CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Gruzie, Arménie, Karabach 2015 (3.)
Artsakh / Náhorní Karabach - Šuša a kaňon Hunot

22. 5. Šuša – Janapar trail – kaňon Hunot

Ráno se konečně nepřetrhnu ani z postele. Dědovi vykasíruju pár peněz, nakoupím pečivo a jedu do nedaleké Šuše (300). To kdysi bývalo 20tisícové město, ale odsun Azérů zde dopadl hodně viditelně a dnes zde přežívá asi pětina původního obyvatelstva a ze stovek budov jsou dnes jen fotogenické ruiny.

Ještě slavnější na ruinové válečné výlety je ale město Agdam, které mělo 70 tisíc obyvatel a dnes v něm nebydlí vůbec nikdo. Tam přirozeně autobusy nezajíždí a hlavně je to ve válečné zóně za původní karabašskou hranicí, ale stále pod kontrolou Artsakhu. Destinace je to populární, i když oficiálně zakázaná a hrozí snad i zatčení, nicméně v praxi prý často jen pokec a čaj s hlídkujícími vojáky. Jezdí se tam taxíky z nedalekého artažského města Askeran. Tam však už nezbylo skoro nic, jen zdi. Hlavním a posledním bodem je mešita, z jejíhož minaretu se dělají fotky.

Všechno tohle v lepším stavu mám zde v Šuši lehce, zdarma a bez rizika. I ty opuštěné mešity jsou tu rovnou dvě. A pod městem je krásný kaňon na trečík. Šuša je zčásti obrovská pevnost, kde se zachovaly výstavní hradby. Vystupuju na jakémsi socialistickém obrnáměstí s parkem s novější budovou radnice na jedné straně, ruinami hradu, zrezlou poutí, bývalým karavanserajem s muzeem moderního umění(!) a panelákovým hotelem na druhé. Z muzea mě dokonce posílají do kanceláře turistických informací. To bych tady fakt nečekal. Mladá slečna s angličtinou toho sice moc neporadí, mapky nemá a nedá, ale jsou tu jakési (nepříliš užitečné) ale hezké turistické letáky tří míst. Zapisuju se jí do knihy, kde jsem po 14 dnech první záznam. Ale dnes budou mít oslavu, protože akorát přichází druhý turista - Bělorus, který sem dorazil stopem.

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Šuša

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Pouť na hlavním náměstí

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Ulice Šušy

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Dolní mešita

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Výhledy z minaretu

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
na centrum Šušy

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Útroby mešity

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Šuša

Prolejzám město, opravené kostely, pobourané a zarostlé paneláky, čtyřhvězdičkový hotel, opuštěné zahrady s dřevěnými domky, mezitím se jak had proplétá žluté plynové vedení a kozy. Hlavní ulice s katedrálou a pár krámky docela žije. U hradeb a dál je už krásné pusto s jen pár obydlenými vilami. Hlavní mešita je sice zavřená, ale druhá tzv. Dolní skrytá za prostřeleným panelákem efektní dírou v plotě láká na prolezení, včetně výlezu do ustřeleného minaretu, odkud jsou skvělé výhledy. Kolem etnografického muzea vylezu na okraj kaňonu Karkar, kde je park s povoleným stanováním a mnohasetmetrovou skálou do útrob hučící řeky.

Dnes fotogenické fotky ale nebudou, protože střídavě poprchává. A ještě to město prolejzám až do čtyř, a to mám před sebou jeden denní úsek tzv. Janapar trailu (naštěstí jen 7kilometrový), což je turistická trasa, která prochází celým Artsakhem a vydá asi na 14 dní. Na anglickém internetu jdou najít docela slušné popisy. Nejhorší je najít start, pak už nějaké barevné fleky či šipky navedou dál. Ze Suše to jde na Stěpanakert, což asi bude nuda, ale na druhou stranu je snad nejkrásnější část treku do nedaleké vesničky Desalti/Karintak pod šušskými útesy.

Od hlavní mešity s novou tržnicí je třeba jít dolů (jste-li čelem k mešitě, tak doleva) furt a furt až se dostanete k jakémusi vyschlému pramenu (po levé straně), odkud už jsou modré fleky vidět (doprava a druhá ulička doleva). Proplést se mezi domky až se člověk konečně dostane na louky, po kterých dlouho jde přesně opačným směrem než je cíl. Lesem, v bažinách, mezi ovcemi a arménskými hroby pomalu po skalinách a lučinách dolů. Pěkná stezka se stočí pod útes, kde končí pod vodopádem u opuštěné vesnice Hunot na březích řeky Karkar s nejviditelnějším pozůstatkem v podobě starého kamenného mostku. Jak doteď jsem nezakopl téměř o živáčka, tak u mostku kutá jedna skupina něco v ruinách a za mnou se řítí snad 60členná školní skupina na výlet. Zatímco se nechávám oblažovat ruinami, přejdou mě, tak si můžu školní mládež prohlédnout. Všechny holky si navzájem pomáhají přes kameny. Sice bych řekl, že tím spíš škodí hladkému průchodu, ale pocitově to vypadá dobře. Nakonec do bahna stejně zahučí jen jeden pitomec. Já. Přes několik přechodů řeky vedou jen občas pobité klády. Jejich snažení končí u efektního deštníkového vodopádu Zontik. Ten padá dolů po obrovském mechovém hřibu, do jehož útrob lze zalézt.

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Kaňon Karkar

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Janapar trail

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Kaňon Karkar

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Zbytky vesnice Hunot

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Janapar trail

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Vodopád Zontik

Dál už jsem osamocen. Měl jsem původně jakousi romantickou představu o přespání nadivoko v kaňonu na břehu řeky. Ale ruiny byly hned na začátku, slibované odbočky k dalším jeskyním jsem neviděl a úplně na trávě mezi medvědy, vlky a bouřkou se mi moc nechtělo. Tak padající tmou dál lesíky a louky až k vesničce Dasalti nebo spíš asi Karintak. To už není romantická vesnička ale roztahané městečko i s krámkem. Naštěstí jsem někde četl, že se tu dá přespat u jakési Naděždy, ke které mě navedla hned první otázka hrajících si dětí. K ní to bylo asi na tři dotazy výš v kopcích. Naděžda sice doma nebyla, ale manžel Vladimir jo. Anglicky sice neuměl na rozdíl od paní, ale tak tohle vykomunikuje každý. Jsem tu letos první turista. Mají krásný vejminek s extrémně pérovacími postelemi (což je bohužel vůbec na Kavkaze velká móda) za 5000. Večer něco pokecáme, přinese pitivo a sušenky a povypráví o životě. Dělá autobusáka, 27 dní v měsíci za plat 110 dolarů, což vzhledem k cenám, které v obchodech jsou minimálně na naší úrovni, není žádná hitparáda. Ale pak kromě skromného zázemí dvorku, kdy sprcha i záchod jsou v přístavku vedle vystřelených děr od Azerů, ukáže, že za správným sovětským džípem je v garáži ještě nový opečovávaný tereňák od Hyundaie pro 8 osob. Stejně se mu tam všichni nevejdou, protože má oficiální manželku i milenku, což mu dalo na osm dětí.

23 5. Zpět do Jerevanu

Ráno s Vladem v elektrickém samovaru uděláme čaj, v osm nasedáme do „jeho“ minibusu, kterým pravidelně odváží celou vesnici do Stěpanakertu. Svezu se s nimi na hlavní silnici, kde jsem si myslel, že lehce odchytnu autobus do Jerevanu, které ze Stěpanakertu odjíždí v 8, 9 a 10, takže tady by měl být za 20-30 minut. No asi jsme měl jet rovnou tam. Pokud se řidiči nechce, tak prostě nezastaví. A to i když by prázdný byl, což navíc u tohohle spoje není zas tak samozřejmé. Každopádně mě první bus jen zeširoka objel. A vzhledem k tomu, že jsem za víceméně poslední obydlenou křižovatkou, provoz dál je hodně malý na stopování. Stejně váhám, nějak mi napoprvé zvednout palec přijde vždycky blbý. Dojetím do Stěpanakertu už bych to už dnes asi nezachránil, ale naštěstí bus v devět u mě zastavuje. Možná je to i ten řidič, se kterým jsem o tom včera mluvil ve městě, ale obličeje nepoznám ani mnohem známější. Nakonec ještě dávno před půlkou cesty předjíždíme ten první bus a do rozžhaveného Jerevanu přijíždíme před třetí (6500 AMD).

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Výminek Naděžda pro turisty v Dasalti

Artsakh (N. Karabach)

Kavkaz
Zahrada Vladimira