CESTOVÁNÍ

TravelInfo

IRSKO 2008
(3. Fair Head - Giant´s Causeway - Derry/Londonderry)

V - 21. červenec: Fair Head - Giant´s Causeway

Tak ono to s tím časným vstáváním zas tak žhavý nebude. Ze spacáku se vyplazím po deváté. Ranní štreka pod útesy, přesun vzdušnou čarou o 2 kilometry (autem na půl hodiny) a dvouhodinový výšlap na mys Fair Head, což jsou 200 metrové čedičové útesy. Jednou takovou strží přehrazenou spadlým balvanem jménem Grey Man´s Path se dá dojít až k moři. Ale to bych nezkoušel.

V Ballycastlu dáváme další fish&chips servírované mladou echt zrzkou a nákup v coopu (čokoládový dortík za třicku). Davidovi víc než podávaná krmě učarovala sličná servírka. Už před cestou byl jeden z jeho hlavních motivů cesty pravé zrzky. Kor když tahle měla oči prej jak Arwen z Pána Prstenů, tak bylo jasno, kam se ubíraly jeho myšlenky následných pár hodin.

U Ballintoy je jakože slavný visutý most Carrick-a-Rede. Je to dvacet metrů dlouhý most a vede na ostrůvek využívaný k lovu lososů. Parkoviště za 5 liber, vstup na most za 4 na osobu a všude davy. Trapárna. Opačným směrem jsou aspoň slušné útesy, ptačí ostrůvky, bývalé lomy - zadarmo a bez lidí.

Severní Irsko

Fair Head
Nějaký to jezírko

Severní Irsko

Giant Causeway
Záliv Port Noffer

Zastavujeme u jakože hradu Dunseverick, což je kus jedné zídky na poloostrůvku. Hlavně odsud ale vede desetikilometrová pěšina podél útesů až k Giants Causeway. Jednosměrně by se to dalo, ale holt někdy to vázání na auto má i svoje nevýhody a musíme přímo k němu (parkoviště za pět babek).

Giants Causeway, neboli Obrův chodník, je vedle bomb s dějinným příslušenstvím v Belfastu a Derry asi nejznámější severoirský hotspot. Kus pobřeží je lemovaný pravidelně rozmístěnými kamennými sloupy většinou šestiúhelníkového tvaru, které se zvolna zanořují do moře. Pověst o tom poudá, že ho postavil obr Finn MacCool, aby se dostal do Skotska na boj s obrem Benandonnerem. Jistotu této skutečnosti dodávají podobné útvary na ostrově Staffa ve Skotsku. Když Finn dorazil do Skotska, zjistil že Benan je nějakej velkej a rychle zdrhl domů. Benan si ho ale našel. Když bušil na jeho barák, Finnova žena svému manžílkovi nasadila bryndák, dala do kolébky a Benanovi řekla, aby nedělal rámus, že jí vzbudí dítě. Když dítě viděl Benan došel k závěru, že pokud je Finnovo dítě takhle velké, bude on hotový velikán a zdrhl zpátky do Skotska a celou hráz zboural. Jinak holt vytuhlá láva, no.

Přes den je to tu samozřejmě Disneyland, turisty na osmisetmetrový úsek odváží autobusy, spousta krámků s kýči a na skalách davy. Na takové věci holt buď brzy ráno nebo pozdě večer (a to bude bez parkovného). Chodník vám to teda připomene snad jen, pokud jste zvyklí na ty zrevitalizované na Mělníku za čtvrt miliardy, ale úchvatné to určitě je. Sloupy mají délku i mnoha desítek metrů. S postupujícím večerem lidi rychle mizeli, pobřeží pokračovalo rozčleněno do několika spektakulárních amfiteátrů a po vyškrábání se nahoru se mohl člověk dostatečně nakochat.

Severní Irsko

Giant Causeway
Obrův chodník, a jestli to chodník nepřipomíná, přijeďte na Mělník

Severní Irsko

Giant Causeway
Nějakej páprda se vždy připlete, jinak to pokračuje až do Skotska, prej

Jinak se zapomnělo na jednu drobnost. Vesele jsem si nafotil pětistou fotku a přihlásily se o slovo baterky. Nabíječka sice byla, ale nebyla ani šťáva ani evropské čudly do ní. Vedle je město Bushmills s nejstarším oficiálním lihovarem na světě (od 1608). Šestá večer je ale už tak dobrá maximálně na fotku přes plot. To samé o fous dál na hradě Dunluc, možná nejfotografovanější severoirské romantické zřícenině na vrcholku čedičového skalnatého výběžku, který je navíc dole při moři provrtán tunelojeskyní Mermaids, kam se dá dostat po pěšince.

U Portrushe na pláži, kde mělo být bílé skalní okno, mě opět chytá pokus o koupel v moři, ale déšť to za mě vykoná ještě před namočením kotníků. Když jsme u kotníků, tak ten Davidův se mocně hlásí o slovo. A když jsme u deště, tak se mocně hlásí o slovo ukázková dvojitá duha. Zmerčit jí akorát na pláži pod útesy, z toho musí být geniální fotka. Kdyby byl teda ten foťák.

Soumrak na krku a další zastávka je palác Downhill, postavený biskupem z Derry v roce 1774. Na pahorku obrovská stavba, ze které zbyly už jen obvodové zdi a přímo na útesech stojí malý chrámík Mussenden, který dal biskup postavit pro své knihy či milenku (názory se různí). Pod pahorkem je bývalá zámecká obora, vodní nádrž, železniční tunely, pláž, možná i botanická zahrada a temný les. Teda on po setmění vypadá les temně asi vždycky.

Člověk si nemůže odpustit romantiku spaní na pláži, takže se pokračuje na písečný výběžek Magiligan (jezdí odsud trajekty na protější stranu do irského hrabství Donegall), jehož konec stráží kruhová pevnost. Desítky kilometrů písečných pláží, jen jaksi jsou na území věznice a vojenské střelnice. Zkoušíme trochu zpátky velikou a skoro nekonečnou pláž Benone, která slouží i jako parkoviště, silnice a vůbec. Ježdění po pláži se mi moc nezdá, tak to parkuju kousek od vjezdu. Můj výlet po písečných dunách končí na sociálkách jednoho kempu, asi prvního po cestě. Tak jim trochu vysockuju teplou vodu a hlavně je tu zásadní objev zásuvky i na evropské čudly. Spalo se dobře až asi do čtyř, když přijela na noční koupel omladina a jediné stojící auto široko daleko nemohlo ujít jejich pozornosti. I tak se nějak nemohli unavit, tak vyklízíme prostor a vracíme se k parkovišti u parku Downhill. Za dnešek jsme ujeli rekordních 110 kilometrů, takhle asi Dublin nikdy nespatříme, takže už se začínají hledat místa na obětování.

Nocování: pláž Benone a les Downhill
Doprava: Fair Head - Ballycastle - Giants Causeway - Coleraine - Magilligan 110 km
Outrata: fish&chips&cola 5.5, parkovné u Obrova chodníku 5, čokodortík 0.8, voda 0.7, jogurt 0.5, pohled 0.25

VI - 22. červenec: Derry/Londonderry

Ráno jsme předvedli vrchol socu, vrátili se zpátky na pláž Benane, vytasili se s nabíječkou, mobily, baterkami a obsadili kempové záchodosprchy. Po asi tři hodinky se využilo všeho, co nám tu nabízeli a vybrali se z Lonelyho cestovní oběti. Poledne fuč a vjíždíme přes třípruhové kruháky k vlakovému nádraží v Derry. Naštěstí v Severním Irsku mají dobře promyšleny i ty kruháky, takže jejich projetí je docela intuitivní hračka. To se nedá říci o něčem podobném ve fušérském Irsku. Centrum Derry je kompletně obehnáno hradbami, které byly vybudovány jako poslední v Evropě v letech 1614-19 (široké 8 metrů, vysoké až devět a celá jejich délka se dá obejít po kohoutku). Centrum nějaké architektonické orgie nenabízí, snad kromě muzea Tower, červenocihlové Guildhall a gotické katedrály sv. Kolumbána.

Severní Irsko

Ulster
The Beach and the Duha

Severní Irsko

Free Derry
Free Derry

Trocha drbů k tomu názvu: Derry je původní gaelské jméno značící dubový háj - Doire. Prapůvodně bylo Doíre Calgaigh (Calghachův dubový háj) podle pohanského válečníka, v 10. století byl pohanský Calgaigh vyměněn za Kolumbána (světec žijící v 6. století zakládající zde první klášter). Následně byl název zkrácen a poangličtěn na Derrie či Derry. Protestanští patolízalové v roce 1613 před to přidali ten London jako projev uznání za pomoc s kolonizací. Když nacionalisté získají v městské radě většinu, snaží se o oficiální přejmenování, což jednak není taková sranda a jednak se to zase ruší, když vyhrají ti druzí.

Pod hradbami brouzdáme čtvrtí Bogside, což bylo v 60. letech ghetto dělnických katolíků. Třídenní bitva mezi místní mládeží a policií v roce 1969 se stala pro Brity záminkou pro vyslání armády do Severního Irska (ta byla v první fázi přijímána i katolíky jako neutrální síla). Ne nadlouho. Obyvatelé Bogside a sousedního Brandywellu vyhlásili nezávislost, postavili barikády a prohlásili se za Free Derry chráněné IRA. Armáda ani policie si sem netroufla a o tři roky později to skončilo Krvavou nedělí, kdy do poklidného pochodu 20tisíc civilistů začali pálit britští vojáci. Celkem zabili 14 osob, řadu z nich hrdinně zezadu, 6 bylo ještě nezletilých. Dnes je stará Bogside minulostí, čtvrť byla kompletně zbourána, většina obyvatel rozprášena pod pláštíkem modernizace. Památkou už je jenom Free Derry Corner a moderní malby na domech připomínající události Krvavé neděle.

Ještě pizzu (za bůra) a objev anglosaského adaptéru v librovém obchodě (kupodivu za libru) a dáváme vale Velké Británii a vjíždíme do irského hrabství Donegall. Aspoň jednou si zatroubím záměrně (jinak asi dvacetkrát omylem, trubka je geniálně vymyšlena po obvodu volantu) a mezi polňačkami hledám tu správnou na pevnost Grianán of Aileách s výhledem vůkol (průměr 23 metrů a stará přes 2000 let). Nevídaných 40 kilometrů v kuse skončilo v jezerním údolí národního parku Glenveagh. Teď večer je zase všechno zavřený, včetně prý zajímavého informačního střediska, hradu i pokladny na parkovišti. Dáváme nejmenší okružní stezku nad jezerem s ďolíky. Odsud projíždíme panoramatickým pohořím Errigal, které při zapadajícím slunci vypadá hodně fajně. Pod horou Errigal a Otrávenou roklí je vesnička Dunlewy na břehu jezera s klasickou ruinou kostela, kdy zdi zůstávají v pořádku a dole je jen střecha a okna a dveře.

Irsko

Donegall
Donegallská panoramata

Irsko

Donegall
On the road

Donegallské hrabství je to nejodtrženější (však ho taky s Irskem spojují jen dva kilometry široký cíp země, který je rozdělen ústím řeky, takže prakticky jen 15 metrů asfaltu na dvou mostech. Heslem je "u nás na severu se věci mají jinak". Jestli u západní části Irska máte pocit odlehlosti a pustiny, tady to znásobte. A tato krásná krajina se zatím obejde bez čedokářských nájezdů autokarů. Někde (asi u moře) to stočíme dle ukazatelů na beach a po delší jízdě ji nacházíme i s královskou možností parkování a stanování. Kolem jen pár koňuchů, nádherná pláž a vodní živel. Je z toho hodně cítit, že tisíce a tisíce kilometrů dál není už vůbec nic. Ale koupel v tomhle přece jen pro dnešek teplá sprška konkurenčně převálcovala.

Nocování: pláž někde mezi Dunglow a Ardarou
Doprava: Derry - Letterkenny - Church Hill - Dunlewy - Dunglow 200 km