CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

IRSKO 2008
(4. Donegal - Carrowmore - Moher - Burren)

VII - 23. červenec: Donegal - Sligo - Cliffs of Moher

Další soutěska, na kterou nás nachytal průvodce, byl Glengesh Pass ("jedno z nejkrásnějších míst v Evropě, působí takřka vysokohorským dojmem - svažité hory, zelená údolí poseté farmami a malými jezírky"). Jako asi jo, kdyby člověk žádné ty hory předtím neviděl, což je ovšem v našem středoevropském případě docela problém. Úzkou silničkou se dál vineme nad pobřežím až do Donegalu. Jedno větší trojúhelníkové náměstí a hrádek na říčním ostrohu, jinak akorát po týdnu první internet (1€/15 min).

Irsko

Ben Bulben
Ben Bulben v hrabství Sligo

Irsko

Carrowmore
Jeden ze zbytků mohyl v Carrowmore, v pozadí mohyla Knocknarea

Vjíždíme do hrabství Sligo, kterému vévodí ze silnice dokonale plochá vápencová hora Ben Bulben (525 m.n.m.). Pod ním je vesnička Drumcliff s kostelíkem a hrobem básníka Y.B.Yeatse a keltským křížem z 11. století. A protože hřbitovů není na mých cestách nikdy dost, následoval další jménem Carrowmore, i když jeho nalezení po pár zajížďkách a otáčení dalo fušku. Tenhle je ale taky jaksi o šest tisíc let starší a skládá se z více než šedesáti kamenných kruhů a tunelových mohyl. Bohužel utrpěl značné ztráty a i za posledních sto let úplně zmizela pětadvacítka hrobů. Z některých zbylo třeba jen pár kamínků, ale minimálně územním rozsahem dílo slušné. Základem byly dolmeny, na to navršena hlína a písek. V pokladně (vstupné 2.1€, stud 1.1€) a miniinformačním středisku k tomu vyfasujeme za pětieurovou zálohu českého samoprůvodce. A všemu vévodí nedaleký kopec s obrovskou mohylou Knocknarea a panoramatickým výhledem. Tam už se dá trefit docela snadno, ale z parkoviště je to hore třičtvrtě hodinky. Kamenné šutroviště o váze 50 tisíc tun je údajně hrobem legendární královny Mab. Kupodivu zatím nebyl proveden pořádný průzkum navzdory předpokladům, že vevnitř bude hrobka minimálně srovnatelná s Newgrange.

Za 4 dny už máme odevzdávat auto v Dublinu, projeli jsme sotva třetinu a před námi téměř jediné Davidovo přání - slezení nejvyšší hora Irska. To samozřejmě nebylo nic, co by mi vadilo. Až do okamžiku, když se z cestopisu vyklubalo, že to je na 6 hodin. A krát dvě. Nějak jsem se původně těšil, že zdolání této tisícovky bude v maďarském duchu (tam výstup na tisícový Kekes spočíval v odbočení z hlavní silnice, trošku výjezd do kopce, parkoviště, příprava na výstup a on ten nejvyšší šutr byl 150 metrů od auta). No tak tady teda ne. Před námi dvě z nejprofláklejších hrabství Galway a Mayo, tak než něco z toho vybírat, radši jsem zavřel oči, nastartoval auto na nejdelší jednorázový úsek a komplet to projet s tím, že se to prostě nechá na příště. Je to v zásadě jen přes střed Irska, Dublin kousek, takže by s tím někdy příště nebyl problém. Dnes večer jsem chtěl tak ještě stihnout západ slunce nad Mohérskými útesy.

Oči jsem otevřel jen při čtyřicetieurovém tankování a kousek před Galway v Claregalway, kde zapadající slunce akorát lízalo ruiny františkánského opatství. Aspoň se to trochu prolezlo, stejně už jsem nějak po tom vzdálenostním výkonu usínal.

Irsko

Claregalway
Ruiny opatství v Claregalway

Irsko

Ireland
Noční Mohérské útesy

Po odbočení z hlavní silnice se rychlost dost zpomalovala a k Mohérským útesům se stejně dorazilo už dost za tmy. Ale přes den je to tu prý opět brutální čedokárna. Množství obchůdků je tu aspoň citlivě v zemi jak někde v Hobitíně. Teď je tu asi 7 lidí a uškudlili jsme asi 10 eur za parkovné. Útesy jsou vysoké přes 200 metrů, téměř dokonale kolmé přímo do vody. Výhled je prý taky fantastický, nám zbyla už jen trochu červenožlutě ozářená obloha, ale projít se to dalo a aspoň to mělo tu nějakou atmosféru vln a ptáků. Na jednom útesu je postavená i věž, prý výstředního, velmože O´Briana jako balička na ženský v půlce 19. století. No dnes na to máme kus naleštěného vrčícího kovu, který nejpozději za 15 let skončí na šroťáku. Tak nevím, kdo je tady výstřednější. Za úplné tmy se plácek na složení hlavy hledá už dost blbě, tak to šoupneme vedle silnice pod útes (po rozednění byl samozřejmě nádherný plac asi o kilometr zpátky). Jinak se najelo rekordních 400 kilometrů a posunulo se to do druhé půlky cesty.

Nocování: pobřežní silnice u Derreenu
Doprava: Ardara - Sligo - Tuam - Kilcolgan - Lisdoonvarna 390 km

VIII - 24 červenec: Burren

Kraj Burren je úchvatnou krajinkou s rozlehlými krasovými a vápencovými útvary. Dávné odlesnění totálně zerodovalo veškerou půdu a dnes je to jen skoro nedozírná pustá šedá skála, mezi níž se táhnou úzké pravidelné štěrbiny, které jsou díky vlhkému a chráněnějšímu prostředí jedinými záchytnými místy pro sporou vegetaci. Vše se táhne na mnoha desítkách kilometrůch čtverečných, místy stoupají do výšek tříset metrů a pravidelné pláty těchto skal se pak rozpadají před mořem. I přes dnešní nehostinnost tu v dávných dobách pulsoval docela život a zůstaly tu desítky dolmenů, hrobů a více než pětset kruhových pevností.

Irsko

Burren
Skalnatá krajina kraje Burrenského,

Irsko

Burren
Údolí Cahen protnuté stezkou Burren Way

No a v téhle krajině se potloukáme křížem krážem. Ranní pobřeží, nějaká ta zřícenina a vjíždíme do nitra Burrenu soutěskou Khyber Pass do údolí Cahen. Tady chceme projít alespoň kus pěší trasy Burren Way, která se táhne skrz krajinu přes hory a doly. Skály jsou rozděleny metrovými zdmi, občas nějaký pozůstatek stavby, občas ovce a dokonce i pěší turista se najde. Na obzoru další bílé kopce. Jako dobrý mít čas a nemít auto. Projít ji celou by nemuselo být špatný.

Trošku záhadným způsobem pokračujeme dále. Směrovek tady sice mají dost. Vrchol je křižovatka v Ballyvaughanu, ale ono dát čtyřicet směrovek na různé nesmysly za křižovatku zrovna moc situaci neulehčí. A to tím spíš, že to, kam člověk potřebuje, chybí. Auto taky začíná trošku stávkovat při rozjíždění. Asi jako kdybych zkoušel rozjíždění do kopečka na trojku, podle čehož to končí. Nacházíme alespoň dolmen Poulabrone, který patří k nejfotografovanějším a vcelku právem. Obrovské mnohametrové placáky tu sestavili úhlednou hrobku (stáří 5800 let, původně také obsypaná hlínou a šutry). Nedaleko, ale neznámo kde, je mohyla Gleninsheen. Významný počet směrovek na jeskyně Ailwee Caves je přímo úměrný výši vstupného (15€). No jeskyně jsou v merku jinde. Podobně je to s jednou z mnoha pevností trochu dál, trocha reklamči, kýče, hospůdka v soukromých rukách a k pár sestaveným šutrům míří nájezdy autokarů. Vracíme se téměř zpět k místu našeho spánku do Doolinu, který je možná oblíbeným nocležištěm v kraji a přes noc to tu vcelku na irské poměry žije. Jezdí odsud lodní výlety pod Mohérské útesy (10-15€), severně od přístavu jsou pobřežní skály vyřezány do pravidelných kvádrů. No a je pět večer, ještě zastavujeme v plážovém Lahinchu, ale tady je pláž poněkud divná a hlavně neuvěřitelně nacpaná.

Po pětatřicetikilometrové jízdě po normální silnici se za Ennisem vracíme na polňačky do městečka Quin na rozsáhlejší ruiny františkánského opatství. Toto je kupodivu zevnitř neprolézatelné. Nedaleký megalitický projekt Craggaunowen je zavřený úplně a u hradu Knappgue se dostáváme alespoň před vchod. O fous dál je ještě druhé největší irské letiště Shannon, které bývalo poslední tankovací zastávkou na mezioceánských letech.

Vlastně úplně prvním naším navštíveným irským větším městem se stává Limerick (přes 50 tisíc obyvatel, založili ho Vikingové v 9. století). Protéká jím široká řeka Shannon a na břehu mu vévodí hrad krále Jana. Jako měli jsme před ním zastavit, průčelí bylo impozantně hradní, ale z tohodle se nakonec vyklubala katedrála sv. Mary a k hradu se ještě muselo nějakou tou zašitou barvitou uličkou dojít. Zdi i věže tady jsou sice pěkně masivní, ale vevnitř je vestavěno obludné skleněnopanelákové informační středisko. Naproti je Biskupský palác, Stará celnice a přes řeku i Smluvní šutr. V centru jsou pak moderní baráky a takeaway u babči s královskýmí česnekovýmí hranolkami se sýrem. Ono by se teda dalo jíst i něco jiného, ale holt (pozor bude následovat myšlenka dne) hranolky jsou hranolky. A proti těm českým úzkým nudličkám nasátým olejem si je musím sežrat do zásoby. A tak se taky stalo.

Irsko

Ireland
Pobřeží u Doolinu

Irsko

Quin
Zase echt irská klasika - ruiny a louky

Tak zase tma jak v pytli, neříkal jsem včera něco o tom? Jedeme dál na jih. Po cestě jediné odpočívadlo, které kompletně zaplnily dva kamióny. V podstatně horské letovisko Killarney objíždíme horem dolem, až končíme na pěkném parkovišti. Celé je to pod stromy, zde by se měl nacházet snad největší původní, a pro leckoho i jediný, les v celém Irsku. Zítra asi bude ranní výstup na horu, pak do Corku do hotelu a večerní město a poslední den se dostat skrze Irsko někam před Dublin. Nečekaně se to zvrtlo.

Nocování: u vodopádu Torc
Doprava: Burren - Limerick - Killarney 200 km