CESTOVÁNÍ

TravelInfo

LA PALMA
3. Túra po GR131

19. 12. Start GR131

Po dvou dnech jsem opět u brodu, Aleš už si notnou chvíli debužíruje, já se upínám na stopování auta, které tudy projede jednou za hodinu. Dědek nechtěl, ale doma vládne zřejmě babka, tak nás zázračně berou do Los Llanos a ušetří ty úmorné stoupající asfaltové 4 kilometry.

Ve Sparu nahážeme do batohu zásoby na 4 dny a stepujeme na autobus, který nás hodí na start GR131. Vzhledem ke stavu vody by se asi v pohodě dalo sejít od brodu údolím až na pláž v Puerto Tazacorte (stezka tudy ale žádná oficiálně nevede), kde by se nakoupit dalo taky, vykoupat se na krásné pláži a hlavně začít stezku poctivě přímo na břehu moře.

La Palma

La Palma
Los Llanos

La Palma

La Palma
Kaňon z kaldery z El Time

La Palma

La Palma
Úvodní kilometry po GR131

La Palma

La Palma
po hraně kaldery

My už jsme se ale trochu nakazili lapalmáckou turistickou vychcaností, tak se svezeme autobusem, který míjí GR131 i na miradoru El Time, což ušetří sice jen 3 kilometry dálkové, ale i 600 metrů výškových. I tak začínáme stoupat až se západem slunce. Hodně dlouho míjíme ještě baráky a než se z nich vymotáme, můžeme už úřadovat jenom s baterkou. Výš je ale stejně jen zima, tak končíme na pěkném miradoru s vysílačem Torre del Time. Pod nohami jsou osvícené lapalmácké pláně, které nám poprvé trochu kazí rozplývání se nad hvězdičkami.

20. 12. Po hraně kaldery

Bohužel přišlo na nedobrovolné probuzení, když se nějaké auto aktivního zaměstnance vysílače zrovna jalo přejíždět Aleše ležícího venku. Ale toho už jen tak něco nerozháže. Zaměstnanec má do rozednění dost času na ranní procházky i předání informace, že pod vysílačem je pěkná jeskyně na přespání, což je informace teď ráno trochu na prd. Vylejzám a balím, než se sem dobudou vyhlídekchtivé davy, které sem asi stejně nikdy nedorazí. Aleš zatím dál pochrupuje ve svém kokonu a s mým odchodem otevře i knihu a dáme mi nějakou hodinu náskok.

Slunce ještě pořádně nevylezlo, ale dnes bude proklatě dlouhý den s cílem dostat se na jediné refugio na druhém konci kaldery. Teď tedy začínám 1300 metrové převýšení na dvanácti kilometrech. Nejdřív ještě trocha kroucení mezi skromnými vinicemi a postupné odhazování oblečení. Civilizace mizí a dál už tu jsou jen řídké borovicové lesy a stoupající stezka občas dotknoucí se hrany kaňonu do kráteru. Když už by ten výhled konečně za něco měl stát, jsem v mracích a vidím toho tolik, co budu hlavně vidět v následujících dnech.

La Palma

La Palma
Tím bychom měli výhledy..

La Palma

La Palma
pro první půlku dne skončeny

La Palma

La Palma
A zas až nad mraky na..

La Palma

La Palma
Roques de los Muchachos

Aleš furt v nenávratnu, tak ho trochu popoženu telefonem. Nudím se, tak mu píšu časové vzkazy a může sledovat, že náskok se zrovna netenčí. Což je dost divný a v mém případě se to stává tak maximálně jednou za 10 let. Ve 2000 mnm se vylezlo z lesů a zůstávají jen křoviska a ostré šutry. Kaldera je opět totálně vyplněná mraky. A mezi tím sjíždí tuhle trasu na horských kolech koupáci. Držky umí slušné. A až to napálí do těch patníků podél, asi tenhle sport se tu moc dlouho provozovat nebude.

Konečně se zjevují na obzoru první bílé ufonské stavby observatoří a po pěti (+ včerejších půldruhé) hodinách jsem na vrcholu nejvyšší hory Roques de los Muchachos (2426). Slunce tady sice svítí, ale zima už je pořádná. Keře i skály jsou obaleny tlustou vrstvou ledu a výhledy jsou ještě mizernější než minule, takže nebude třeba obíhat všechny vyhlídky. I tak tu zabiju hodinu. Hlavním bodem nejvyšší hory je pro turisty nádrž s pitnou vodou hned vedle budky správce národního parku, ve které je pečlivě ukryt. Jinak jo, je to to místo, kam se vyjelo v klídku autem hned v prvním dílu, což výkonu dost ubírá an autentičnosti. Ale aspoň máme tehdy z toho i o něco méně zamračenější fotky.

Obědem jsem se rochnil tak, že jsem stejně přesáhl o půlhodiny odchodový deadline. Zbývá asi 14 kilometrů, i když na cedulích tohle Refugio docela ukrývají. Asi aby se tam nikdo moc necpal. Teď už je cesta pohodová, trochu nahoru a dolů po hraně kaldery, pěšina dokonale upravená a evidentně i umetána od šutrů. Jen ty výhledy do kaldery stojí furt za prd. I když i její horní hrany, občas přehrazené zdmi s dinosauřími zuby, jsou parádní.

La Palma

La Palma
Roques de los Muchachos

La Palma

La Palma
Ufoni kol

La Palma

La Palma
Stezka dál po..

La Palma

La Palma
hraně kaldery

Aleš mě po společné hodině předehnal a na trase se objevil i jiný turista ze Španěl. Čas ubíhá opět rychleji než kilometry, slunce zapadá a mně zbývají 4 kilometry. Místo finálního úprku se ale konečně roztahují mraky v kaldeře a problesknou výhledy. Pokus o vykašlání se na odbočku na nějaké petroglyfy spáchám jen u příhodné odbočky, než to začne vrtat a začnu se tam plazit skálou přímo do kopce, což je o hubu. Stejnou cestu lezu i dolů, než se ukáže cesta krásně přes kopec. Takže zas dost minut v pytli.

Na šero je vždy ideální, když se cesta ponoří do lesa. Tak to bychom měli. A na úplnou tmu je ještě lepší, když se cesta začne klikatit po úzké rampě ve skále. Občas páska ohraničí její zřícení. Baterka podivně problikává a v její výdrž už moc důvěry nemám. Konečně se vydrápu na skalní vrchol, ale chata nikde. Akorát pípla zpráva od Aleše, že dorazil. Jako jestli až teď, tak mě čeká podle posledních číselných vzkazů nejméně hodina ve tmě. A to by už bylo peklo. Je zima, vítr, tma, že bych se z toho posral. To se mi, na rozdíl od zavolání Alešovi, povede. Ale aspoň takový zdejší záchod má hezkou oblohu. Hvězdy jsou opět neuvěřitelné, kor když jsem právě v největší a nejvyšší pustině. Chata se nakonec minout nedá, a byla už jen po krátkém sestupu.

Zázrak... pravé vysvobození po jejím zjevení. Vevnitř je teplo z vařených jídel. Kromě Aleše tu byl ještě jeden Čech, Němec z kaldery a ten Španělák. Zděná chalupa to byla krásná, nová a dvoupokojová. V zadní ložnici dřevěné palandy asi pro 20 lidí, vepředu stoly a před chatou prý nepitná voda a skvělé výhledy do tmy či do mlhy. Jen ta teplá sprcha, matrace a lepší ranní bufet by mohl být. Ale i tak fajn večer, pokec, občas vyběhnout do tmy na focení hvězdiček. Na pryčnách bylo několik erárních záchranářských dek, které se přehodily přes spacák a bylo to poprvé, co se naopak během spánku hadry sundavaly, protože se tentokrát trochu naddimenzovaly. Každý si rozdělil roh jedné horní pryčny. Se ta fyzika občas hodí. Ale hodí se i zběžný okuk. To kdyby udělal ten druhý Čech Ondřej, asi by si všimnul několika pastiček na myši a nezůstal by v přední místnosti na zemi. Holky trochu řádily.

La Palma

La Palma
Stezka

La Palma

La Palma
A kaldera

La Palma

La Palma
Sunseťáky

La Palma

La Palma
Výhledy vlastně nejsou o moc horší

La Palma

La Palma
Konečně..

La Palma

La Palma
Refugio de los Roques
21. 12. Po hřebeni Cumbre Nueva

Spalo se výborně, navzdory tomu, že zdi refugia trochu prosvítají. Ondřej v hlavní místnosti na zemi to měl trochu horší, protože ty pastičky na myši tu fakt nebyly náhodou. Ještě horší to bylo venku. Po jasné noční obloze ani vidu, vidět bylo na pár kroků a imrvére chcalo. Z pohodlí chaloupky se moc nechtělo, kor když ji ranní vyvařování docela prohřálo.

Zahraniční osazenstvo nakonec vyrazilo, protože jejich cíl bylo prosluněné město pod horami vzdálené 10 kilometrů. Nás čekal nejdeštivější hřeben Cumbre Nueva ve výšce pod 1500 mnm, kam narazila azorská fronta, tak je jasné, že nás nic lepšího čekat nebude a jediný záchytný bod, kde budeme moci přespat trochu se zázemím, je kempoviště El Pilar vzdálené jen 13 kilometrů, protože za ním je dalších 20 kilometrů jen v nechráněných sopkách. A nejblběji na tom byl Ondřej, který směrem na druhou stranu neměl žádný záchranný bod, všude bude ještě hůř a neuvidí už tuplem nic, což je u tohoto úseku škoda, tak tady možná zůstane do příštího dne. A von to není tak blbej nápad. Vevnitř je fajn.

Po asi 10 letech tahání zabaleného pidiponča se dočkává premiéry a vypadá až překvapivě solidně. Stejně mě ale z jejího létání kolem těla chytá psotník. Hned se ostřeji klesá pár kilometrů do dlouhého sedla, kde končí lesní silnice na mirador s pramenem. Deště nakonec po úvodu už moc nebylo, jen zimavo a sichravo. Já kupodivu doháním Španěla, mě nekupodivu dohnal Aleš. Španělovi došel dech, přesto nepochopitelně odsud neodbočuje do El Pasa, jehož slunečné osvícené prosvítá mezi mraky.

La Palma

La Palma
Dnešní den fakt pecka

La Palma

La Palma
A ta záplava jasných výhledových fotek

La Palma

La Palma
Po pouhých 13 km

La Palma

La Palma
V El Pilaru

Dál cesta sice lícuje lesní cestu, ale vždy důkladně oddělena prochází nádherným nízkým lesem. Že tenhle nečas je věc dost normální dosvědčují všude visící cáry lišejníků a mechů. Ač téměř po rovině, tak blbejch 6 kilometrů odsejpá nějak pomalu.

El Pilar je hlavní piknikoviště pro celý ostrov. Jsou tu desítky grilovišť, krbů, přístřešků, hromad dříví připravených pro fiesty. K tomu i refugio (zavřené) a záchodky se sprchou. Ale kromě dvou zmrzlin v nejotevřenějším pavilónu je tu pusto. Já se zatím uklidil do nejchránějnějšího přístřešku s krbem opodál. Aleš se Španělákem zatím snažili ve svém přístřešku rozdělat oheň, ale Španělákova zálesákovost tomu příliš nepříspívá. Když přikládá igelit od špaget se slovy, že je to „muy bueno por fuego“, radši se Aleš přesouvá ke mně, kde se vyklubalo trochu sušších polen. Španělák se přidává a s přesvědčivým výrazem leje erární olivový olej na šišky, že to skvěle bude hořet. No, výsledek už tak přesvědčivý nebyl. Ale změna tu byla. Po vylití půllitru oleje jsme přišli o suché dříví.

Teď už by asi Španělák El Paso bral, ale na dalších 6 kilometrů už nemá. Ale kliku chlapec má. Jeden řidič se tu zastavil na záchod, tak si celý šťastný domluvil autostopa do slunných plání. Jinou živou duši jsme už neviděli. Aleš se začetl, hrajeme si s ohněm a vařičem. Když už jsem příjemně rozmrzl, napadlo mě zajít na naučnou stezku kolem piknikoviště. To byl blbej nápad. Ceduli to mělo jen jednu a vedlo to na hlavní hřeben, což v dnešním případě znamenalo spíše cestu do aerodynamického tunelu. Postupem času se z toho vyklubala i návštěva myčky, takže po zhlédnutí mlhy, vybydleného kempoviště, opuštěného lanového parku a dvou kráterů jsem se vrátil úplně vymrzlej a promočenej. Aleš už nějak nechtěl jít taky.

A protože jsem měl asi málo, ještě jsem se táhnul přes les k záchodu se sprchou. Je ale fakt, že ani 10stupňová voda už tělesnou teplotu příliš srazit nemohla, ale dnes už jsem fakt mohl zůstat na prase. A vysprchoval jsem se na té naučné stezce vlastně dost. V přístřešku jsem pod střechou rozdělal stan, Aleš leniví a ani dnes si neustlal pod mráčky a zalehl na lavici. V noci občas probudil pád nějaké větve, ale pokud to nebudou rovnou celé borovice, v pohodě se to přežije.