CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

count

IRSKO 2008
(6. Glendalough - Dublin)

XI - 27. červenec: Glendalough - Dublin

Ráno jsme popojeli do Glendalough, což je příkré údolí dvou temných jezer s prastarým klášterním komplexem. Byli jsme tu naštěstí první, jinak to tu přes den docela vře. V okolí vede řada příjemných stezek. Kousek od dolního parkoviště jsou klášterní objekty, hřbitov a krásná kamenná věž mezi stromy. U horního jezera zbylo ze starých baráků výrazně méně - kamenné hradiště, keltské kříže, Reefer church, St Kevins Bed a Cell (k tomu si můžete maximálně doplavat), ale zas tomu větší Horní jezero dává lepší atmošku. Původ všeho leze až k roku 498 a mnichu Kevinovi. Obejdeme Horní jezero, kde dál cesta pokračuje přes šutroviště k bývalým dolům.

Irsko

Glendalough
Baráky Glendaloughu

Irsko

Wicklow
Pusté pohoří Wicklow jižně od Dublinu

Šněrujeme dále silnicí Military Road proplétající se k Dublinu odlehlými místy pohoří Wicklow. Kolem jsou krásné výhledy, rozlehlá rašeliniště porostlá kapradím a vřesem, občas se někde objeví i smrkový les, který se zase rychle kácí, aby se snad sem náhodou nezavlekly tyhle stromové móresy. Míst na zastavení se najde dost, my už si nechali jenom vodopád Glenmacnass, který vcelku solidně klouže po skalách do údolí.

No, a je tu Dublin, pomalu se noříme do ulic města bez tušení, kde jsme. Po půl hodině furt za nosem konečně nacházíme nějakou ulici s jménem shodujícím se s mapou. Hertz je akorát blok dál. Protože jsem velmi brzy (asi předevčírem) zjistil na účtu, že si strhli nějakých 65 eur navíc za benzín, tak co to jako má být. Prý se to platí jen, pokud se to nevrátí s úplně plnou nádrží, což je u tohohle auta dosti relativní, když ukazuje plný počet čárek prvních 400 kilometrů po natankování. No pumpli jsme ještě padesátku a zničili jednoho zaměstnance benzínky. Stačilo ho trochu načít ukradením ručníčku a předvedl nám vystoupení hodné Chaplina. David při vzpomínce na toho vola vyprskával ještě týden. S Auriskou jsme se loučili po 2170 kilometrech (a 138 eur za cca. 98 litrů nafty).

Na hotel teda transfer nebyl, tak jsme prožili celou hodinku bez zajištění budoucnosti a vydali se do centra městskou. Tu vykonávají dvoupodlažní busy jako v Anglii, jen barvička je jiná. Hotel je kousek od největší dublinské ulice O´Connel Street, která slouží zároveň jako autobusák a v jejímž středu je Dublinská jehla - pofidérní 120 metrů vysoký špičatý miléniový pomník bez hlubšího významu a vzhledu.

Po dvě noci bude naším přístřeškem hostel Marlborough v centru u Custom Housu, který jsem vybral přes Hostelworld. Měl docela slušný rating, zejména proti polským slumům. Přes jejich web jsem to rezervnul neb se to tvářilo nějakými akcemi, jakože prvních dvacet objednávajících v určitý den dostane na ty jejich megadormy cenu za polovičku. Kupodivu jako jo, a tak to koštovalo jen 9 eur za noc a postel ve 14 lůžkovém dormu. Tedy ho teda už dvanáct divoženek s námi nesdílelo, ale vcelku v pohodě. Jen obecný dublinský minus je, že lidi přijíždí pozdě v noci a taky můžou sakra brzo vstávat na další štreku (což se bohužel týkalo poslední den i nás). Kupodivu byla i jakási snídaně, lidi by teda remcali, že je to jenom toast, máslo, džem, jablko, corny a čaj, ale teplá snídaně byla nečekaná změna.

Náplň dublinských hodin příliš překvapení nepřináší, obchází se staré baráky a nasává atmoška. Všude spousta lidí, na pěších třídách kejklíři, ale vydělávat se tu dá i stavěním hradů z písku. Žebráci mají před klobouky cedulky, že berou mince jenom od padesáticentu nahoru a jeden beznohej se dokáže přesunout o pět bloků vedle rychleji než my. Pro většinu návštěvníků je pak hlavní mekou Temple Bar s pulzující pěší zónou a desítkami barů. My začali takhle k večeru u Trinity College, což je první irská univerzita (1592). Za ní je Národní muzeum, Národní knihovna a Národní galerie. Mezi nimi je Leinster House, kde zasedá Parlament (jedno jeho průčelí je navrženo ve stylu venkovského sídla a druhé jako městský dům, Dolní sněmovna tu je Dáil a Horní Seanad). A tohle všechno bylo dnes zavřeno, protože je pozdě a zítra taky, protože je pondělí.

Irsko

Dublin
Dublin - Mount Street s St. Stephen´s Peppercanister Church

Irsko

Dublin
Socha Oscara Wilda

Parkové náměstí Merrion je obklopeno ukázkovými georgiánskými budovami s typickými domovními vchody s krásnými dveřmi a segmentovými nadsvětlíky. V jednom z nich žil Oscar Wilde a naproti němu mu vyfikli v parku vysmahlou ležérní sošku. Ale v zásadě snad v každém baráku tady bydlel někdo slavný. No a bloumy, bloum. Tady barák, támhle kostel, nějaké pivčo a žvanec, jenom příliš neodbočovat z centra, protože dál už chcípl pes.

Nocování: Marloborough hostel 9€/noc (14-dorm, snídaně)
Doprava: auto Glendalough - Dublin 100 km, městská
Outrata: benzín 50, bus 1.5, bus na letiště 2, vstup na Dublinský hrad 4 (stud.3), pivčo beemish 1.75 a guinnes 2, klementinky 1.5/kg, triko 5 a nejrůznější další ptákoviny a sůši

XII - 28. červenec: Dublin

Rannímu ruchu v hotelu dodával ještě na kvalitce vlak, který se občas prohnal nad hotelem. Zlatý chrápání v autě, ale stejně jsme se vyhrabali až na devátou z postele zachránit poslední zbytky toustů. Dneska přišla na řadu západnější část Dublinu s Dublinským hradem (1204). On je to teda dnes palác a z hradu zbyly základy a jedna věž. Takže vnitřní prohlídka zahrnuje hlavně ty obligátní židle (naštěstí bez obrazů) a kousek podzemí (4€). Celkem jsou tu dvě velká nádvoří. Vchod na Horní nádvoří korunuje socha Spravedlnosti, která to tak nějak vystihla - čelem k sídlu okupantských Britů, zády k irskému městu a když napršelo, tak se misky vah povážlivě naklonily na jednu či druhou stranu, což přijde jako vtipná provokace (nakonec je radši navrtali). Po Hradu jsme si dali rozchod a šli si po svých. David vyrazil k památníku padlých vojáků za posledních X válek od Napoleona do současnosti. Památník obklopuje krásný park, který hyzdí houfy podnapilých Poláků. Jedna skupina se mlátí obřím nafukovacím penisem po hlavách, druhá se polívá pivem a další rozhazuje odpadky.

Irsko

Dublin
Dublin - Custom House

Irsko

Dublin
Čtvrť a ulice Temple Bar s nejvyhlášenějšími puby

Já vyrazil opačným směrem. Pěkná byla prohlídka kostela St. Audoena, a to nejenom kvůli průvodkyni, minimu lidí, a že to bylo zadarmo. Původní kostel z 12. století se postupně přístavbami zdvoj a pak zečtyřnásobil do tvaru protáhlé okurky. Vedle však stál protestantský kostel, kterému by tenhle stínil, tak se o pár století zase musel ubourat na polovinu a pak na čtvrtinu. Ta funguje dodnes a nedávno ji opět o fous zvětšili vybudováním expozice o životu tohoto kostela ve středověku. Dnes ani jednou nesprchlo, celý den téměř jasno, teplota nad dvacítkou a místní funěli jak v kravíně. Ještě nějaké nákupy, vůbec po tom přepočtu eura na českou dvackuafous se tu nakupuje příjemně. Večer jsme nápaditě prolili hrdlo Guinessem a Beamishem a k večeři ještě nápaditěji fišendčips.

XIII - 29. červenec: Dublin - Praha

Odlet v sedm dvacet a první bus jedoucí na letiště v pět vycházel ťip ťop. Ještě před námi odjížděla z pokoje pětka Francouzek, které už musely taxíkem. Na rozloučenou festově lilo. Bus číslo 41 odjížděl od zastávky skoro vedle hotelu za dvě eura (speciální AirlinkBus jezdí za šest jur z O´Connelu a je tam o 10 minut dřív). Výhled z busu na temný deštivý Dublin měníme za dvě Velkobítešačky. A protože jsou pěkný, následuje na letišti přesun věcí z jejich přecpaných batohů do našich vyjedených pro splnění ryanairáckých limitů. No let byl zajímavý, pilot evidentně začínal, protože hlavně ke konci při prudších sestupech a opětovném vyrovnávání letadla se cestující pěkně orosili a vydali pár sborových vzdechů alá horská dráha. Ještě následoval doprovod na Florenc pro vybrání tekuté odměny a pak už jen rozprk do koutů domoviny.

No a finito, 2 týdny v čoudu. Letadlem a půjčeným autem, suma sumárum do deseti táců. Skvělá končina, i když asi ne každého ty staré šutry a deštivá zeleň bude rajcovat. Navíc tam zbylo dost míst, kam se prostě vrátit stejně musím.