CESTOVÁNÍ

TravelInfo

JIŽNÍ AMERIKA z Ria do Limy
Bolívie - Santa Cruz, Samaipata, El Fuerte

Cesta do Bolívie. Kudy tam z východu je docela vořech. Letenky jsou i na relativně krátké vzdálenosti v Jižní Americe hodně drahé. Hlavní letiště Bolívie je Santa Cruz, protože velká letadla prý nějak nemohou ideálně přistávat v nadmořských výškách Bolívie, kde je vše turisticky zajímavé. Ale Santa Cruz neminou ani busy. Jinam totiž z Paraguaye nejezdí, i když do Sucre a Potosí by byla cesta kratší. Ale asi tam bude nějaký andský hřbet a musí se 500kilometrovou oklikou, i když skrz vede nějaká silnice.

Bolívijské autobusové společnosti nejsou to ideální, co na 24hodinovou jízdu chcete. Druhá varianta by byla přes Argentinu s více přestupy, hranicí navíc, asi s větší drahotou a horším motáním. Takhle přes Santa Cruz to udělám jednou klikatou linkou s bonusovou zastávkou v horské Samaitapě. Busy každý večer jezdí asi tři. Ale cena za obstarožní bus je u všech pěkně mastná, kartel funguje a kasírují 300 tisíc guaraní (1750 Kč). Co vybrat? Dědek od jedné společnosti trochu slevičku nabídne, ale stejně vyhrává Janička ze stánku přímo na schodech, která se tváří o něco důvěryhodněji a trochu se s ní i pokecalo. Jak málo stačí, aby nadrženec připlatil za stejně neznámé nic 20 tisíc.

Na terminálu potkávám jehovistky a prdlého Poláka. I pro něj jsem po několika měsících první Čech. A já zase za těch 18 let nepotkal Poláka. Kromě Polska teda. Nakoupíme trochu sušenek a pití a zasmějeme se slibované plné penzi v autobuse i nalezenému času příjezdu v 15:00, tedy jen po 19 hodinách. Vzhledem k tomu, že u hranic naprosto chybí asfalt a celkem je to 1400 kilometrů, nedá se vyloučit ani dvojnásobek, nemluvě o deštíku či rozpadu busu. Pro Poláka tu ani hodinu po plánovaném odjezdu ještě není ani jeho bus. Můj bus tu byl, ale stará terénní Tata bez klima. Ale jinak kukadla Janičky asi tu cenu měli, protože je v ceně nejen jídlo a pití v dostatečném množství, díky čemuž jsme nemuseli nikde zastavovat, ale i příjezd do Santa Cruz je na minutu přesně. I když časový posun jim hodinku k dobru přidal. (300 + 50)

10. 3. Bus do Bolívie

Vyjeli jsme přesně v osm a docela slušně pelášíme. 750 kilometrů na hranice máme za 11 hodin, a to posledních 200 bylo peklo bez asfaltu. Na hranicích se zabila hodina, všechno vynést na úsvit, ale docela to prošlo. Venku jsou jen nekonečné suché roviny s keřisky. Bolivijci už mají asfalt a poslední roky s ním vyasfaltovali tisíce kilometrů, které cestování Bolívií výrazně zrychlilo a zbezpečnilo. Na těch zbylých 600 kilometrech byly jen 2 městečka. Ještě, že jsem v nich nevylezl s tím, že bych to vzal do hor na Sucre přímo. Odpoledne jsou konečně na obzoru hory a trochu svěžejší zeleň, i když na stromy té vody furt dost není.

Santa Cruz je sice neznámá prdel, ale je dnes největším a nejvýznamnějším městem Bolívie s dvěma miliony obyvatel. A i když Bolívie má nahoře hned dvě hlavní města, na tohle se nedostalo. Navíc se zde tak úplně nepodporuje levicový prezident, indián, drogový dealer a sprejer Evo Morales, který už pár let ohýbá ústavu, znárodňuje, ale taky staví a chudina ho miluje. Východ země je bohatší a občas se tu projeví nějaké separatistické tendence.

Ve městě jsou moderní silnice i terminál a po rozloučení s Janičkou, která jela s námi, následuje další boj o prachy z několika bankomatů. Umoudřila se až fialová banka Fue (či tak nějak), která dodávala hotovost pak už vždy po tisícovce. V Bolívii se platí vše Bolívary (7 jich je za dolar a jeden za tři kačky).

Jsme furt v nížině a ještě na okraji amazonské džungle, takže k vedru máme i vlhkost a pocit života ve skleníku. Pryč do hor. A ty začínají jen dvě hodiny od města s pěkným turistickým místem Samaipata. Než hledat truffis (malé dodávky) na druhé straně města, skočím tady do busu na Sucre (40B), který jede skrz. Rychlejší to teda nebylo. Dlouho projíždíme periférie města, a když konečně začneme kroužit po dně zeleného kaňonu, padá tma. Ještě že mám tu GPSku a mapu, jinak by mě asi vysadili až v Sucre. Takhle vylejzám ve tmě na obchvatu, světýlka ztichlého městečka jsou někde pode mnou a kolem úplné ticho. Naštěstí ho polňačkou k civilizaci nepřeruší ani pověstní bolivijští psi, tak zalezu dle louňáku do prvního levného hotelu Silas na večerní boj s komáry (50B za pokoj). Svině, příště obalit každý náznak díry cáry toaleťáku.

Bolívie

Jižní Amerika
Ulice Samaipaty

Bolívie

Jižní Amerika
Samaipata

Bolívie

Jižní Amerika
Samaipata

Bolívie

Jižní Amerika
Noční trhy

Bolívie

Jižní Amerika
Kostel v Samaipatě

Bolívie

Jižní Amerika
Indiánské fragmenty v muzeu

11. 3. Samaipata - El Fuerte

Asi těžko hledat lepší startovní bod na cestu po Bolívii, než Samaipatu. Je dost vysoko od džungloidní rovin s vlhkým vedrem, ale o moc níž než studená vyschlá náhorní ploška And s většinou hotspotů ve 3apůltisícové nadmořské výšce, ze které rychle začne bušit kebule, jak uvidíme pozítří. Tady pohoda a zelené kopečky. Ale i incké a předincké památky El Fuerte na skále na vrchu hory. Zalíbilo se v okolí i Che Gueverovi a po jeho stopách zde vede nějaký trail. I městečko je docela příjemné - staré kamenné ulice, nízké barevné baráky, pěkná katedrálka se zlatým oltářem… Jinak ale Bolívie už buší všemi silami. Dvojí ceny. Už žádný samoobslužný obchod, žádné bloumání mezi sušenkami, jen nepřístupná místnost a snaha španělsky babě říci, co chci. Jako bych to někdy věděl. Velké trhy pod plechovými střechami a občas přetékající na přilehlé ulice s nasranými babkami v klóbrcech. Psi jsou tady už všude, ale jsou to zatím roztomilí ňuňáci a žádnému mé lejtko jim nezachutnalo. Zato zachutnalo divokému praseti, zatímco jsem se kochal ptactvem ve stromoví. A co to šimrá. Tyvole, deseticentimetrový tesáky zaryté na kůži. Ale prasátko nemá hlad, chce třeba jen podrbat. Asi. Nebo odnést nohu do brlohu. Radši zdrhám.

Takže indiánské památky. Ve městě je muzeum se spoustou váz a prodejnou vstupenek na záhadnou skalní pevnost El Fuerte, které je odsud asi 15 kilometrů nahoře v kopcích. Ve skutečnosti jde o ceremoniální centrum ke zkoumání noční oblohy. Postavili ji zřejmě indiáni z Amazonské nížiny. Až výrazně později těsně před sým pádem byla přiřazena do Incké říše. Domluví naštěstí i motorku na odvoz za obstojných 20 babek na 1 směr. Šplháme a kroutíme se po slušné asfaltce do kopců, kde je betonové návštěvní centrum a pár turistů.

Vršek je kompletně odzemněný, zbyla jen skála, pár vytesaných obrazců, zbytků komor a někde i pár metrových zdí. Vším v okolí zelené hory prochází okruh přes několik vyhlídek. Hned na první zakryl oblohu temný stín. A von to kondor pět metrů nad hlavou. Blbne jich tu hned několik. Že je teda až takhle na zavolání při první příležitosti? Další mínus pro zajížďku do Arequipy a kaňonů. Výhledy kolem taky perfektní, skály a kopce, hory, divočina, z civilizace zbyly jen děsivé schůdkové konstrukce s vyhlídkami na osekanou skálu. Tak se tady v tom klidu a míru zabilo dost času.

Bolívie

Jižní Amerika
Krajina vykopávek v El Fuerte

Bolívie

Jižní Amerika
Hlavní pevnost El Fuerte

Bolívie

Jižní Amerika
El Fuerte

Bolívie

Jižní Amerika
El Fuerte

Bolívie

Jižní Amerika
A pěšo pod kondory..

Bolívie

Jižní Amerika
.. zpátky do města

A není kam spěchat, zpátky půjdu pěšky. Postupně se propadám mezi políčka, čaje a vinice. V postranním údolí s říčkou zkásnou 2 bolívary za přírodními bazénky ve vyhlazené skále, kde místní omladina trochu blbne a rodiče v potoce myjí auta. Takže na koupel to chce o něco výš.

Večer ve městě je fajn. Náměstí mají dokonce bez skládky se spoustou betonových stavbiček a i dlažba odkazuje na hrdě na ruiny El Fuerte. Na trhu si babči prosvištěj angličtinu, když nějaké jejich děcko úspěšně sbalilo cizince a teď posílá pohledy z Evropy. Kromě toho je tu i domácí hipisácká pizzerie a vyhlášená hospoda La Boheme, kde se slejzají turisté z celého města. A taky jedno z mála míst s internetem, takže se ta wifina při caipirině či pivu prodraží.

Noc: Hotel Silas 50/pokoj s koupelnou 6/10
Doprava: motorka Samaipata-El Fuerte 20
Vstupy: 50 El Fuerte a městské muzeum
Trs banánů 2, malá pizza 9, hospody: limo 2, pivo 20, caipiriňa 25. Celkem: 181 Bc (600 Kč)

12. 3. CUEVAS

O nedělní ráno je trh v plné parádě. Fajn jsou čerstvě vymačkané džusy ze všeho možného za bůra, které jedou v Bolívii všude. V restauraci Nuevo Turismo na hlavní silnici by měli být k dostání lístky na dálkové autobusy do Sucre a Potosí (80). Na bližší destinace krouží truffis (dodávky) a jedna z nich je série vodopádů Cuevas. Pěkné údolí plném zeleně s kempem je zakončeno dvojicí více než 20 metrových vodopádů a dalšími peřejemi, pod kterými je fajn koupání, respektive vzhledem k hloubce spíše brouzdání a sprchování v tropickém ráji. Ale o neděli je tu lidí požehnaně. Je tu asi 3kilometrový okruh s miradorem na kopce. Škoda, že to nejde do hor dál.

Bolívie

Jižní Amerika
Cesta nad vodopády Cuelvas

Bolívie

Jižní Amerika
Las Cuelvas vodopády - dolní

Bolívie

Jižní Amerika
..a horní

Bolívie

Jižní Amerika
Kolem Sapaipaty

Bolívie

Jižní Amerika
Minizoo za Samaipatou

Bolívie

Jižní Amerika
..

Zpátky v Samaipatě ještě vyrazím za vesnici, než mě spláchne průtrž do drahé restaurace ve výletní vile. Nakonec se dokloužu do malé záchranné zoo s dobrovolníky, kde si pospolitě žijí mezi zvířaty. Klece tu moc vážně neberou, tak na záda skočí opice, pštros zažene od řeky a posere mě papoušek.

Zpátky to vezmu radši stopem s holkou ze Santa Cruz, která vyrazila ve dvaceti letech poprvé někam na výlet. Ještě dlabanec, utopit boty v bahně, vyzvednout batoh a do restaurace čekat na bus. Dědula se o mě dojemně stará, usadí a kontroluje, jestli nevlezu do jiných busů, kterých tu pár zastavuje. Odjezdová osmá hodina se totiž moc vážně nebere.

Noc: v buse do Sucre
Doprava: truffis Samaipata-Cuelvas á10, bus semicama Samaipata-Sucre 80
Vstup Cuelvas 15, Zoo 20, internet 5/hod, freshdžusy 6, pizza 21, velká voda 5, limonády 2, sůši 3... Celkem: 170 Bc (550 Kč)

Když už, tak pár bonusových postřehů...