem je hlavní nákupní třída končící na náměstí Donegall s radnicí a ruským kolem ve stylu londýnského Eye. Dál na jih je zase Golden Mile s nejvyhlášenějšími bary a restauracemi. Před nimi hloučky kuřáků (hehe) a vyhazovačů. Něco sice pěkný, ale za rohem už městu čouhá bída z bot a počet žebráků je solidní. I když tady žebrají spíše mlaďasové a mlaďošky. Lemry líný. Nějaké kostely, areál Univerzity, sprška v botanické zahradě, marné hledání rozumné žrádelny, konečně nákup podrobnější mapy (michelin mini, 1:400000, 2€) a jdeme přeparkovat na vyhlédnutý plac za hostelem. Auto sice vydrželo, ale místní omladina si už na nás brousila zoubky. Ještě že jsou to taky lemry pomalý. Dáváme ještě jedno kolečko do města k ústí řeky Lagan a šikmou věží alá Bigben. Večer město naprosto zpustlo, i na hlavní třídě není ani noha, jen občas hlouček kuřáků před bary. Tak se jdeme sociálně družit na pokoj k 6 Španělkám a 4 Korejkám.

Nocování: hostel Linen house, 12lůžkový dorm za 10 liber/os.
Doprava: Newry - Dundrum - Lisbane - Belfast 160 km

IV - 20. červenec: Belfast - Carrickfergus - Glenariff - Torr Head

Možná by nebylo špatné zůstat v hostelu déle, ale za ty první tři dny jsme se moc neposunuli a následující tři to nebude asi o moc lepší. Sotva jsme stihli checkout a razíme na předměstí za památkami severoirského konfliktu, což jsou zdi, Mírová linie (6 metrů vysoká zeď z oceli, betonu a drátů), místa výbuchů, hřbitovy, památníky a nejprofláklejší malby na zdech a domech. Více záležet si dali loajalisté hlavně kousek za místem našeho prvního parkingu, kde jsou výstavně pomalovány boční štítové stěny řadových domů. Na republikánských zdech jsou zpodobňovány oběti britské okupace, například člen parlamentu Bobby Sands, který s dalšími zemřel na hladovku za přiznání statutu politických vězňů v roce 1981. Vůbec tady hladovku dotahují do konce a nepředávají si ji po 15 minutách (v případě Jyrky a Škromacha pak po dvou minutách).

Severní Irsko

Belfast
Republikánská malůvka

Severní Irsko

Belfast
A loajalistická malůvka

Zbytek Severního Irska projíždíme po přímořské silnici. První město za Belfastem je Carrickfergus s tou údajně první nejlepší pevností (4 libry). Hradby jako to má slušné, na nich pak nakašírovaní paňáci pro tu pravou atmosféru. Tse. V historickém centru je pár dalších zajímavých domů. Příjemné plážové letovisko je Whitehead mezi útesy s majákem. Dál už silnička kličkuje mezi nad útesy.

Zastavujeme v Glenarmu s nepřístupným hradem, georgiánskými domky a pláží na území Antrimských roklí. Už jen ten název má atmosféru. Údajně nejmalebnější ze všech Antrimských roklí je Glenariff končící ve stejnojmenném městě. Travnaté hřebeny kolem jsou sice pěkné, ale pod slovem rokle bych si přece jen představil něco trochu jiného. Ale údolí je fajn a občas padne někde vodopád. Za tím prvním u silnice jsme sjeli kamsi dolů k restauraci, kde začíná, či spíše končí, rezervace Glenariff Forest Park (pravý vjezd s placeným parkovištěm je někde jinde). V rezervaci je les (už to je na místní poměry něco), několik okružních stezek a pár pěkných vodopádů v roklinách.

Pustou, krásnou a osluncovatěnou travnatou krajinou se vracíme k moři do Cashendunu, odkud se po pobřeží klikatí Scenic route. Vysoké útesy, na obzoru Skotsko (19 kilometrů přes vodu) a pár mysů. Torr Head je ukázkový skalnatý výběžek se zříceninou sídla pobřežní stráže. Další cestu zpomalují vbíhající psy pod auto (mají štěstí, že tady člověk má buď nohu stejně na brzdě, nebo se sotva vleče do 20ti stupňových stoupání) a krávy, které nějak nehodlají odejít z pěšiny do Marlborough Bay, což je cíl dnešní štreky. Kdysi dávno se tu těžilo uhlí a vápenec. Dá se dojít ke starým chatrčím a na druhou stranu se plazíme snad i původním kouskem zajímavého lesa k Benvanu. Co to je nevím, ale bylo to na mapce.

Severní Irsko

Glenariff
Antrimská rokle Glenariff

Severní Irsko

Fair Head
Útes Fair Head z Marlborough Bay

Na místním plácku bude další noc. Opodál kempuje domorodec a já chci konečně prubnout stan a vyspat se na rovině. Přes den sice teplota ještě nepřekročila dvacítku, ale v noci neklesla výrazně pod patnáct, takže pohoda. Stan se dostavil, ještě trochu vypnout a rup. Prdla tyčka, takže díky Highpeaku můžu pokračovat v autospaní. Dobrou noc tady nedávají lišky ale srny, jedna na mě kouká přes okýnko a nerozhodil jí ani blesk foťáku, zapózovala ještě jednou jak Farná, a když pochopila, že asi od nás žádnej žvanec nebude, odkráčela do tmy.

Nocování: zátoka Murlough Bay
Doprava: Belfast - Whitehead - Glenariff - Cushendun 140 km