CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Itálie & Sicílie 1999 (9.)

15. den: Výstup na Etnu

Ze Syrakus jsme přes Catanii (zničena Etnou v 16. století) začali šplhat autem na Etnu. Závěr cesty byl už jenom v zaschlé lávě ze začátku devadesátých let. Silnice vedla skoro až do výšky dvou tisíc metrů, kde bylo menší parkoviště, tržiště a lanovka. Hotline furt chladil mé nápady na výlez se slovy, že jsem blázen ("Ses posral, né?"). Šermoval zaručenými informacemi, které si přečetl v nějaké chytré knížce, co mu doporučil starej Krleš. Nicméně já jsem po příjezdu přihodil bundu, vyměnil dlouhý nohavice za šortky a normální botky za "Hovna" (= familiérní přezdívka mých sandálů, také Ayssanovy sandály byly pokřtěny jménem "Sračky", a jak se nazýval Hotlinův pokus o boty ani nechtějte vědět"). Hotline to zpozoroval, a protože mě už moc dobře zná, tak se taky přioblíkl. Ayssan zůstal ve "Sračkách" (jak příznačné).

Šli jsme obhlídnout místní turistické tržiště (deset stánků) a lanovku - ta byla nad naše peněženky a jela stejně jenom do 2600 metrů (výjezd lanovkou za 40 tisíc + výjezd džípy s horolezeckým vybavením do 2900 mnm za 80 tisíc). Výšlap nahoru pěšky by mi neschválili, a tak jsem navrhl, že se půjdem podívat kousek za chatu (byly čtyři odpoledne). Kousek se povylezl, a když to chtěli otočit, navrhl jsem výlez na blízký kráter. A pak k dalšímu sloupu. A ještě k jednomu. A tak se lezlo výš. Ayssan vzhledem k tomu, že snad nemá plíce, byl desítky metrů před námi, což Hotlajn věru nekvitoval s povděkem. Pak ještě začal stavět stanové tábory každých pět metrů, a tak byl kamarádsky ponechán osudu se slovy, že počkáme na konečný lanovky. Nakonec jsme se tam všichni přišourali, najedli se. Poprvé mi chutnalo italský žrádlo. I když bych tehdy asi do sebe nafutroval i šváby. Bohatší a "odvážní" turisti, kteří přijeli lanovkou, se převlíkali do horolezeckých hadrů a pohorek a nasedli do terénních aut, která je vyvezla nahoru k boudě.

Kolem byly půvabné ex-turistické baráčky, dávající tušit, že tady nebyla vždy konečná (dneska nekončí už ani tady). Objevovaly se první drobné zmínky sopečné aktivity. A objevil se i Duch Etny se dušemi svých obětí.

Sicílie - Etna

Etna
Cesta k horní stanici lanovky

Sicílie - Etna

Etna
Ayssan už je nahoře, já jsem ta bílá skvrnka a Hotline na úbočí

Sicílie - Etna

Etna
Duch Etny a jeho ohnivý flus

Sicílie - Etna

Etna
I destrukce má svůj půvab

Sicílie - Etna

Etna
Postranní krátery a zase Duch Etny...

Sicílie - Etna

Etna
Oběti Ducha Etny

Plán na ukončení cesty jsem přerušil návrhem přelézt Gerlach, čili vzhůru na kótu 2655 metrů. Vzhledem k tomu, že výšku jsem počítal já, vyrostl nám Gerlach o pěkných pár metrů. Po překonání onoho fiktivního Gerlachu byli už oba tak zblblý, že lezli nepříčetně dál a klepali se zimou. Objevily se i zbytky sněhu, který jsme neviděli ani v Alpách. Zkoulovali jsme se a Hotline supěl. Cestou jsme minuli několik pěších horolezců, kteří nevěřícně zírali na naši "horolezeckou" výbavu (zejména Ayssanův úbor budil zaslouženou pozornost - trencle, triko a sandále). Kupodivu se dorazilo i do poslední výspy civilizace ve výšce 2900 (asi meteorologická stanice), kde prodávali nějaký proviant a hlavně vodu s 500% horskou přirážkou, ale co. Když 2900 m.n.m., tak to se pak už samozřejmě musí překonat kótu tří tisíc metrů. S tím souhlasil překvapivě i Hotline, který chytil druhý dech. V 3000 jsme blejskli kýčovité turistické fotky a bludné postavičky.

Jelikož dál už bylo na co koukat, šlo se dál. Zas se objevil Duch Etny, sirné extrakty se smradem a hlavně první výrony lávy. To pak byl veškerý chlad rychle zahnán. Pohybovali jsme se v lávových polích, kde se hnala láva kolem nás i v kanálech pod námi (ti v šortkách měli depilaci zadara). Blbě šlápnout a je po srandě. Kolem smrdí síra a čpavek, či co. Vzhledem k tomu, že jsme vyšli až pozdě odpoledne, už se stmívalo. Cestou dolů se máme na co těšit. Úplně nahoru jsme už nelezli, to by bylo nejen vzhledem k tmě fakt o držku. Ale i tak pohled na tekoucí lávu za večera je prostě fantastický.

Sicílie - Etna

Etna
O něco menší výron lávy

Sicílie - Etna

Etna
A o něco větší

Sicílie - Etna

Etna
Jak se tomu říká nevím, ale dost to smrdí

Sicílie - Etna

Etna
Vrchol Etny

Vzhledem ke tmě jsme to teda zapíchli někde ve 3100 m.n.m. - což byl tehdy nás všech výškový rekord. Já ho navýšil o další kilometr a čtvrt o tři roky později ve Venezuele). A to jsme byli ještě před 5 hodinami u moře. Nejvyšší bod Etny byl o fous dál - odhaduje se kolem 3320 až 3380 m.n.m. Většina cesty dolů se už šlo poslepu, což rozhodně nebylo OK - zem černá od lávy, obloha černá od tmy a vidět bylo tudíž absolutní nic (ani to, co některé určitě napadlo). Rozhodně se šlo hůř než nahoru a zima by taky byla. Někdy po půlnoci jsme se připlazili do auta (zůstalo tam poslední) a "přespali" na parkovišti. Hotline okamžitě usnul a začal opět neskutečně chrápat, takže s Ayssanem jsme usnuli až někdy k ránu.

Katánie (Catania) byla zničena zemětřesením v 1693. Novým přestavěním vznikly nejkrásnější barokní památky z lávového kamene na Sicílii. Z náměstí del Duomo je nádherný výhled na Etnu. Symbolem Katánie je tufový slon nesoucí egyptský obelisk. za zmínku stojí i průčelí Sant’Agata (1748), Collegio Cutelli (1779), Palazzo Valle (kolem 1740 – 50), Museo Belliniano (1801), což je rodný dům skladatele Vincenza Belliniho a z tufu ztvárněné Teatro Romano (21 před Kr.). Na ulici Via Crociferi je několik kostelů z 18. století (San Francesco Borgia, San Benedetto a San Giuliano) a dále kostel Santo Carcere, kde byla vězněna sv. Agáta, umučená v roce 253.
Etna je jedna z nejvyšších činných sopek na světě - cca 3400 mnm. Ve byla středověku pokládána za kovářskou dílnu boha ohně Vulkána. Pro klidnou prohlídku se využívá železnice Circumetnea, jež vede kolem úpatí sopky z Katánie do Riposta.