CESTOVÁNÍ

TravelInfo


KUBA
III. Trinidad

(11.2) Celodenní přejezd do Trinidadu začíná ve smrtících 6:45. Minus další půlhodinu na checkin a absence snídaně. To znamená, že frekvence slov „já mám hlad“ z vedlejšího sedadla bude s ještě větší kadencí. Zastávky sice na jídlo byly, ale než tam stačili se svoji kubánskou rychlostí obsloužit zákazníky, už se odjíždělo. Jízda přes půlku ostrova je na 10 hodin a skoro celá cesta je po šestiproudé dálnici. Uplyne sotva století a někde kolem roku 2060 tu Kubu v počtu pruhů na páteřní dálnici doženeme.

Odpoledne a včas jsme v provincii Sancti Spiritus s Trinidadem, za provazem autobusáku je smečka nahánčích se jmény, které nafasovali od „bratrů a sester“ z Viňales. Ach jo, tak ať se ukážou. Laťku ještě moc vysoko nasazenou nemáme a v Trinidadu je stejně vše zase v koloniálních barácích s pětimetrovými stropy. Zavedou k babce, pokojík s okny do klidného patia a s dostatečnou zásobou džusů. Tak jo, no. I když asi by babka občas potřebovala hodinového manžela. A brejle, aby nepodávala plesnivej sýr. Stejně nás to nevybudilo ani k přesunu a zůstali jsme tady 4 noci.

12. 2. TRINIDAD

Trinidad, aka Perla Karibiku, je asi nejkrásnější kubánské koloniální město plné barevných baráků a kostelů, které bylo založené již v roce 1514 Diegem Velazquezem. Rozmach přinesly pak plantáže tabáku a cukrové třtiny. Ten skončil v půlce 19. století a v té době uslo i město samé, což ho dotáhlo v roce 1988 do seznamu UNESCO. Staré centrum s katedrálou, klášterem, dlážděnými uličkami je bez dopravy a s kvantem turistů. Tady se čas zastavil i na kubánské poměry hodně dávno. Nakonec tady kroužíme dlouho, když škrtám kvůli sporadickým časům busů třeba cestu do Havany přes chegueverovskou Santa Claru (chyba). Ale tahle cesta neměla žádné objevitelské ambice. A tady je klid a pohoda. Do útrob historie se lze ponořit v několika kostelích, konventeu a muzeích. To hlavní městské (2 CUC) v koloniálním paláci s vyhlídkovou věží má pár výstavek a starých krámů z historie města.

Kuba

Kuba
Trinidad

Kuba

Kuba
Katedrála na Plaza Mayor

Kuba

Kuba
Uličky Trinidadu

Město má atmosféru, přes den projít všechny okolní ulice, i kopečkovou krajinou kolem, večeře na zahrádkách, venku se porůznu linou kubánské rytmy, v některých restauracích dcery majitelů zkouší začít pěveckou kariéru do tónů z mobilů. To není dobrý nápad. Na ulici se v noci sosají velké koktejly ze stánků a hladových oken po dvou cucech. A vzhledem k tomu, že rum je levnější než voda, tak síla mojit, hemingwayovských daiquir a piňa colád podle toho vypadá. To už ale Mára dávno skučí na pokoji. Jak glosuje vedle Američanka, „no jo, Kuba, tady se posere každej“. Ale jinak poklidnou večerní atmosféru horního náměstí Plaza Mayor a prastarých ulic nezabijí ani kvanta těch turistů, sedím si na schodech pod katedrálou nebo na večeřích, nasaje se trochu rumu, trochu kubánských rytmů, trochu pokecu s okolím.

Když omrzí staré baráky kolem horního náměstí, jsou tu o něco méně staré kolem dolního náměstí, kde to žije domorodým životem. A je tu trocha infrastruktury a dokonce internet. I to sem už dorazilo. V etesca (místní telecom) lze koupit kartu s heslem na wifinu za jeden CUC na hodinu. Na hlavních náměstích, či na počítačích v útrobách telecomu, je pak možné se na ni připojit. A dokonce nic neblokují.

Kuba

Kuba
Starý baráky, starý ulice, starý káry

Kuba

Kuba
a Che Guevara

Kuba

Kuba
Žíznivé okno

Kuba

Kuba
Ermita naší paní Candelánské

Kuba

Kuba
Lesy kol

Kuba

Kuba
Plaza Carillo

Ve směnárně Cadeca (je jen jedna státní) se dá dostat bez problémů za peso covertible (CUC) i k peso nacionales v kurzu 25:1 (CUP), takže jedno národní peso vyjde na 80 haléřů. Bankovky mají hezčí a trojpeso s CheGuevarou je fajn suvenýr. S národním pesem se konečně člověk dostává do království místních cen v hladových oknech s jídlem pro místní, které mají vždy cenovky. Zmrzliny, které Kubánci milují, vyjdou na dvě koruny, pizzy, sendviče a hamburgery na 5-10 korun. Ale nesmíte mít sebou frfňu, který se dožaduje restaurací pro bílé huby. Stejně se posere i z nich. Hlavně vidět předem cenovky a ujistit se, v jaké jsou měně. Jak je nevidíte v baru dopředu, bude to stát násobky. Okrádají všude, i při placení v sámoškách. Vždy je třeba vše kontrolovat do mrtě. To Mára nedělá a pak se diví, že ho cola či pár kousků pečiva stálo přes stovku. Toho někam poslat…

Za městem jsou zelené kopečky a hory, tak se vyškrábeme aspoň na Cerro de la Vigia s vysílačem mezi kozami na výhledy do vypáleného nekonečna. Ze zvěřince tu je hojné zastoupení ještěrek a těch tulivých klíšťat. Pod nohami je údolí kdysi zaplavené cukrovary, kam doteď zajíždí jakési železniční vraky. Železnice totiž je v Trinidadu, i na už tak strašné kubánské železniční poměry, tragická. U rozpadajícího nádraží ještě stojí pár parních krasavic i s bývalým strojvedoucím vyprávějícím za drobnou diškreci o dávných časech. První železnici tady měli už v roce 1837. A to všechno kvůli cukrové třtině, která Kubě vládla víc než všichni diktátoři dohromady. Na kolena Kubu srazil třeba nápad jí v roce 1970 vypěstovat 10 miliónů tun a všechno ostatní šlo stranou.

Kuba

Kuba
Železniční nádraží

Kuba

Kuba
Zapomenutý strojvůdce

Kuba

Kuba
Parní krasavice

Kuba

Kuba
A tohle jezdí stále

Kuba

Kuba
Busy pro místní

Kuba

Kuba
Večerní ulice

13.-14.2. PLAYA ANCON

Trinidad je ale také jen 15 kilometrů od moře, kde jsou jedny z nejkrásnějších pláží na břehu kubánského Karibiku, který by mohl slibovat o něco teplejší vodu než Atlantský kolega na severu. V rámci plážového relaxu stejně není moc lepších míst, jak se dostat bez vlastní dopravy a spárů taxíků k moři blíž, když člověk nechce skončit ve varaderském ghettu. Z Trinidadu totiž rovnou na pláž jezdí 5x denně turistický autobus, dokonce klasický dvoupatrový kabrioletový hopon-hopoff, jen za 5 cucků na den. Do toho lezu poprvé, tak rovnou na horní palubu jak nejobtloustlejší čedokář. Jen teda na Kubě dávat bacha na přičísnutí od nízko prověšených elektrických drátů.

Na 15kilometrové písečné pláži jsou tři hotely, které by ale hodinového manžela potřebovaly taky. Ale zas se vesele dá užít jejich pláží, záchodů, bazénů a animátorských hitů. Rychle velím k úniku na kilometry vzdálený na konec bílé pláže. Tam není sice ani noha, ale ani strom, a v moři ani fauna ani flóra kromě bahnem zanesených trav. Procházka pěkná, ale stejně končíme pod stínem stromů v okolí hotelu a musíme se smířit, že ve viditelném okruhu bude i pár desítek lidí. Nával jak na Bibione. V lednu. O půlnoci.

Kuba

Kuba
Turistická městská

Kuba

Kuba
Playa Ancon

Kuba

Kuba
Poloostrov u Bahia Casilda

Kuba

Kuba
Šnorchlplac La Batea

Kuba

Kuba
Playa Ancon

Kuba

Kuba
Pobřežní mokřady

Další den se zopákla mořská hladina, ale vyskočili jsme z busu ještě v zátoce s půjčovnou šnorchlů a ploutví, kde byly všude drobné útesy slibující obstojné šnorchlování s podvodní krajinou korálů a hub s hejny rybek. Zázrak to nebyl, ale zábava o dost větší. Ale po půlhodině ve vodě začala být dost zima. Tak když už známe každý korál, přejedeme znovu na hlavní pláž vyvalit špeky.

Po večerech dál prolejzáme širší okolí Trinidadu, ruiny paláců, kostela svaté Anny mimo turistické ghetto, a ták. Čtvrtá snídaně a po poledni, ještě chaos v placení, protože jedna babka si vzala peníze a přišla si o ně říci druhá babka (příště radši svědky a papírek) a přesuneme se na autobusák, kde si nás předevčírem zapsali do sešítku. Zrovna se tam rozčilovala holka s koupeným lístkem, kterou stejně do busu nepustili. Že "to není jejich chyba, to je chyba internetu". Ale můžete si koupit nový lístek za tři dny.