CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

IRSKO 2008
(5. Killarney - Mt.Carrantuohill - Dingli - Rock of Cashel)

IX - 25. červenec: Národní park Killarney a Mt Carrantuohill

Noční výlet ke stromu skončil brutálním poštípání od nějakých neviditelných mrch. Na parkovišti i přes ranní šero začíná už být nějaký ruch. Nechce se, ale asi bychom si dneska mohli konečně přivstat, koukám na hodinky a vono jedenáct. No to mě po. Dopolední výstup se už asi nestihne.

Aspoň očíhneme, proč je tady to parkoviště. Vedle startu asi 4 turistických tras je to vodopád Torc. Sice žádná sláva, ale jiný tu není. Národní park Killarney se rozkládá kolem tří jezer a pak jsou tu i nějaké historické památky. Očíhneme alespoň soutok vod ze tří jezer a vyjedeme do kopce na vyhlídku Ladies View. Nikomu tady nevadí, že jsem si kousek cesty projel tradičně vpravo (teda asi by to vadilo těm protijedoucím, ale ti zrovna nebyli). Spolujezdec si toho taky ani nevšiml, jó to zélandské Somálče by vyvádělo jinak. Holt jednou za cestu si to člověk střihnout musí.

V beznadějně ucpaném Killarney David skáče do informací zeptat se na cestu na nejvyšší horu. Dostane prospekt s hodně pofidérní mapkou jedné farmy, která je na cestě. Počasí ze začátku žádná sláva a velmi nenápadně se snažím Davidovi výstup nahlodat, protože jinak dnes už nic nestihneme. Naštěstí se mi to nedaří.

Ke startu výstupu u farmy vede občas i nějaká cedule za městečkem Beaufort. Je tu asi desítka aut a placené parkoviště a ani noha. Asi už je nenapadlo, že by někdo mohl začít startovat v půltřetí. A to jsme furt ještě nevěděli, jestli těch šest popsaných hodin na výstup v jednom článku zahrnuje i zpáteční cestu. Aspoň jsem tu na zdi vyblejsk mapku do foťáku.

Irsko

Carrantuohill
Jezera cestou

Irsko

Carrantuohill
Irský vysokohorský hřeben

Ona ta hora Carountehill má sice jen 1041 metrů, ale vychází se ani ne ze dvouset, takže nějaké to převýšení tu bude. Nejdřív pozvolný výstup ke dvěma plesům, při kterém se musela překonat rozdováděná řeka. Z naší strany vede sotva zřetelná pěšina, která se za říčkou napojuje na polňačku vedoucí odkudsi a po níž směřovalo i pár lidí. Ti to ale už měli za sebou a šli dolů, kromě jednoho startujícího paka. Jezírka s ostrůvkem pěkná a teď následuje pořádný výstup po šutroviscích. Šplhání do sedla vede přes kamenný splaz s vodopády a převýšením tří set metrů se sklonem tak 70 stupňů. Docela síla. Nadopnul jsem se čokoládovou müsli a tělo pocítilo nevídaný záchvěv energie, kdy by vyšplhalo nahoru v pár minutách. David k tomu přistoupil sakra rozvážně, krok sun krok. Jeden kotník se mu ozval už dole, druhý v průběhu, kdy s ním prohnal skluzem jednu skulinu. Na konci sil se s těma kotníky vydrápal na travnaté sedlo (fakt nemluvím o sobě) a začal povídat ty věty, které jsem říkal já dole. A to počasí, bude pršet, nic neuvidíme... Nějak se nám to otočilo:)

Ale dál to už nevypadalo brutálně a po téhle šílenosti už se tam vylézt prostě musí. Vochomejtá se tu pár zarostlých ovcí a parta Poláků. Po dalších krocích se přihnal mrak a David to vzdal. Od tohoto bodu mu chyběly nahoru 4 minuty. Sice z toho byla jen mlžná vrcholová fotka samospouští, ale bylo to tam. Vedle asi 4-metrového kříže, kamenné ohrádky tu už bylo jen víko od foťáku Canon (foťák bez víka by býval lepší) a obal od kaštanů v čokoládě. Desetiminutové kochání mlhou a větrem, po deseti minutách sestupu se nahoře krásně rozjasnilo. Měl jsem sto chutí to otočit ještě jednou, ale asi by mě tam dole sežral, už takhle ho nesportovně nechat po cestě je fuj. Dolů jsme se tak nakonec táhli stejný čas jako nahoru, ale naštěstí těch 6 hodin bylo rátáno včetně zpátečky, tak se to stihlo akorát.

Irsko

Carrantuohill
No jo no, kopec

Irsko

Carrantuohill
A vrchol

Cork jsem teda mohl pro dnešek zahodit, tak když jsme u toho zdolávání milníků, tak by se mohl dát ještě jeden nedaleký. Nejzápadnější bod evropské víceméně pevniny. Nějakých 50 kilásků, pěkný poloostrůvek, poslední moře a místo na chrápání. Welcome in Dingle. Průvodce to vidí asi takhle: "pomalé tempo se ještě více zvolní, půvabné horské vrcholky, křivky zátok, dlouhé zlaté pláže, husté hvozdy na úpatí pohoří, kruhové pevnosti, kamenné včelí úly, pohřební mohyly, kamenné kruhy". To zase asi psali po dvou flaškách reklamního vína. Jihozápadní Irsko má 3+2 poloostrovy, které se jak prsty táhnou do Atlantiku, největší je Iveragh protkaný silnici Ring of Kerry. Vybraný Dingli je z nich nejsevernější.

Stále svítí slunce, tak po výstupovém marastu chci dát konečně to móře. Ideální pro to je městečko Inch s šesti kilometry písečného ostrohu. Souboj s časem o fous prohráváme, ale je to jedno, hurá do vln. První skok byl sice drsný, ale kupodivu to pak není tak strašný, jak jsem celý týden očekával a blbnu si nejmíň půl hodiny ve vlnkách (ty tu umí běžně dorůst až tří metrů). V krámku vedeným fešnou zrzkou objevuju i nějakou sádrovou typickou irskou kotidž. To je můj poslední loňský vynález o tom, co si vozit za suvenýrové kýče z cest. Ale ani tohle nebyl nejlepší nápad, protože to taky moc nemají. Jediná jistota, která se dá najít skoro všude, jsou magnetky na lednici a kupodivu i kýč všech kýčů - sněžítka. Škoda teď něco začínat, protože ten restík první sedmdesátky bude trochu znát. Spaní bylo na ideálním místě v zátoce pod hradem Minard, jehož ruiny hlídali dva koňuchové.

Nocování: hrad Minard
Doprava: Killarney - Inch - Doonmanagh, prý dvěstě

X - 26. červenec: Dingli

Aspoň dneska vylejzáme trošku dříve. Následuje ranní prohlídka ještě pustého přístavního městečka Dingle, jehož hvězdou je v pobřežních vodách od roku 1984 delfín Fungie (má tu i sochu). Ne nadarmo jsou delfíny druhé nejinteligentnější osazenstvo na zemi. Hned po krysách. Tož sbohem a dík za čerstvé kroasántky v Supervalu, pro které jsem se ještě musel vacet a okamžitě jich pět zfuntroval na nábřeží. Ináč ten Supervalu je asi irský nejlevnější supermarket.

Za Dingli už následují prudké útesy a starověké památky (ty tentokrát vynecháváme). Tato část je označovaná spolu s dalšími čtyřmi podobnými enklávami za Gaeltacht, což je irsky hovořící oblast. Tady nebývají ani anglické nápisy, takže těch pár směrovek je už tuplem na pendrek. Konec Evropy ale není problém najít, přes kopec a poslední šutroviště se noří čediče do vln Atlantiku. O fous dál je ještě roztroušeno několik pustých ostrůvků Blasket. Pěkně to tady fičí, ale přesto ty ostrůvky byly mnoho tisíc let obydlené až do 50. let. Takže tolik Dunmore Head s 10 stupni a 28 minutami západní délky a teď už jenom na východ. Do Dublinu. Máme na to čtyřiadvacet hodin.

Irsko

Dunmore Head
Nejzápadnější bod Evropy (jeden z mnoha)

Irsko

Cashel
Rock of Cashel

Zpátky jedeme soutěskou Conor s fantastickým výhledem na zátoky a horu Brandon. "Pokud ovšem padne mlha, neuvidíte zhola nic kromě silnice před sebou." Tentokrát má průvodce stoprocentní pravdu. A ještě to zase při rozjezdu chcípe, což je obzvláště blbý, když vedle stojí skupina středoškolaček. Cíl je další irská profláklost - Rock of Cashel. Nějaké tankování, ale stejně ta cesta moc neubíhá. Je to nějaký divný a teprve teď objevuju zásadní informaci o tom, že červené kilometrovníky v naší mapě nejsou na kilometry, ale na míle. Fakt brzo, blbe. Ale o tom, že je to pro irskou část kilometrech se psalo v růžku. Jen pod tím byl ještě jeden dovětek. No to je jedno. Kvůli času jsme ještě obětoval Mitchelstownské jeskyně. Navíc zbytečně, protože Cashel měl až do sedmi.

Rock of Cashel je kopec obklopen starým opevněním, na jehož vrcholku je 28 metrů vysoká válcová věž z 11. století, klášter, katedrála (13. stol.), nejzachovalejší irská románská Cormacova kaple (1127) se zbytky maleb (12.stol.), ubytovna pro členy kostelního sboru s křížem svatého Patrika (a kinem s krátkým filmem o Kašli) a zbytky hradních budov po vyplenění Cromwellem. Už od 4. století se odsud vládlo široko daleko a byla to největší konkurence Tarskému vrchu. Kilometr pod kopcem jsou pak zdi opatství Hore, odkud je při odpoledním slunci nádherný pohled na celou skálu Kašle. A celou kašelskou oblast ideálně zakončuji hranolemi utopenými v curry.

Irsko

Cashel
Válcová věž Cashelu

Irsko

Glendalough
Mýtická oblast Glendaloughu

Večerní zastávka byla ve středověkém Kilkenny. Je akorát sobota, tak městem táhly až odpudivé skupinky namazaných ženštin silně středního věku a silně vypadajících postav v růžových hadýrkách. No aspoň nekoukaj doma na telenovely, zatímco chlapi jsou zavření ve sklepích pubů. Město nabízí klasiku - zavřený hrad se zahradami, katedrálu sv. Canice a válcovou věž, nějaké to opatství a středověké domy. Jen důchodci s protestními plakátky o hříchu a škodlivosti všeho příjemného před sportovními krčmami byli novinkou. Přes pidihrabství Carlow s čerstvě postavenou, a v mapě nezobrazenou, dálnici bez sjezdů, dojíždíme do Wicklow Mountains, kde se ztrácíme v nočních úzkých silničkách. Na noc kotvíme podél jedné z nich.

Nocování: někde u silnice ve Wicklow Mountains
Doprava: Dingle - Tralee - Kilkenny - Carlow, 380 km
Outrata: benzín 30, curry chipsy 3, vstupné na Cashel 5.1 (stud 2.1), parkovné v Cashli 1.2/80min, croissant 0.4*5...